Zákon, jímž se vymezuje pojem „československého partyzána", je legislativa přijatá Prozatímním Národním shromážděním Československé republiky dne 14. února 1946. Hlavním cílem tohoto zákona je jasné definování statusu „československého partyzána" pro osoby, které se podílely na ozbrojeném nebo sabotáží činnosti v zákopech nepřítele proti nacistickým, fašistickým okupantům nebo jejich pomahačům před 10. květnem 1945. Klíčové ustanovení zákona stanovuje, že československým partyzánem je osoba, která splňuje podmínku dvou měsíců služby v partyzánské jednotce nebo vykonala hrdinský čin v boji. Taktiež upravuje vylúčenie osôb, ktoré sa počas členstva v týchto jednotkách dopustili trestného skutku alebo činov proti štátnej suverenite a obrane Československej republiky. Zákon tiež definuje, kto je státně spolehlivý a stanovuje proces vydání potvrzení o statusu partyzána, včetně toho, že ministerstvo národní obrany je zodpovědné za vydávání těchto potvrzení po konzultaci s příslušnými partizánskými sdruženími. Toto opatření má význam v tem, aby ospravedlnilo a zhodnotilo prínosy partyzánov pre Československú republiku po druhej svetovej vojne a podporilo historické uznanie ich boja proti okupácii.