Zákon o rozdělení pozůstalostí se zemědělskými podniky a o zamezení drobení zemědělské půdy, schválený 3. července 1947, stanovuje pravidla pro dělení zemědělských pozůstalostí v Československu. Hlavním cílem je zamezit přílišné fragmentaci zemědělské půdy, která by mohla oslabit efektivitu zemědělské výroby. Klíčovým ustanovením je minimální rozloha půdy pro dělení zemědělských podniků, která se liší podle výrobní oblasti: 5 ha pro řepařské, 8 ha pro obilnářské, 10 ha pro bramborářské a 15 ha pro pastvinářské oblasti. Zákon také stanoví, že zemědělský podnik může být dělen pod tuto minimální rozlohu pouze ve výjimečných případech, například při doplnění sousedních podniků spoludědiců nebo v případě zahradnictví a podobných činností. Dále obsahuje pokyny pro správní rozhodování soudů o tom, které části majetku a práva zahrnout do zemědělského podniku, a klade důraz na způsobilost dědiců k efektivnímu řízení podniku. Zákon má významný dopad na způsob dělení zemědělských podniků při dědictví, přičemž ochrání výrobní kapacity a zabraňuje vzniku příliš malých a neefektivních zemědělských jednotek, což podporuje stabilitu a produktivitu zemědělských činností.