Zákon o hornickém pensijním pojištění, přijatý dne 6. března 1947, upravuje důchodové zabezpečení pro osoby zaměstnané v hornictví v Československu. Hlavním cílem zákona je zavést povinné pensijní pojištění pro zaměstnance pracující pod zemí nebo na povrchu v oblastech jako hornictví, dobývání živic, kaolinu, magnesitu, a jiných surovin, pokud tyto činnosti podléhají hornopolicejnímu dozoru. Klíčové ustanovení zákona určuje, které profese jsou považovány za práce pod zemí a přizpůsobuje tuto definici i pro speciální případy prací na povrchu, které se periodicky provádějí pod zemí. Zákon zároveň vymezuje kategorie zaměstnanců, kteří jsou z povinného pojištění vyloučeni, včetně těch, kteří provádějí časově omezené práce pouze nepřímo související s báňským provozem, nebo zaměstnanců závodů nepřímo spojených s těžební činností. Dále jsou definovány detaily o výpočtu výdělku pojištěnců, zahrnující všechny druhy platů a požitků, s minimální hranicí stanovující výdělek nižší než 600 Kčs měsíčně na stejnou úroveň. Podniky mají povinnost evidovat rozhodné údaje a nositel pojištění má právo do těchto záznamů nahlížet. Tento zákon zajišťuje komplexní strukturu pro ochranu a zabezpečení důchodů pracovníků v hornickém sektoru.