Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 Co 137/2026-412
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená dne datum bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
o neplatnost výpovědi z pracovního Anonymizováno
o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 1. 2026, č. j. 16 C 209/2024-350
takto:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a III. potvrzuje.
II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 71 339 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky Jméno advokátky, sídlem adresa.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 15 004 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky Jméno advokátky, sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a III. potvrzuje.II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 71 339 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky , Jméno advokátky, , sídlem , adresa, .III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 15 004 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky , Jméno advokátky, , sídlem , adresa, .
1. Dopisem ze dne 27. 5. 2024, doručeným žalobkyni jako zaměstnankyni téhož dne, jí žalovaná jako zaměstnavatelka oznámila, že vypovídá oba její pracovní poměry pro soustavné méně závažné porušování pracovněprávních povinností s tím, že žalobkyně v březnu používala v hodinách vulgární výrazy, snižovala důstojnost některých konkrétních žáků, tyto dehonestovala, ve výuce často telefonovala, případně používala mobilní telefon k jiné formě soukromé komunikace. To jí bylo písemně vytknuto dne 11. 4. 2024. Po předložení výtky verbálně atakovala žáka jméno FO, jemuž vytýkala, že si nemá na co stěžovat, neboť jej nebije a nedělá vůbec nic špatně, že on lže a že problém je na jeho straně. V podstatě zde byly uvedeny skutečnosti, vytknuté žalobkyni písemně dne 26. 4. 2024. Přesto se žalobkyně dne 17. 5. 2024 k témuž žákovi chovala arogantně a ponižovala jej před ostatními zejména tím, že když tento žák na její pokyn při praktických činnostech zapnul elektrickou troubu, zesměšňovala jej, že na horkovzdušný program, který spustil, se nikdy nepeče a že to přece ví úplně každý. Když se potom žák na základě receptu zapojil do diskuse o rozdílu mezi vanilkovým a vanilinovým cukrem, shazovala před ostatními nevhodným a ponižujícím způsobem jeho názory. Po upečení mu přidělila výrazně menší část a na jeho otázku, zda by mohl poprosit ještě o malý kousek, jej nepřiměřeně důrazně odbyla, že co by ještě chtěl. Nakonec nakousla zbylé kousky a řekla mu, že si tedy nyní může vzít. Jmenovanému žákovi se pak opět zhoršil psychický stav a tikové projevy. Dále bylo zaznamenáno opakované používání mobilního telefonu ve výuce pro soukromé účely.
2. Žalobou podanou dne 26. 8. 2024 se žalobkyně proti žalované domáhala určení neplatnosti výše uvedené výpovědi se zdůvodněním, že pro žalovanou pracovala jako učitelka praktického vyučování na základě pracovní smlouvy ze dne 28. 8. 2002 a zároveň jako učitelka teorie na základě pracovní smlouvy ze dne 31. 8. 2002. Tento pracovní poměr byl sjednán na dobu na dobu určitou do 31. 8. 2024. Dne 27. 5. 2024 obdržela výpověď. Zcela vágní, obsahově nepravdivou a také účelovou, poněvadž žalobkyně stejně jako řada dalších zaměstnanců upozornila na nestandardní praktiky, které se ve škole dějí. Ze školy odešlo nebo „bylo odejito“ za poslední 2 - 3 roky 10 - 12 zaměstnanců, kteří si na ředitele i na školu opakovaně stěžovali. Podněty podávali i rodiče. Konkrétně se žalobkyně připojila ke stížnosti adresované právnická osoba na přelomu března a dubna roku 2024, aby upozornila na to, že děti pečou výrobky takzvaně na zakázku. Jakmile se o tom vedení školy dozvědělo, přišly výtky k plnění jejích povinností. Vytýkací dopisy stran prohřešků popsaných ve výpovědi ani upozornění na možnost výpovědi jí ovšem nebyly doručeny do vlastních rukou. Žalovaná ji opakovaně přivolala do ředitelny. Žalobkyně ji požádala o předání listin, aby se s nimi mohla obeznámit a k nim vyjádřit. Listiny však byly vždy jen přečteny a ředitel je odmítl předat. Trval na tom, aby podepsala převzetí. Žalobkyně neodmítla vytýkací dopisy převzít, nýbrž jen podpisem potvrdit jejich převzetí, neboť jí ředitel znemožnil si je přečíst. Později, v reakci na procesní výpověď ředitele žalované, žalobkyně dodala, že jí byla v ředitelně přečtena stížnost otce jméno FO, kterou pak ředitel „stáhl ze stolu,“ načež jí byl předán vytýkací dopis a že než si stihla nasadit brýle na čtení, ředitel i tento dopis „stáhl k sobě“ a sám přečetl. Žalobkyně řádně pracovala déle než čtvrt století a najednou v průběhu dvou měsíců má opakovaně porušovat pracovněprávní povinnosti. Dále žalobkyně okomentovala skutky, které jí žalovaná ve výpovědi vyčetla.
3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s poukazem na to, že žalobkyni vytýkala porušování povinností a etických pravidel při výkonu práce. Objektivitu výtek, původně vzešlých od otce žáka jméno FO, potvrdila asistentka pedagoga, jméno FO, která byla některým vytýkaným skutkům přítomna. Žalovaná se pokusila doručit žalobkyni oba vytýkací dopisy na pracovišti. V obou případech se tak stalo za přítomnosti ředitele školy a dvou jeho zástupkyň. Ředitel seznámil žalobkyni s obsahem výtky, předložil jí jedno vyhotovení a vyzval ji, aby podepsala převzetí. To nicméně odmítla, a tak jí ředitel ten který vytýkací dopis nepředal. V případě prvního se tak stalo dne 11. 4. 2024, v případě druhého dne 26. 4. 2024.
4. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobě vyhověl (výrok I) a uložil žalované povinnost nahradit náklady řízení žalobkyni ve výši 91 122,02 Kč (výrok II), státu ve výši 480 Kč (výrok III). Dospěl přitom k těmto skutkovým zjištěním podstatným pro meritum sporu a rozhodnutí odvolacího soudu. Dne 28. 8. 2002 byla uzavřena pracovní smlouva, v níž se žalobkyně zavázala vykonávat práci učitelky, přičemž jako den nástupu do práce bylo sjednáno 1. září 2002. Dne 31. 8. 2022 účastnice uzavřely další pracovní smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala odvádět práci učitelky teorie s úvazkem 0,0952, přičemž jako den nástupu do práce bylo sjednáno 1. září 2002. Z vytýkacího dopisu ze dne 11. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná žalobkyni vytýkala porušení povinností vyplývající ze všeobecně závazných právních předpisů a oborových a interních norem spočívající v tom, že žalobkyně měla používat v hodinách vulgární výrazy, snižovat důstojnost některých konkrétních žáků jejich negativními označeními a charakteristikami před ostatními žáky a také snižovat důstojnost žáků praktické školy srovnáváním s ostatními žáky školy, resp. se žáky, kteří se vzdělávají v učebním oboru, přičemž navíc měla ve výuce často telefonovat. Vyzval žalobkyni ke zjednání nápravy a zároveň ji upozornil, že jí v opačném případě může dát výpověď pro soustavné méně závažné či závažné porušování povinností vyplývajících z právních předpisů, vztahujících se k vykonávané práci. Dále je na dopise poznámka, že dne 11. 4. 2024 byla žalobkyně seznámena s výše uvedeným zápisem, odmítla podepsat, nesouhlasila. Je zde napsáno, kdo byl přítomen, a podpisy. Ze druhého vytýkacího dopisu ze dne 26. 4. 2024 vyplynulo, že tu žalovaná žalobkyni konfrontovala se skutkem záležejícím v tom, že žalobkyně navzdory předchozímu vytýkacímu dopisu verbálně atakovala žáka jméno FO s tím, že si nemá na co stěžovat, neboť ho nebije a vůbec nic nedělá špatně, on že lže a problém že je na jeho straně. Takové konfrontační jednání vůči žákovi, jehož rodič vznesl stížnost, je nepřípustné a pro dotyčného velmi nepříjemné a stresující, jak dodatečně žákův otec oznámil vedení školy. Jde o žáka praktické školy, jemuž se následkem verbálního ataku žalobkyně měly zhoršit tikové projevy a strach z přítomnosti žalobkyně ve vyučování. Navíc následně podobným arogantním, afektovaným a také značně konfrontačním způsobem svůj názor na smyšlenost žákových stížností oznámila jeho otci. Dne 15. 4. 2024 žalobkyně e-mailem požádala ředitele o zaslání kopií stížnosti p. jméno FO a vytýkacího dopisu. Dne 27. 5. 2024 žalovaná žalobkyni doručila výše citovanou výpověď. Z účastnické výpovědi žalobkyně vyplynulo, že první vytýkací dopis obdržela 11. 4. 2024, kdy se účastnila teoretické výuky. Ředitelova sekretářka ji odvedla z výuky do ředitelny, kde čekaly též obě zástupkyně ředitele. Ředitel měl připravený vytýkací dopis, který si přečetla, ale ne celý. Chtěla na jednotlivé výtky reagovat, avšak ředitel jí řekl, že není důvod a stáhl papír k sobě, takže si jej nemohla celý přečíst ani podepsat převzetí, což by jinak udělala. Nenechal jí žádný prostor, skákal jí do řeči, ťukal prsty do stolu a přeskakoval z jedné myšlenky na druhou. Dne 12. 4. 2024 potkala zástupkyni ředitele jméno FO a požádala ji o předání vytýkacího dopisu a zápisu o jeho předání. O totéž požádala statutární zástupkyni, paní jméno FO. Neúspěšně. Z výpovědi ředitele žalované vyplynulo, že vytýkací dopisy byly žalobkyni předány. Z výpovědi svědkyně tituly před jménem právnická osoba vyplynulo, že byla zástupkyní ředitele žalované. Při předání prvního vytýkacího dopisu byla žalobkyně zavolána do kanceláře zástupkyně jméno FO, kde byl ředitel, svědkyně, paní jméno FO a paní jméno FO. Ředitel vyzval žalobkyni, aby se posadila a položil na stůl vytýkací dopis. Řekl žalobkyni, aby se s ním seznámila a vyjádřila se k němu. Žalobkyně si tedy dopis přečetla, řekla, že s ním nesouhlasí a převzetí že nepodepíše. Chtěla po řediteli, aby jí výtku předal. Tento jí řekl, že pokud nepodepsala převzetí a nevyjádřila se, že jí výtku nepředá. Tak to bylo i v případě druhého vytýkajícího dopisu. Z výpovědi svědkyně tituly před jménem jméno FO bylo zjištěno, že je také zástupkyní ředitele žalované. První vytýkací dopis byl předložen žalobkyni a bylo jí řečeno, aby se k němu vyjádřila a podepsala převzetí. Žalobkyně toto upozornění si přečetla, nepodepsala převzetí a nevyjádřila se k tomu. Dopis jí předán nebyl. Předání druhého vytýkacího dopisu proběhlo stejně. Oba přichystal ředitel školy. Žalobkyně žádala o předání vytýkacích dopisů. Tyto okolnosti okresní soud vyhodnotil tak, že žalobkyně odmítla podepsat převzetí vytýkacích dopisů a že jí druhý vytýkací dopis nebyl předán.
5. Skutkový stav okresní soud právně kvalifikoval především podle § 52 písm. g) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoníku práce), a dospěl k závěru, že k nejzávažnějším jednáním, která jí žalovaná kladla za vinu ve výpovědi, ani nedošlo, což platí i pro telefonování v hodině a nakousnutí výrobku pro žáka jméno FO. Žalovaná situaci řádně neprošetřila a místo toho se spolehla na stížnosti p. jméno FO a na tvrzení asistentky pedagoga, která ve své výpovědi před soudem leccos buďto nepotvrdila, nebo nedokázala časově zařadit. K „určitým jednáním,“ které okresní soud neupřesnil a které žalovaná ve výpovědi popsala, nicméně došlo. Při jejich hodnocení okresní soud přihlédl k tomu, že žalobkyni nikdy dříve nebylo vytýkáno porušení pracovněprávních povinností a že její kolegové a rodiče žáků ve svědeckých výpovědích potvrdili, že s ní nikdy neměli žádné problémy, takže je stěží uvěřitelné, že by se žalobkyně teprve během posledních dvou měsíců před obdržením výpovědi „zkazila“ natolik, že by si zasloužila platnou výpověď. Proto okresní soud žalobě vyhověl.
6. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání s návrhem na zrušení rozsudku a vrácení věci prvostupňovému soudu, které zdůvodnila tím, že byly vytýkané skutky prokázány svědeckými výpověďmi jméno FO a jméno FO. Prvostupňový soud nevysvětlil, proč neuvěřil výpovědi zmíněné svědkyně. Dále žalovaná komentovala důkazy v podobě výpisu z historie telefonních hovorů a audiozáznamu.
7. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku s poukazem na jeho odůvodnění a dosavadní argumenty, přičemž se vyjádřila i k oběma výše zmíněným důkazům.
8. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné a projednatelné, přezkoumal na jednání napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.
9. Prvostupňový dospěl na základě důkazů ke správným výše citovaným skutkovým zjištěním. Tato zjištění proto odvolací soud přejímá a pro stručnost na ně v plné šíři odkazuje. Pouze je vhodné doplnit, že je i na druhém vytýkacím dopise uvedeno, že s ním byla žalobkyně seznámena, že jej odmítla podepsat a nesouhlasila, přičemž jsou zde podpisy ředitele a ostatních třech přítomných. Odvolací soud tento důkaz vzhledem k tomu, že jde o listinu, jejíž obsah se opakovaným provedením nemění, nezopakoval (§ 213 odst. 1, odst. 2 o. s. ř.).[footnoteRef:1] Dále je nutno shrnout, že z výpovědí svědkyň adresa, z výpovědi žalobkyně, z prvního vytýkacího dopisu, z výše citovaného e-mailu žalobkyně a nakonec i z výpovědi ředitele žalované naprosto jednoznačně vyplynulo, že žalobkyni nebyl předán ani první vytýkací dopis. To ostatně od počátku řízení tvrdila i žalovaná. Ředitel nejprve obecně vypověděl, že žalobkyni vytýkací dopisy „byly dány,“ načež na konkrétní otázku předsedy senátu nejprve odpověděl, že jí předány nebyly, aby se vzápětí opravil tak, že předány byly. Jeho výpověď je tudíž jako nejen vnitřně rozpornou, ale i odporující ostatním důkazům a dokonce i skutkovým tvrzením obou účastnic třeba vyhodnotit jako nevěrohodnou. Ostatně, v závěrečném návrhu žalovaná opět připustila, že žalobkyni vytýkací dopisy nepředala. [1: Viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2001, sp. zn. 26 Cdo 451/2000, ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3620/2008, ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1720/2014, ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3661/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1640/2011, ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1598/2015.]
10. Při právní kvalifikaci případu v mezích odvolacího přezkumu a ve světle odvolacích námitek a vyjádření k odvolání se odvolací soud řídil těmito úvahami. Je pravdou, že prvostupňový soud nevyhodnotil některé dílčí rozpory ve svědeckých výpovědích a že v napadeném rozsudku chybí skutkové zjištění, které konkrétní žalobkyni vytýkané skutky se tedy skutečně staly a zda a jaké pracovněprávní povinnosti jimi žalobkyně porušila. Pak by nemělo žádný právní význam hodnocení intenzity onoho porušení, je-li soustavné méně závažné porušování pracovněprávních povinností zkrátka jen zbytkovou, sběrnou kategorií, v níž tím pádem intenzita nehraje žádnou roli. Tyto okolnosti však z dále rozvedeného důvodu nebyly podstatné pro výsledek řízení, což platí i pro ostatní odvolací námitky žalované i argumenty žalobkyně, které tudíž odvolací soud ani nezrekapituloval, ani nevypořádal.
11. Vytýkací dopis je podle § 52 písm. g) části věty za středníkem zákoníku práce nezbytným hmotněprávním předpokladem následného rozvázání pracovního poměru výpovědí zaměstnavatele pro soustavné méně závažné porušování pracovněprávních povinností ze strany jeho zaměstnance. Podle téhož ustanovení jde o zaměstnanci adresované (faktické) jednání, pro něž zákon předepisuje písemnou formu. Právě proto, že časově předchází výpovědi a souvisí s platným skončením pracovního poměru jako jeho nutná podmínka (§ 334 zákoníku práce),[footnoteRef:2] podléhá též pravidlům doručování podle § 334a - § 337 zákoníku práce. Za doručení vytýkacího dopisu tedy z právního hlediska odpovídá zaměstnavatel; on dopis sepsal, vyzývá v něm zaměstnance k nápravě a zjednává si tímto do budoucna právo jeho pracovní poměr rozvázat, nebude-li výzva vyslyšena. To znamená, že i na doručování vytýkacího dopisu je nezbytné aplikovat táž pravidla, jako na doručování samotné výpovědi či jiného rozvázání pracovního poměru. Vytýkací dopis tudíž musí být doručen a nestačí, že se zaměstnanec obeznámil s jeho obsahem.[footnoteRef:3] Ostatně, zaměstnanec nemusí obsah dopisu v případném situačním stresu vůbec vnímat nebo jej může zapomenout. Proto musí být opravdu doručen. Platí ale také to, že znalost obsahu není podmínkou doručení.[footnoteRef:4] Dále je nutno rozlišovat dva samostatné skutky: převzetí vytýkacího dopisu na jedné straně a potvrzení jeho převzetí na straně druhé. Z judikatury plyne pravidlo, že zaměstnanec nesmí podmiňovat převzetí výpovědi (vytýkacího dopisu) jejím předchozím prostudováním, přečtením.[footnoteRef:5] Zaměstnavatel zase nesmí podmiňovat předání či doručení vytýkacího dopisu tím, že zaměstnanec nejprve potvrdí jeho převzetí.[footnoteRef:6] A právě k tomu zde došlo. Ředitel žalované odmítl žalobkyni předat oba vytýkací dopisy právě proto, že odmítla potvrdit jejich převzetí. Již proto bylo nutno žalobu zamítnout. [2: PUTNA, Mojmír. § 334 [Společné ustanovení o doručování]. In: BĚLINA, Miroslav, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Zákoník práce. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1506, marg. č. 6.] [3: Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3278/2010, č. 55/2012 Sb. rozh. civ.] [4: Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2928/2014, či jeho usnesení ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 21 Cdo 3738/2019] [5: Neboť to není účelem doručování a může se stát kdykoli později. Srov. táž rozhodnutí Nejvyššího soudu.] [6: Protože to není podmínkou účinného doručení, které navíc může být prokázáno jinak. ]
12. Na obou vytýkacích dopisech je poznamenáno, že žalobkyně „odmítla podepsat.“ Dopisy postrádají jakýkoli předpřipravený řádek pro podpis žalobkyně a bylo by to ostatně nesmyslné, protože vytýkací dopis je jednostranným jednáním. Šlo tudíž o podpis potvrzující převzetí dopisu, jak ostatně plyne z výše vyhodnocených důkazů i skutkových tvrzení účastnic. Žalobkyně tudíž neodmítla samotné převzetí, což potvrdily i svědkyně adresa a nasvědčuje tomu i skutečnost, že žalobkyně naopak výslovně požádala hned několik zaměstnanců žalované a nakonec i jejího ředitele o doručení obou dopisů - v čemž nebyla vyslyšena. Navíc vyšlo z obou zmíněných svědeckých výpovědí najevo, že ředitel po žalobkyni dokonce chtěl, aby se k výtkám hned na místě vyjádřila. V tom případě je ovšem přirozené, že si oba dopisy chtěla nejprve v klidu přečíst. O to pochopitelnější pak byla její reakce na chování ředitele, nejevícího ochotu jí dopisy skutečně předat, kdy odmítla podpisem potvrdit jejich převzetí. Žalované však naprosto nic nebránilo ani vytýkací dopisy předat, ani jejich doručení později prokázat písemným záznamem přítomných či jejich svědeckou výpovědí před soudem. Žalovaná ani netvrdila - a nevyšlo to najevo ani jinak - že by vytýkací dopisy žalobkyni doručila následně, že by je žalobkyně odmítla vůbec převzít, že by jedno či druhé sama podmínila nesouvisející podmínkou (např. vyplacením nějaké finanční částky) nebo přečtením vytýkacích dopisů, popř. že by se fakticky a bezúspěšně pokusil dopisy žalobkyni fyzicky předat. Žalovaná tudíž proces doručení vytýkacích dopisů sice zahájila, leč nikdy nedokončila. Výpověď je tedy neplatná. Z těchto příčin se již odvolací soud nezabýval dalšími argumenty účastnic ani jimi tvrzenými skutečnostmi jako nadbytečnými a v dané situaci pro výsledek řízení irelevantními.
13. Proto výrokem I napadený rozsudek potvrdil jako ve výrocích I a III věcně správný (§ 219 o. s. ř.). Platí to i pro výrok II, na jehož odůvodnění tímto pro stručnost odkazuje a proti němuž ostatně nebyly vzneseny žádné odvolací námitky. S tou výjimkou, že úkon právní služby v podobě předžalobní výzvy ze dne 20. 6. 2024 nebyl potřebný k účelnému uplatňování práva žalobkyně proti žalované, neboť zde zaprvé nešlo o žalobu na plnění, nýbrž o žalobu na určení (§ 142a odst. 1 o. s. ř. a contrario), zadruhé byla upomínka v daném čase již nadbytečná, poněvadž žalobkyně žalované krátce předtím sama bezvýsledně adresovala obsahově prakticky totožnou výzvu. Náklady řízení před soudem prvního stupně tudíž činí 71 339 Kč.
14. Žalobkyně byla i v odvolacím řízení plně úspěšná, pročež má proti žalované právo na náhradu jeho nákladů (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.). Náhrada sestává z položek vyčíslených podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále jen a. t.). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby odvolací soud stanovil podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bodem 5. a. t., tedy částkou 3 700 Kč. Konkrétně šlo o vyjádření k odvolání a o účast na odvolacím jednání [§ 11 odst. 1 písm. k), písm. g) a. t.]. Paušální náhrada hotových výdajů za každý úkon pak byla určena částkou 450 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.). Další složkou náhrady je náhrada za promeškaný čas na cestě z advokátní kanceláře zástupkyně žalobkyně k odvolacímu soudu a zpět v délce 8 započatých půlhodin po 150 Kč, celkově tedy 1 200 Kč, poněvadž podle aplikace google maps je s přihlédnutím k běžným dopravním komplikacím možno přiznat požadovaných 8 půlhodin [§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t.]. Dále cestovné 2 900 Kč při ujeté vzdálenosti 320 km, kombinované spotřebě 6,6 l/100 km, jednotkové ceně motorové nafty podle účtu 47,90 Kč/1 l a základní náhradě za 1 km jízdy 5,90 Kč [§ 137 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 13 odst. 1 a. t. a s § 1 písm. b) vyhlášky MPSV č. 573/2025 Sb. ve znění vyhlášky č. 78/2026 Sb.]. Protože je advokátka žalobkyně plátkyní DPH, připočítal odvolací soud k nákladům též 2 604 Kč jako náhradu za DPH [§ 137 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.]. Celková náhrada tedy činí 15 004 Kč.
15. Žalovaná je povinna nahradit náklady odvolacího řízení sice žalobkyni, avšak danou částku musí zaplatit advokátce jako její zástupkyni (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůty k zaplacení odvolací soud ve výrocích II a III stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. vzhledem k délce řízení, během nějž se žalovaná mohla připravit na zaplacení náhrady pro případ svého neúspěchu v odvolacím řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání, jestliže rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku účastnici, k Okresnímu soudu v Olomouci. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud České republiky.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené tímto rozsudkem, bude je možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.