Zákon o povinných výtiscích, přijatý 29. ledna 1947 v Československé republice, stanovuje povinnost poskytovat povinné výtisky určitých tiskovin k účelům trvalé úschovy a studijním či evidenčním potřebám. Hlavním účelem je zabezpečit archivaci a dostupnost tištěných materiálů pro budoucí užití v národních a univerzitních knihovnách. Zákon se vztahuje na všechny tiskoviny tištěné nebo vydané v Československu, jakož i na ty, které jsou vydány v cizině, pokud má vydavatel sídlo v Československu. Výjimky zahrnují tiskoviny pro osobní nebo omezené použití, cenné papíry a státní publikace v rámci jejich působnosti. Klíčové ustanovení zákona zahrnuje následující: tiskoviny uvedené v § 1 a na žádost i ty v § 3 písm. a) a b) mají být poskytovány Národnímu knihovnictví v Praze a některým dalším knihovnám a úřadům. Počet povinných výtisků pro úřady nesmí přesáhnout pět, pro knihovny dvacet. Povinnost neplatí pro neprodejní tiskoviny vydávané v nákladu nepřevyšujícím sto kusů. Zákon také určuje odpovědnost tiskařů a nakladatelů v souvislosti s dodáním výtisků. Pro nedodání je stanovený mechanismus náhradní koupě tiskovin na účet povinné osoby. Tento právní rámec zajišťuje, aby kulturní dědictví ve formě tištěných děl bylo řádně uchováváno a přístupné vědecké a akademické veřejnosti.