Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
10 Azs 179/2026 - 61.pdf
PDF · 0 B
No categories available
10 Azs 179/2026 - 61
10 Azs 179/2026 - 62
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty ve věci žalobce: Q. T., zastoupený advokátem Mgr. Pavlem Čižinským, Bělehradská 63, Praha, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, náměstí Hrdinů 3, Praha, proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 4. 2026, čj. MV291284/SO2026, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2026, čj. 43 A 18/202641,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce podal žádost o vydání zaměstnanecké karty, kterou Ministerstvo vnitra zamítlo podle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. m) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (zákon o pobytu cizinců), protože dospělo k závěru, že žalobce obcházel zákon za účelem získání zaměstnanecké karty. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce bránil neúspěšným odvoláním. Rozhodnutí žalované následně žalobce napadl u Městského soudu v Praze, který žalobu nyní napadeným rozsudkem zamítl.
[2] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s, tedy pro nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, pro vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, a pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí.
[3] Stěžovatel namítá, že městský soud při posuzování obcházení zákona předstíraným studiem dle § 56 odst. 1 písm. m) zákona o pobytu cizinců nesprávně neaplikoval nebo částečně neaplikoval judikaturu vztahující se k účelovému uzavírání manželství. Odkazuje přitom na rozsudky NSS ze dne 9. 12. 2015, čj. 4 Azs 228/201540, ze dne 26. 09. 2018, čj. 10 Azs 68/201839, a ze dne 31. 8. 2012, č. j. 5 As 104/2011102. Vedle jejich závěrů, především pak těch o různorodosti podob manželství a o uplatnění zásady in favorem matrimonii, nemůže napadený rozsudek obstát. Z toho stěžovatel dovozuje nesprávné právní posouzení věci dle § 103 odst. 1 písm. a) a rovněž jinou vadu rozsudku dle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. K závěru městského soudu o účelovosti studia stěžovatel uvádí, že jde o tvrzení spekulativní a založené na nepřesvědčivých argumentech, což zakládá vadu dle § 103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Závěry o neplnění studijního účelu pobytu a obcházení zákona jsou založeny na sporných nebo dokonce nepravdivých tvrzeních o charakteru a průběhu studia a na spekulativních závěrech o změnách studijních oborů stěžovatele.
[4] Důvodnost kasační stížnosti spatřuje stěžovatel rovněž ve snaze Ministerstva vnitra potlačovat vietnamskou migraci do České republiky, jehož součástí je i žalobou napadené rozhodnutí. Toto rozhodnutí se údajně nevypořádalo se snahou správních orgánů obejít zákon a omezit možnost imigrace osob vietnamské národnosti.
[5] Žalovaná uvádí, že stěžovatel v kasační stížnosti nijak neosvědčil, že by jím podaná kasační stížnost podstatně přesahovala jeho vlastní zájmy, a že by tedy neměla být odmítnuta jako nepřijatelná podle § 104a s. ř. s. Ve zbytku žalovaná plně odkazuje na své rozhodnutí a na napadený rozsudek městského soudu.
[6] Nejvyšší správní soud připomíná, že v řízení před městským soudem rozhodoval samosoudce, takže se musí podle § 104a odst. 1 s. ř. s. nejprve zabývat tím, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Neníli tomu tak, soud ji odmítne jako nepřijatelnou. V souladu s ustálenou judikaturou se o přijatelnou kasační stížnost může jednat tehdy: 1) dotýkáli se právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo plně judikaturou zdejšího soudu řešeny; 2) jednáli se o právní otázky řešené judikaturou rozdílně; 3) existujeli důvodná potřeba učinit judikaturní odklon; anebo 4) byloli v rozhodnutí krajského (městského) soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[7] Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Proto platí, že teprve jeli kasační stížnost přípustná i přijatelná, NSS posoudí její důvodnost. Je tedy především v zájmu samotného stěžovatele, aby přesvědčivě zdůvodnil, proč by kasační stížnost měla být přijatelná.
[8] V této věci stěžovatel považuje kasační stížnost za přijatelnou z důvodu dosud judikaturou zdejšího soudu neřešené právní otázky. Tu spatřuje v použití judikatury týkající se účelově uzavřených manželství na rozhodování o předstíraném studiu. NSS se podle stěžovatele dosud nezabýval otázkou, zda a do jaké míry by se tato judikatura měla aplikovat na rozhodování o předstíraném studiu za účelem obcházení zákona a získání zaměstnanecké karty. Stěžovatel má za to, že závěry judikatury NSS, která se zabývá manželstvími uzavíranými za účelem imigračních výhod, je třeba aplikovat i na posouzení jiných situací, které jsou pokryty stejným zákonným ustanovením, tedy § 56 odst. 1 písm. m) zákona o pobytu cizinců. K tomuto závěru lze dle stěžovatele dospět systematickým i logickým výkladem. Jiný důvod přijatelnosti stěžovatel neuvedl.
