Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
77 A 15/2025 - 217.pdf
PDF · 0 B
No categories available
77 A 15/2025 - 217
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci
navrhovatel:
Ing. P. P., nar. X,
bytem X,
zastoupen Mgr. Jiřím Mašlejem, advokátem,
se sídlem Říční 456/10, 118 00 Praha,
proti
odpůrci:
Městský úřad Horažďovice,
se sídlem Mírové náměstí 1, 341 01 Horažďovice,
za účasti
osob zúčastněných na řízení:
a) Město Nalžovské Hory,
se sídlem Stříbrné Hory 104, 341 01 Horaždovice,
zastoupeno JUDr. Zdeňkem Horáčkem, Ph.D.,
se sídlem Kaizlovy sady 434/13, 186 00 Praha 8,
b) AQUAŠUMAVA, s.r.o., IČO: 64832911,
se sídlem Chudenín 30, 340 22 Nýrsko,
zastoupena JUDr. Zdeňkem Horáčkem, Ph.D.,
se sídlem Kaizlovy sady 434/13, 186 00 Praha 8,
v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné vydaného Městským úřadem Horažďovice ze dne 20. 2. 2024, č. j. MH/02656/2024, sp. zn. MH/17100/2022,
takto:
I. Opatření obecné povahy Městského úřadu Horažďovice ze dne 20. 2. 2024, č. j. MH/02656/2024, sp. zn. MH/17100/2022, se zrušuje dnem právní moci tohoto rozsudku.
II. Odpůrce je povinen navrhovateli ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 37 878,40 Kč, a to k rukám jeho zásutpce, Mgr. Jiřího Mašleje, advokáta.
III. Osobám zúčastněným na řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
Předmět řízení
1. Navrhovatel se domáhá zrušení opatření obecné povahy vydaného Městským úřadem Horažďovice dne 20. 2. 2024 pod č. j. MH/02656/2024 (dále též jen: „napadené OOP“), které bylo oznámeno veřejnou vyhláškou na úřední desce odpůrce dne 21. 2. 2024. Jeho obsahem je změna vyznačení ochranného pásma I. stupně vrtu HJ 1, Krutěnice (dále též jen: „předmětný vrt“) vyhlášeného rozhodnutím Okresního národního výboru v Klatovech ze dne 21. 6. 1985, sp. zn. VLHZ 673/35-85 Bu (dále též jen: „rozhodnutí ONV“). Ta spočívala v tom, že část výroku citovaného rozhodnutí stanovící, že vrt – čtverec 40 x 40 m je oplocen a pásma jsou vyznačena tabulkami, byla nahrazena úpravou, podle níž vrt již nadále není oplocen a pásma jsou nadále jen vyznačena tabulkami.
2. Navrhovatel se domnívá, že se odpůrce v průběhu přípravy napadeného OOP dopustil řady procesních pochybení. K vydání napadeného OOP chybí závažný důvod vyžadovaný § 30 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) (dále jen: „vodní zákon“) vodního zákona, je v rozporu s veřejným zájmem, pro navrhovatele bylo překvapivé s ohledem na předchozí procesní aktivitu odpůrce coby vodoprávního úřadu navazující na provedený vodoprávní dozor, jeho vydání nepředcházelo odborné posouzení, nebyla provedena analýza rizik pro rozhodnutí o změně ochranného pásma, ve věci nebyly obstarány potřebné podklady, nebyly vyhodnoceny podmínky změny ochranného pásma, nepotřebnost konkrétního ochranného opatření nebyla odůvodněna, nebylo posouzeno ohrožení vodního zdroje vlivem přírodních poměrů, nebylo posouzeno hospodářské využívání území a odpůrce se nevypořádal s námitkami navrhovatele. Konečně navrhovatel upozornil, že vodní zdroje na pozemcích v okolních obcích (Černíč, Tužice, Zavlekov) a ve Městě Nalžovské Hory jsou oploceny, přičemž není důvod v jejich ochraně činit rozdíl.
3. Krajský soud v Plzni se věcí zabývá již podruhé. Rozsudkem ze dne 4. 6. 2025, č. j. 77 A 15/2025-172 (dále též jen: „původní rozsudek“), návrh zamítl. Tento rozsudek byl ale zrušen rozsudkem NSS ze dne 3. 9. 2026, č. j. 2 As 165/2025-40 (dále též jen: „kasační rozsudek“), a věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení.
Obsah návrhu
4. Navrhovatel uvedl, že po vodoprávním dozoru v roce 2021 odpůrce zjistil nesplnění povinnosti oplotit ochranné pásmo vodního zdroje podle rozhodnutí ONV a příkazem uložil městu Nalžovské Hory oplocení provést. Město však povinnost nesplnilo, přičemž odpůrce nezahájil exekuci ani neprověřil možný přestupek podle vodního zákona, ačkoli k tomu byl vyzván. Naopak prodloužil lhůtu ke splnění povinnosti, což krajský úřad označil za nezákonné, vydal opatření proti nečinnosti a později zrušil i rozhodnutí odpůrce vydaná v souvislosti s obnovou řízení jako nepřezkoumatelná.
5. Odpůrce následně zahájil obnovu řízení, zrušil povinnost oplocení a přiznal příkazu odkladný účinek s odkazem na nově zjištěné skutečnosti, veřejný zájem a majetkovou nevýhodnost uložené povinnosti pro město. Po zrušení těchto rozhodnutí krajským úřadem odpůrce místo exekuce zahájil proces změny ochranného pásma formou opatření obecné povahy, jehož výsledkem bylo zrušení požadavku na oplocení ochranného pásma. Jako důvod byla původně uváděna nemožnost získat stavební povolení pro oplocení, v napadeném OOP však bylo zrušení oplocení odůvodněno pouze tím, že taková povinnost nevyplývá z vodního zákona ani prováděcí vyhlášky.
6. Navrhovatel namítl vady návrhu, zejména absenci identifikace navrhovatele, jeho oprávnění k odběru vody, označení správního orgánu a zákonem vyžadovaných podkladů. Dále poukázal na rozpor mezi návrhem a vydaným OOP: zatímco návrh směřoval ke změně ochranného pásma, OOP hovoří pouze o změně jeho vyznačení. Podle navrhovatele tak odpůrce účelově obchází požadavek existence závažného důvodu pro změnu ochranného pásma.
7. Navrhovatel dále tvrdí, že zrušení technického ochranného opatření představuje změnu ochranného pásma ve smyslu § 30 vodního zákona a musí být odůvodněno závažným důvodem. Takový důvod však odpůrce netvrdil ani neprokázal. Nebyla doložena žádná změna okolností týkajících se ochrany vydatnosti, jakosti či zdravotní nezávadnosti vodního zdroje, která by odůvodňovala zrušení oplocení. Napadené OOP je proto podle navrhovatele v rozporu s veřejným zájmem a sleduje pouze odstranění povinnosti uložené městu a souvisejících sankcí.
8. Navrhovatel považuje OOP za překvapivé, neboť odpůrce bez nového odborného posouzení změnil své dřívější závěry, na jejichž základě oplocení sám nařídil. Současně namítá, že OOP nebylo vydáno na základě odborného posouzení stavu a potřeb ochrany vodního zdroje a postrádá podklady požadované vyhláškou č. 137/1999 Sb. Odpůrce rovněž neodůvodnil, proč již oplocení není potřebné, nevyhodnotil relevantní přírodní a hospodářské poměry, nevypořádal námitky navrhovatele a nevysvětlil rozdílný přístup oproti jiným oploceným vodním zdrojům.
Vyjádření odpůrce
9. Podle odpůrce bylo napadené OOP vydáno na základě legitimní žádosti vlastníka vrtu. Napadené OOP řeší pouze jiný způsob vyznačení ochranného pásma vodního zdroje a jiné parametry stávajícího ochranného pásma vodního zdroje nejsou dotčeny.
10. Navrhovatel se svou chotí nabyli vlastnictví k pozemku p. č. X v k. ú X v době, kdy byl již zatížen vyhlášenými ochrannými pásmy vodního zdroje a umístěním obecního vodovodu, na který se vztahuje ochranné pásmo ze zákona o vodovodech a kanalizacích. Navrhovatel se domáhal vybudování nového oplocení 1. OPZV vrtu HJ 1 v k. ú. X, avšak z titulu vlastníka pozemku, kterého se ochranné pásmo částečně dotýká, a vydání povolení na vybudování nového oplocení se aktivně bránil. Vodoprávním úřadem byl opakovaně upozorněn na § 30 odst. 11 vodního zákona, dle nějž náleží vlastníkům staveb v ochranných pásmech vodních zdrojů náhrada, kterou jsou povinni na jejich žádost poskytnout v případě vodárenských nádrží vlastníci vodních děl umožňujících v nich vzdouvání vody, v ostatních případech oprávnění k odběru vody z vodního zdroje; je-li jich více, poměrně podle povoleného množství odebírání vody. Odpůrci není známo, že by navrhovatel vznesl vůči městu Nalžovské Hory žádost o poskytnutí náhrady ve smyslu citovaného ustanovení. Odpůrce zdůraznil, že jakékoli majetkové či finanční vypořádání musí probíhat pouze mezi uživatelem ochranného pásma vodního zdroje a vlastníky pozemků v něm. Odpůrce uzavřel, že napadené OOP bylo vydáno na základě legitimní žádosti města Nalžovské Hory a v souladu s právními předpisy.
Vyjádření osoby zúčastněné na řízení
11. K návrhu se vyjádřila osoba zúčastněná na řízení – město Nalžovské Hory. Uvedlo, že napadené OOP považuje za souladné se zákonem a odpovídající, když omezení vlastnického práva navrhovatele změna ochranného pásma v souladem s účelem ochrany zmírňuje, je tedy proporcionální. Návrh považuje za naprosté zneužití práva, neboť navrhovatel na jednu stranu po městu požadoval oplocení I. stupně ochranného pásma vrtu a na straně druhé oplocení z pozice vlastníka dotčeného pozemku bránil.
Předchozí rozsudek Krajského soudu a kasační rozsudek NSS
12. Krajský soud v Plzni svým předchozím rozsudkem podaný návrh zamítl. Po provedeném jednání ve věci totiž dospěl k závěru, podle něhož oplocení je pouze technickým opatřením v ochranném pásmu vodního zdroje I. stupně a že u daného vodního zdroje s povoleným odběrem pouze 8 000 m³ ročně zákon ochranné pásmo vůbec nevyžaduje (hranice je více než 10 000 m³ ročně), nebyly-li zjištěny zvláštní závažné okolnosti. Proto nebylo nutné pro zrušení oplocení prokazovat „závažný důvod“ podle § 30 odst. 1 vodního zákona.
13. NSS svým kasačním rozsudkem však tento rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uvedl, že krajský soud nesprávně vyložil § 30 odst. 1 vodního zákona a v důsledku toho nesprávně posoudil návrhové body, zejména existenci závažného důvodu změny ochranného pásma, dostatečnost odborných podkladů a analýzy rizik. Nevypořádal se ani s námitkou, podle níž se mezi návrhem a vydaným OOP změnily nosné důvody opatření. Současně NSS zavázal Krajský soud v Plzni ve smyslu § 110 odst. 4 s. ř. s. svým právním názorem, podle něhož je v dalším průběhu řízení nutno posoudit, zda odůvodnění OOP obsahuje dostatečně konkrétní důvod, z něhož je patrné, proč již oplocení není potřebné a proč jeho zrušení neohrozí vydatnost, jakost ani zdravotní nezávadnost vrtu HJ 1. Bude-li OOP v tomto směru přezkoumatelné, posoudí soud, zda uvedený důvod představuje závažný právní důvod změny ochranného pásma podle § 30 odst. 1 vodního zákona a zda má dostatečnou oporu v odborných podkladech. V této souvislosti je nutno vyhodnotit, zda se hydrogeologické vyjádření a vyjádření Povodí Vltavy zabývají konkrétními riziky spojenými s odstraněním oplocení a zda se jejich závěry promítly do odůvodnění OOP. Konečně je nutné posoudit, zda změna důvodů mezi zveřejněným návrhem a vydaným OOP mohla navrhovateli znemožnit účinně se k nim vyjádřit a zda mohla mít vliv na zákonnost nebo správnost OOP.
Posouzení věci
14. Soud ve věci rozhodl bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. použitého přiměřeně podle § 101b odst. 5 s. ř. s.
15. V intencích shora rekapitulovaného závazného právního názoru NSS vysloveného v jeho kasačním rozsudku, se soud nejprve zabýval otázkou přezkoumatelnosti napadeného OOP, konkrétně otázkou, zda je v jeho odůvodnění uveden dostatečně specifikovaný důvod, z něhož je patrné, proč již oplocení není potřebné a proč jeho zrušení neohrozí vydatnost, jakost ani zdravotní nezávadnost vrtu HJ 1.
16. V této souvislosti soud pouze připomíná, že podle § 68 odst. 3 správního řádu aplikovaného obdobně i ve věcech OOP na základě § 174 odst. 1 správního řádu platí, že OOP musí být odůvodněno, přičemž obsahem takového odůvodnění mají být „důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.“
17. Nepřezkoumatelné je tedy takové opatření obecné povahy, v jehož odůvodnění nejsou uvedeny důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a výkladu právních předpisů (rozsudek NSS ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008-136, č. 1795/2009 Sb. NSS; nověji pak např. ze dne 10. 12. 2024, č. j. 9 As 68/2024-64, bod 36). Odůvodnění opatření obecné povahy ovlivňují případné připomínky a námitky vznesené v průběhu řízení o návrhu opatření obecné povahy, vždy z něj ale musí být alespoň v nejobecnější rovině patrné záměry navrhovatele (rozsudky NSS ze dne 13. 5. 2014, č. j. 6 Aos 3/2013-29, bod 19; nebo ze dne 2. 8. 2018, č. j. 10 As 33/2018-39, bod 24).
18. V posuzované věci bylo aplikováno ustanovení § 30 odst. 1 vodního zákona, které v rozhodném znění uvádí (zvýraznění připojil soud): „K ochraně vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti zdrojů podzemních nebo povrchových vod využívaných nebo využitelných pro zásobování pitnou vodou s průměrným odběrem více než 10 000 m3 za rok a zdrojů podzemní vody pro výrobu balené kojenecké vody nebo pramenité vody stanoví vodoprávní úřad ochranná pásma opatřením obecné povahy. Vyžadují-li to závažné okolnosti, může vodoprávní úřad stanovit ochranná pásma i pro vodní zdroje s nižší kapacitou, než je uvedeno v první větě. Vodoprávní úřad může ze závažných důvodů ochranné pásmo změnit, popřípadě je zrušit. Stanovení ochranných pásem je vždy veřejným zájmem.“
19. Ve věci je postaveno najisto, že v nyní řešené věci došlo napadeným OOP ke změně ochranného pásma vodního zdroje spočívající v tom, že dosud platná povinnost jeho oplocení coby technického opatření podle § 30 odst. 10 vodního zákona byla zrušena (viz odst. 26 kasačního rozsudku), ovšem při zachování samotného ochranného pásma. Odpůrce byl proto podle shora citované právní úpravy povinen v napadeném OOP vymezit závažný důvod takové změny.
20. Je-li v tuto chvíli řešena otázka samotné přezkoumatelnosti napadeného OOP, jako podstatná se jeví otázka, zda v něm vůbec odpůrce vymezil konkrétní důvod změny ochranného pásma; otázka, zda jde o důvod dostatečně závažný, spadá již do problematiky zákonnosti napadeného OOP.
21. Soud dospěl k závěru, že napadené OOP žádný konkrétní důvod změny ochranného pásma neobsahuje. Odůvodnění napadeného OOP toliko sumarizuje navrhovanou změnu, tj. odstranění oplocení vrtu při ponechání výstražných cedulí. Konstatuje při tom, že povinnost oplocení ochranného pásma I. stupně ve vodním zákoně stanovena není a taktéž tato povinnost není obsažena ani ve vyhlášce č. 137/1999 Sb. Dále popisuje několikastupňovou ochranu vrtu HJ 1, historickou genezi jeho vzniku, včetně provedení jeho oplocení. V odůvodnění je následně obsaženo konstatování, že dne 28. 6. 2022 doručilo město Nalžovské Hory vodoprávnímu úřadu zpracovanou projektovou dokumentaci na oplocení ochranného pásma (oplocení bylo ještě kolem roku 2018 tvořeno betonovými sloupy s pletivem; tyto sloupy ovšem byly na pozemku patřícím manželům Poskočilovým po roce 2018 demontovány, takže oplocení nebylo možno udržovat) s tím, že se jim však opakovaně nepodařilo získat souhlasné stanovisko s provedením oplocení od vlastníků pozemku p. č. 109/1, manželů Poskočilových. Dále odůvodnění uvádí, že dne 12. 12. 2022 podalo město Nalžovské Hory návrh na změnu vyznačení ochranného pásma vodního zdroje s tím, že na místě budou ponechány jen cedule vyznačující I. ochranné pásmo vodního zdroje. Odůvodnění se následně vypořádává s podklady a náležitostmi návrhu dle vyhlášky č. 137/1999 Sb. Následně je rekapitulován obsah námitky manželů Poskočilových a vyjádření k ní ze strany města Nalžovské Hory. Námitka je následně zamítnuta, přičemž z odůvodnění tohoto zamítnutí se podává, že odpůrce zastává názor, podle něhož změnou vyznačení ochranného pásma vodního zdroje „nedochází ke změně ochranného pásma-jeho velikosti a daných podmínek v něm, čímž vodoprávní úřad není vázán „závažnými důvody“ dle § 30 odst. 1 vodního zákona“. Odůvodnění napadeného OOP je uzavřeno závěrečným shrnutím, v němž odpůrce uvádí, že po řádném projednání žádosti vyhodnotil tuto jako úplnou a oprávněnou. Nejedná se přitom o „reálnou“ změnu ochranného pásma, jelikož se nemění její územní ohraničení a její podmínky. Vodní zdroj je oproti otevřeným vodním plochám násobně lépe chráněn a fyzicky zabezpečen.
22. Z této stručné rekapitulace obsahu odůvodnění napadeného OOP se tedy podává bezprostřední důvod jeho vydání (snaha nahradit dosavadní požadavek oplocení pouhým označením ochranného pásma tabulemi) a faktický podnět k jeho vydání (problémy s udržováním a následnou potřebou obnovení oplocení včetně sporu s vlastníky dotčeného pozemku p. č. 109/1, tedy manželi Poskočilovými). Naopak, konkrétní důvod, proč již oplocení nadále potřebné není (srov. odst. 47 kasačního rozsudku NSS) v textu uveden není, jakkoli je v něm obsažena řada argumentů, proč lze (podle názoru odpůrce) ochranu vodního zdroje HJ 1 zajistit i bez oplocení.
23. Z hlediska požadavku na přezkoumatelnost napadeného OOP by přitom bylo potřebné, aby v jeho odůvodnění odpůrce např. pracoval s důvody, které v době vyhlášení ochranného pásma (tehdy pásmo hygienické ochrany) v roce 1985 k uložení povinnosti oplocení vedly a nyní již z nějakého konkrétního důvodu odpadly, případně aby uvedl, na základě jaké (odborné a podložené) úvahy již není oplocení potřebné pro ochranu vodního zdroje. Odpůrce však tyto úvahy v napadeném OOP neprovádí. Omezuje se na konstatování, podle něhož není v relevantních právních předpisech stanovena povinnost oplocení ochranného pásma vodního zdroje I. stupně a ochrana vodního zdroje bude zabezpečena prostřednictvím několikastupňové ochrany. Tento závěr je odpůrce je pak doplněn o jeho právní náhled, podle něhož příslušná změna není změnou samotného ochranného pásma, pročež se vodoprávní úřad nemusí zabývat otázkou existence závažných důvodů, kterými je změna ochranného pásma podmíněna v § 30 odst. 1 vodního zákona.
24. Jelikož napadené OOP dostatečně konkrétně nevymezuje důvody, z nichž je patrné, proč již oplocení ochranného pásma vodního zdroje I. stupně není potřebné, je nutno je považovat za nepřezkoumatelné.
25. Jak je však zřejmé z kasačního rozsudku NSS, napadené OOP by i bez konstatování jeho nepřezkoumatelnosti, následně zřejmě neobstálo v testu zákonnosti, tedy v rámci zkoumání čtvrtého kroku pomyslného algoritmu přezkumu OOP, jak se tento test podává z rozsudku NSS ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005-98, č. 740/2006 Sb. NSS. Soud připomíná, že ve svém kasačním rozsudku NSS uložil zdejšímu soudu, pakliže shledá přezkoumatelnost napadeného OOP (což neshledal), aby posoudil, zda identifikovaný důvod pro jeho vydání, představuje závažný důvod změny ochranného pásma dle § 30 odst. 1 vodního zákona.
26. Pochopitelně, že s ohledem na nepřezkoumatelnost napadeného OOP takové posouzení nemůže zdejší soud provést. Nelze však současně přehlédnout, že sám odpůrce vycházel při vydání napadeného OOP z právního názoru, podle něhož předmětná změna (vypuštění povinnosti oplocení vrtu, resp. ochranného pásma vodního zdroje I. stupně) vůbec ochranné pásmo nemění [arg. (zvýraznění je uvedeno v citovaném textu, pozn. soudu): „změnou vyznačení OPVZ I. stupně nedochází ke změně ochranného pásma – jeho velikosti a daných podmínek v něm, čímž vodoprávní úřad není vázán „závažnými důvody“ dle § 30 odst. 1 vodního zákona.“]. Odpůrce tedy postupoval podle nesprávného právního náhledu, přičemž sám výslovně uvedl, že se necítí vázán identifikovat závažné důvody ve smyslu § 30 odst. 1 vodního zákona. Lze usoudit, že odpůrce také proto žádné takové závažné důvody ani neuváděl, čímž je jen dále potvrzován shora identifikovaný důvod nepřezkoumatelnosti napadeného OOP, pouze nad rámec tohoto závěru soud uvádí, že ve věci je z tohoto důvodu dán zjevně i důvod jeho nezákonnosti. Změna ochranného pásma vodního zdroje, kterou je i změna v technických opatřeních stanovených na ochranu vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti vodního zdroje, je totiž právě existencí takových závažných důvodů podmíněna.
27. S ohledem na zjištěnou nepřezkoumatelnost napadeného OOP se soud samostatně nezabýval jednotlivými uplatněnými návrhovými body. Postupoval analogicky v intencích právního názoru obsaženého v rozsudku NSS ze dne 8. 3. 2005, č. j. 3 As 6/2004-105, č. 617/2005 Sb., podle něhož soud po zjištění nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí již nezkoumá další žalobní body, když tento závěr považuje za použitelný i v kontextu řízení o návrhu na zrušení OOP nebo jeho části (ustanovení § 76 s. ř. s. se ostatně v tomto řízení použije přiměřeně podle § 101b odst. 5 s. ř. s.). Dalším důvodem takového postupu je fakt, že soud ve věci rozhodl bez jednání, aniž by pro to byly v době vyhlášení rozsudku splněny podmínky ve vztahu k uplatněným návrhovým bodům (kromě nepřezkoumatelnosti), k tomu srov. rozsudek NSS ze dne 22. 2. 20212, č. j. 8 As 98/2011-76, bod 13-14. Pokud by se proto soud dalšími návrhovými body za této situace zabýval, porušil by právo účastníků řízení na veřejné projednání věci.
Závěr a náklady řízení
28. Soud při přezkumu napadeného OOP v intencích své vázanosti právním názorem NSS vyjádřeným v jeho kasačním rozsudku dospěl k závěru, že napadené OOP je nepřezkoumatelné, neboť v jeho odůvodnění není uveden dostatečně specifikovaný důvod, z něhož by bylo patrné, proč již oplocení ochranného pásma vodního zdroje I. stupně u vrtu HJ 1 již není potřebné. Podaný návrh na zrušení napadeného OOP proto shledal soud důvodným a výrokem I. tohoto rozsudku je zrušil pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů podle § 101d odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 76 odst. 1 písm. a) přiměřeně použitého dle § 101b odst. 5 s. ř. s., a to ke dni právní moci tohoto rozsudku.
29. Výrokem II. tohoto rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení. Učinil tak podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož má ve věci procesně úspěšný navrhovatel právo na náhradu nákladů řízení po procesně podlehnuvším odpůrci. Současně soud rozhodl podle § 110 odst. 3 s. ř. s. i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti, v níž byl procesně úspěšný rovněž navrhovatel. Přiznaná náhrada nákladů řízení je představována uhrazeným soudním poplatkem za podaný návrh a kasační stížnost po 5 000 Kč, celkem 10 000 Kč, odměnou za právní zastoupení navrhovatele za 5 úkonů právní služby po 4 620 Kč: příprava a převzetí právního zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), sepis a podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, účasti na jednání před soudem dne 28. 5. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, účasti na jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku dle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu (zde dle citovaného usnesení náleží odměna ve výši jedné poloviny) a sepis a podání kasační stížnosti dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, celkem 20 790 Kč. Dále pětkrát náhradou hotových výdajů po 450 Kč, celkem 2 250 Kč. Jelikož je zástupce navrhovatele plátce daně z přidané hodnoty, byla odměna zástupce za poskytnuté úkony právní služby a náhrada hotových výdajů navýšena o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tedy o 4 838,40 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení činí 37 878,40 Kč.
30. Ke splnění povinnosti nahradit náklady řízení bylo odpůrce určeno platební místo podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. a stanovena přiměřená lhůta podle § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. (s přihlédnutím k možnostem odpůrce tuto platbu realizovat).
31. Výrokem III. konečně soud rozhodl o náhradě nákladů řízení osobám zúčastněným na řízení podle § 60 odst. 5 s. ř. s. tak, že osobám zúčastněným na řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Plzeň 5. října 2026
Mgr. Jaroslav Škopek v.r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje H. K.