Zákon o úpravě zemědělských pachtovních poměrů, přijatý 16. května 1946, se zaměřuje na regulaci pachtovných podmínek v zemědělském sektoru Československa. Hlavním cílem tohoto zákona je stanovení maximální výše pachtovného, které může být požadováno za zemědělsky využívané pozemky, s výjimkou zahradnictví, sadařství, rybníků, vinic a chmelnic. Výše pachtovného je určena buď jako množství obilí v kvintalech, nebo jako peněžní částka vypočtená podle úředně stanovené ceny obilí. Klíčové ustanovení zahrnuje možnost okresního národního výboru schválit výjimky, které umožňují požadování vyššího pachtovného za určitých okolností, jako je např. zajištění obživy pro propachtovatele neschopného práce. Zákon rovněž upravuje pachtovné u hospodářských celků a některých zvláštních pozemků, které nesmí přesáhnout 3 % z obecné hodnoty kapitálu. Dále zákon stanoví, že starší pachtovní smlouvy s vyšším pachtovným, než je zákonem povoleno, musí být upraveny na stanovenou maximální výši, nenastala-li výjimka. Nájemci mají možnost odstoupit od smlouvy, pokud nemohou řádně hospodařit na pronajatých pozemcích kvůli národním správám zavedeným během či po okupaci. Tento zákon má za cíl vyvážit práva a povinnosti pronajímatelů a pachtýřů, a podpořit obnovu a spravedlnost v poválečném zemědělském hospodářství.