Zákon o výchovném a zaopatřovacích platech u dětí veřejných zaměstnanců, které studují na vysokých školách, přijatý 10. ledna 1946, má za cíl poskytnout finanční podporu dětem státních zaměstnanců, které z důvodů jako uzavření českých vysokých škol, národní, politické či rasové perzekuce, nebo účasti na domácím či zahraničním odboji, přesáhnou věkovou hranici 24 let během svého vysokoškolského studia. Podle tohoto zákona se věková hranice pro získání výchovného posouvá o dobu, která odpovídá období zdržení studia z uvedených důvodů. Dále se zákon vztahuje i na nárok na příspěvek na výchovu nebo sirotčí penzi, upravený v zákoně č. 2/1920 Sb., a platí stejně pro mužské i ženské potomky. Příslušné ustanovení je aplikovatelné na státní zaměstnance, jejichž platové podmínky určují právní předpisy, včetně zákona č. 103/1926 Sb. a učitelského zákona č. 104/1926 Sb., a jejich pozůstalé. Účinnost zákona byla stanovena k datu 1. června 1945. Tento zákon tak reflektuje sociální a vzdělávací politiku zaměřenou na podporu vzdělávání dětí ve specifických životních situacích a ulevuje dopadům poválečných okolností.