Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2442/2025

-137

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně DE PRESTIGE CAFÉ s. r. o., IČO 29110149,se sídlem v Praze 1, Klimentská 1246/1, zastoupené Mgr. Kryštofem Kobedou, advokátem se sídlem v Praze 3, Chrudimská 1418/2, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o zaplacení 1 242 933,94 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2025, č. j. -112, takto:

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalované zaplacení částky 1 242 933,94 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody za uzavřenou restauraci ve Františkových Lázních. Realizaci podnikatelské činnosti žalobkyně bylo v období od 14. 10. 2020 do 11. 4. 2021 bráněno právními akty vydávanými vládou na základě , o krizovém řízení a o změně některých zákonů (dále jen „“), kvůli nimž byla tato provozovna uzavřena. Za období od 14. 10. 2020 do 31. 12. 2020 vznikla žalobkyni škoda ve výši 648 196,79 Kč a za období od 1. 1. 2021 do 11. 4. 2021 ve výši 596 073,70 Kč, a to v podobě marně vynaložených nákladů na její podnikání (mzdy zaměstnanců, splátky dle leasingových smluv, pojištění techniky, náklady na provoz EET pokladen, na provoz webových stránek, výdaje za komunální služby, nájemné za pronajaté sklady, nájemné za pronajaté technické zařízení pro přípravu pokrmů, výdaje za komunální služby, pojištění, náklady na energie atd.). Žalobkyně vynaložila tyto náklady na provoz restaurace zbytečně, protože restaurace nemohla generovat žádné příjmy. Dle žalobkyně jde o skutečnou škodu, která vznikla žalobkyni v příčinné souvislosti s vládními opatřeními.

2. Obvodní soud pro Prahu 7 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 7. 11. 2024, č. j. -88, žalobu zamítl (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II) a o vrácení zaplacené zálohy (výrok III).

3. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. 5. 2025, č. j. -112, odvolání žalobkyně proti výroku III rozsudku soudu prvního stupně odmítl (výrok I rozsudku odvolacího soudu), ve výrocích I a II rozsudek potvrdil (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu).

4. Rozsudek odvolacího soudu ve výrocích II a III napadla žalobkyně, včasným dovoláním, jež však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „“, odmítl.

5. Proti výroku II rozsudku odvolacího soudu v části, kterou byl potvrzen výrok o náhradě nákladů řízení, a proti výroku III, kterým bylo rozhodováno o náhradě nákladů odvolacího řízení, není dovolání přípustné [ ].

6. Námitka žalobkyně ohledně závěru odvolacího soudu o neexistenci příčinné souvislosti mezi krizovými opatřeními a škodou v podobě marně vynaložených nákladů přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud odvolací soud uzavřel, že stát neodpovídá za újmu způsobenou tím, že se v důsledku přijatých krizových opatření staly náklady žalobce na provoz restaurace marně vynaloženými (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2026, sp. zn. ).

7. K případným vadám řízení, včetně žalobkyní opakovaně namítané vady nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné ( ).

8. Nákladový výrok není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. 11. 2026

JUDr. Pavel Simon předseda senátu