Zákon o zálohách na náhradu za některé válečné škody a škody způsobené mimořádnými poměry, přijatý Ústavodárným Národním shromážděním Československé republiky dne 18. července 1946, stanovuje pravidla pro poskytování záloh na odškodnění za škody, které utrpěli českoslovenští státní občané. Hlavním cílem zákona je řešení škod způsobených válečnými činy, okupačními aktivitami a teroristickými akcemi od 17. září 1938. Zákon umožňuje poskytnout zálohy ze státních prostředků pro sociálně slabé osoby, pokud jsou škody ověřeny a je prokázáno, že náhrada je nezbytně nutná k obnovení nebo zachování jejich existence. Klíčová ustanovení zahrnují proces žádosti o zálohu prostřednictvím okresního národního výboru a stanovení, že zálohy se poskytují výhradně v penězích, výjimečně ve věcech ale nikoliv v nemovitostech. Zálohu je možné poskytnout také pozůstalým, pokud měl poškozený alimentační povinnost, a byla-li jejich výživa podstatně závislá na jeho příjmu. Důležitou podmínkou tohoto zákona je, že poskytnutí zálohy neznamená automaticky nárok na konečnou náhradu škody, a v případě, že tato náhrada není přiznána nebo je nižší než záloha, je příjemce povinen rozdíl vrátit, pokud mu není poskytnuta úleva. Tento zákon tedy představuje dočasnou pomoc v situaci sociální nouze způsobené vážnými škodami války a okupace.