Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 227/2026-34
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 22 200 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 7 275 Kč
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s tím, že tuto částku je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 750 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se zamítá ohledně částky 7 200 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 22 200 Kč od 23. 11. 2024 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a ohledně smluvní pokuty ve výši 7 275 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s tím, že tuto částku je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 750 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba se zamítá ohledně částky 7 200 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 22 200 Kč od 23. 11. 2024 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a ohledně smluvní pokuty ve výši 7 275 Kč.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 22 200 Kč od 23. 11. 2024 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 7 275 Kč. Návrh odůvodnila tím, že uzavřela dne 15. 9. 2024 se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které téhož dne poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, a to na účet č. č. účtu. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek webové stránky, kde žalovaný vyplnil požadované osobní údaje do formuláře - žádosti o poskytnutí zápůjčky a poskytl sken dokladu totožnosti se svou fotografií. V rámci dokončení žádosti provedl žalovaný tzv. verifikační platbu, kterou odeslal z osobního bankovního účtu vedeného na jeho jméno, na který následně byla zápůjčka vyplacena. Smlouva o zápůjčce byla žalovaným podepsána elektronicky, a to PIN kódem, který mu žalobkyně zaslala na jím uvedené telefonní číslo. Smlouva včetně Všeobecných obchodních podmínek byla po potvrzení žalovaným odeslána na jím zadanou e-mailovou adresu. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech, které ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného a nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty žalobkyně zaevidovala do zákaznické karty žalovaného. Jelikož žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného zápůjčku splácet, smlouvu s ním uzavřela a částku 15 000 Kč mu poskytla na účet, ze kterého byla uhrazena verifikační platba. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit částku 15 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 7 200 Kč, a to ve 3 měsíčních splátkách, přičemž k úhradě poslední splátky mělo dojít dne 22. 11. 2024. Žalovaný však dosud na svůj dluh neuhradil ničeho. Vzhledem k tomu, že žalovaný do termínu splatnosti neuhradil svůj závazek, žalobkyně dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce nárokuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, a to za dobu od 23. 11. 2024 (den následující po splatnosti zápůjčky) do 23. 3. 2026 (den vyhotovení žaloby) ve výši 7 275 Kč. Žalobkyně vedle dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, dlužného poplatku ve výši 7 200 Kč a smluvní pokuty ve výši 7 275 Kč požaduje po žalovaném i zákonný úrok z prodlení z částky 22 200 Kč od 23. 11. 2024 do zaplacení a účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč za písemné výzvy odeslané žalovanému dne 19. 10. 2024, dne 30. 10. 2024, dne 18. 11. 2024 a dne 27. 11. 2024. Žalovaný na svůj dluh žalobkyni neuhradil ničeho, a to i přes opakované upomínky a předžalobní výzvu ze dne 30. 7. 2025. Žalobkyně doplnila, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení, což zřejmě povede k tomu, že soud rozhodne o tom, že smlouva je neplatná. Pro ten případ požádala soud, aby uložil žalovanému povinnost vrátit vše, co podle smlouvy dostal, a zaplatit úrok z prodlení a náklady řízení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání konanému dne 21. 9. 2026 se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, ačkoliv byl řádně a včas k němu předvolán. Žalobkyně se z jednání omluvila a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).
3. Ze smlouvy o zápůjčce včetně všeobecných obchodních podmínek společnosti Jméno žalobkyně., které jsou nedílnou součástí této smlouvy, a z kopie občanského průkazu žalovaného vyplývá, že smlouva byla mezi účastníky uzavřena dne 15. 9. 2024 a žalovaný ji podepsal PIN kódem číslo. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč na jeho bankovní účet č. č. účtu a žalovaný se zavázal kromě jistiny ve výši 15 000 Kč vrátit žalobkyni i poplatek ve výši 7 200 Kč ve třech pravidelných splátkách po 7 400 Kč, přičemž třetí splátka je splatná 93. den ode dne poskytnutí zápůjčky. Žalovaný se rovněž zavázal v případě prodlení uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady, když za jednu písemnou (listinnou) upomínku činí náklady 500 Kč.
4. Z údajů o provedených platbách a částečného výpisu z běžného účtu za červen 2024 soud zjistil, že na účet č. č. účtu byla dne 15. 9. 2024 převedena částka 15 000 Kč. Z tohoto účtu byla dne 27. 3. 2024 poukázána 1 Kč. Žalobkyně byla v červnu 2024 majitelkou účtu č. č. účtu.
5. Ze zákaznické karty žalovaného se podává, že žalovaný žalobkyni sdělil, že je zaměstnán na dobu neurčitou jako údržbář s příjmem 20 000 Kč, příjmy domácnosti činí 26 102 Kč a výdaje žalovaného činí 8 500 Kč. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný, bydlí sám v podnájmu a nemá žádné děti. V zákaznické kartě nejsou uvedeny žádné dokumenty, z nichž byly tyto údaje ověřeny.
6. Z upomínek a výzev vyplývá, že dne 19. 10. 2024 a dne 30. 10. 2024 byly žalobkyní vyhotoveny upomínky k úhradě dluhu žalovaným z titulu smlouvy ze dne 15. 9. 2024, dne 18. 11. 2024 bylo žalobkyní vyhotoveno oznámení o zesplatnění úvěru - výzva k úhradě a dne 27. 11. 2024 byla žalobkyní vyhotovena opakovaná výzva k úhradě. Žalovaný měl na základě těchto upomínek a výzev svůj dluh uhradit ihned.
7. Ze sdělení právnická osoba. ze dne 20. 8. 2026 se podává, že majitelem a disponentem účtu č. č. účtu byl a je žalovaný a že na tento účet mu byla žalobkyní vyplacena z účtu č. č. účtu dne 15. 9. 2024 částka 15 000 Kč, a to pod VS var. symbol.
8. Dle výzvy ze dne 30. 7. 2025 a podacího lístku ze dne 30. 7. 2025 soud zjistil, že žalovanému byla před podáním žaloby odeslána výzva k úhradě dluhu na základě smlouvy uzavřené dne 15. 9 2024, a to do tří dnů.
9. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 15. 9. 2024 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 7 200 Kč ve 3 pravidelných splátkách po 7 400 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný byl dne 30. 7. 2025 žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky, a to do tří dnů, přičemž tato výzva byla žalovanému odeslána prostřednictvím právnická osoba.
10. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
11. Smlouvu o peněžité zápůjčce uzavřenou mezi účastníky dne 15. 9. 2024 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
12. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.
17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
18. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
19. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu uvedla, že před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech, které ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného a nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty žalobkyně zaevidovala do zákaznické karty žalovaného. Žalobkyně na písemnou výzvu soudu k doplnění tvrzení a navržení důkazů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného sdělila, že nebude doplňovat skutková tvrzení ani nenavrhla žádný důkaz s tím, že si je vědoma toho, že soud zřejmě posoudí smlouvu jako neplatnou. K prokázání svých tvrzení žalobkyně soudu předložila pouze zákaznickou kartu žalovaného, z níž však nevyplývá, že by žalobkyně údaje uvedené v této kartě ověřovala. K ústnímu jednání se žalobkyně nedostavila a omluvila se, čímž znemožnila soudu, aby jí bylo poskytnuto poučení podle § 118a o.s.ř., které soud poskytuje pouze při jednání (28 Cdo 3665/2009). Jelikož žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jednání žalobkyně tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o zápůjčce dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
20. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 15 000 Kč a žalovaný nesplatil ničeho, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 15 000 Kč a tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (poplatek, náklady spojené s uplatněním pohledávky, ani smluvní pokutu) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
21. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaný tak není povinen poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaný je v řízení pasivní, žalobkyně současné poměry žalovaného nezná, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč ve splátkách po 750 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že pokud neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou. Takto stanovené splátky jsou dle názoru soudu dostatečně nízké, aby byly ve finančních možnostech žalovaného a zároveň aby předmětná částka byla uhrazena žalobkyni v akceptovatelné době.
22. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnutou zápůjčku, ani poplatky, náklady spojené s uplatněním pohledávky, smluvní pokutu a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).
23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch je částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V dané věci byl v rozsahu 52,34 % úspěšný žalovaný a v rozsahu 47,66 % byla úspěšná žalobkyně, úspěch žalobkyně byl tedy téměř stejný jako její neúspěch, respektive úspěch žalovaného. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Písku.
Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozsudkem splněny řádně a včas, může se oprávněná jejich splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekuci.