Zákon o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození byl vydán 19. prosince 1946. Tento zákon definuje a stanovuje podmínky pro uznání osob jako účastníků národního boje za osvobození během druhé světové války. Hlavní cíl je formální uznání a ocenění jednotlivců, kteří se podíleli na vojenských a odbojářských aktivitách v letech 1939 až 1945, či kteří bojovali ve španělské občanské válce mezi lety 1936 až 1939. Mezi klíčovými ustanoveními zákon specifikuje, kdo může být uznán jako příslušník československé armády v zahraničí, nebo jako odbojář činný v domácím či zahraničním odboji, včetně účasti na Slovenském národním povstání. Zákon také vylučuje z uznání ty, kteří sloužili v nepřátelských armádách nebo podporovali fašistické ideologie, pokud tak nečinili pod nucením. Významným dopadem je poskytnutí oficiálního uznání a možných benefic pro ty, kteří splňují uvedené podmínky, což přispívá k morálnímu a historickému ocenění jejich příspěvku k osvobození Československa.