Zákon o zatímní úpravě vojenské služby žen v československé branné moci je právní rámec přijatý Prozatímním Národním shromážděním republiky Československé dne 24. ledna 1946. Hlavním cílem tohoto zákona je formálně upravit podmínky vojenské služby pro ženy, které dobrovolně vstoupily do československé armády. Klíčová ustanovení zákona zahrnují přiznání vojenských pravomocí a náležitostí ženám na aktivní službě, podrobení těchto žen vojenským kázeňským a trestním předpisům, a stanovení nároků na zaopatření po propuštění z vojenské služby. Zákon dále stanovuje, že po propuštění mají propuštěné ženy právo užívat své získané vojenské hodnosti jako čestných titulů a mohou nosit vojenský stejnokroj dle platných pravidel. Rovněž poskytuje nároky na zaopatření státně spolehlivým pozůstalým po ženách, které zemřely nebo zemřou v důsledku zdravotních potíží vzniklých během služby. Zákon nezmění práva žen, která získaly v zahraničí podle dekretu prezidenta republiky z roku 1944. Účinnost zákona byla stanovena na 6. října 1944, a jeho provádění zajišťuje ministr národní obrany v dohodě s dalšími zúčastněnými ministry.