Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Azs 179/2026 - 61

- 62

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty ve věci žalobce: Q. T., zastoupený advokátem Mgr. Pavlem Čižinským, Bělehradská 63, Praha, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, náměstí Hrdinů 3, Praha, proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 4. 2026, čj. MV291284/SO2026, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2026, čj. ,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalobce podal žádost o vydání zaměstnanecké karty, kterou Ministerstvo vnitra zamítlo podle ve spojení s , o pobytu cizinců na území České republiky (zákon o pobytu cizinců), protože dospělo k závěru, že žalobce obcházel zákon za účelem získání zaměstnanecké karty. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce bránil neúspěšným odvoláním. Rozhodnutí žalované následně žalobce napadl u Městského soudu v Praze, který žalobu nyní napadeným rozsudkem zamítl.

[2] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s, tedy pro nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, pro vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, a pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí.

[3] Stěžovatel namítá, že městský soud při posuzování obcházení zákona předstíraným studiem dle § 56 odst. 1 písm. m) zákona o pobytu cizinců nesprávně neaplikoval nebo částečně neaplikoval judikaturu vztahující se k účelovému uzavírání manželství. Odkazuje přitom na rozsudky NSS ze dne 9. 12. 2015, čj. , ze dne 26. 09. 2018, čj. , a ze dne 31. 8. 2012, č. j. . Vedle jejich závěrů, především pak těch o různorodosti podob manželství a o uplatnění zásady in favorem matrimonii, nemůže napadený rozsudek obstát. Z toho stěžovatel dovozuje nesprávné právní posouzení věci dle a rovněž jinou vadu rozsudku dle K závěru městského soudu o účelovosti studia stěžovatel uvádí, že jde o tvrzení spekulativní a založené na nepřesvědčivých argumentech, což zakládá vadu dle a d) Závěry o neplnění studijního účelu pobytu a obcházení zákona jsou založeny na sporných nebo dokonce nepravdivých tvrzeních o charakteru a průběhu studia a na spekulativních závěrech o změnách studijních oborů stěžovatele.

[4] Důvodnost kasační stížnosti spatřuje stěžovatel rovněž ve snaze Ministerstva vnitra potlačovat vietnamskou migraci do České republiky, jehož součástí je i žalobou napadené rozhodnutí. Toto rozhodnutí se údajně nevypořádalo se snahou správních orgánů obejít zákon a omezit možnost imigrace osob vietnamské národnosti.

[5] Žalovaná uvádí, že stěžovatel v kasační stížnosti nijak neosvědčil, že by jím podaná kasační stížnost podstatně přesahovala jeho vlastní zájmy, a že by tedy neměla být odmítnuta jako nepřijatelná podle Ve zbytku žalovaná plně odkazuje na své rozhodnutí a na napadený rozsudek městského soudu.

[6] Nejvyšší správní soud připomíná, že v řízení před městským soudem rozhodoval samosoudce, takže se musí podle nejprve zabývat tím, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Neníli tomu tak, soud ji odmítne jako nepřijatelnou. V souladu s ustálenou judikaturou se o přijatelnou kasační stížnost může jednat tehdy: 1) dotýkáli se právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo plně judikaturou zdejšího soudu řešeny; 2) jednáli se o právní otázky řešené judikaturou rozdílně; 3) existujeli důvodná potřeba učinit judikaturní odklon; anebo 4) byloli v rozhodnutí krajského (městského) soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

[7] Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Proto platí, že teprve jeli kasační stížnost přípustná i přijatelná, NSS posoudí její důvodnost. Je tedy především v zájmu samotného stěžovatele, aby přesvědčivě zdůvodnil, proč by kasační stížnost měla být přijatelná.

[8] V této věci stěžovatel považuje kasační stížnost za přijatelnou z důvodu dosud judikaturou zdejšího soudu neřešené právní otázky. Tu spatřuje v použití judikatury týkající se účelově uzavřených manželství na rozhodování o předstíraném studiu. NSS se podle stěžovatele dosud nezabýval otázkou, zda a do jaké míry by se tato judikatura měla aplikovat na rozhodování o předstíraném studiu za účelem obcházení zákona a získání zaměstnanecké karty. Stěžovatel má za to, že závěry judikatury NSS, která se zabývá manželstvími uzavíranými za účelem imigračních výhod, je třeba aplikovat i na posouzení jiných situací, které jsou pokryty stejným zákonným ustanovením, tedy § 56 odst. 1 písm. m) zákona o pobytu cizinců. K tomuto závěru lze dle stěžovatele dospět systematickým i logickým výkladem. Jiný důvod přijatelnosti stěžovatel neuvedl.

[9] S tímto důvodem přijatelnosti kasační stížnosti se NSS neztotožňuje a žádný jiný sám neshledal. Otázka nenaplňování studijního účelu pobytu, především nedostatečného pokroku ve studiu a opakovaného a bezcílného vzdělávání, která je indicií pro posuzování obcházení zákona ve smyslu § 56 odst. 1 písm. m) zákona o pobytu cizinců, je totiž judikaturou NSS opakovaně a dostatečně řešena. V této souvislosti postačuje poukázat například na rozsudek ze dne 26. 2. 2021, č. j. , který uvádí: „U případů, kdy cizinec pobývá na území ČR za účelem studia, je totiž třeba přísně trvat na tom, aby hlavním účelem pobytu (časově i mírou intelektuální investice) bylo vskutku studium a aby aktivity jiné (podnikání, závislá činnost, jiná výdělečná činnost či prosté pobývání na území a žití například z úspor či ze zahraničních příjmů) byly pouze doplňkem skutečného a vážně míněného studia. Časté střídání studijních oborů či studium vyžadující jen malou časovou a intelektuální investici cizince může být vážným signálem, že účel jeho pobytu není ve skutečnosti naplňován a že je zástěrkou pro účely jiné. Studium zdánlivé či fakticky „vedlejší“ se nesmí stát nekontrolovanou vstupenkou cizinců na území ČR a prostředkem získání navazujícího povolení k pobytu za jinými účely (podnikání, zaměstnání aj.). Právo pobývat na území ČR za účelem studia mají mít jen a pouze takoví cizinci, kteří, jak již bylo výše podrobněji rozebráno, skutečně a vážně studují.“ Požadavkem pokroku ve studiu se pak NSS zabýval například v usnesení ze dne 5. 2. 2026, č. j. , podle kterého „pokud stěžovatel deklaruje jako účel svého pobytu studium, nejeví se požadavek na dosahování pokroku ve studiu nijak přehnaným, jelikož není možné neomezeně prodlužovat povolení k dlouhodobému pobytu z důvodu studia, pokud se žadatel nikterak ve své úrovni neposouvá, posouvat již nechce nebo dosáhl svého maxima.“

[10] Judikatura NSS, na kterou stěžovatel ve své kasační stížnosti odkazuje, se zabývá především posuzováním manželství a jeho podob pro účely prokázání obcházení zákona a uplatnění zásady rozhodování in favorem matrimonii () nebo nestranným posouzením okolností svědčících pro i proti závěru o účelovosti manželství (). Tvrdíli však stěžovatel, že tuto judikaturu bylo namístě aplikovat na otázku obcházení zákona v případě účelového studia, nelze než poukázat (příkladmo) na výše citovaná rozhodnutí, která se posuzováním účelového studia a jeho aspektů jako náročnost či střídání oborů přímo zabývají. V případech, kdy soud nebo správní orgán jako indicii obcházení zákona posuzuje tyto otázky, má možnost argumentovat právě zmíněnou přiléhavou judikaturou. Jinými slovy vyjádřeno, využití již existující argumentace týkající se odlišných skutkových a také právních okolností dává smysl zejména tehdy, neexistujeli relevantní judikatura přímo dopadající na právní otázky právě řešené soudem. Jeli však již tato judikatura k dispozici, není důvod, aby soud odkazoval na argumentaci vztahující se ke vzdálenějším, byť v některých rysech podobným případům. Přesah vlastních zájmů stěžovatele proto v nyní posuzované věci nelze dovodit z potřeby využít judikaturu týkající se fingovaných manželství z toho prostého důvodu, že tato potřeba zde dána není.

[11] Lze uzavřít, že posuzování předstíraného studia a různých aspektů jeho výkonu z pohledu zákona o pobytu cizinců bylo opakovaně jako samostatný problém řešeno NSS a závěry učiněné městským soudem v nyní posuzovaném případě jsou s judikaturou zdejšího soudu plně souladné. NSS konstatuje, že důvod přijatelnosti kasační stížnosti podle nemůže být založen na tvrzení, že se NSS musí zabývat každou potenciální analogickou aplikací judikatury na právní otázky, které jsou přitom v daném případě již ustálenou judikaturou dostatečně a konzistentně zodpovězeny.

[12] NSS proto uzavírá, že kasační stížnost je nepřijatelná. V této věci nevyvstala žádná otázka, která by doposud nebyla judikaturou jednotně řešena, ani taková, kterou by bylo třeba řešit odlišně, a městský soud se současně nedopustil ani hrubého pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Jelikož kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, NSS ji podle odmítl pro nepřijatelnost.

[13] Jen pro úplnost NSS uvádí, že tvrzení stěžovatele o účelovém omezování vietnamské imigrace jsou spekulativní. Úkolem soudu navíc není a být ani nemá hodnotit relevanci těchto a jiných spekulací, nýbrž chránit základní práva jednotlivce v každém konkrétním případě. V tomto případě však NSS žádné pochybení ze strany správního orgánu ani městského soudu nezjistil, neboť oba tyto orgány veřejné moci rozhodovaly podle znění i smyslu aplikované zákonné úpravy.

[14] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ve spojení s Stěžovatel neměl v posuzované věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů nenáleží. Žalované v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. listopadu 2026

Vojtěch Šimíček v. r.

předseda senátu