Zákon o poradenské zdravotní péči je československou legislativou přijatou 19. března 1947, která stanovuje právo každého občana na státní bezplatnou poradenskou zdravotní péči jako prostředek ochrany zdraví. Tato péče zahrnuje preventivní zdravotní vyšetřování, sledování zdravotního stavu, poradenství a vzdělávání obyvatel s cílem předcházet chorobám, zejména sociálním. Zákon zřizuje zdravotní poradny jako odborná zařízení, která jsou vedena lékaři, ale nejsou primárně určena k léčebné péči, s výjimkou specifických hromadných akcí. Státní správa zdravotní odpovídá za organizaci a provádění poradenské péče ve spolupráci se sociálním pojištěním a koordinovanými orgány. Okresní národní výbory zřizují zdravotnické ústavy, které přebírají dosavadní zdravotní poradny a jejich zaměstnance, jejichž majetek, s výjimkou majetku pojišťoven, přechází na stát. Zdravotní ústavy mají také roli v péči o matky a děti a spolupráci s okresními péčemi o mládež. Náklady na ústavy jsou hrazeny z rozpočtu ministerstva zdravotnictví. Zákon umožňuje sdružování okresů pro efektivnější poskytování poradenské péče a vymezuje možnosti přechodného spojování zdravotních ústavů s nemocnicemi.