Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 192/2026-42
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Průšovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 26 448 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 448 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 21. 3. 2026 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení 21 000 Kč s úrokem z prodlení převyšující zákonný úrok z prodlení specifikovaný ve výroku I. se zamítá.
III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 448 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 21. 3. 2026 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba o zaplacení 21 000 Kč s úrokem z prodlení převyšující zákonný úrok z prodlení specifikovaný ve výroku I. se zamítá.III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 448 Kč s níže specifikovaným příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 28. 6. 2024 smlouvu o zápůjčce. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně webové stránky, tedy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný se nejprve seznámil s nabídkou na uzavření smlouvy, nastavil splatnost a výši zápůjčky a do formuláře Žádost o poskytnutí zápůjčky doplnil své osobní a kontaktní údaje, čímž učinil vůči žalobkyni návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce. Dále žalovaný potvrdil, že se seznámil se zněním obchodních podmínek žalobkyně a smlouvu podepsal zadáním PINu, který mu žalobkyně poslala na uvedené telefonní číslo. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila totožnost žalovaného ze skenu dokladu totožnosti obsahující fotografii žalovaného a prostřednictvím korunové bezhotovostní platby z účtu, na který má být zápůjčka vyplacena. Rovněž zkontrolovala, že se shoduje jméno a příjmení majitele účtu se jménem a příjmením žalovaného. Úvěruschopnost žalovaného posoudila žalobkyně na základě informací a dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do relevantních databází, přičemž dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o možnostech žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 28. 6. 2024 zápůjčku ve výši 25 000 Kč, a to převodem na jeho bankovní účet č. č. účtu, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 6 500 Kč nejpozději do 28. 7. 2024. Žalovaný uhradil na svůj dluh celkem částku 19 552 Kč, která byla započtena na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v celkové výši 12 500 Kč. Žalovaný tak žalobkyni dluží částku 26 448 Kč sestávající z neuhrazené jistiny a poplatku.
2. Žalobkyně i žalovaný se z jednání omluvili, věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).
3. Z listiny označené SMLOUVA O ZÁPŮJČCE soud zjistil, že obsahuje text smlouvy, jejímž předmětem je poskytnutí bezúčelové bezhotovostní zápůjčky ve výši 25 000 Kč. Jako smluvní strany jsou označeny žalobkyně a žalovaný. Ve smlouvě je uveden poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 500 Kč a závazek žalovaného vrátit poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem nejpozději do 28. 7. 2024. Pro případ prodlení s plněním listina upravuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které je klient v prodlení. Listina obsahuje pouze podpis jednatelů žalobkyně, na místě podpisu žalovaného je uvedeno: Klient: Jméno žalovaného, 28. 6. 2024 12:33:08, PIN kód: číslo.
4. Ze sdělení právnická osoba. soud zjistil, že na bankovní účet č. č. účtu, jehož jediným majitelem a disponentem je žalovaný, byla v červnu 2024 připsána platba ve výši 25 000 Kč od společnosti právnická osoba označená variabilním symbolem var. symbol.
5. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 3. 2026 ve spojení s podacím lístkem z následujícího dne soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 3 dnů.
6. Další důkazní návrhy soud pro nadbytečnost zamítl.
7. Předloženými důkazy nebylo prokázáno, že žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce, neboť předložená listina neobsahuje podpis žalovaného. Žalobkyně k prokázání svého tvrzení, že žalovaný podepsal smlouvu o úvěru prostřednictvím kódu zadáním kódu, který mu poslala na jeho telefonní číslo, do příslušného pole na webových stránkách webové stránky nepředložila žádné důkazy. Rovněž nebyly prokázány jednotlivé kroky, jež měly uzavření smlouvy předcházet, zejména pak, že žalovaný si nastavil parametry zápůjčky a následně požádal o její poskytnutí. Vzhledem k tomu, že smlouva nebyla uzavřena, nemohl z takové smlouvy žalovanému vzniknout žádný závazek.
8. Bylo však prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku 25 000 Kč. Na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení právě v této výši. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobkyni dosud uhradil částku 19 552 Kč, činí výše bezdůvodného obohacení 5 448 Kč. Soud proto žalobě vyhověl pouze ohledně uvedené částky podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a ve zbývajícím rozsahu pak žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně příslušenství požadovaného na základě smlouvy o zápůjčce. Ohledně úroku z prodlení soud vyšel z toho, že splatnost bezdůvodného obohacení může nastat teprve po výzvě žalobkyně k jeho vrácení. Žalovaný byl vyzván dopisem odeslaným dne 12. 3. 2026 k uhrazení dlužné částky, přičemž tuto výzvu lze považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. V souladu s § 573 o. z. se považuje výzva za doručenou třetím pracovním dnem po odeslání, tj. dne 17. 3. 2026. Žalobkyně ve výzvě stanovila lhůtu k úhradě v délce 3 dnů, která uplynula dne 20. 3. 2026. Jelikož žalovaný dlužnou částku nezaplatil, je od 21. 3. 2026 v prodlení s její úhradou. Proto soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., právě od tohoto data a ve zbývajícím rozsahu jej jako nedůvodný zamítnul.
9. Nad rámec uvedeného soud doplňuje, že žalobě by nemohl v plném rozsahu vyhovět, ani v případě prokázání platného uzavření smlouvy, neboť žalobkyně rovněž neprokázala, že posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Od podrobnějšího odůvodnění tohoto závěru soud upouští, neboť s ohledem na závěr o neprokázání uzavření smlouvy je podrobné odůvodnění nadbytečné.
10. Soud dále doplňuje, že žalobkyni nebylo poskytnuto poučení podle § 118a o. s. ř., přestože z výsledku dokazování vyplynulo, že neunáší své důkazní břemeno, pokud jde o prokázání uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 118a o. s. ř. totiž soud poskytuje poučení účastníkům pouze při jednání. Žalobkyně se k jednání nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána a tím soudu znemožnila, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř., a proto jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. Soud není ani povinen, ani oprávněn sdělovat potřebná poučení jinak, než při ústním jednání, ani není povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 nebo sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).
11. Rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, nemůže být pro žalobkyni překvapivým rozhodnutím ani vzhledem k tomu, že původně byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, kterým soud žalobě zcela vyhověl. Z ustanovení § 172 odst. 1 věty první o. s. ř. (Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem) ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. totiž vyplývá, že podmínkou pro vydání elektronického platebního rozkazu je – mimo jiné – aby uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem. Žalobce musí v rozkazní žalobě tvrdit skutečnosti, z nichž vyplývá nárok na zaplacení peněžní částky, jenž žalobou uplatnil, a tyto skutečnosti musí uvést v takovém rozsahu, aby odpovídaly znakům skutkové podstaty právní normy, o kterou se žalobcův nárok opírá. Soud ohledně těchto skutečností neprovádí dokazování (neboť ani nenařizuje jednání, v jehož rámci jedině by mohl dokazovat), a nezkoumá proto ani kupř., zda jsou tvrzené skutečnosti „prokázány“ listinnými přílohami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nebo zda jsou tyto skutečnosti alespoň osvědčeny. Pravdivostí tvrzených skutečností se tedy soud nezabývá, pouze zvažuje, zda existuje právní norma, na jejímž základě lze žalobci přiznat požadovaný nárok, a zda žalobcova tvrzení odpovídají znakům skutkové podstaty této nárokové normy. (Komentář ASPI k § 172 o. s. ř.) Platební rozkaz je rozhodnutí ve věci samé vydané ve zkráceném řízení, jehož skutkovým základem jsou pouze skutečnosti tvrzené žalobcem. (C. H. Beck: Občanský soudní řád, Komentář I., II. 1. vydání 2009, str. 1149). V daném případě tedy soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že smlouva o úvěru byla platně uzavřena, a protože byly splněny i ostatní podmínky stanovené v § 172 a § 174a o. s. ř., vydal elektronický platební rozkaz, aniž se zabýval prokazováním tvrzených skutečností. Avšak poté, co byl elektronický platební rozkaz zrušen, soud věc projednal formou standardního sporného civilního soudního řízení, v rámci něhož provedl dokazování všemi důkazy, které žalobkyně označila, resp. předložila. Dokazováním se tedy soud zabýval až po zrušení elektronického platebního rozkazu. Pokud žalobkyně nenavrhla, resp. neoznačila všechny důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro vyhovění žalobnímu nároku, pak musí nést následky neunesení důkazního břemene, a to bez toho, aby byla o následcích své nečinnosti poučena, pokud se k jednání nedostavila.
12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci převážně procesně úspěšný a měl by tak právo na náhradu svých nákladů řízení. Žalovanému však v této fázi řízení žádné náklady nevznikly, proto mu soud právo na jejich náhradu nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Písku.
Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozsudkem splněny řádně a včas, může se oprávněný jejich splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekuci.