Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
10 As 257/2025 - 41.pdf
PDF · 0 B
No categories available
10 As 257/2025 - 41
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Ondřeje Mrákoty a Vojtěcha Šimíčka ve věci žalobců: a) V. B., b) M. B., zastoupených advokátem JUDr. Vojtěchem Říhou, Ph.D., Moulíkova 3, Praha 5, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, Zborovská 11, Praha 5, proti rozhodnutí ze dne 5. 6. 2025, čj. 077299/2025/KUSK, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2025, čj. 41 A 61/202566,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] V této věci je spor o to, zda stavby tzv. ohrady a přístřešků, pro které stavebníci žádali o dodatečné povolení, byly v souladu s územním plánem města Dobříš. NSS dospěl stejně jako krajský soud k závěru, že „ohrada“ je ve skutečnosti trvalým oplocením a přístřešky nejsou provizorní stavbou pro letní odchov zvěře; proto je územní plán nepřipouští.
1. Popis věci
[2] Městský úřad Dobříš rozhodnutím ze dne 27. 9. 2024 zamítl žádost žalobců o dodatečné povolení stavby „ohrada pro výběh; přístřešek pro pštrosy, kozy a ovce Dobříš“ na pozemku parc. č. XA v katastrálním území D, protože stavba nebyla v souladu s územním plánem. Žalobci proti rozhodnutí podali odvolání, které žalovaný dne 5. 6. 2025 zamítl a rozhodnutí městského úřadu potvrdil. Přestože se v odvolacím řízení změnilo původně nesouhlasné závazné stanovisko orgánu státní památkové péče na souhlasné, bylo současně potvrzeno nesouhlasné závazné stanovisko orgánu územního plánování, které tak nadále bránilo dodatečnému povolení stavby.
[3] Žalobci podali proti rozhodnutí o odvolání žalobu. Krajský soud ji zamítl, protože dospěl k závěru, že stavby nejsou v souladu s územním plánem Dobříše. Připustil, že „ohradu“ lze funkčně využívat k výběhu hospodářských zvířat, provedení „ohrady“ však současně představuje trvalé oplocení pozemku ve volné krajině, které územní plán nepřipouští. Přístřešky nelze podřadit pod stavby pro uskladnění rostlinných produktů, protože slouží také k chovu zvířat, ani pod provizorní stavby pro letní odchov, neboť byly navrženy jako celoročně umístěné stavby.
2. Argumenty kasační stížnosti
[4] Žalobci (stěžovatelé) podávají proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Namítají, že krajský soud nesprávně zhodnotil charakter stavby ohrady. Nejde totiž o „trvalé oplocení pozemku v krajině“, které je podle územního plánu Dobříše nepřípustné, ale o „ohradu pro výběh hospodářského zvířectva (chov dobytka)“, kterou územní plán připouští. Ohrada má zabránit úniku hospodářských zvířat a vniknutí jakékoli škodné (před zřízením ohrady ostatně kozy na pozemku napadl pes). Nepředstavuje naopak bariéru v krajině ve smyslu „oplocení pozemku“. Stěžovatelé navíc chovají „hospodářská zvířata“, o kterých se územní plán také zmiňuje. Zvířata se na pastvině nacházela už před vznikem sporů se stavebním úřadem. Nejde tedy o účelové tvrzení, aby tam stěžovatelé mohli ohradu postavit.
[5] Dále stěžovatelé namítají, že stavební úřad nesprávně nazval stavby na jejich pozemku „přístřešek pro kozy, přístřešek pro ovce a přístřešek pro pštrosy“. Přístřešky totiž od počátku sloužily k uskladnění rostlinných produktů. Nesprávné označení přístřešků nemůže jít k tíži stěžovatelů, krajský soud k tomu však nepřihlédl. Neobstojí ani závěr, podle nějž přístřešky nemohou být „provizorními stavbami pro letní odchov hospodářských zvířat“ už proto, že stěžovatelé nežádali o povolení staveb jako dočasných. Nelze totiž ztotožňovat pojem „provizorní“ z územního plánu s pojmem „dočasná stavba“ podle stavebního zákona. Provizornost nespočívá ve stavebnětechnických parametrech staveb, ale v jejich funkci. Celoročně přístřešky slouží k uskladnění rostlinných produktů a v létě k odchovu hospodářského zvířectva. Toto využití přístřešků je proto v souladu s územním plánem.
[6] Podle stěžovatelů je rozsudek krajského soudu také vnitřně rozporný. Soud spatřuje pochybení žalovaného v tom, že dovodil rozpor „ohrady“ s územním plánem jen proto, že jde o trvalou stavbu. Zároveň ale zamítl žalobu, aniž vysvětlil, jaký dopad má tento závěr závazného stanoviska na zákonnost napadeného rozhodnutí. Místo toho sám doplnil argumentaci, na základě které považoval záměr za nepřípustný. Soud také nedostatečně vypořádal námitku, že rozhodnutí žalovaného nebylo v souladu se zásadou proporcionality.
