Zákon o dočasné příslušnosti ve věcech náležejících soudům porotním a kmetským, usnesený dne 22. ledna 1946, stanovuje dočasnou úpravu soudní jurisdikce v Československu. Hlavním cílem tohoto zákona je upravit příslušnost k projednání zločinů a přečinů, které byly podle dosavadního práva přisuzovány soudům porotním a kmetským. Klíčové změny zahrnují převzetí projednání těchto případů sborovým soudem první stolice, který se skládá ze čtyř soudců, z nichž jeden předsedá. Tento sborový soud má konat hlavní přelíčení až do 31. prosince 1946. Dále zákon upravuje, že pokud obžalovaný nezajistí vlastního obhájce, bude mu obhájce zřízen z moci úřední, pod neplatností rozsudku. Zákon také ovlivňuje způsob projednání případů křivého obvinění, utrhání a urážek na cti, které nově projednává sbor tří soudců bez účasti kmetů. Platnost tohoto zákona se vztahuje na země České a Moravskoslezské a vstupuje v účinnost 1. ledna 1946. Ovlivňuje práci a strukturu soudů, zejména v kontextu poválečné obnovy soudní spravedlnosti. Zákon podepsali předseda Dr. Beneš, premiér Fierlinger a ministr spravedlnosti Dr. Drtina.