Zákon o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce, přijatý 18. července 1946, je právním předpisem Československa zaměřeným na poskytování podpory osobám, které utrpěly zdravotní poškození v důsledku vojenské služby, válečných událostí nebo fašistické persekuce. Cílem zákona je zajistit zaopatření a kompenzaci ze státních prostředků pro tyto jedince, označované jako „invalidé“, a také pro pozůstalé po osobách, které zemřely za uvedených okolností. Mezi klíčová ustanovení patří definování nároku na zaopatření na základě poškození zdraví způsobeného během určitých historických období a situací, jako jsou vojenské služby, zajetí, partyzánské jednotky, perzekuce z politických, národnostních nebo rasových důvodů a další zvláštní okolnosti. Zákon také bere v úvahu osoby, které byly zapojeny do mezinárodních brigád mimo Československo v boji proti fašismu, přiznávaje jim stejná práva a výhody. Důležitým aspektem je uznání pravděpodobné příčinné souvislosti mezi vzniklým poškozením a uvedenými okolnostmi, což je klíčové pro přiznání nároků na zaopatření. Tímto zákonem se státní politika zaměřuje na sociální pomoc pro vojenské a válečné poškozence a na nápravu následků fašistických persekuční politik.