3. Posouzení věci
3.1 Rozsudek krajského soudu není vnitřně rozporný ani nepřezkoumatelný
[7] NSS se nejdříve zabýval námitkou vnitřní rozpornosti a nepřezkoumatelnosti. Krajský soud v bodě 42 připustil, že žalovaný nepřesně určil, v čem spočívá nesoulad stavby, kterou stěžovatelé označují jako „ohrada“, s územním plánem Dobříše. Ten umožňuje na plochách označených jako MU – plochy smíšené krajinné všeobecné umístit ohrady pro výběh hospodářského zvířectva (chov dobytka). Naopak nepřipouští trvalé oplocování pozemků ve volné krajině (viz str. 54 územního plánu ve znění po změně č. 5).
[8] Krajský soud poukázal na to, že jde o dvě různá pravidla: 1) ohrady jsou přípustné a nerozlišuje se jejich dočasná či trvalá povaha, 2) oplocování je přípustné, jen jeli dočasné, zatímco trvalé oplocování je nepřípustné. Proto přisvědčil stěžovatelům, že žalovaný nesprávně dovodil rozpor „ohrady“ s územním plánem kvůli tomu, že nemá dočasný charakter. Zároveň ale vysvětlil, že nesoulad „ohrady“ stěžovatelů s územním plánem spočívá v tom, že ve skutečnosti nejde o ohradu (u které by dočasnost či trvalost nehrála roli), ale o trvalé oplocení. A to podle územního plánu přípustné není. Krajský soud tento závěr rozvedl srozumitelně a logicky v bodech 43 až 49. NSS v jeho odůvodnění žádný rozpor nevidí.
[9] Není chyba ani to, že krajský soud výslovně neřekl, proč žalovaného nesprávný výklad pravidel územního plánu neměl vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Odpověď na to totiž jasně vyplývá z odůvodnění rozsudku: vysoký, hustý a do země zapuštěný pletivový plot s ocelovými sloupky, pro který stěžovatelé žádali o dodatečné povolení stavby, je trvalým oplocením, a proto není v souladu s územním plánem (zejména body 48 a 49). Z rozsudku krajského soudu je tedy patrné, že stejně jako žalovaný shledal stavbu rozpornou s územním plánem a jen lépe objasnil, proč tomu tak je. Dílčí nesprávná úvaha žalovaného pak není důvodem ke zrušení jeho rozhodnutí; ostatně městský úřad v prvním stupni argumentoval zcela přesně, což krajský soud také zdůraznil.
[10] NSS neshledal ani nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Námitkou, že rozhodnutí žalovaného nebylo v souladu se zásadou proporcionality, se krajský soud zabýval v bodech 58 a 59. Vysvětlil stěžovatelům, z jakých mylných předpokladů tento závěr vyvozují, a zdůraznil, že sami mohli přijít s takovým provedením stavby, pro které by dodatečné povolení získali. Nutno dodat, že krajský soud se i této námitce věnoval poctivě a víc než dostatečně v porovnání s tím, v jaké kvalitě stěžovatelé formulovali žalobu: ta byla neuspořádaná, obtížně srozumitelná a obsahovala i odkazy na neexistující předpisy a judikaturu. Na takto pojaté žalobní body reagoval krajský soud srozumitelně a pečlivě vysvětlil všechny důvody svého rozhodnutí.
3.2 „Ohrada“ stěžovatelů je trvalým oplocením pozemku
[11] Další kasační námitky už polemizují s konkrétními důvody napadeného rozsudku. Stěžovatelé nesouhlasí předně s tím, že stavba, pro kterou žádali o dodatečné povolení, není ohradou, ale trvalým oplocením, které územní plán Dobříše na plochách MU nepřipouští. Zásadní proto je rozlišit, zda jde v případě stavby stěžovatelů o ohradu pro dobytek, nebo o trvalé oplocení.
[12] NSS se v odpovědi na tuto otázku shoduje s krajským soudem: stavba stěžovatelů je trvalým oplocením. Je samozřejmé, že i dodatečně povolovaná stavba musí být v souladu s územněplánovací dokumentací [§ 96b odst. 3 a § 129 odst. 3 písm. a) stavebního zákona (č. 183/2006 Sb.)]. Při posouzení souladu stavby s územním plánem však není rozhodující jen její formální označení a deklarovaný účel, ale také její skutečné provedení a funkce (srov. rozsudek NSS ze dne 16. 7. 2014, čj. 5 As 161/201236, č. 3117/2014 Sb. NSS). Krajský soud proto správně vycházel z parametrů stavby, které stěžovatelé popsali v žádosti o dodatečné povolení a jejích přílohách. Podle tohoto popisu jde o pletivo vysoké 180 cm natažené na ocelových sloupcích zapuštěných do země. Takové provedení neodpovídá běžné ohradě pro výběh hospodářských zvířat, kterou lze snadno překonat přelezením, podlezením či průchodem mezerami mezi jejími prvky (takto se mezi nimi mohou pohybovat i volně žijící zvířata).
[13] Stejně jako krajský soud i NSS vidí rozdíl mezi ohradou, jejímž účelem je udržet chovaná zvířata uvnitř výběhu, a oplocením, které vytváří bariéru bránící vstupu do určitého prostoru. V tomto případě vysoké a husté pletivo upevněné na sloupcích zapuštěných do země vytváří ve volné krajině překážku pro pohyb osob a zejména volně žijících živočichů, jak je patrné i z fotografii ve správním spisu. Nejde tedy o nepřípustný rozšiřující výklad pojmu oplocení, jak se stěžovatelé domnívají. Správní orgány i krajský soud jen správně pojmenovaly to, co popsali stěžovatelé v žádosti o dodatečné povolení stavby. Nelze vycházet z toho, že stěžovatelé stavbu formálně označili jako „ohradu“, pokud popis stavby, její parametry i účel odpovídají trvalému oplocení. NSS nepopírá, že stavba může důkladně chránit zvířata uvnitř ní, jak namítají stěžovatelé. To ale neznamená, že nemůže jít zároveň o trvalé oplocení. A „ohradu“, která má chránit zvěř uvnitř, zároveň je však trvalým oplocením, územní plán nepřipouští.
[14] Proto krajský soud vyjádřil pochyby, zda chov pštrosů a zakrslých koz a ovcí vůbec odpovídá pojmu „chov dobytka“, s nímž územní plán spojuje přípustnost ohrad pro výběh hospodářských zvířat (body 43 až 48 rozsudku krajského soudu). Nejde o to, jaký je přesný rozsah pojmu „dobytek“ užitého v územním plánu. Krajský soud netvrdil, že územní plán zapovídá chov nějaké konkrétní zvěře ani že z toho lze usuzovat na přípustnost „ohrady“, která tuto zvěř chrání. Ale z povahy věci chov dobytka velkého (skotu) i obvyklého drobného (bravu, tedy ovcí a koz) bude vyžadovat jinou ohradu (patrně nikoli pletivovou s ocelovými sloupky zapuštěnými do země), než kterou vyžadují zvířata chovaná stěžovateli. Jelikož územní plán neumožňuje trvalé oplocení pozemků ve volné krajině, nepřipouští ani to, aby byla tato zvířata chráněna na ploše MU způsobem, který stěžovatelé zvolili.
3.3 Přístřešky nemají sloužit jen k uskladnění rostlinných výrobků a nejsou provizorní stavbou
[15] NSS souhlasí s krajským soudem i v otázce, zda lze přístřešky pro kozy, ovce a pštrosy podřadit pod některé z přípustných využití plochy MU. Územní plán připouští jednak stavby přístřešků pro uskladnění rostlinných produktů, jednak umisťování provizorních staveb pro letní odchov hospodářských zvířat. Jiné nadzemní stavby, včetně staveb pro zemědělskou prvovýrobu, ale v této ploše nepřipouští (strana 54 územního plánu).
[16] Přístřešky žalobců nelze podřadit pod stavby určené pro uskladnění rostlinných produktů. Stěžovatelé sice tvrdí, že v nich skladují seno, slámu a další krmiva, sami však připouštějí, že jde o přístřešky pro konkrétní druhy zvířat. Územní plán přitom umožňuje jen přístřešky pro uskladnění rostlinných produktů, nikoli stavby, které vedle skladování slouží také k chovu zvířat. Přístřešky nejsou ani provizorními stavbami pro letní odchov hospodářských zvířat. Pojem „provizorní“ se totiž vztahuje k samotné podobě stavby a k době jejího umístění. Nikoli k tomu, že ji stěžovatelé využívají k chovu zvířat jen po část roku.
[17] Krajský soud správně uvedl, že provizorní stavbou, o které se píše v územním plánu, je taková stavba, která se na pozemku umisťuje jen dočasně (s omezenou dobou trvání) a kterou lze po skončení sezóny snadno odstranit. Stěžovatelé ale žádali o dodatečné povolení staveb trvalých a netvrdili, že by přístřešky měly být na pozemku umístěny jen dočasně. U přístřešku pro pštrosy navíc sami tvrdili, že pštrosi vyžadují celoroční venkovní chov a přístřešek jim poskytuje ochranu před deštěm a větrem. Z toho plyne, že přístřešky nejsou provizorními stavbami pro letní odchov zvířat ani stavbami určenými jen pro uskladnění rostlinných produktů. Nespadají proto pod žádné z přípustných využití plochy MU a jsou v rozporu s územním plánem.
4. Závěr a náklady řízení
[18] Stěžovatelé se svými námitkami neuspěli. NSS proto jejich kasační stížnost zamítl. Neúspěšní stěžovatelé nemají právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému pak nevznikly žádné náklady, které by se vymykaly z běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2026
Michaela Bejčková v. r.
předsedkyně senátu