Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 179/2026 - 30

-31

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudkyň Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: D. P., zastoupeného Mgr. Janem Hubálkem, advokátem se sídlem Bedřicha Smetany 167/2, Plzeň, proti žalované: Vězeňská služba ČR, Věznice Ostrov, se sídlem Vykmanov 22, Ostrov nad Ohří, o námitce podjatosti vznesené žalobcem proti soudcům Nejvyššího správního soudu JUDr. Ivovi Pospíšilovi, Mgr. Sylvě Šiškeové a JUDr. Jaromíru Klepšovi ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. ,

takto:

Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Ivo Pospíšil, Mgr. Sylva Šiškeová a JUDr. Jaromír Klepš nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. .

Odůvodnění:

[1] Žalobce se žalobou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalované, který spatřoval v nesprávném rozúčtování finančních prostředků připsaných na účet žalované dne 9. 9. 2025. Krajský soud žalobu v záhlaví specifikovaným rozsudkem zamítl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud projednává v řízení vedeném pod sp. zn. .

[2] Nejvyšší správní soud přípisem ze dne 2. 11. 2026 informoval stěžovatele o vedení řízení a o tom, že v souladu s rozvrhem práce se věcí bude zabývat, projedná ji a rozhodne první senát ve složení JUDr. Ivo Pospíšil, Mgr. Sylva Šiškeová a JUDr. Jaromír Klepš. Stěžovatele taktéž informoval, že v případě dlouhodobé nepřítomnosti některého z členů senátu může být senát podle pravidel uvedených v rozvrhu práce doplněn některým ze soudců druhého senátu, kterými jsou JUDr. Karel Šimka, Mgr. Eva Šonková a Mgr. Václav Štencel.

[3] Podáním ze dne 6. 11. 2026 vznesl opatrovník stěžovatele námitku podjatosti vůči všem členům prvního a druhého senátu, kterou odůvodnil tím, že soudci JUDr. Ivo Pospíšil, Mgr. Sylva Šiškeová a JUDr. Jaromír Klepš rozhodovali ve věci vedené pod sp. zn. . V usnesení, které bylo v této věci vydáno, měli soudci uvést, že „i když soudci spáchají trestní čin tak občan nemůže chtít po předsedovi soudu, aby podal na dané soudce kárnou žalobu“. Podle stěžovatele existuje obava, že pro „svoji neodbornost, která je zcela viditelná ve všech jejich rozhodnutích“ nemůžou být výše uvedení soudci nezávislí. Soudce JUDr. Karel Šimka jakožto předseda Nejvyššího správního soudu podle stěžovatele „kryje trestní činnost svých kolegů, kteří zneužívají své moci k tomu, aby zamezily spravedlivému procesu“. Soudci, kteří jsou s předsedou v senátu nemůžou „už ze samotné podstaty být proti předsedovi“. Stěžovatel taktéž dodal, že předseda Nejvyššího správního soudu „jedná pod dohledem Ministerstva spravedlnosti a plní jejich požadavky, aby vedl Nejvyšší správní soud tak, aby občané neměli možnost se dovolávat zákonem daná práva“. Stěžovatel závěrem požádal o informaci, kdo bude o jeho námitce podjatosti rozhodovat, aby případně mohl vyloučit i další soudce, kteří „jsou jako organizovaná skupina podobná sicilské mafii“.

[4] K námitce se vyjádřili shodně soudci JUDr. Ivo Pospíšil, Mgr. Sylva Šiškeová a JUDr. Jaromír Klepš tak, že důvod, který opatrovník stěžovatele uvedl, nezakládá jejich podjatost a není důvodem pro jejich vyloučení z rozhodování o kasační stížnosti. V případě JUDr. Iva Pospíšila je tomu tak s ohledem na to, že podle (dále jen „“) nejsou důvodem k vyloučení soudce okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Mgr Sylva Šiškeová a JUDr. Jaromír Klepš se rozhodování v odkazované věci ani neúčastnili. Soudci doplnili, že nemají k účastníkům řízení ani k věci samé poměr, který by zakládal důvody pro vyloučení z rozhodování a nejsou si vědomi ani žádných dalších důvodů, které by zpochybňovaly jejich nestrannost a nepodjatost.

[5] Podle jsou soudci „vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech“ (zvýrazněno Nejvyšším správním soudem).

[6] Podle platí, že „[ú]častník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a jeli namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření“ (zvýrazněno Nejvyšším správním soudem).

[7] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu plyne, že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. , N 127/6 SbNU 429). K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. , N 98/23 SbNU 11).

[8] Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v d a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (d). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Soudce lze tedy z projednávání a rozhodnutí přidělené věci vyloučit jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. -16, dostupné na www.nssoud.cz). Zákon přitom výslovně stanoví, že takovým důvodem nemůže být okolnost, která spočívá v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

[9] Podle stěžovatele rozhodovali soudci JUDr. Ivo Pospíšil, Mgr. Sylva Šiškeová a JUDr. Jaromír Klepš ve věci vedené pod sp. zn. , z čehož dovozoval jejich podjatost. Nejvyšší správní soud rozhodl v odkazovaném řízení usnesením ze dne 21. 6. 2023, č. j. -16, a to konkrétně v senátu složeném z předsedy JUDr. Iva Pospíšila, soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce Mgr. Michala Bobka. Při porovnání složení tehdejšího a současného (rozhodujícího) senátu je zřejmé, že jeho členem je pouze JUDr. Ivo Pospíšil. Námitka podjatosti vůči JUDr. Pospíšilovi však nemůže obstát, neboť se vztahuje k postupu soudce v řízení o projednávané věci, tj. k důvodům, jež podle výslovného znění věty poslední důvodem pro vyloučení soudců z rozhodování jednoznačně být nemohou. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádné jiné důvody, které by podjatosti soudce nasvědčovaly. Nesouhlas stěžovatele s rozhodováním soudce nemůže být důvodem jeho podjatosti.

[10] Pokud jde o další členy rozhodujícího senátu, Mgr. Sylvu Šiškeovou a JUDr. Jaromíra Klepše, jak plyne z výše uvedeného, členy tehdejšího prvního senátu nebyli a na rozhodování v řízení vedeném pod sp. zn. se nepodíleli. Z ustanovení plyne, že námitka podjatosti musí být zdůvodněná a účastník řízení musí uvést konkrétní skutečnosti, z nichž tvrzenou podjatost dovozuje. Stěžovatel ve vztahu ke zbylým členům rozhodujícího senátu neuvedl žádné další skutečnosti, jež by svědčily o vztahu těchto soudců k věci či k účastníkům řízení a jež by zavdávaly pochybnost o jejich nepodjatosti. Takové skutečnosti nevyplývají ani z vyjádření dotčených soudců, ani z předloženého spisu.

[11] S ohledem na to dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že soudce JUDr. Ivo Pospíšil, soudkyně Mgr. Sylva Šiškeová a JUDr. Jaromír Klepš nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. .

[12] S ohledem na skutečnost, jmenování soudci prvního senátu nebyli vyloučeni z projednávání a rozhodnutí předmětné věci, nerozhodoval již Nejvyšší správní soud o námitce podjatosti vznesené i vůči soudcům zastupujícího druhého senátu Nejvyššího správního soudu. Pro úplnost Nejvyšší správní soud podotýká, že rozhodnutí o námitce podjatosti je prvním úkonem ve věci; stěžovatele proto o složení senátu na základě jeho žádosti neinformoval.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 19. listopadu 2026

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu