Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 Co 217/2026-148
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Lubora Veselého a soudců JUDr. Michala Prince a JUDr. Elišky Galiazzo v právní věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČ IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Jméno advokáta
sídlem Adresa advokáta
proti
žalovaným: 1) Jméno žalované A, narozený dne Datum narození žalované A
2) Jméno žalované B, narozená dne Datum narození žalované B
oba bytem Adresa žalované B
oba zastoupení advokátkou Jméno advokátky
sídlem Adresa advokátky
o 258 258 Kč s příslušenstvím
k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. května 2026, č. j. 19 C 15/2024-134,
takto:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje, ve výroku II. se mění jen tak, že výše nákladů řízení činí 341 541,86 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným náklady odvolacího řízení ve výši 41 774,04 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Jméno advokátky.
Odůvodnění:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje, ve výroku II. se mění jen tak, že výše nákladů řízení činí 341 541,86 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným náklady odvolacího řízení ve výši 41 774,04 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky , Jméno advokátky, .
1. Výše uvedeným rozsudkem (dále též „napadené rozhodnutí“) soud prvního stupně (dále též „soud“) zamítl žalobu, aby žalovaní byli uznáni povinnými zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 258 258 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.); dále rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 594 154 Kč (výrok II.).
2. Po skutkové stránce soud shledal, že žalobkyně (jako zhotovitel) uzavřela s žalovanými dne 7. 12. 2019 smlouvu o dílo na hrubou stavbu rodinného domu v obci adresa. Žalovaní se zavázali provedené dílo převzít a uhradit sjednanou cenu, která činila 2 439 727 Kč včetně DPH; termín zahájení díla byl stanoven na 18. 12. 2019, termín dodání nejpozději do 30. 4. 2020. Soud měl za nesporné, že dílo v podobě hrubé stavby (zhotovené na základě písemné smlouvy o dílo) bylo dokončeno ke dni 28. 3. 2020 a cena za dílo (2 439 727 Kč včetně DPH) byla žalovanými žalobkyni uhrazena. Dále měl soud za nesporné, že po dokončení hrubé stavby žalobkyně pokračovala v dokončování domu formou samostatných dílčích navazujících plnění. Byť žalobkyně tvrdila, že byla předem dohodnuta cena (těchto dílčích plnění) ve výši 2 124 406 Kč, toto prokázáno nebylo; z výpovědi jednatele žalobkyně bylo naopak zjištěno, že po dokončení hrubé stavby se účastníci řízení (ústně) dohodli, že žalobkyně bude dál pokračovat ve stavbě; vždy se dohodli na určité části prací, na provedené práce vystavila žalobkyně fakturu a žalovaní ji uhradili. Dále soud uvedl, že jednatel žalobkyně připustil, že je možné, že se omítky dělaly již v létě 2020; to, že vícepráce na základové desce byly provedeny ještě předtím, než byla zahájena hrubá stavba, i provádění kanalizačních přípojek ve stejné době, bylo potvrzeno i výslechem svědka jméno FO. K otázce, kdy konkrétně byly prováděny venkovní omítky, soud uvedl, že svědek jméno FO potvrdil, že se podílel na dokončovacích pracích (zejména na soklíku, který se dělal na jaře nebo v létě 2021); i dle tohoto svědka se venkovní fasáda dělala mnohem dříve (v této souvislosti soud odkázal na výpovědi jednatele žalobkyně, žalovaných a na výpověď svědka jméno FO). Dále měl soud za nesporné, že žalovaní celkem uhradili žalobkyni 4 000 000 Kč.
3. Dále soud uvedl, že rozsudkem ze dne 27. 3. 2025 žalobu v celém rozsahu zamítl; odvolací soud rozsudek potvrdil do částky 250 000 Kč s příslušenstvím, která představovala vícepráce spojené se zhotovením základové desky. Ohledně částky 258 258 Kč s příslušenstvím byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení.
4. Soud konstatoval, že k výzvě, kterou učinil na základě pokynů odvolacího soudu, doplnila žalobkyně svá tvrzení tak, že fakturou na částku 264 133 Kč byla uplatněna cena za provedení přípojky vody a kanalizace ve výši 40 724 Kč, montáž schodů na půdu ve výši 2 500 Kč a částečná úhrada za fasádu domu ve výši 220 909 Kč. V případě fasády se jednalo o cenu za práci, materiál, pronájem lešení. Celková cena fasády činila podle žalobkyně 330 000 Kč, zbývající úhrada měla být doplacena po dokončení v květnu 2021. Při jednání s žalovanými byla částka uvedená ve faktuře ponížena o 5 875 Kč, kterou žalobkyně vyúčtovala za zhotovení komínu, který však žalobkyně nerealizovala. Dále žalobkyně tvrdila, že schody na půdu zhotovila při dokončovacích pracích na domě ve druhé polovině roku 2020. Dohoda o realizaci schodů i cena ve výši 2 500 Kč byly dohodnuty ústně a tato cena byla uvedena v položkovém rozpočtu stavby. Kanalizace vedoucí pod venkovní komunikací a k venkovnímu WC byla realizována v dubnu 2020 po dokončení hrubé stavby. Jednalo se o práce prováděné následně v rámci dokončování stavby, nikoliv o vícepráce související s provedením původní hrubé stavby. Byť žalobkyně nejprve uvedla, že částky za kanalizaci nejsou součástí předmětné faktury, při ústním jednání korigovala toto tvrzení tak, že tyto práce součástí uvedené faktury byly. Žalobkyně dále uvedla, že realizace fasády probíhala ve druhé polovině roku 2020, montáž lešení k vyhotovení fasády proběhla dne 11. 5. 2020 a jeho demontáž v průběhu listopadu 2020. Dodělávky na fasádě, ke kterým nebylo potřeba lešení, probíhaly následně a fasáda byla prakticky dokončena v prosinci 2020. V této době tedy žalobkyně vystavila předmětnou fakturu na část provedených prací na fasádě. Fasáda byla finálně dokončena v průběhu května 2021 a tyto dokončovací práce (marmolit) nebyly žalobkyní fakturovány.
5. Dále soud uvedl, že z faktury předložené žalobkyní zjistil, že společnost právnická osoba fakturovala žalobkyni částku 34 878 Kč fakturou ze dne 24. 8. 2020 za dodané zboží, které mělo dle žalobkyně sloužit k provedení fasády, když datum uskutečnění zdanitelného plnění bylo 3. 8. 2020. Dalšími listinami předloženými žalobkyní (faktury za montáž a demontáž lešení, předávací protokol k lešení, e-mail druhé žalované z 19. 5. 2021 a rekapitulace celkového díla), ani důkazy, které předložila k podání ze dne 7. 4. 2026, soud dokazování pro nadbytečnost neprováděl.
6. Po právní stránce soud, s odkazem na § 609 až 611, § 619, § 629 odst. 1, § 2586 odst. 1 a § 2604 zákona č. 89/2012 Sb. (dále též „o. z.“), shledal, že námitka promlčení vznesená žalovanými je důvodná i ohledně nároku ve výši 258 258 Kč vyplývajícího z faktury č. číslo ze dne 15. 12. 2020. K tomu uvedl, že vyšel z tvrzení žalobkyně, že veškeré práce, které následovaly po dokončení a předání hrubé stavby rodinného domu, byly prováděny po částech, jednotlivě, vždy na základě ústních dohod uzavíraných mezi žalobkyní a žalovanými, a poté co byly tyto práce dokončeny, byly předány žalovaným a vystavena faktury na jejich úhradu. Soud proto dospěl k závěru, že strany neměly žádnou celkovou dohodu týkající se dokončovacích prací a ohledně úhrady ceny za tyto práce. Žalobkyně netvrdila, že by se strany dohodly na tom, kdy a jakým způsobem, popř. s jakou lhůtou splatnosti měla za provedené části díla vyúčtovat jejich cenu. Žalobkyni tak vznikalo právo na zaplacení ceny provedených části díla poté, co tyto části provedla, tedy dokončila a předala žalovaným (§ 2604 o.z.). Žalobkyně ve svých podáních na základě výzvy soudu tvrdila, že přípojka vody a kanalizace a montáž schodů na půdu nebyly součástí hrubé stavby domu, nebyly ani vícepracemi, které by s hrubou stavbu domu souvisely. Provedení díla v podobě venkovní kanalizace, schodů na půdu a části fasády nebylo ze strany žalovaných zpochybněno. Dále žalobkyně uvedla, že kanalizace byla realizována v dubnu 2020 a schody na půdu byly realizovány ve druhé polovině roku 2020. Žalobkyně tak mohla po ukončení práce na těchto částech díla ihned vyzvat žalované k úhradě ceny tohoto díla. I když žalobkyně nestanovila přesné datum, k němuž byly tyto části díla dokončeny, je zřejmé, že cenu práce spočívající v realizace schodů na půdu mohla požadovat ve druhé polovině roku 2020 a cenu za realizaci kanalizace mohla požadovat již v dubnu 2020. Stejně tak pokud jde o část fasády, kterou žalobkyně fakturovala uvedenou fakturou, bylo podle jejich tvrzení v tomto rozsahu uvedené dílo dokončeno v druhé polovině roku 2020, když lešení bylo demontováno v listopadu 2020. Vzhledem k tomu, že všechny tyto položky žalobkyně uplatnila fakturou datovanou dnem 15. 12. 2020 je jednoznačně prokázáno, že k tomuto dni již fakturované práce byly provedeny. Vzhledem k tomu, že žalobkyně netvrdila, že by strany ústní formou dohodly jakoukoli splatnost vystavených faktur, je třeba vycházet z toho, že nejpozději dnem 16. 12. 2020 počala běžet tříletá promlčecí lhůta ohledně částky 264 133 Kč, která skončila nejpozději 15. 12. 2023. Žaloba byla u soudu podána dne 12. 1. 2024, nárok žalobkyně je tedy i v této části promlčen.
7. Žalobkyně ve včasném odvolání namítala, že řádně doložila, že realizace fasády probíhala ve druhé polovině roku 2020. Fasáda byla téměř dodělána v prosinci 2020. V této době žalobkyně vystavila žalovaným předmětnou fakturu za část provedených prací na fasádě (jednalo se o cenu za práci, materiál a pronájem lešení). V této faktuře byla nastavena splatnost, která byla shodná jako u všech ostatních faktur, která žalobkyně žalovaným v průběhu provádění díla vystavovala a která byla oběma smluvními stranami akceptována. Žalobkyně též namítala, že faktura byla vystavena jako zálohová, po částečném dokončení fasády, a nemohlo tak dojít k předání díla žalovaným. Je nesporné, že dokončovací práce na omítce probíhaly ještě na jaře roku 2021, nemohlo tedy dojít k počátku běhu promlčecí lhůty již v prosinci 2020. Dále žalobkyně namítala, že s ohledem na chybné závěry ohledně promlčení nároku nebyly provedeny další důkazy, které navrhla. Rozsudek není založen na úplně a přesvědčivě zjištěném skutečném stavu projednávané věci, nemá oporu v provedeném dokazování a z tohoto důvodu jsou právní závěry v něm učiněné zcela vadné. Výše nákladů řízení neodpovídá příslušným ustanovením advokátního tarifu, když výše odměny za jeden úkon právní služby byla stanovena v nesprávné výši. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
8. Žalovaní ve vyjádření k odvolání uvedli, že žalobkyně opakovaně tvrdila, a uvedla to i v odvolání, že se s žalovanými vždy dohodla na provedení konkrétních prací a že tyto práce byly vždy fakturovány až po jejich řádném provedení a dokončení, po jejich osobním odsouhlasení a převzetí žalovanými. Pokud tedy žalobkyně dne 15. 12. 2020 vystavila fakturu za konkrétní práce, je zcela v souladu s jejími vlastními tvrzeními závěr soudu prvního stupně, že práce touto fakturou vyúčtované byly nejpozději k tomuto okamžiku již provedeny a dokončeny. V průběhu řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by se účastníci předem dohodli na rozdělení prací na fasádě do několika samostatných etap s rozdílnými termíny jejich dokončení, předání či fakturace. Tvrzení žalobkyně, že faktura ze dne 15. 12. 