Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
77 A 60/2026 - 70.pdf
PDF · 0 B
No categories available
77 A 60/2026 - 70
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Lukáše Pišvejce (soudce zpravodaj) a soudců Mgr. Jaroslava Škopka a Mgr. Jana Šmakala ve věci
navrhovatelky:
RP Jitřenka s.r.o.
sídlem Palackého náměstí 753/26, Plzeň
zastoupená JUDr. Karlem Palečkem, advokátem
sídlem Zbrojnická 229/1, Plzeň
proti
odpůrci:
Město Rokycany
sídlem Masarykovo náměstí 1, Rokycany
o návrhu na zrušení opatření obecné povahy vydaného usnesením zastupitelstva odpůrce ze dne 22. 6. 2026, č. ZM/77/26, kterým se stanovuje místní koeficient k dani z nemovitých věcí pro vymezené nemovité věci,
takto:
I. Opatření obecné povahy vydané usnesením zastupitelstva odpůrce ze dne 22. 6. 2026, č. ZM/77/26, kterým se stanovuje místní koeficient k dani z nemovitých věcí pro vymezené nemovité věci, se v části přílohy č. 1 týkající se pozemků parc. č. st. Xa, st. Xb, st. Xc, Xd, Xe, Xf, Xg, Xh, to vše v k. ú. R., zrušuje dnem právní moci tohoto rozsudku.
II. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovatelce náhradu nákladů řízení ve výši 23 404,10 Kč, a to k rukám zástupce navrhovatelky JUDr. Karla Palečka, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Navrhovatelka se domáhala zrušení opatření obecné povahy, kterým se stanovuje místní koeficient k dani z nemovitých věcí pro vymezené nemovité věci, schváleného usnesením zastupitelstva odpůrce ze dne 22. 6. 2026, č. ZM/77/26 (dále jen „napadené OOP“) v části týkající jí vlastněných nemovitostí, a to konkrétně pozemků parc. č. st. Xa, st. Xb, st. Xc, Xd, Xe, Xf, Xg, Xh, to vše v k. ú. R.. Napadené OOP bylo vydáno na základě § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z nemovitých věcí“), ve spojení s § 171 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).
2. Předmětem napadeného OOP je stanovení místního koeficientu ve výši 3 pro nemovitosti vymezené v příloze č. 1 napadeného OOP, mezi které patří i shora uvedené nemovitosti navrhovatelky.
II.
Návrh
3. Navrhovatelka předně namítala nepřezkoumatelnost napadeného OOP. Odpůrce v odůvodnění pracuje s kategoriemi jako obchodní plochy, průmyslové areály, dopravní či energetické provozy nebo jejich obdobné ekvivalenty, avšak nikde neuvádí, do které z těchto kategorií konkrétně spadají pozemky navrhovatelky. Z napadeného OOP ani z rozhodnutí o námitkách není patrné, jaká činnost je na těchto pozemcích vykonávána, kdo ji provozuje ani v čem spočívá jejich údajná souvislost s činnostmi odůvodňujícími zvýšené zdanění. Navrhovatelka zdůraznila, že její vlastní podnikání spočívá pouze v pronájmu nemovitostí, a nelze proto automaticky dovozovat existenci průmyslového, dopravního či obdobného provozu. Podle jejího názoru odpůrce neuvedl žádná konkrétní skutková zjištění, která by zařazení pozemků pod vyšší koeficient odůvodňovala.
4. Navrhovatelka brojila i proti vypořádání jejích námitek odpůrcem. V průběhu procesu přijímání napadeného OOP upozorňovala, že není zřejmé, zda odpůrce vychází ze skutečného využití pozemků, údajů katastru nemovitostí, územního plánu, rozsahu parkování nebo jiných kritérií. Současně označila srovnatelné pozemky jiných vlastníků, které do přílohy č. 1 zahrnuty nebyly. Odpůrce podle navrhovatelky reagoval pouze obecnými tvrzeními o souhrnu různých okolností, aniž vysvětlil, která konkrétní kritéria byla v jejím případě použita. Rozhodnutí o námitkách se tak nevypořádalo s podstatou argumentace a neposkytlo individuální odůvodnění vztahující se k dotčeným pozemkům.
5. Podle navrhovatelky napadené OOP obsahuje mimo jiné kategorii budov a pozemků mimo průmyslové zóny se stejným nebo obdobným charakterem a účelem využití. Navrhovatelka namítala, že není zřejmé, vůči čemu má být obdobnost posuzována. Může se odvíjet od zařazení v územním plánu, skutečného provozu, dopravního zatížení, rozsahu parkovacích ploch nebo jiných znaků, avšak odpůrce žádné konkrétní měřítko nestanovil. V důsledku toho není zřejmé, podle jakých pravidel byly jeho pozemky vybrány a proč byly zařazeny právě mezi nemovité věci podléhající zvýšenému koeficientu. Navrhovatelka rovněž napadá kritéria velkých obchodních ploch založená na hranici 1 000 m² zastavěné plochy a alespoň 40 parkovacích míst. Navrhovatelka upozornila, že odpůrce nikde nevysvětlil, proč právě tyto hodnoty představují rozumnou hranici mezi běžným a zvýšeně zatěžujícím provozem. Odpověď odpůrce, že bylo nutné stanovit objektivně zjistitelnou hranici, podle navrhovatelky nestačí. Chybí vysvětlení, z jakých úvah či podkladů byly hranice převzaty a jak byly aplikovány na její konkrétní pozemky.
6. Navrhovatelka dále poukázala na jiné pozemky v Rokycanech, které podle veřejně dostupných údajů vykazují obdobné charakteristiky jako její nemovitosti, avšak do přílohy č. 1 napadeného OOP zahrnuty nebyly. Odpůrce podle ní dostatečně nezdůvodnil, v čem se tyto pozemky liší a proč byly z odlišného režimu vyloučeny.
7. Navrhovatelka konečně připustila, že negativní externality, s nimiž operuje napadené OOP, mohou obecně představovat legitimní základ pro vyšší zdanění určitých nemovitostí. Odpůrce však nevysvětlil, jak konkrétně navrhovatelčiny pozemky takové externality vytvářejí. Není uvedeno, jaká intenzita provozu se na nich odehrává, jaké konkrétní dopady na infrastrukturu mají vznikat ani jaké skutkové podklady k těmto závěrům vedly. Podle navrhovatelky odpůrce dále nevysvětlil, proč mají být zvýšeným koeficientem zatíženy všechny součásti jejího nemovitostního souboru bez rozdílu. Pokud jsou důvodem údajné externality, mělo být objasněno, proč dopadají na celý areál a nikoli jen na jeho konkrétní části.
III.
Vyjádření odpůrce
8. Odpůrce uvedl, že napadené OOP je zcela správné a řádně odůvodněné.
IV.
Další vyjádření účastníků
9. Navrhovatelka ve své replice shrnula svou dosavadní argumentaci, zdůraznila, že z napadeného OOP nelze seznat, jaké konkrétní, obecně formulované a přezkoumatelné kritérium bylo pro výběr nemovitostí dotčených koeficientem použito a z jakých skutkových důvodů se týká právě nemovitosti navrhovatelky.
V.
Průběh řízení
10. Návrh kromě obecných náležitostí splňoval i náležitosti ve smyslu § 101b odst. 2 s. ř. s., tudíž soud měl návrh za projednatelný. Soud proto mohl přistoupit k věcnému přezkoumání předmětného návrhu.
11. O podaném návrhu soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť navrhovatelka i odpůrce s takovým postupem soudu vyslovili souhlas. Soud rovněž pro své rozhodnutí nepotřeboval jiných listin než těch, které tvořily součást správního spisu, a územního plánu města Rokycany dostupného na webových stránkách odpůrce. Tato listina je přitom účastníkům známa, neboť navrhovatelka na ni ve svých podáních odkazuje a odpůrce ji sám vydal.
VI.
Posouzení věci soudem
12. V souladu s § 101b odst. 4 a § 101d odst. 1 s. ř. s. soud přezkoumal napadené OOP v rozsahu a z důvodů uvedených v návrhu a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného opatření obecné povahy. Soud rovněž přezkoumal napadené OOP z hlediska vad, ke kterým přihlíží z úřední povinnosti (srov. § 101b odst. 5 ve spojení s § 76 s. ř. s.).
13. Návrh navrhovatelky je důvodný.
14. Soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného OOP, jíž navrhovatelka brojila proti nedostatečnému odůvodnění kritérií podmiňujících zatížení vybraných nemovitostí zvýšeným koeficientem daně z nemovitých věcí.
