Zákon o porotních soudech (Zákon ze dne 10. prosince 1946) stanovuje pravidla pro zřízení a fungování porotních soudů v Československu. Jeho hlavním cílem je upravit příslušnost a organizaci soudů, kde se uplatňuje systém porot. Zákon rozlišuje případy, které patří do kompetence porotních soudů, včetně zločinů, za které může být uložen trest smrti nebo trest odnětí svobody přesahující pět let, a zločinů, které zahrnují pokus o ovlivnění veřejných záležitostí (§ 1). Organizačně se ustanovuje, že porotní soud se skládá z předsedy a dvou soudců, které jmenuje přednosta sborového soudu první nebo druhé stolice. Porota je složena z dvanácti porotců, kteří jsou vybráni losováním (§ 2-3). Porotcem se může stát osoba zapsaná do stálých voličských seznamů, starší 35 let, která umí číst a psát a která v obci bydlí alespoň rok (§ 4). Zákon také definuje důvody nezpůsobilosti k výkonu funkce porotce, včetně tělesných či duševních vad, trestního stíhání pro zločin, nebo pravoplatného odsouzení vedoucího ke ztrátě volebního práva (§ 5). Zákon má významný dopad na právní proces a spravedlnost tím, že zavádí participaci občanů na rozhodování v trestním soudnictví.