2020 představovala pouze jakousi zálohovou fakturaci části dosud nedokončeného díla, tak nekoresponduje se způsobem fakturace, který sama žalobkyně v průběhu řízení popsala. Žalobkyně uvedla, že fasáda byla prakticky dokončena již v prosinci 2020 a následně byly prováděny pouze dokončovací práce, zejména sokl z marmolitu, který byl dokončen v květnu 2021, tyto dokončovací práce však předmětnou fakturou fakturovány nebyly. Jestliže tyto práce nebyly předmětem faktury č. číslo a jejich cena není předmětem nyní uplatněného nároku, nemůže jejich pozdější dokončení posouvat počátek běhu promlčecí lhůty u jiných prací, které byly provedeny a fakturovány již v roce 2020. Na výše uvedeném nic nemění ani formální označení faktury č. číslo jako „zálohové“. Rozhodující není označení účetního dokladu, ale skutečný obsah vztahu mezi účastníky a skutkové okolnosti, za nichž byla faktura vystavena. Odvolací argumentace žalobkyně je vnitřně rozporná; na jedné straně žalobkyně tvrdí, že práce vždy fakturovala až po jejich řádném provedení, dokončení, odsouhlasení a převzetí žalovanými, na druhé straně u předmětné faktury tvrdí, že šlo o zálohovou fakturu vystavenou po pouhém částečném dokončení fasády, kdy k předání díla ještě dojít nemohlo. Závěr soudu prvního stupně o počátku běhu promlčecí lhůty je správný. Jestliže žalobkyně vystavila dne 15. 12. 2020 fakturu za práce, které podle její vlastní skutkové verze byly v době fakturace již provedeny, mohla své právo na jejich zaplacení uplatnit nejpozději od tohoto okamžiku. Důvodná není ani námitka, že soud neprovedl všechny navržené důkazy; žalobkyně neuvádí, jaký konkrétní důkaz měl prokázat skutečnost rozhodnou právě pro jiný počátek běhu promlčecí lhůty. Pokud žalobkyně napadá výrok o náhradě nákladů řízení, je její odvolací námitka formulována pouze obecně. Žalovaní proto navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal žalovaným náhradu nákladů odvolacího řízení.
9. Při jednání odvolacího soudu odkázali právní zástupci účastníků řízení na svá písemná podání; právní zástupkyně žalovaných dodala, že v rozhodnutí o nákladech řízení soud prvního stupně patrně pochybil při stanovení tarifní hodnoty, případnou korekci tohoto výroku proto žalovaní ponechávají na úvaze odvolacího soudu.
10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb.; dále jen „o. s. ř.“), a odvolání žalobkyně neshledal opodstatněným.
11. Soud prvního stupně v této věci rozhodl (v pořadí prvním) rozsudkem ze dne 27. 3. 2025, č. j. spisová značka, kterým žalobu, aby žalovaní byli žalobkyni povinni zaplatit částku 508 258 Kč s příslušenstvím, zamítl (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovaným náklady řízení (výrok II.). Odvolací soud rozsudkem ze dne 10. 12. 2025, č. j. spisová značka (dále též „předchozí rozhodnutí odvolacího soudu“), rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. co do částky 250 000 Kč s příslušenstvím potvrdil; ve zbývající části tohoto výroku a ve výroku II. rozsudek zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
12. V předchozím rozhodnutí odvolací soud (vedle jiného) uvedl, že zatímco ohledně částky 250 000 Kč není pochyb o tom, že představuje jen jeden nárok, resp. požadavek (na úhradu víceprací na základové desce, jenž je promlčen), ohledně částky 264 133 Kč (na kterou zní faktura č. číslo) je zřejmé, že sestává z několika dílčích nároků (požadavků), jejichž výše byla specifikována (tvrzena) jen ohledně jednoho z nich. Na soudu prvního stupně proto bude, aby žalobkyni vedl (postupem dle § 118a odst. 1 o. s. ř.) k doplnění žalobních tvrzení tak, aby bylo zřejmé, jakými konkrétními dílčími částkami se na celkové částce (264 133 Kč) podílejí cena fasády, cena přípojky vody a kanalizace přes veřejnou komunikaci, cena přípojky kanalizace pro venkovní toaletu a cena montáže schodů na půdu. Odvolací soud též konstatoval, že žalobkyně v doplnění žalobních tvrzení uvedla, že se na základě označených faktur domáhá částek 250 000 Kč a 264 133 Kč. Součet těchto částek činí 514 133 Kč, v žalobním petitu uvedená částka je však nižší (508 258 Kč). Žalobkyni sice nic nebrání v tom, aby se domáhala úhrady jen části toho, co jí náleží (má náležet), musí však být patrné, jaké konkrétní části nároku (nároků) se domáhá a jaké nikoliv. Na soudu prvního stupně proto bude, aby žalobkyni vyzval, aby v tomto směru žalobu upřesnila.
13. Soud prvního stupně se shora uvedenými pokyny řídil. Žalobkyně k jeho výzvě uvedla (v podání ze dne 4. 5. 2026), že součástí faktury znějící na částku 264 133 Kč byla tato plnění - (1.) přípojka vody a kanalizace ve výši 40 724 Kč, (2.) montáž schodů na půdu ve výši 2 500 Kč a (3.) částečná úhrada za fasádu domu ve výši 220 909 Kč, přičemž v případě posledně uvedené částky se jednalo o cenu za práci, materiál a pronájem lešení. Dále žalobkyně v tomto podání uvedla, že celková výše faktury byla na základě jednání se žalovanými ponížena o částku 5 875 Kč, která představovala slevu za nerealizovaný komín,
14. Lze tedy konstatovat, že po upřesnění žalobních tvrzení, které žalobkyně učinila podáním ze dne 4. 5. 2026, je patrné, že částka, která po předchozím rozhodnutí odvolacího soudu zůstala předmětem řízení, tj. částka 258 258 Kč, se skládá z položek č. 1, 2 a 3, které budou v dalším textu označovány též jako „přípojka vody a kanalizace“ (která představuje částku 40 724 Kč), „schody na půdu“ (která představuje částku 2 500 Kč) a „fasáda“ (která představuje částku 220 909 Kč). Součet částek, které tyto položky představují, je sice nadále vyšší (o částku 5 875 Kč), než je částka, která zůstala předmětem řízení, avšak, s ohledem na to, že žaloba byla (důvodně – viz níže) zamítnuta ohledně celé zbývající požadované částky (tj. ohledně částky 258 258 Kč), není nezbytné zabývat se otázkou, jak se žalobkyní zmíněné ponížení fakturované částky (o 5 875 Kč) projevilo ve vztahu k jednotlivým položkám (čehož by bylo třeba, mělo-li by být žalobě, byť jen z části, vyhověno).
15. V předchozím rozhodnutí odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně vycházel (zejména) z následujících zjištění a závěrů: (a) dílo v podobě hrubé stavby domu bylo zhotoveno na základě písemné smlouvy o dílo (dále též „Smlouva“) a bylo dokončeno a předáno ke dni 28. 3. 2020; (b) po dokončení hrubé stavby žalobkyně pokračovala v dokončování domu pracemi prováděnými nad rámec Smlouvy, které měly povahu samostatných dílčích plnění prováděných na základě ústních dohod mezi žalobkyní a žalovanými; (c) vícepráce na základové desce, jakož i vodovodní a kanalizační přípojky, se prováděly v době, kdy se realizovala hrubá stavba; (d) žádná dohoda o tom, jakým způsobem se budou fakturovat vícepráce, mezi účastníky řízení nebyla; (e) existence předchozí dohody o celkové ceně prací provedených nad rámec Smlouvy nebyla prokázána. Odvolací soud konstatoval, že tato zjištění a závěry jsou v souladu s obsahem spisu, žalobkyně proti nim nebrojí a nic proti nim nenamítají ani žalovaní Ohledně úhrady ceny fasády odvolací soud podotkl, že bez objasnění zůstalo, zda vůbec, event. jakým způsobem, byla cena fasády (jakožto dílčího plnění nad rámec Smlouvy) sjednána a co bylo sjednáno ohledně termínu jejího provedení.
16. Ze spisu se podává, že byť soud prvního stupně – v souladu s právě uvedeným závěrem odvolacího soudu – žalobkyni vyzval, aby doplnila žalobní tvrzení ohledně sjednání ceny a termínu provedení fasády, omezila se žalobkyně (v podání ze dne 4. 5. 2026) ohledně této položky (položka 3) na zopakování svého tvrzení, že veškerá ujednání mezi žalobkyní a žalovanými (nad rámce původní hrubé stavby) probíhala ústně. V této souvislosti uvedla, že fasáda byla prakticky dodělána v prosinci 2020, a v této době žalobkyně vystavila předmětnou fakturu za část provedených prací na fasádě, když se jednalo o cenu za práci, materiál a za lešení. Ohledně schodů na půdu (položka 2) žalobkyně v podání ze dne 4. 5. 2026 uvedla, že je zhotovila při dokončovacích pracích na domě ve druhé polovině roku 2020. Ohledně kanalizace vedoucí pod venkovní komunikací a k venkovnímu WC (položka 1) uvedla, že tato část kanalizace byla realizována v dubnu 2020 po dokončení hrubé stavby. Jednalo se o práce prováděné následně v rámci dokončování stavby, nikoliv o vícepráce související s provedením původní hrubé stavby. Též ohledně těchto položek (tj. položek 1 a 2) uvedla, že veškerá další ujednání nad rámec původní hrubé stavby probíhala mezi žalobkyní a žalovanými ústně.
17. S ohledem na výše (v předchozím odstavci uvedené) soud prvního stupně nepochybil, když vyšel z tvrzení žalobkyně učiněných již před prvním rozhodnutím, která žalovaní nerozporovali, totiž, že veškeré práce, které následovaly po dokončení a předání hrubé stavby, měly povahu samostatných dílčích plnění prováděných na základě ústních dohod mezi žalobkyní a žalovanými a poté, kdy byly tyto práce dokončeny a předány, byly fakturovány. Rovněž právní závěry, které soud na základě těchto skutkových zjištění učinil, jsou správné.
18. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že vyúčtovala-li žalobkyně cenu položek č. 1, 2 a 3 fakturou č. číslo datovanou dnem 15. 12. 2020, lze mít – s ohledem na tvrzení žalobkyně, že fakturováno bylo vždy poté, kdy byly práce dokončeny a předány – za prokázané, že nejpozději k tomuto datu bylo dílo provedeno (§ 2604 o. z.), čímž žalobkyni vzniklo právo na zaplacení ceny (§ 2610 odst. 1 o. z.). Právo na zaplacení ceny položek č. 1, 2 a 3 žalobkyni vzniklo i tehdy, pokud tyto položky (nebo některá z nich) představovaly jen část díla (§ 2610 odst. 2 o. z.). Nebyla-li splatnost ceny sjednána jinak (žalobkyně v průběhu řízení uvedla, že žádná dohoda o tom, jakým způsobem se budou práce fakturovat, mezi stranami nebyla, a žalovaní toto tvrzení nesporovali), je na místě závěr, že právo na zaplacení ceny za položky 1, 2 a 3 vzniklo žalobkyni jejich provedením, tj. nejpozději dnem 15. 12. 2020, a nárok na zaplacení jejich ceny mohla žalobkyně poprvé uplatnit již následujícího dne (§ 619 o. z.) – tříletá promlčecí lhůta (§ 629 odst. 1 o. z.) tedy počala plynout od 16. 12. 2020. Byla-li žaloba podána dne 12. 1. 2024, je zřejmé, že se tak stalo po uplynutí promlčecí lhůty. Závěr soudu, že i nároky, které zůstaly předmětem řízení po předchozím rozhodnutí odvolacího soudu, jsou promlčené, je tudíž správný. Vzhledem k tomu, že žalovaní promlčení namítli, a ze spisu se nepodává (a žalobkyně to ani netvrdí), že by námitka promlčení byla nesouladná s dobrými mravy, nelze žalobě vyhovět již pro opodstatněně uplatněnou námitku promlčení.
19. Odvolací námitky žalobkyně důvodné nejsou.
20. Poukazuje-li žalobkyně na skutečnost, že ve faktuře, kterou byly položky č. 1, 2 a 3 vyúčtovány, je uvedeno datum splatnosti 14. 1. 2021, nelze než konstatovat, že sama žalobkyně v průběhu řízení uvedla, že žádná dohoda o tom, jakým způsobem se budou práce fakturovat, mezi stranami nebyla. Ani v rámci žalobních tvrzení doplněných v reakci na výzvu, kterou soud prvního stupně učinil na základě pokynů obsažených v předchozím rozhodnutí odvolacího soudu, žalobkyně netvrdila, že by mezi účastnicemi řízení byla splatnost ceny sjednána odlišně od ustanovení § 2610 o. z. Nebyla-li splatnost ceny sjednána jinak (což se ze spisu nepodává), nastala, ve smyslu právě uvedeného ustanovení, provedením díla (nebo jeho části), v poměrech nyní posuzované věci tedy (nejpozději) dnem 15. 12. 2025, a nikoliv dnem uvedeným ve faktuře.
21. Ohledně námitky, že faktura byla vystavena jako zálohová, po částečném dokončení fasády, a nemohlo tak dojít k předání díla žalovaným, je třeba přisvědčit žalovaným, že z pouhého označení faktury jako zálohové neplyne závěr, který žalobkyně předestřela. Soud prvního stupně vzal správně v úvahu, že sama žalobkyně v průběhu řízení tvrdila, že faktury byly vystavovány vždy až poté, kdy byly vyfakturované práce dokončeny a předány. Žalobkyně navíc opakovaně (například v podání ze dne 4. 5. 2026 i v odvolání) uvedla, že „fasáda byla prakticky dodělána v prosinci 2020“, a „zálohovou“ fakturou dokládala opodstatněnost uplatněných nároků (možnost, že byla posléze vystavena „konečná“ faktura, ani netvrdila).
22. Příhodná není též námitka, že část fasády (sokl z marmolitu) byla dokončena až v roce 2021. Pokud žalobkyně ani netvrdila, že bylo sjednáno, že cena fasády bude splatná až po jejím úplném dokončení, je poukaz na to, kdy byla fasáda dokončena, irelevantní, neboť počátku běhu promlčecí lhůty ohledně ceny části fasády, která byla dokončena (nejpozději) 15. 12. 2020, se okamžik úplného dokončení fasády nikterak nedotýká.
23. Odvolací soud neshledal opodstatněnými ani námitky, že nebyly provedeny všechny žalobkyní navržené důkazy, že rozsudek nemá oporu v provedeném dokazování a že není založen na úplně a přesvědčivě zjištěném skutečném stavu. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav v rozsahu dostačujícím pro rozhodnutí ve věci, když, s ohledem na námitku promlčení, zaměřil pozornost na skutkové okolnostmi, které jsou relevantní pro posouzení otázky, zda žalobkyně uplatnila tvrzené nároky včas. Zodpověděl-li si tuto otázku záporně, bylo nadbytečné provádět důkazy, které se posouzení této otázky netýkaly. Ze spisu se nepodává (a žalobkyně to ani netvrdí), že by soud opomněl či neprovedl takový důkaz, který by byl způsobilý zvrátit závěr o promlčení uplatněných nároků.
24. Ze shora vyložených důvodů odvolací soud výrok I. rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).
25. Povinnost k náhradě nákladů řízení uložil soud prvního stupně správně, v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobkyni; při stanovení výše nákladů řízení, které žalovaným vznikly, však pochybil.
26. V poměrech této věci je třeba vzít v úvahu jednak to, že s účinností od 1. 1. 2025 došlo ke změně vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“), jednak to, že do předchozího rozhodnutí odvolacího soudu (tj. do dne 10. 12. 2025) představovala tarifní hodnotu předmětu řízení částka 508 258 Kč; po tomto datu však tarifní hodnotu představovala již jen částka 258 258 Kč.
27. Dle § 12 odst. 4 AT ve znění účinném k do 31. 12. 2024 jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %. Z tohoto ustanovení plyne, že právnímu zástupci náleží v této věci do 31. 12. 2024 za každou zastupovanou osobu 80 % mimosmluvní odměny.
28. Dle § 12 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za druhou a každou další takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu snížená mimosmluvní odměna. Mimosmluvní odměna se snižuje za druhou osobu o 20 %, za třetí osobu o 40 %, za čtvrtou osobu o 60 % a za pátou a každou další osobu o 80 %. Z tohoto ustanovení, se zřetelem k rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1552/25, plyne, že právnímu zástupci náleží v této věci od 1. 1. 2025 za každou zastupovanou osobu 90 % mimosmluvní odměny.
29. Za úkony právní služby učiněné do 31. 12. 2024 [(1.) převzetí a příprava zastoupení, (2.) podání odporu a jeho odůvodnění, (3. a 4.) účast při jednáních soudu ve dnech 9. 7. 2024 a 15. 10. 2024, (5. až 7.) písemná podání ve věci ze dne 12. 9. 2024, ze dne 7. 10. 2024 a ze dne 16. 10. 2024] a na paušální náhradě výdajů (dle § § 13 odst. 1 a 4 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024) náleží žalovaným náhrada nákladů právního zastoupení advokátem stanovená dle § 6 odst. 1, § 7, § 8, § 11 odst. 1 a § 12 odst. 4 AT z tarifní hodnoty 508 258 Kč ve výši 2 x 58 954 Kč. Částka 58 954 Kč představuje náhradu za 7 úkonů právní služby po 8 272 Kč (80 % z částky 10 340 Kč) a 7 polovin paušální náhrady výdajů (7 x 150 Kč).
30. Za úkony právní služby učiněné od 1. 1. 2025 do 10. 12. 2025 (písemné podání ve věci ze dne 9. 3. 2025, účast při jednání před soudem prvního stupně ve dnech 4. 2. 2025, 11. 3. 2025 a 27. 3. 2025 a účast při jednání odvolacího soudu dne 10. 12. 2025) a na paušální náhradě výdajů (dle § 13 odst. 1 a 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025) náleží žalovaným náhrada nákladů právního zastoupení advokátem stanovená dle § 6 odst. 1, § 7, § 8, § 11 odst. 1 a § 12 odst. 4 AT z tarifní hodnoty 508 258 Kč ve výši 2 x 47 655 Kč. Částka 47 655 Kč představuje náhradu za 5 úkonů právní služby po 9 303 Kč (90 % z částky 10 340 Kč) a 5 polovin paušální náhrady výdajů (5 x 225 Kč).
31. Za úkony právní služby učiněné od 11. 12. 2025, tj. po dni vyhlášení předchozího rozhodnutí odvolacího soudu, do 19. 5. 2026, tj. do dne vyhlášení nyní přezkoumávaného rozhodnutí (písemná podání ve věci ze dne 7. 4. 2026 a ze dne 10. 5. 2026 a účast při jednání soudu ve dnech 14. 4. 2026 a 19. 5. 2026) a na paušální náhradě výdajů (dle § 13 odst. 1 a 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025) náleží žalovaným náhrada nákladů právního zastoupení advokátem stanovená dle § 6 odst. 1, § 7, § 8, § 11 odst. 1 a § 12 odst. 4 AT z tarifní hodnoty 258 258 Kč ve výši 2 x 34 524 Kč. Částka 34 524 Kč představuje náhradu za 4 úkony právní služby po 8 406 Kč (90 % z částky 9 340 Kč) a 4 poloviny paušální náhrady výdajů (4 x 225 Kč).
32. Po připočtení náhrady 21 % za daň z přidané hodnoty tak žalovaným na nákladech řízení před soudem prvního stupně náleží 341 541, 86 Kč [(2 x 58 954) + (2 x 47 655) + (2 x 34 524) + 21 % DPH].
33. Odvolací soud proto nákladový výrok II. změnil jen co do výše přiznané částky, jinak tento výrok jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).
34. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř..
35. Za úkony právní služby učiněné v odvolacím řízení (vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu dne 23. 9. 2026) a na paušální náhradě výdajů (dle § 13 odst. 1 a 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025) náleží žalovaným náhrada nákladů právního zastoupení advokátem stanovená dle § 6 odst. 1, § 7, § 8, § 11 odst. 1 a § 12 odst. 4 AT z tarifní hodnoty 258 258 Kč ve výši 2 x 17 262 Kč. Částka 17 262 Kč představuje náhradu za 2 úkony právní služby po 8 406 Kč (90 % z částky 9 340 Kč) a 2 poloviny paušální náhrady výdajů (2 x 225 Kč). Po připočtení náhrady 21 % za daň z přidané hodnoty tak žalovaným na nákladech odvolacího řízení náleží 41 774,04 Kč [(2 x 17 262) + 21 % DPH].
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebyla nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.