Zákon o úpravě některých otázek týkajících se notářství ze dne 16. května 1946 upravuje několik aspektů notářské činnosti v Československu. Primárně stanovuje působnost notářských komor, přičemž Notářská komora v Praze a komora v Brně působí v obvodech zemských soudů těchto měst. Dále se na území dříve odloučená po roce 1938 rozšiřují předpisy o notářství, zavedené během období jurisdikční nesvobody. Zákon vyžaduje, aby notářem mohl být jmenován pouze československý státní občan, který je rovněž podmínkou pro zapsání se na seznam kandidátů notářství; komora má právo zamítnout zápis, pokud by to ohrozilo veřejný zájem. Kromě toho zákon reguluje platby důchodových dávek, které notář odvádí svému předchůdci, a stanovuje procesy pro zajištění a vymáhání těchto plateb. Zákon též umožňuje, aby kandidát notářství vykonával některé úkony v zastoupení notáře, pokud splňuje určité podmínky týkající se praxe a kvalifikace. Ministerstvo spravedlnosti může povolit výjimky z povinnosti sídla notáře, pokud to vyžadují závažné důvody, a může uznat jinou právní službu jako ekvivalentní notářské praxi až do konce roku 1950. Celkově zákon zabezpečuje jednotný právní rámec pro výkon notářské činnosti a stanovuje povinnosti a práva notářů ve službě.