Zákon o povinném očkování proti záškrtu (ze dne 2. října 1946) stanovuje povinnost očkování jako prostředek ochrany veřejného zdraví v Československu. Hlavním cílem této legislativy je zamezení a potlačení šíření záškrtu prostřednictvím povinného a systematického očkování. Klíčová ustanovení zahrnují třikrát provedené očkování dětí do pěti let věku, s možností mimořádného rozšíření očkování v případě epidemie. Zákon vymezuje odpovědnost za očkovací povinnost na rodiče a osoby zodpovědné za péči o děti a zavádí očkovací seznamy, které mají být spravovány okresními národními výbory ve spolupráci s místními výbory a jinými orgány. Náklady spojené s očkováním hradí stát či nositelé sociálního pojištění, přičemž akt očkování je bezplatný pro samotné očkované. Očkování lze v krajních případech vynutit politickou exekucí. Tato legislativa má dopad nejen na veřejné zdraví, ale také na jednotlivce, jejichž zdraví může být ohroženo v případě nedodržení očkovacího plánu.