Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2343/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky A. A. (jedná se o pseudonym), zastoupené Mgr. Alenou Žežulkovou, advokátkou, sídlem Vodičkova 682/20, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. května 2026 č. j. -725 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. října 2025 sp. zn. , za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a B. B., C. C. (jedná se o pseudonymy), obou zastoupených Mgr. Markétou Tillerovou, advokátkou, sídlem V Zátiší 547, Čelákovice, a nezletilého D. D. (jedná se o pseudonym), zastoupeného kolizním opatrovníkem městem X, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

I. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. května 2026 č. j. -725 a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. října 2025 sp. zn. v rozsahu, ve kterém nebyl upraven styk matky s nezletilým, bylo porušeno právo stěžovatelky na péči a výchovu o dítě podle d ve spojení s právem na soudní ochranu podle d. II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. května 2026 č. j. -725 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. října 2025 sp. zn. se v rozsahu, ve kterém nebyl upraven styk matky s nezletilým, ruší.III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelka (dále též "matka") domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v , , odst. 5 a d (dále jen "") a čl. 3 odst. 1, čl. 6 odst. 1 a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte.

2. Z ústavní stížnosti, vyžádaného spisu a předložených podkladů se podává, že v záhlaví označeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") byl nezletilý vedlejší účastník (dále jen "nezletilý") svěřen do péče prvního vedlejšího účastníka a druhé vedlejší účastnice (dále jen "prarodiče") s tím, že prarodiče jsou oprávněni a povinni o nezletilého osobně pečovat, nezletilého vychovávat, přijímat za něj výživné a vynakládat s ním ve prospěch nezletilého, spravovat jeho běžné záležitosti a v běžných záležitostech za nezletilého jednat, zastupovat ho při jednání se školou, v běžných záležitostech zajištovat jeho základní lékařskou péči. Dále bylo rozhodnuto, že mají právo za nezletilého žádat o poskytnutí sociálních dávek a v těchto řízeních ho zastupovat, byla jim uložena povinnost spolupracovat s organizací Pro dialog, z. s., a činit veškeré kroky směřující k navazování styku nezletilého s matkou, a rovněž povinnost informovat rodiče o podstatných záležitostech týkajících se nezletilého (výrok I.). U výroku I. soud stanovil předběžnou vykonatelnost (výrok II.). Matce byla uložena povinnost přispívat na výživu nezletilého částkou 2 000 Kč měsíčně počínaje 1. 4. 2025 a splácet ve splátkách dlužné výživné za období od 1. 4. 2025 do 27. 10. 2025 ve výši 14 000 Kč (výrok III.). Tímto rozhodnutím byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 25. 6. 2015 č. j. -108, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 10. 2. 2016 č. j. -166, a to ve vztahu k rozhodnutí o péči, ve vztahu k rozhodnutí o výživném otce zůstal rozsudek nezměněn (výrok IV.). Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.).

3. K odvolání matky byl rozsudek obvodního soudu napadeným rozsudkem městského soudu potvrzen (výrok I.) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

4. Obecné soudy na základě učiněných skutkových zjištění shledaly, že nezletilý je od narození zdravotně hendikepován v důsledku DMO, je upoután na invalidní vozík, není postižen mentálně, navštěvuje základní školu XX. Od narození byl v péči matky, prarodiče matce pomáhali a od ledna 2024 byla po vzájemné dohodě fakticky praktikovaná střídavá péče mezi matkou a prarodiči, kdy si nezletilého střídali po týdnu. Nezletilý od narození postrádá otce, který v jeho životě aktivně nevystupuje, nejsou v kontaktu, výživné řádně nehradí, je proti němu vedeno více aktivních exekučních řízení. Matka s nezletilým od narození cvičila Vojtovu metodu, účastnila se s ním různých pobytů a kurzů. Nyní nezletilý dochází s prarodiči k fyzioterapeutovi a na čínské tlakové masáže. Matka má dalšího syna E. (jedná se o pseudonym), který trpí znaky neurovývojové nezralosti s rysy ADHD. Na základě podnětu školy je nad E. vykonávána sociálně-právní ochrana, od 18. 4. 2024 byl veden jako ohrožené dítě. Matce bylo uděleno napomenutí a nad nezletilým E. stanoven dohled. Cílem napomenutí bylo znovu matce připomenout, že používání fyzických a jiných nevhodných trestů při výchově je nepřípustné. Matka se dopouštěla nevhodného výchovného působení také vůči nezletilému, v minulosti ho bila vařečkou, máčela mu hlavu ve studené vodě, trestala ho neúměrným křikem, vulgárními nadávkami a psychickým nátlakem, dále tím, že ho odsouvala samotného do koupelny, kde neměl rozsvíceno. Dne 22. 4. 2026 bylo proti matce zahájeno trestní stíhání pro zločin týrání svěřené osoby a přečin ohrožení výchovy dítěte, kterých se měla dopustit v době od roku 2017 do začátku roku 2025 jednáním ve vztahu k oběma svým synům.

5. S ohledem na uvedené skutečnosti obvodní soud i městský soud shodně uzavřely, že vztah nezletilého s matkou je hluboce narušen, že nezletilý má velmi negativní postoj také k možnému kontaktu s matkou a že je nutné ponechat mu prostor a ze strany matky je třeba pracovat na tom, aby měl s matkou pozitivní zkušenosti.

6. Stěžovatelka v závěrečném návrhu požádala alternativně o určení asistovaného styku s nezletilým. Příslušné soudy shodně konstatovaly, že nešlo o bezvadný návrh a že v danou chvíli nebyly splněny podmínky pro zahájení řízení o styku a autoritativní úpravě styku matky s nezletilým. Zdůraznily, že i při vědomí judikatury směřující k tomu, aby byl styk dítěte s rodičem v co největší možné míře udržován (byť třeba formou asistovaných styků), považovaly za rozhodné, že vztah nezletilého s matkou je hluboce narušen a že nezletilý má velmi negativní postoj také k možnému kontaktu s matkou. Uzavřely proto, že zatím ještě nenastal čas, aby byl styk upraven autoritativně v přesných termínech.

II.

Argumentace stěžovatelky

7. V podané ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že rozhodující soudy nenastavily žádný časový plán a harmonogram jejího styku s nezletilým. Obvodní soud toliko konstatoval, že prarodiče jsou povinni i nadále spolupracovat s organizací Pro dialog, z. s., a činit veškeré kroky směřující k navazování styku nezletilého s matkou, a dále jsou povinni informovat rodiče o podstatných záležitostech týkajících se nezletilého. Městský soud rozhodnutí obvodního soudu potvrdil. Takový postup soudů považuje stěžovatelka za překvapivý a v rozporu s dosavadní judikaturou [konkrétně nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2023

sp. zn.

(N 70/117 SbNU 366) a ze dne 25. 7. 2025

sp. zn.

]. Tvrdí, že k asistovanému styku došlo od doby vydání rozhodnutí obvodního soudu do vydání rozhodnutí městského soudu pouze dvakrát v organizaci Pro dialog, z. s., a že je jí tak bráněno ve styku s nezletilým.

8. V další části ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že přestože od počátku řízení navrhovala vypracování znaleckých posudků jak na svou osobu, tak na nezletilého, soudy bez relevantního odůvodnění znalecké posudky vypracovat nenechaly, přitom odebrání nezletilého dítěte od rodičů je věcí závažnou a mělo by se tak dít jen ve výjimečných případech. Stejně tak měl být podle stěžovatelky vypracován znalecký posudek na schopnost prarodičů k výchově nezletilého, a to zejména s ohledem na skutečnost, že nezletilý je postižený a potřebuje specifické zacházení. Má za to, že příslušné soudy vycházely pouze z důkazů svědčících v její neprospěch a pominuly důkazy svědčící v její prospěch. Podle stěžovatelky v řízení vyšlo najevo, že nezletilému se v péči prarodičů snižuje jeho samostatnost, což s ohledem na jeho zdravotní stav není do budoucna v jeho zájmu.

III.

Vyjádření účastníků řízení

9. Ústavní soud vyzval podle účastníky řízení a vedlejší účastníky řízení, aby se k ústavní stížnosti stěžovatelky vyjádřili.

10. Městský soud ve vyjádření uvedl, že podle jeho názoru k namítanému porušení ústavních práv stěžovatelky nedošlo. Je toho mínění, že jeho rozhodnutí není jakkoli překvapivé a vychází z provedených důkazů. Řádně odůvodnil, proč byl nezletilý svěřen do výchovy prarodičů i to, proč ve věci upustil od vypracování znaleckých posudků.

11. Obvodní soud v podrobnostech plně odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a dodal, že ve věci postupoval v nejlepším zájmu nezletilého, provedl pečlivé a rozsáhlé dokazování a své rozhodnutí podrobně odůvodnil. Ústavní stížnost stěžovatelky považuje za neopodstatněnou.

12. Kolizní opatrovník nezletilého ve svém vyjádření poukázal na v řízení provedené důkazy, které byly podkladem pro jeho závěrečný návrh. Ve věci byl podle něj dán dostatek relevantních důkazů, proto doplnění dokazování nenavrhoval.

13. Prarodiče nezletilého prostřednictvím své právní zástupkyně sdělili, že považují ústavní stížnost stěžovatelky za nedůvodnou. Stěžovatelka podle nich v ústavní stížnosti toliko opakuje argumenty, se kterými se obecné soudy již v průběhu řízení řádně a dostatečně vypořádaly. Popírají tvrzení matky, že jí soudy neumožnily kontakt s nezletilým. Uvádí, že již obvodní soud je vyzval, aby umožnili alespoň asistovaný kontakt, což učinili. Od léta 2025 spolupracují s organizací Pro dialog, z. s., a na vztahu nezletilého s matkou pracují. Je to však matka, která od května 2026 nevyužila ani jedné z možností kontaktu s nezletilým. Aktuální nekontakt matky s nezletilým je tak zapříčiněn výhradně nezájmem matky a její neochotou spolupracovat s organizací Pro dialog, z. s., na svém vztahu s nezletilým. Zdůrazňují, že první asistované setkání nezletilého s matkou proběhlo dne 8. 12. 2025, další dne 12. 3. 2026 a dne 4. 5. 2026. Dne 7. 5. 2026 proběhlo jednání u městského soudu a od té doby žádná domluvená schůzka ze strany matky nevzešla. Dne 4. 6. 2026 bylo domluvené online setkání matky s nezletilým, které bylo zrušeno ze strany organizace Pro dialog, z. s. Mimoto probíhají asistovaná setkání nezletilého s bratrem, přičemž tvrdí, že s organizací spolupracují. K návrhu matky na vypracování znaleckého posudku k posouzení jejich výchovných kompetencí poukazují na to, že v řízení bylo provedeno rozsáhlé a dostatečné dokazování a že zpracování znaleckého posudku by představovalo jen samoúčelné prodlužování řízení a zbytečnou zátěž pro nezletilého, který svůj postoj jasně vyjádřil. Mají za to, že matčin nevhodný výchovný přístup by byl v rozporu s nejlepším zájmem nezletilého.

14. Otec nevyužil možnosti vyjádřit se k ústavní stížnosti, čímž se vzdal postavení vedlejšího účastníka řízení. Ústavní soud proto s ním jako s vedlejším účastníkem dále nejednal.

15. Ústavní soud zaslal vyjádření účastníků řízení a vedlejších účastníků řízení stěžovatelce k replice, stěžovatelka však práva repliky nevyužila.

IV.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

16. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [, , a ].

V.

Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti

17. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( ) a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. písm. d) , ]. Není součástí soustavy obecných soudů ( ) a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti (srov. a ). V řízeních o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) proti rozhodnutí obecných soudů tedy není další přezkumnou instancí. Do rozhodování obecných soudů je oprávněn zasáhnout až tehdy, došlo-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (viz např. nález ze dne 17. 9. 2025

sp. zn.

).

18. Při rozhodování soudu ve věcech péče o nezletilé naplňuje stát pozitivní závazky plynoucí z a 4y, neboť zasahuje do nejintimnější sféry jednotlivců - do jejich rodinného života. Ústavní soud proto v těchto věcech klade na obecné soudy zvýšené nároky týkající se nejen metodologie posouzení nejlepšího zájmu dítěte ve vztahu k rozhodnutí o modelu péče o dítě, ale též i kvality posouzení věci. Důraz na řádné provedení i hodnocení důkazů a celkovou úroveň odůvodnění patří k základním atributům spravedlivého procesu. Jeho dodržování má zaručit transparentnost a kontrolovatelnost rozhodování soudů a je účinnou prevencí před nepřezkoumatelností či dokonce libovůlí v soudním rozhodování [srov. nálezy ze dne 4. 9. 2002

sp. zn.

(N 109/27 SbNU 213), ze dne 11. 2. 2004

sp. zn.

(N 15/32 SbNU 131, č. 153/2004 Sb.) či ze dne 23. 2. 2006

sp. zn.

(N 45/40 SbNU 373)]. V případech, kdy soudy rozhodují o modelu péče rodičů o nezletilé dítě či rozsahu styku s ním, jsou tyto ústavněprávní nároky ještě zesíleny [srov. nález ze dne 5. 9. 2017

sp. zn.

(N 168/86 SbNU 729)]. Vedle formálního hlediska, spočívajícího v nemožnosti nápravy případných pochybení odvolacího soudu prostřednictvím dovolání, je významnější materiální rozměr, neboť předmětná rozhodnutí mají zásadní dopady na osudy dětí a jejich rodičů, a to často na řadu let či s důsledky na celý život [např. nálezy ze dne 3. 5. 2022

sp. zn.

(N 56/112 SbNU 9) či ze dne 12. 3. 2025

sp. zn.

(N 60/129 SbNU 183)].

19. Ústavní soud na základě vyžádaného spisu obvodního soudu a se zohledněním vyjádření účastníků řízení a vedlejších účastníků řízení zhodnotil napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je částečně důvodná.

V. a) Absence úpravy styku matky s nezletilým

20. Podle y péče o děti a jejich výchova je právem rodičů. Děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona. K materiální souladnosti zásahu do základních práv a svobod se zákonem přitom podle čl. 8 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod dochází, sleduje-li tento zásah některý nebo některé z legitimních cílů, a je-li pro jejich dosažení nezbytný, tedy zejména přiměřený sledovanému účelu [viz rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Couillard Maugery proti Francii, č. 64796/01, ; nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2011

sp. zn.

(N 131/62 SbNU 59)].

21. Podle čl. 9 odst. 3 Úmluvy o právech dítěte státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte odděleného od jednoho nebo obou rodičů udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu se zájmy dítěte.

22. Ústavní soud v nálezu ze dne 12. 3. 2025

sp. zn.

(N 60/129 SbNU 183) zdůraznil, že soudy jsou při rozhodování o úpravě styku dítěte s nerezidentním rodičem povinny nejen zohlednit jeho schopnost o dítě pečovat, ale též aktivně hledat a stanovit konkrétní a postupně rozšiřující se režim styku, nejsou-li závažné důvody k jeho omezení. Odsunutí úpravy styku na pozdější dobu nebo jeho nadměrné omezení, aniž by byl stanoven cílový režim, představuje zásah do základních práv jak rodiče, tak dítěte, které má právo na péči obou rodičů [viz také nález ze dne 27. 11. 2019

sp. zn.

(N 200/97 SbNU 143)].

23. V nyní posuzovaném případě stěžovatelka v závěrečném návrhu žádala alternativně o určení asistovaného styku, avšak obvodní soud o styku nerozhodl s odůvodněním, že řízení v této věci nebylo řádně zahájeno, nebylo o této věci jednáno, nezletilý nebyl pro toto řízení zastoupen a absentuje bezvadný návrh s veškerými náležitostmi. Dodal, že sám zvažoval, že by řízení zahájil, avšak dospěl k závěru, že v danou chvíli nebyly splněny podmínky pro zahájení řízení o styku a pro autoritativní úpravu styku. K tomu podotkl, že vztah nezletilého s matkou je hluboce narušen a že nezletilý má velmi negativní postoj také k možnému kontaktu s matkou, a proto nebylo možné prozatím určit nějaké konkrétní datum, či stanovit pravidelnost styku, resp. že ještě nenastal čas, aby byl styk upraven autoritativně v přesných termínech. Současně však uvedl, že je v nejlepším zájmu nezletilého, aby do budoucna k jeho styku s matkou docházelo, aby vztah s matkou byl znovu navazován a bylo na něm pracováno, a to případně v navykacím a postupném režimu. Na jednání konaném dne 1. 9. 2025 soudkyně obvodního soudu mimo jiné uvedla, že je vhodné, respektive téměř nutné, aby došlo k pokusu o navázání styků (alespoň asistovaných) nezletilého s matkou a že nenaváží-li spolupráci dobrovolně, je možné ohledně styku vydat předběžné opatření (viz č. l. 559 spisu obvodního soudu). Následně však žádný pravidelný styk, byť asistovaný, ve svém rozhodnutí neupravila s tím, že v době rozhodování nebyly splněny podmínky pro zahájení řízení o styku a pro autoritativní úpravu styku. Účastníky řízení toliko poučila, že by mělo dojít k postupnému navazování styku a za tímto účelem prarodičům uložila povinnost nadále spolupracovat s organizací Pro dialog, z. s.,

24. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí městského soudu se pak podává, že podle zprávy organizace Pro dialog, z. s., ze dne 30. 4. 2026 v mezidobí proběhly jak samostatné konzultace s matkou i prarodiči, tak asistované kontakty nezletilého s matkou i s bratrem E. Asistovaných setkání proběhlo ke dni rozhodnutí městského soudu mezi dětmi pět, s matkou tři, poslední dne 4. 5. 2026. Ze zprávy plyne, že u nezletilého od počátku dominuje výrazná úzkost a strach ze setkání s matkou, přičemž úzkostná reakce dosahovala vysoké intenzity. Při prvním setkání byl ve značném napětí, průběžně je s nezletilým pracováno na reflexi kontaktu s matkou, nezletilý se cítí velmi unavený z rodinné situace, po jistou dobu setkání s matkou odmítal. Postupně se projevuje sebevědoměji, někdy až bojovně, do popředí se dostávají pocity hněvu a potřeba vyjasnit si důležité skutečnosti. Nadále přetrvává nedůvěra vůči matce, postupně je již za podpůrné psychologické péče patrný určitý náhled na danou situaci. Prarodiče nezletilého ke kontaktu s matkou motivují. Významným pro nezletilého zůstává nedostatek kontaktu s otcem, přes opakované pokusy o telefonické kontakty se nezletilému nedostává odpovědi. Nezletilý cítí bezmoc, frustraci a lítost. Vzhledem ke všem dosud proběhlým stykům organizace doporučila nadále pokračovat v asistovaných stycích nezletilého s matkou, a to ideálně v pravidelném režimu s tím, že na jiný kontakt není nezletilý aktuálně duševně připraven.

25. Ke zprávě se při jednání městského soudu vyjádřila matka, která uvedla, že cítí jistý posun a že v průběhu styků se situace ve vzájemné komunikaci zlepšuje.

26. S nezletilým byl opakovaně proveden prostřednictvím opatrovníka pohovor. Dne 30. 4. 2026 mimo jiné sdělil, že se má výborně, protože je u babičky s dědou. Přeje si, aby to tak zůstalo, vůči matce má blok. Ze setkání s matkou má smíšené pocity, trochu se i bál. Cítí pocit bezpečí, neboť u setkání s matkou jsou psychologové, ti kontrolují, aby máma při setkání nevybouchla. Padl-li návrh, že by se s matkou mohl setkat mimo asistované styky, bojí se toho, k čemu by mohlo dojít. Pořád čeká, že matka vybuchne a bude na něj řvát. Přál by si, aby to už všechno skončilo a měl jistotu, že bude u prarodičů. Doufá, že potom bude ve větším klidu a bude se moci s matkou vídat častěji.

27. Městský soud v odůvodnění svého rozhodnutí shrnul, že již po třech asistovaných stycích nezletilého s matkou se jeví, že nezletilý situaci zvládá lépe, snaží si s matkou věci vyříkat, pozitivně asistované styky prokazatelně chápe nyní i matka. Prarodiče jsou přitom celé situaci nápomocny a nezletilého ke stykům s matkou motivují. Ani městský soud však nenastavil žádný časový plán a harmonogram styku matky s nezletilým. Uvedl toliko, že za daného stavu se jeví jako nejlepší řešení v asistovaných setkáních dále pokračovat.

28. Ač tedy oba rozhodující soudy v průběhu řízení vyjádřily přesvědčení, že styk matky s nezletilým je důležitý, tak žádným způsobem jejich styk neupravily (a to ani alespoň jako harmonogram postupného navázání kontaktů), což není slučitelné s nejlepším zájmem dítěte. V této souvislosti nelze přehlédnou, že krajský soud v odůvodnění rozhodnutí sám poukázal na to, že již po třech asistovaných stycích se vztah nezletilého s matkou zlepšil a že také organizace Pro dialog, z. s., ve své zprávě ze dne 30. 4. 2026 doporučila nadále v asistovaných stycích nezletilého s matkou pokračovat, a to ideálně v pravidelném režimu. Obvodní soud ani městský soud přitom nijak relevantně nevysvětlily, proč úprava asistovaných styků v navrhovaném pravidelném režimu není možná. Za takových okolností by bylo možno jen stěží akceptovat absenci jakékoli úpravy styku matky s nezletilým.

29. Ústavní soud na tomto místě připomíná, že "být spolu" znamená pro rodiče a jeho dítě jeden ze základních prvků rodinného života [nález ze dne 26. 7. 2016

sp. zn.

(N 137/82 SbNU 207)]. Z napadených rozsudků ani ze soudního spisu nijak nevyplývá, že by měl být zcela vyloučen styk matky s nezletilým (byť prozatím prováděný asistovanou formou), resp. že by jejich vztahy byly natolik zpřetrhány, že by jejich obnovení nebylo možné. Podle Ústavního soudu tedy není ústavně konformní, že styk s matkou nebyl nijak upraven, čímž formálně hrozí nebezpečí přerušení jakýchkoliv jejich kontaktů, a to až do případného nového rozhodnutí soudu o styku. Ústavní soud má za to, že taková situace je v rozporu s nejlepším zájmem dítěte a obecné soudy v tomto ohledu vážně pochybily. Odmítavý postoj nezletilého a prokazatelně špatné výchovné metody ze strany matky jsou nepochybně relevantní a odůvodňují opatrnější nastavení kontaktu. Nemohou však samy o sobě vést k závěru, že pokusy o jejich styk (byť asistovaný) nemají smysl, a to tím spíše za situace, kdy vztah matky s nezletilým se již po třech asistovaných stycích zlepšuje, nezletilý situaci zvládá lépe, snaží si s matkou věci vyříkat a asistované styky prokazatelně pozitivně chápe nyní i matka.

30. Ústavní soud uzavírá, že tím, že rozhodující soudy neupravily žádný styk matky s nezletilým, zasáhly do práva matky na péči a výchovu dítěte podle y a současně do práva na soudní ochranu podle y.

31. Ústavní soud nepřehlédl, že v daném řízení se rozhodovalo o péči o dítě, nikoliv o styku s ním. Byť stěžovatelka požádala alternativně o určení asistovaného styku s nezletilým až v závěrečném návrhu a nešlo tak o bezvadný návrh, procesní předpisy nijak příslušným soudům nebránily o styku rozhodnout. Řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, včetně úpravy styku rodiče s dítětem, je charakteristické tím, že jej lze zahájit i bez návrhu (§ 13 odst. 1 ve spojení s § 468 zákona o zvláštních řízeních soudních) - ostatně okresní soud v bodě 90 napadeného rozsudku uvádí, že sám zvažoval, že by řízení zahájil. Zároveň pokud by soud řízení zahájil, bylo by jeho povinností zajistit odpovídající procesní zastoupení dítěte. Jednoduše řečeno, soud se dovolává nesplnění procesních podmínek, jejichž splnění mohl a případně měl zajistit sám. Ústavní soud přitom opakovaně vyjádřil, že řízení o úpravě poměrů k dítěti je třeba chápat komplexně a tak, že zahrnuje jak rozhodnutí o péči, tak i o styku, neboť tato dvě rozhodnutí spolu velmi úzce souvisejí. Nakonec z hmotněprávního pohledu není pro rodiče mezi stykem a péčí podstatný rozdíl. V rámci obojího se rozhoduje o období, po které bude dítě trávit čas s daným rodičem [např. nález ze dne 28. 7. 2020

sp. zn.

(N 157/101 SbNU 98)].

V. b) Námitka nesprávně zjištěného skutkového stavu a neprovedení navrhovaných důkazů

32. Ústavní soud se na základě učiněných skutkových zjištění ztotožnil se závěrem obecných soudů, že přání nezletilého vyplývá z nevhodných výchovných metod matky. Obvodní soud i městský soud v napadených rozhodnutích jasně a srozumitelně vysvětlily, že nezletilý opakovaně popsal stejně výchovné metody matky, konzistentně vyjadřoval své přání zůstat v péči prarodičů, vyjadřoval strach z matky, uváděl, že neměl pocit bezpečí v domácnosti, odmítal navázat kontakt s matkou jakoukoliv formou. Opakovaně také uvedl, že měl-li by se vrátit do péče matky, raději by si něco udělal. Matka prokazatelně neprojevila v průběhu řízení prakticky žádnou sebereflexi ani snahu na svých výchovných kompetencích dobrovolně pracovat. Po intervenci soudu byla navázána spolupráce s Pro dialog, z. s. Psycholožka Mgr. Černá sdělila, že dle jejího názoru není vhodné nezletilého ke styku s matkou nutit, ale že je nutné, aby měl možnost pozitivních prožitků ve vztahu k matce a k navazování kontaktu docházelo pozvolně.

33. Za daného skutkového stavu nespatřuje Ústavní soud žádné pochybení v závěru soudů, že v nejlepším zájmu nezletilého je jeho svěření do péče prarodičů, kteří s takovým postupem souhlasili a fakticky již o nezletilého pečovali, neboť byl svěřen do jejich péče na základě předběžného opatření za situace, kdy o něho nemohl pečovat žádný z rodičů. Výchovné působení matky bylo prokazatelně nevhodné, nezletilý byl v její péči ve stresu, matky se obával, v domácnosti se necítil bezpečně a toto výchovné působení matky bylo příčinou toho, že matku odmítá.

34. Stěžovatelce nelze přisvědčit v tom jejím tvrzení, že soudy pochybily, neprovedly-li dokazování vypracováním znaleckých posudků za účelem zkoumání stavu nezletilého, výchovných předpokladů matky a výchovných předpokladů pečujících osob (prarodičů). Obvodní soud i městský soud v odůvodnění napadených rozhodnutí jasně a srozumitelně vysvětlily, že se tímto návrhem stěžovatelky zabývaly, avšak na základě ostatních provedených důkazů od takového postupu upustily s tím, že nevhodné výchovné metody matky a její rodičovské kompetence byly v průběhu řízení jednoznačně prokázány a rovněž postoj nezletilého byl jasný, neměnný a v souladu s ostatními důkazy, přičemž jeho vyjadřování bylo úměrné jeho věku třinácti let. V takovém postupu rozhodujících soudů nespatřuje Ústavní soud žádné znaky protiústavního pochybení.

VI.

Závěr

35. Ze shora uvedených důvodů Ústavní soud podle ústavní stížnosti stěžovatelky částečně vyhověl, neboť shledal, že napadenými rozsudky obvodního soudu a městského soudu v rozsahu, ve kterém nebyl upraven styk matky s nezletilým, bylo porušeno právo stěžovatelky na péči o nezletilého a jeho výchovu podle y a právo na soudní ochranu podle y. Napadená rozhodnutí proto podle v rozsahu, ve kterém nebyl upraven styk matky s nezletilým, zrušil. Ve zbývající části (týkající se svěření nezletilého do péče prarodičů) ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

36. Ústavní soud rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť od něj nebylo možno očekávat další objasnění věci (ustanovení ).

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 27. října 2026

Jiří Přibáň v. r.

předseda senátu