Zákon o odčinění některých křivd způsobených českému pracujícímu dorostu z roku 1946 je právní předpis zaměřený na nápravu křivd, které se staly mladým českým pracovníkům během období mezi 21. květnem 1938 a 4. květnem 1945, a to z důvodů národnostních, rasových a politických, či kvůli pracovnímu nasazení. Jeho primárním cílem je zajistit uznání odborných zkušeností a umožnit mladým pracovníkům dokončit své odborné vzdělání, které bylo přerušeno nebo znemožněno během okupace. Zákon umožňuje pomocným dělníkům české národnosti, kteří byli v této době zaměstnáni v určitém uznaném učebním oboru, aby byli převedeni do učebního poměru nebo připuštěni ke závěrečné učňovské zkoušce. Tito pracovníci se musí podrobit doplňovacímu školení, pokud jejich pracovní doba byla kratší než požadovaná učební doba, nebo pro připuštění ke zkoušce. Za úspěšné složení závěrečné zkoušky obdrží výuční nebo tovaryšský list. Zákon dále stanovuje započítání učební doby pro učně, kteří museli studium přerušit nebo pokračovat mimo území tehdejšího Československa, a to včetně těch, kteří se podíleli na zahraničním odboji. Je rovněž stanovena lhůta pro podání žádostí o uznání těchto výhod, konkrétně do 3 měsíců od vyhlášení zákona, s prodloužením do 30. června 1948 v určitých případech. Tento zákon má důležitý dopad na školstvo, zaměstnanost a osobní práva, zejména ve vztahu k právu na soudní ochranu.