Zákon o stavební obnově z 12. dubna 1946 byl přijat Prozatímním Národním shromážděním Československé republiky s cílem usměrnit a urychlit obnovu staveb poškozených nebo zničených válečnými událostmi či nepřátelskou okupací. Primárním účelem zákona je zabezpečit, aby obnovovací práce byly prováděny efektivně a hospodárně, a to v prioritně určených oblastech. Zákon zavádí jednotný systém řízení obnovy, kterým se má zabezpečit řádný postup prací prostřednictvím novostaveb, přestaveb, podstatných oprav nebo úprav. Vyžaduje se, aby práce byly prováděny do takové míry, aby bylo zajištěno nezbytné ubytování obyvatelstva, fungování hospodářského života a poskytování zdravotní péče. Důraz je kladen také na obnovu důležitých výrob a ochranu kulturních hodnot v postižených oblastech. Za konkrétní řízení obnovy odpovídá ministerstvo techniky, které koordinuje činnost se zúčastněnými úřady a vytvoří směrnice pro vydávání výměr o obnově. Zřízeny budou zemské a místní komise, které budou dohledat provádění obnovy, zatímco zmocněnci pro obnovu budou jmenováni k zastupování majitelů nemovitostí při nezbytných procedurách. Důležitým prvkem je vyhlášení postižených obcí, kde budou tyto obnova ustanovení aplikována. Tímto rozhodnutím se vlastníci zavazují k odstranění trosek a ssutin, a obnova se bude řídit konkrétním plánem pro danou obec. Tento zákon se tak snaží zajistit koordinovanou a systematickou rekonstrukci klíčových oblastí postižených válkou.