Zákon o nové úpravě československého práva v oboru nepřímých daní a státních finančních monopolů, schválený 19. února 1946, přináší významné změny v oblasti spotřebních daní, konkrétně v oblasti daně z cukru. Hlavním cílem zákona je modernizace a harmonizace daňového systému ve vztahu k tehdejším předpisům platným k 29. září 1938 a zefektivnění státního finančního monopolu na určité výrobky. Mezi klíčové ustanovení patří úprava předmětu a sazby daně z řepového a jiného cukru, kde se například na cukr stejného chemického složení ukládá spotřební daň ve výši 500 Kčs za každých 100 kg čisté váhy. Zákon také ruší některé předpisy v oblasti továrního ohražení a úřední uzavírací známky, čímž zjednodušuje administrativní povinnosti výrobců cukru. Dále upřesňuje požadavky na průkaz zdanění a daňové záznamy, vyžadujíc přesné evidence o výrobních a skladových operacích. Tyto změny ovlivňují producenty cukru, ale také spotřebitele tím, že upravují podmínky pro daňovou zátěž a legálních postupů u řízení spojených s cukerními produkty. Tento zákon je proto klíčovým krokem v regulaci nepřímého daňového zatížení v poválečné Československé republice.