15. Při pohledu do obsahu napadeného OOP lze zjednodušeně shrnout, že odpůrce rozlišuje dvě skupiny nemovitostí podléhajících vyššímu zdanění, a to konkrétně „nemovitosti průmyslové“ a „nemovitosti obchodní“.
16. Nemovitostmi průmyslovými jsou „pozemky a na nich umístěné nemovité věci, primárně vymezené průmyslovými zónami stanovenými v územním plánu, ale také budovami a pozemky mimo průmyslové zóny na celém území města, které mají stejný či obdobný charakter a účel využití jako pozemky a na nich umístěné plochy, které byly vymezené průmyslovými zónami na území města (podtrženo soudem)“.
17. Nemovitosti obchodní představují „pozemky, na nichž jsou provozovány supermarkety či velkoplošná prodejna drogerie a pozemky, které se nachází u těchto provozoven a jsou na nich umístěna parkoviště, bez nichž nelze provést kolaudaci uvedené provozovny – prodejní plochy s přilehlými parkovišti, kde je minimálně 40 a více parkovacích míst sloužících pro zákazníky dané obchodní plochy, případně samostatná zastavěná plocha a nádvoří obchodní plochy (včetně skladu) převyšuje 1000 m2“.
18. Než soud přistoupil k hodnocení kvality odůvodnění úvah odpůrce, které jej vedly k zatížení právě uvedených skupin nemovitostí vyšším koeficientem daně, tj. než se zabýval namítanou nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů, musel nejprve zkoumat, zda vůbec je samotné pravidlo vymezující okruh dotčených nemovitostí formulováno srozumitelně tak, aby bylo možné jednoznačně určit, jaká konkrétní nemovitost na území města do něj spadá. Jak bude uvedeno níže, tento základní předpoklad podmiňující možnost dalšího soudního přezkumu nesplňuje skupina průmyslových nemovitostí.
19. Ve smyslu ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudek ze dne 16. 12. 2010, č. j. 1 Ao 6/2010-130, č. 2445/2011 Sb. NSS) platí, že opatření obecné povahy je nesrozumitelné mj. tehdy, pokud jeho obsah nedává rozumný smysl, resp. jeho obsah nelze jednoznačně určit. Právě touto vadou trpí vymezení okruhu průmyslových nemovitostí provedené napadeným OOP. Pro zahrnutí určité nemovitosti do této skupiny totiž operuje s tím, že nemovitosti se buď nachází „v průmyslových zónách stanovených územním plánem“ nebo má obdobný charakter a účel využití jako nemovitosti v průmyslových zónách. Územní plán města Rokycany, s nímž se soud seznámil, však pojem „průmyslová zóna“ nejenže nevymezuje, ale ani nijak nepoužívá, resp. ve svém textu jej vůbec nezmiňuje. Napadené OOP tudíž při stanovení klíčového znaku determinujícího rozsah posuzované regulace odkazuje na neexistující kritérium, v důsledku čehož není možné předmětnou úvahu odpůrce podrobit řádnému přezkumu v řízení před soudem a zabývat se tím, zda určitá nemovitost vskutku naplňuje podmínky pro zatížení vyšší mírou zdanění. Soudu tedy není srozumitelné, proč jsou přílohou č. 1 napadeného OOP právě v něm uvedené nemovitosti.
20. Pokud se jedná o nemovitosti obchodní, pak se soud plně ztotožnil s navrhovatelkou, že v případě stanovení kritéria 1 000 m² zastavěné plochy a alespoň 40 parkovacích míst pro zahrnutí určité nemovitosti do této skupiny, absentuje odůvodnění toho, proč právě s takto vymezenými nemovitostmi jsou spojeny negativní externality (zvýšená ekologická zátěž a zvýšené zatížení dopravní a technické infrastruktury města), na které napadené OOP reaguje. Navíc ani ze správního spisu nevyplývá žádný podkladový materiál či údaje, resp. data, kterými by stanovená hranice byla odůvodněna. Přitom právě na existenci objektivních a racionálních důvodů pro stanovení rozdílné daňové zátěže je nezbytné důsledně trvat, jak dovodil NSS ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2025, č. j. 1 Afs 82/2025-33, body 34-39. Soud zároveň doplňuje, že právě vyřčený závěr jistě neznamená, že by odpůrce byl bez dalšího povinen zadávat např. odborné studie za účelem zjištění negativních vlivů určité skupiny nemovitostí, z odůvodnění opatření obecné povahy však musí být vysledované jasné úvahy, proč se odpůrce domnívá, že mají určité nemovitosti vyšší negativní vliv na okolí než nemovitosti jiné (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 11. 2025, č. j. 10 Afs 203/2025-55). Dostatečné posouzení této otázky neobsahuje ani rozhodnutí o námitkách navrhovatelky, v jejichž rámci bylo právě na absenci bližšího zdůvodnění rozhodného kritéria upozorňováno. Odpůrce uvedl, že „každé opatření obecné povahy musí při vymezování dotčených nemovitostí pracovat s určitými objektivně zjistitelnými hranicemi. Zvolená kritéria představují praktické a jednoznačně ověřitelné ukazatele umožňující odlišit běžné provozovny od provozoven velkoplošného charakteru. (…) Podstatné je, že zvolená kritéria mají racionální vztah ke sledovanému účelu a nejsou zjevně svévolná“. Soud s právě uvedenými rozhodovacími důvody v obecné rovině plně souhlasí, platí však, že se míjí s podstatou navrhovatelčiny argumentace. Navrhovatelka, resp. soud, odpůrci nevyčítá samotné stanovení hranice určující rozdílnou míru zdanění nemovitostí. Není zpochybňováno ani to, že tato hranice je objektivně zjistitelná. Důvodem nepřezkoumatelnosti je skutečnost, že odpůrce nijak nezdůvodnil, krom zcela obecných floskulí o „racionálním charakteru kritérií“, proč zvolil právě tuto hranici.
21. Lze tedy uzavřít, že soud shledal napadené OOP nepřezkoumatelným jak pro nesrozumitelnost, tak pro nedostatek důvodů.
22. Ve vztahu ke zbývajícím okruhům návrhových námitek (zejména diskriminačního charakteru posuzované regulace) platí, že soud k jejich přezkumu nepřistoupil, neboť mu v tom bránila výše popsaná nepřezkoumatelnost napadeného OOP.
VII.
Rozhodnutí soudu
23. Vzhledem k tomu, že soud shledal návrh navrhovatelky na zrušení napadeného OOP důvodným pro jeho nepřezkoumatelnost (§ 76 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 101b odst. 5 s. ř. s.), výrokem I. jej zrušil, a to dnem právní moci rozsudku (§ 101d odst. 2 s. ř. s.).
24. I přes to, že zjištěné vady napadeného OOP spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti jej zatěžují jako celek, musel soud přistoupit k jeho zrušení pouze v části specifikované navrhovatelkou, a to s ohledem na vázanost rozsahem návrhu podle § 101d odst. 1 s. ř. s.
VIII.
Náklady řízení
25. Podle § 60 odst. 1 s. ř. s. má právo na náhradu nákladů řízení navrhovatelka, neboť měla ve věci samé plný úspěch. Soud náhradu nákladů řízení určil s přihlédnutím k vyčíslení předloženému zástupcem navrhovatelky a k obsahu správního spisu. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává z následujících položek: (i) odměna advokáta za 3 úkony právní služby v plné výši po 4 620 Kč (1x převzetí a příprava zastoupení, 1x sepis návrhu, 1x sepis repliky), a to podle § 11 odst. 1 písm. a), c), d) ve spojení s § 7 bodem 5 a § 9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, tedy celkem 13 860 Kč, (ii) náhrada hotových výdajů po 450 Kč za 3 úkony právní služby, a to podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, tedy celkem 1 350 Kč, (iii) příslušná částka daně z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen odvést z odměny a z náhrad a která činí 3 194,10 Kč (21% z částky 15 210 Kč). Celkem tedy náklady právního zastoupení činí 18 404,10 Kč. Součástí nákladů řízení je podle § 57 odst. 1 s. ř. s. i soudní poplatek za návrh zaplacený ve výši 5 000 Kč.
26. Soud proto výrokem II. tohoto rozsudku uložil odpůrci povinnost zaplatit navrhovatelce na náhradě nákladů řízení celkem 23 404,10 Kč. Ke splnění povinnosti nahradit náklady řízení bylo odpůrci určeno platební místo podle § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 64 s. ř. s. Lhůta k plnění nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 in fine o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. a s přihlédnutím k možnostem odpůrce tuto platbu realizovat.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost. Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.
Plzeň 19. října 2026
Mgr. Lukáš Pišvejc v.r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.