Zákon o pracovních (učebních) poměrech Němců, Maďarů, zrádců a jejich pomahačů, přijatý 11. dubna 1946, upravuje pracovní (učební) poměry osob, které přišly o československé státní občanství na základě ústavního dekretu č. 33/1945 Sb. Tento zákon stanovuje, že pracovní poměry těchto osob zanikají dnem nabytí účinnosti zákona, pokud není stanoveno jinak. Klíčovými ustanoveními jsou zánik pracovních poměrů Němců a Maďarů, pokud nepotvrdí svoji národní spolehlivost nebo navrácení občanství u příslušného úřadu, a povinnost pokračovat v práci, pokud je to ve veřejném zájmu. Zákon také určuje, že osoby shledané vinnými z nacistických zločinů ztrácejí pracovní poměr odsouzením. Zákon se vztahuje na pracovní poměry založené soukromoprávní smlouvou a neplatí pro veřejné zaměstnance. Navíc zaměstnanci, jimž skončí poměry podle zákona, nemají nárok na plnění pro případ předčasného ukončení poměru. Tento právní předpis tak zásadně ovlivňuje pracovně-právní vztahy v Československu po druhé světové válce, zejména vůči bývalým státním příslušníkům národnosti německé a maďarské.