[9] S tímto důvodem přijatelnosti kasační stížnosti se NSS neztotožňuje a žádný jiný sám neshledal. Otázka nenaplňování studijního účelu pobytu, především nedostatečného pokroku ve studiu a opakovaného a bezcílného vzdělávání, která je indicií pro posuzování obcházení zákona ve smyslu § 56 odst. 1 písm. m) zákona o pobytu cizinců, je totiž judikaturou NSS opakovaně a dostatečně řešena. V této souvislosti postačuje poukázat například na rozsudek ze dne 26. 2. 2021, č. j. 2 Azs 325/202033, který uvádí: „U případů, kdy cizinec pobývá na území ČR za účelem studia, je totiž třeba přísně trvat na tom, aby hlavním účelem pobytu (časově i mírou intelektuální investice) bylo vskutku studium a aby aktivity jiné (podnikání, závislá činnost, jiná výdělečná činnost či prosté pobývání na území a žití například z úspor či ze zahraničních příjmů) byly pouze doplňkem skutečného a vážně míněného studia. Časté střídání studijních oborů či studium vyžadující jen malou časovou a intelektuální investici cizince může být vážným signálem, že účel jeho pobytu není ve skutečnosti naplňován a že je zástěrkou pro účely jiné. Studium zdánlivé či fakticky „vedlejší“ se nesmí stát nekontrolovanou vstupenkou cizinců na území ČR a prostředkem získání navazujícího povolení k pobytu za jinými účely (podnikání, zaměstnání aj.). Právo pobývat na území ČR za účelem studia mají mít jen a pouze takoví cizinci, kteří, jak již bylo výše podrobněji rozebráno, skutečně a vážně studují.“ Požadavkem pokroku ve studiu se pak NSS zabýval například v usnesení ze dne 5. 2. 2026, č. j. 5 Azs 234/202534, podle kterého „pokud stěžovatel deklaruje jako účel svého pobytu studium, nejeví se požadavek na dosahování pokroku ve studiu nijak přehnaným, jelikož není možné neomezeně prodlužovat povolení k dlouhodobému pobytu z důvodu studia, pokud se žadatel nikterak ve své úrovni neposouvá, posouvat již nechce nebo dosáhl svého maxima.“
[10] Judikatura NSS, na kterou stěžovatel ve své kasační stížnosti odkazuje, se zabývá především posuzováním manželství a jeho podob pro účely prokázání obcházení zákona a uplatnění zásady rozhodování in favorem matrimonii (4 Azs 228/201540) nebo nestranným posouzením okolností svědčících pro i proti závěru o účelovosti manželství (10 Azs 68/201839). Tvrdíli však stěžovatel, že tuto judikaturu bylo namístě aplikovat na otázku obcházení zákona v případě účelového studia, nelze než poukázat (příkladmo) na výše citovaná rozhodnutí, která se posuzováním účelového studia a jeho aspektů jako náročnost či střídání oborů přímo zabývají. V případech, kdy soud nebo správní orgán jako indicii obcházení zákona posuzuje tyto otázky, má možnost argumentovat právě zmíněnou přiléhavou judikaturou. Jinými slovy vyjádřeno, využití již existující argumentace týkající se odlišných skutkových a také právních okolností dává smysl zejména tehdy, neexistujeli relevantní judikatura přímo dopadající na právní otázky právě řešené soudem. Jeli však již tato judikatura k dispozici, není důvod, aby soud odkazoval na argumentaci vztahující se ke vzdálenějším, byť v některých rysech podobným případům. Přesah vlastních zájmů stěžovatele proto v nyní posuzované věci nelze dovodit z potřeby využít judikaturu týkající se fingovaných manželství z toho prostého důvodu, že tato potřeba zde dána není.
[11] Lze uzavřít, že posuzování předstíraného studia a různých aspektů jeho výkonu z pohledu zákona o pobytu cizinců bylo opakovaně jako samostatný problém řešeno NSS a závěry učiněné městským soudem v nyní posuzovaném případě jsou s judikaturou zdejšího soudu plně souladné. NSS konstatuje, že důvod přijatelnosti kasační stížnosti podle § 104a s. ř. s. nemůže být založen na tvrzení, že se NSS musí zabývat každou potenciální analogickou aplikací judikatury na právní otázky, které jsou přitom v daném případě již ustálenou judikaturou dostatečně a konzistentně zodpovězeny.
[12] NSS proto uzavírá, že kasační stížnost je nepřijatelná. V této věci nevyvstala žádná otázka, která by doposud nebyla judikaturou jednotně řešena, ani taková, kterou by bylo třeba řešit odlišně, a městský soud se současně nedopustil ani hrubého pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Jelikož kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, NSS ji podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[13] Jen pro úplnost NSS uvádí, že tvrzení stěžovatele o účelovém omezování vietnamské imigrace jsou spekulativní. Úkolem soudu navíc není a být ani nemá hodnotit relevanci těchto a jiných spekulací, nýbrž chránit základní práva jednotlivce v každém konkrétním případě. V tomto případě však NSS žádné pochybení ze strany správního orgánu ani městského soudu nezjistil, neboť oba tyto orgány veřejné moci rozhodovaly podle znění i smyslu aplikované zákonné úpravy.
[14] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v posuzované věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů nenáleží. Žalované v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2026
Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu