Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
58 Co 84/2026-105
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Pazderského a soudkyň Mgr. Magdaleny Bačíkové a Mgr. Magdalény Gargulákové ve věci
žalobce: Anonymizováno, Anonymizováno sídlem Anonymizováno
proti
žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená Anonymizováno sídlem Anonymizováno
o vyklizení bytu
o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Anonymizováno ze dne Anonymizováno, č. j. Anonymizováno,
takto:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost vyklidit byt č. Anonymizováno sestávající z pokoje, kuchyně, koupelny, předsíně, schodiště v bytě, spíže a sklepní kóje nacházející se ve 2. nadzemním podlaží domu č. p. adresa a vyklizený předat žalobci, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 5 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).
2. Rozsudkem Okresního soudu ve adresa ze dne datum, č. j. Anonymizováno, byla žalovaná omezena ve svéprávnosti tak, že není způsobilá samostatného právního jednání v žádných záležitostech s výjimkou běžných záležitostí každodenního života; v rozsahu omezení svéprávnosti zastupuje žalovanou statutární město adresa jako její hmotněprávní opatrovník.
3. Žalobce jako vlastník pozemku parc. č. st. Anonymizováno v obci a k. ú. adresa, jehož součástí je dům č. p. Anonymizováno, v němž se nachází byt č. Anonymizováno specifikovaný ve výroku rozsudku, uzavřel s žalovanou coby nájemcem dne datum smlouvu o nájmu bytu ve smyslu § 2235 a násl. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na jejímž základě přenechal žalované k dočasnému užívání předmětný byt na dobu určitou od datum do datum. Jak pro účely uzavření nájemní smlouvy, tak pro toto řízení je žalovaná zastoupena kolizním opatrovníkem městem adresa (viz usnesení Okresního soudu ve adresa ze dne datum, č. j. Anonymizováno, resp. usnesení ze dne datum, č. j. Anonymizováno) z důvodu střetu zájmu hmotněprávního opatrovníka (statutárního města adresa) se zájmem opatrovaného (žalované).
4. Nájemní vztah skončil ke dni datum uplynutím sjednané doby, když z důvodu opakovaného závadného chování žalované v předmětném bytě nájem nebyl prodloužen. Žalovaná nesplnila povinnost plynoucí jí ze sjednané nájemní smlouvy, když nejpozději v den následující po skončení nájmu předmětný byt nevyklidila a nepředala žalobci.
5. Soud prvního stupně proto vyhověl žalobě, kterou se žalobce domáhal ochrany svého vlastnického práva u soudu ve smyslu § 1040 o. z., a žalované uložil povinnost byt vyklidit a vyklizený předat žalobci ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku, aniž by žalobci uložil povinnost zajistit žalované náhradní byt, jak požadoval její kolizní opatrovník, když platná právní úprava nestanoví povinnost pronajímatele při skončení nájmu uplynutím doby sjednaného nájmu zajistit nájemci náhradní byt. Není-li žalovaná s ohledem na omezení svéprávnosti schopna samostatně si zajistit bydlení, je povinností jejího hmotněprávního opatrovníka zajistit pro žalovanou odpovídající bydlení.
6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vzniklo plně úspěšnému žalobci vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů řízení, jež jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 000 Kč a paušální náhradou hotových výdajů ve výši 2x 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.
7. Proti rozsudku podala žalovaná prostřednictvím kolizního opatrovníka včasné a přípustné odvolání, v němž namítá, že soud prvního stupně nedostatečně zohlednil její osobní a sociální poměry, zejména omezení svéprávnosti, závislost na pomoci opatrovníka a riziko ztráty jediného bydlení a sociálního vyloučení. Soudu vytýká, že neprovedl test proporcionality, nezabýval se možností méně zatěžujícího řešení ani podmíněním vyklizení zajištěním bytové náhrady a nepřiměřeně upřednostnil ochranu vlastnického práva žalobce. Dále uvádí, že řádně hradila nájemné i platby za služby, nezpůsobila žalobci dluh ani škodu a tvrzení o rušení nočního klidu považuje za subjektivní. Navrhuje proto změnu rozsudku a zamítnutí žaloby, případně jeho zrušení; alternativně požaduje, aby povinnost byt vyklidit byla vázána na zajištění bytové náhrady nebo aby jí byla stanovena delší lhůta k vyklizení.
8. Odvolací soud věc projednal a rozhodl při jednání dne datum v nepřítomnosti žalované a jejího kolizního opatrovníka, který s projednáním a rozhodnutím věci v jeho nepřítomnosti výslovně souhlasil.
9. Odvolací soud neshledal odvolací námitky důvodnými.
10. Nájemní poměr žalované k předmětnému bytu byl sjednán na dobu určitou do datum a uplynutím této doby skončil. Žalovaná proto byla podle § 2292 o. z. povinna byt žalobci odevzdat. Protože tak neučinila, užívá jej bez právního důvodu a neoprávněně zasahuje do vlastnického práva žalobce. Žalobci proto svědčí právo domáhat se jeho vyklizení ve smyslu § 1040 odst. 1 o. z.
11. Na tomto závěru nic nemění námitka žalované, že řádně hradila nájemné a úhrady za služby. Plnění peněžitých povinností nájemce nemá za následek prodloužení nájmu sjednaného na dobu určitou a samo o sobě nezakládá právo byt po skončení nájmu dále užívat. Stejně tak nebylo pro rozhodnutí určující, zda jednání žalované spočívající v rušení nočního klidu dosáhlo intenzity výpovědního důvodu, neboť nájem nebyl ukončen výpovědí, nýbrž uplynutím sjednané doby.
12. Odvolací soud nepřehlédl, že předmětný byt je obydlím žalované a že jeho vyklizení představuje závažný zásah do její osobní a sociální sféry. Přihlédl rovněž k tomu, že žalovaná je omezena ve svéprávnosti a při obstarávání svých záležitostí je odkázána na pomoc opatrovníka. Ani tyto okolnosti však v poměrech projednávané věci nečiní požadavek žalobce na vyklizení bytu nepřiměřeným či zneužívajícím.
13. Žalovaná nabyla právo užívat byt pouze na dobu určitou šesti měsíců a nemohla důvodně očekávat, že nájem bude nutně prodloužen. Ujednání nájemní smlouvy zakládalo pouze možnost, nikoli povinnost žalobce smlouvu prodloužit. Žalovaná byla navíc ještě před skončením nájmu upozorněna, že k jeho prodloužení nedojde, a to z důvodů na její straně, a následně byla opakovaně vyzvána k odevzdání bytu. Žalobce sledoval nejen ochranu svého vlastnického práva, ale též oprávněné zájmy dalších obyvatel domu, kteří si opakovaně stěžovali na rušení nočního klidu.
14. Ustanovení § 35 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ukládá obci pečovat o vytváření podmínek pro uspokojování potřeby bydlení jejích občanů. Nezakládá však jednotlivci subjektivní právo na uzavření nebo prodloužení nájemní smlouvy ke konkrétnímu obecnímu bytu. Z tohoto ustanovení nelze dovodit povinnost žalobce strpět další bezesmluvní užívání předmětného bytu žalovanou.
15. Právní úprava nespojuje skončení nájmu uplynutím sjednané doby s právem nájemce na bytovou náhradu. Osobní poměry žalované byly významné pro posouzení přiměřenosti zásahu a případně pro stanovení lhůty k plnění, nemohou však bez dalších mimořádných okolností založit povinnost žalobce poskytnout žalované jiný byt ani právo žalované setrvat v předmětném bytě bez právního důvodu. Po poměření závažnosti dopadu vyklizení na žalovanou s právem žalobce na ochranu jeho vlastnictví a s oprávněnými zájmy ostatních obyvatel domu dospěl odvolací soud k závěru, že uložení povinnosti byt vyklidit sleduje legitimní cíl, je k jeho dosažení způsobilé a v konkrétních poměrech věci nepředstavuje nepřiměřený zásah do práva žalované na respektování obydlí.
16. Žalovaná a její hmotněprávní opatrovník vědí o požadavku na vyklizení nejméně od května 2025, takže měli objektivně dost dlouhou dobu k zajištění dalšího řešení.
17. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.
18. Nákladový výrok je odůvodněn skutečností, že žalobce, který byl v odvolacím řízení plně úspěšný, pročež mu dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. vznikl vůči žalované nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení, se jejich náhrady výslovně vzdal.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud shledá, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).
Dovolání lze podat do dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně.