Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
77 A 49/2025 - 61.pdf
PDF · 0 B
No categories available
77 A 49/2025 - 61
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka, soudce Mgr. Aleše Smetanky a soudkyně JUDr. Veroniky Burianové ve věci
žalobce:
Z. H.
bytem X
zastoupen Mgr. Libuší Hrůšovou, advokátkou
sídlem Veverkova 2707/1, 301 00 Plzeň
proti
žalovanému:
Krajský úřad Plzeňského kraje
sídlem Škroupova 1760/18, 301 00 Plzeň
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2025, č. j. PK-RR/3412/25,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Žalobce se žalobou ze dne 9. 9. 2025, doručenou Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) dne 11. 9. 2025, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2025, č. j. PK-RR/3412/25 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Planá, stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad“) ze dne 31. 3. 2025, č. j. 2027/2025/PL/SU (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).
2. Prvostupňovým rozhodnutím stavební úřad podle § 129 odst. 2 a 3 a § 94p zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon 2006“), a podle § 13a vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2023, ve spojení s § 330 odst. 1 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nový stavební zákon“), rozhodl o nevydání dodatečného povolení na stavbu nazvanou „Skladovací prostory pro soukromý chov ryb P., Z. n. M.“ na pozemku parc. č. Xa (trvalý travní porost) v katastrálním území X (dále jen „Stavba“).
3. Napadeným rozhodnutím žalovaný podle § 90 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), změnil výrok prvostupňového rozhodnutí tak, že zamítl podle § 129 odst. 2 a 3 a § 110 stavebního zákona 2006 ve spojení s § 330 odst. 1 nového stavebního zákona žalobcovu žádost o dodatečné povolení Stavby, a to v rozsahu provedených změn Stavby před jejím dokončením (dále jen „Změny Stavby“). Ve zbývající části pak podle § 90 odst. 5 věta druhá správního řádu prvostupňové rozhodnutí potvrdil a odvolání žalobce jako nedůvodné zamítl.
4. Soud předesílá, že důvodem pro zamítnutí žalobcovy žádosti o dodatečné povolení Změn Stavby byl rozpor s platným územním plánem města Planá (dále též jen „ÚP Planá“), což vyplynulo z nesouhlasných závazných stanovisek dotčeného orgánu územního plánování.
II.
Žaloba
5. Žalobce označil napadené rozhodnutí za nesprávné a nezákonné, jelikož při jeho vydávání nebyly zohledněny základní principy správního práva, a to především zásada oficiality a právní jistoty. Žalobce rovněž namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.
6. Žalobce tvrdil, že žalovanému doložil aktuální stav celé věci, tedy že požádal o změnu ÚP Planá a že jeho požadavek byl začleněn do projednání změn územního plánu a byl posouzen jako bezproblémový a bez výhrad. To plyne ze stanoviska a vyjádření Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru životního prostředí ze dne 24. 4. 2025 a Městského úřadu Tachov ze dne 25. 4. 2025. Za této situace se žalobci jeví závazné stanovisko ze dne 8. 7. 2025, na jehož základě bylo jeho odvolání zamítnuto, jako rozporné, jelikož jím předložená stanoviska vůbec nezohledňuje. Podle žalobce neexistuje žádná právní jistota, neboť stejné úřady posuzují jeho žádosti v čase rozdílně.
7. Žalobce nesouhlasil s žalovaným v tom, že došlo pouze k účelovému přejmenování Stavby, aniž by došlo k jakýmkoliv stavebně-technickým změnám. Podle žalobce od počátku byl záměr jednoznačný – mělo se jednat o stavbu s využitím pro zemědělskou výrobu a sklady; stavba je jako skladovací prostory od počátku označena. Dle něj je zřejmé, že plocha bydlení nepřesáhne plochu hlavní funkce pro zemědělskou výrobu a sklady. Žalobce byl o možnosti výstavby ujišťován i odborníky, jak vyplývá z e-mailové korespondence doložené do správního spisu. K těmto důkazům se však žalovaný nikterak nevyjádřil, v napadeném rozhodnutí je nijak nekomentuje a pouze odkázal na závazné stanovisko.
8. Podle názoru žalobce je napadené i prvostupňové rozhodnutí předčasné, jelikož žalobce předložil stavebnímu úřadu podklady, ze kterých je zřejmé, že činí další kroky směřující ke změně ÚP Planá. Za této situace bylo namístě celé řízení přerušit a vyčkat rozhodnutí o změně územního plánu, popř. alespoň mělo být vyhověno jeho žádosti o prodloužení lhůty.
9. Žalobce dále s odkazem na zprávu K. B. namítal, že jeho stavební záměr není a ani nebyl v rozporu s ÚP Planá. Na mapě je areál součástí území se značkou ZE – plochy zemědělské, ve které jsou přípustné stavby, zařízení a jiná opatření pro zemědělství (tj. i sklad pro zemědělskou činnost), tedy přesně ten typ, o jehož povolení žalobce žádal. Žalobce poukázal na to, že doložil i vyjádření sousedů. Žalobce je přesvědčen, že podmínky pro vydání pozitivního rozhodnutí splnil. Povolení stavby negativně neovlivní ochranu krajiny a přírody, naopak podpoří vodní faunu. Tyto skutečnosti žalovaný sice v napadeném rozhodnutí zmiňuje, nicméně fakticky k těmto argumentům nezaujal žádné stanovisko, nevyvodil pro své rozhodnutí z těchto informací žádný závěr, a proto je napadené rozhodnutí dle žalobce nepřezkoumatelné.
10. Žalobce rovněž označil napadené rozhodnutí za překvapivé. Ačkoli žalobce doložil vyjádření odboru výstavby a územního plánování v Tachově, ze kterého vyplývá, že proti jeho stavebnímu záměru nemá žádných výhrad, neměla tato skutečnost vliv na závěry napadeného rozhodnutí.
11. Žalobce závěrem shrnul, že napadené rozhodnutí nepřezkoumalo dostatečným způsobem předložené podklady a doložená nová stanoviska, a dále že se žalovaný dostatečně nevypořádal s jeho námitkami. Podle žalobce žalovaný nepostupoval v souladu se zásadou, dle které je pro rozhodování správního orgánu rozhodující skutkový a právní stav v době vydání rozhodnutí. Podle žalobce je totiž zřejmé, že v době vydání napadeného rozhodnutí existovala pozitivní vyjádření dotčených orgánů, a proto dodatečnému povolení Stavby v aktuálním rozsahu ničeho nebránilo.
12. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a přiznal mu náklady řízení.
III.
Vyjádření žalovaného k žalobě
13. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním doručeným soudu dne 13. 10. 2025, v němž označil všechny žalobní námitky za nedůvodné a navrhl žalobu zamítnout.
14. Podle žalovaného žádost žalobce o dodatečné povolení stavby byla stavebním úřadem zamítnuta podle § 149 odst. 6 správního řádu, neboť bylo vydáno závazné stanovisko, které znemožňuje žádosti vyhovět; tehdy správní orgán neprovádí další dokazování a žádost zamítne. Závazným stanoviskem, které znemožnilo žádosti žalobce o dodatečné povolení Změn Stavby vyhovět, je nesouhlasné závazné stanovisko Městského úřadu Tachov, odboru výstavby a územního plánování ze dne 5.11.2024, které bylo postupem podle § 149 odst. 7 správního řádu potvrzeno nadřízeným orgánem územního plánování (Krajským úřadem Plzeňského kraje) ze dne 8. 7. 2025. Na základě těchto stanovisek byl žalovaný povinen v odvolacím řízení rozhodnout.
15. Žalovanému nepřísluší posuzovat věcnou správnost závazných stanovisek vydaných dotčenými orgány k záměru, který projednává. Je povinen posoudit přezkoumatelnost a úplnost závazných stanovisek a u přezkumného závazného stanoviska musí ověřit, že v něm byly vypořádány námitky uvedené v odvolání směřující proti závaznému stanovisku vydanému v prvním stupni. Toto žalovaný ověřil a došel k závěru, že na základě uvedených stanovisek lze v odvolacím řízení rozhodnout.
16. Žalobcem odkazovaná stanoviska a vyjádření Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru životního prostředí, ze dne 24. 4. 2025 a Městského úřadu Tachov ze dne 25. 4. 2025 byla do spisu doplněna dne 5. 5. 2025 v průběhu odvolacího řízení a jedná se o stanoviska k podnětu ke změně ÚP Planá, nikoliv o závazná stanoviska uplatněná k možnosti dodatečného povolení Změn Stavby, tudíž tato žalobcem předložená vyjádření nebylo možné použít jako podklad v řízení o dodatečném povolení stavby.
17. Žalovaný zdůraznil, že se v řízení o dodatečném povolení stavby ani v odvolacím řízení neobjevily žádné rozpory mezi jednotlivými podklady pro rozhodnutí a že právní jistota ohledně možnosti dodatečného povolení stavby provedené bez povolení stavebního úřadu nebo v rozporu s ním neexistuje u žádného záměru.
18. Podle žalovaného z ustálené soudní judikatury vyplývá, že navrhovaná změna územního plánu nemůže být předběžnou otázkou v řízení o dodatečném povolení stavby, a to především v tom případě, kdy samotné projednávání změny územního plánu je ve fázi podaného podnětu ke změně.
19. Žalovaný uzavřel, že trvá na tom, že napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto v souladu s právním a skutkovým stavem, který tu byl v okamžiku jeho vydání.
IV.
Vyjádření dotčeného orgánu územního plánování
20. Jelikož závazným podkladem soudem přezkoumávaného rozhodnutí bylo závazné stanovisko dotčeného orgánu územního plánování a žalobce vůči němu uplatnil v žalobě námitky, soud umožnil dotčenému orgánu se vyjádřit ve smyslu § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění účinném od 1. 1. 2026 (dále jen „s. ř. s.“).
21. Dotčený orgán územního plánování (Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor regionálního rozvoje, oddělení územního plánování) ve svém vyjádření ze dne 18. 9. 2026 setrval na svém postoji vyjádřeném v závazném stanovisku ze dne 8. 7. 2025. Ačkoliv žalobce deklaroval žádost o změnu ÚP Planá tak, aby záměr byl v souladu s územně plánovací dokumentací, v době vydání prvostupňového i napadeného rozhodnutí nemohlo být stanoveno, že taková změna bude projednaná a vydána dle požadavků stavebního zákona. V tomto smyslu hovoří i ustálená soudní judikatura. Orgán územního plánování navíc nedisponuje zákonnou možností přerušit řízení o vydání závazného stanoviska orgánu územního plánování na žádost dle § 96b stavebního zákona 2006. Dále dotčený orgán uvedl, že od doby vydání závazných stanovisek orgánu územního plánování nabyly účinnosti dvě změny ÚP Planá, a to změna č. 3 účinná od 2. 9. 2025 a pak změna č. 4 účinná od 18. 7. 2026, přičemž ani jedna z nich neřeší předmětné pozemky žalobce.
22. K žalobcem zmíněným stanoviskům odborných orgánů i zpracovatele ÚP Planá (Ing. arch. K. B.) dotčený orgán uvedl, že nejsou relevantní pro orgány posuzující záměr z hlediska zákonem daných úhlů pohledu na územní plán, tedy s ohledem na zákonnost, soulad s územně plánovací dokumentací a také cíli a úkoly územního plánování. Orgán územního plánování není vázán stanovisky jiných orgánů tak, jak tvrdí žalobce. Poukazuje-li žalobce na neměnnost Stavby, dotčený orgán upozornil, že se žalobce v průběhu realizace Stavby odchýlil od povoleného projektu a navýšil rozlohu celého objektu.
V.
Průběh řízení a ústní jednání
23. Soud ověřil, že žaloba směřující proti napadenému rozhodnutí byla podána včas. Napadené rozhodnutí bylo zástupkyni žalobce doručeno dne 12. 8. 2025. Předmětná žaloba byla soudu doručena dne 11. 9. 2025. Je tudíž zřejmé, že byla dodržena zvláštní žalobní lhůta jednoho měsíce dle § 306 odst. 1 nového stavebního zákona, která se uplatní na případy napadených správních rozhodnutí doručených ode dne 1. 7. 2024, kdy nabyla účinnosti nová právní úprava stavebního řádu (srov. § 334a odst. 3 nového stavebního zákona a dále nález Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2025, sp. zn. I. ÚS 3241/24, resp. navazující judikatura Nejvyššího správního soudu, např. rozsudky ze dne 8. 4. 2025, č. j. 10 As 225/2024-44, ze dne 11. 4. 2025, č. j. 5 As 242/2024-52 nebo ze dne 17. 4. 2025, č. j. 3 As 181/2024-91).
24. Soud konstatuje, že žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou (žalobce byl účastníkem správního řízení, jakožto vlastník Stavby, jejíž změny nebyly dodatečně povoleny) proti žalovanému, který je pasivně legitimován (jako odvolací orgán, který vydal napadené rozhodnutí), po vyčerpání řádných opravných prostředků (žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, o němž rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, proti kterému již nebylo odvolání přípustné) a obsahuje všechny požadované formální náležitosti. Žaloba byla přípustná i podle § 307 odst. 1 nového stavebního zákona, neboť obsahovala rovněž skutkové a právní důvody, které žalobce uplatnil v řízení o odvolání.
25. Soud proto mohl přistoupit k věcnému přezkoumání žaloby.
26. S ohledem na obsah správního spisu a povahu prvostupňového a napadeného rozhodnutí, jimiž došlo k zamítnutí žalobcovy žádosti o dodatečné povolení Změn Stavby, soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí se nedotýká právní sféry jiných osob než žalobce, a proto nečinil výzvu potenciálním osobám zúčastněným na řízení ve smyslu § 34 s. ř. s. Ostatně žalobce žádné potenciální osoby zúčastněné na řízení neoznačil.
27. Vzhledem k tomu, že žalobce vyjádřil nesouhlas s rozhodnutím o věci samé bez jednání (v podání ze dne 19. 9. 2025), soud konal dne 6. 10. 2026 ústní jednání. Při jednání účastníci řízení setrvali na svých procesních stanoviscích a na své dosavadní argumentaci. Žalobce akcentoval, že dle jeho názoru bylo v posuzovaném správním řízení vydáno několik protichůdných stanovisek a rozhodnutí, a proto se ocitl v právní nejistotě. Trval na tom, že změněná Stavba, o jejíž dodatečné povolení žádal, nemá negativní vliv na životní prostředí a rovněž byla v souladu s ÚP Planá, neboť se jedná o zemědělskou stavbu. Umožňuje-li Stavba ubytování, pak je to pouze pro správce, aby žalobce ochránil svůj majetek. Změny Stavby realizované bez povolení označil za „drobné úpravy“. Naproti tomu žalovaný při jednání zdůraznil, že důvodem zamítnutí žalobcovy žádosti o dodatečné povolení Změn Stavby bylo nesouhlasné závazné stanovisko dotčeného orgánu územního plánování, které bylo v navazujícím odvolacím řízení potvrzeno nadřízeným orgánem územního plánování.
28. Soud při jednání účastníkům předestřel, že podle ustálené judikatury správních soudů se listiny tvořící součást správního spisu k důkazu v zásadě neprovádějí a soud z nich vychází, jakožto z podkladů pro správní rozhodnutí. Většinu důkazních návrhů žalobce přitom tvořily právě listiny, které již byly součástí správního spisu. Žalobce při jednání uvedl, že netrvá na svém výslechu, jak jej navrhoval v žalobě. Naproti tomu žalobce při jednání setrval na provedení e-mailové zprávy K. B., kterou soudu předložil, a u které potvrdil, že se jedná o stejnou zprávu, kterou již založil v rámci odvolacího řízení. Dále žalobce při jednání navrhl k důkazu vyjádření města Planá ze dne 1. 10. 2026 k dotazu právní zástupkyně žalobce na aktuální stav jeho žádosti o změnu ÚP Planá. Žalovaný žádné důkazní návrhy v průběhu soudního řízení, včetně ústního jednání, neučinil.
29. Vzhledem k tomu, že soudu pro posouzení žalobních námitek plně postačilo vyjít z žalovaným předloženého správního spisu, žádné důkazy neprovedl. Důkazní návrhy, na nichž žalobce při jednání výslovně trval, soud zamítl pro nadbytečnost. E-mailová zpráva K. B. již byla součástí správního spisu. Vyjádření města Planá ze dne 1. 10. 2026 se týkalo aktuálního stavu žádosti žalobce o změnu ÚP Planá, tudíž nevypovídalo o skutkovém stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí a nebylo tak relevantní pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí, resp. důvodnosti žalobních námitek.
VI.
Posouzení věci soudem
30. V souladu s § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. soud vycházel při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů řádně a včas uplatněných v žalobě. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, tj. vad ve smyslu § 76 odst. 2 s. ř. s. a dále vad, které by bránily přezkoumání napadeného rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2011, č. j. 7 Azs 79/2009-84, č. 2288/2011 Sb. NSS). Žádné takové vady, které by vedly ke zrušení napadeného rozhodnutí, soud neshledal.
31. Po přezkoumání skutkového a právního stavu nyní projednávané věci soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
32. V nyní projednávané věci byla předmětem soudního přezkumu zákonnost napadeného rozhodnutí, jímž byla (ve spojení s prvostupňovým rozhodnutím) zamítnuta podle § 129 odst. 2 a 3 a § 110 stavebního zákona 2006 žalobcova žádost o dodatečné povolení Změn Stavby před jejím dokončením, prováděných v rozporu se schválenou projektovou dokumentací.
33. Soud předesílá, že byť v soudním řízení postupoval již dle § 305 a násl. nového stavebního zákona, tak správní orgány své posouzení správně provedly dle stavebního zákona 2006, resp. dle dosavadní právní úpravy předcházející účinnosti nového stavebního zákona. Dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu totiž platí, že podáním žaloby dochází k zahájení samostatného soudního řízení odlišného od řízení správního, neboť soudní řízení není pokračováním řízení správního. Přechodné ustanovení v § 330 odst. 1 nového stavebního zákona, podle kterého se řízení a postupy zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (za ten se považuje 1. 7. 2024 – srov. § 334a nového stavebního zákona) dokončí podle dosavadních právních předpisů, dopadá na správní řízení, tudíž správní řízení zahájená před účinností nového stavebního zákona se dokončí podle dosavadních stavebních předpisů (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2025, č. j. 6 As 87/2025-31, body 13 až 15, a ze dne 17. 4. 2025, č. j. 1 As 25/2025-30, bod 14). Dosavadními právními předpisy dle § 330 odst. 1 nového stavebního zákona se rozumí dosavadní procesněprávní i hmotněprávní předpisy (srov. komentář k § 330 nového stavebního zákona; In: Bursíková, L., Korbel, F., Černý, P., Lachmann, M., Roztočil, A., Bohadlo, D. a kol. Stavební zákon. Praha: C. H. Beck, 2025. s. 2486.). Soud proto přezkoumal postup správních orgánů dle právních předpisů účinných před nabytím účinnosti nového stavebního zákona (srov. § 75 odst. 1 s. ř. s.), neboť předmětné správní řízení o dodatečném povolení Změn Stavby bylo zahájeno podáním žádosti již dne 12. 9. 2023.
34. Soud konstatuje, že správní spis poskytoval dostatečný podklad pro posouzení žalobních námitek a pro rozhodnutí předmětné věci. Navíc průběh správního řízení je velmi podrobně a srozumitelně popsán v napadeném rozhodnutí, přičemž žalobce proti tam uvedenému shrnutí nic v soudním řízení nenamítal. Z hlediska žalobních námitek soud považuje za potřebné konstatovat následující skutečnosti z průběhu správního řízení.
35. Dne 30. 8. 2021 stavební úřad vydal rozhodnutí, kterým vyhověl žádosti žalobce o dodatečné povolení Stavby vymezené jako dvoupodlažní objekt ve tvaru písmene L o rozměrech 28,7 x 15,3 m (zastavěná plocha 214,3 m2) a výšce 5,67 m na pozemku parc. č. Xa. Termín pro dokončení této stavby byl stanoven nejpozději do 31. 10. 2022.
36. Dne 4. 8. 2023 stavební úřad vykonal na místě dodatečně povolené Stavby kontrolní prohlídku, při které zjistil, že daná stavba je provedena v rozporu se schválenou projektovou dokumentací pro dodatečné povolení stavby z roku 2021. Zejména byla stavba výrazně zvětšena do rozlohy i výšky, byly upraveny vnitřní dispozice a provedeny rozvody vody, kanalizace a elektro, byla osazena okna, francouzské okno a provedeno betonové schodiště do 2. NP. Stavebník souhlasil s uložením pokuty. Na místě stavby stavební úřad pořídil fotodokumentaci a založil ji do spisu.
37. Následně stavební úřad nařídil okamžité zastavení veškerých stavebních prací na Stavbě a oznámil stavebníkovi zahájení řízení o odstranění stavebních změn prováděných v rozporu se schválenou projektovou dokumentací.
38. Dne 12. 9. 2023 žalobce podal předmětnou žádost o dodatečné povolení Změn Stavby, čímž bylo zahájeno nyní přezkoumávané správní řízení. Současně stavební úřad přerušil řízení o odstranění Změn Stavby. Jelikož žalobce nedoložil ke své žádosti žádné podklady, byl stavebním úřadem vyzván ke zjednání nápravy. Žalobci byla za tímto účelem poskytnuta lhůta pro doplnění, která mu byla na jeho žádost opakovaně prodloužena.
39. Dne 5. 11. 2024 vydal Městský úřad Tachov, odbor výstavby a územního plánování (dále jen „dotčený orgán územního plánování“) nesouhlasné závazné stanovisko. Dotčený orgán územního plánování posoudil záměr předložené projektové dokumentace Stavby (zohledňující Změny Stavby) jako nepřípustný podle ÚP Planá. Ve svém stanovisku vysvětlil, že původní záměr byl odsouhlasen jako podmíněně přípustný za předpokladu předchozího pravomocného povolení hlavních (malých) vodních nádrží, ke kterým má stavba plnit doplňkový účel. Ovšem na základě provedených stavebních úprav „se velikost objektu jeví spíše jako komerční záležitost pro intenzivní chov ryb. Objekt byl zvýšen téměř dvojnásobně, rozšířen půdorysně a napojen na inženýrské sítě. Podle stávajícího charakteru objektu a jeho účelu užívání již nelze stavbu posuzovat jako skladovací prostory s doplňkovou funkcí k malým vodním nádržím pro soukromý chov ryb. Rozsahem i využitím má stavba z pohledu posouzení dle územního plánu Planá blíže ke stavbě pro výrobu a podnikání, kterou nelze umístit v nezastavěném území“ (viz str. 4 a 5 napadeného rozhodnutí, kde je závazné stanovisko citováno).
40. Poté, co stavební úřad seznámil žalobce s nesouhlasným závazným stanoviskem ze dne 5. 11. 2024, žalobce požádal o posečkání s vydáním rozhodnutí o jeho žádosti z důvodu nutnosti přepracovat projektovou dokumentaci Stavby a zajištění nového závazného stanoviska dotčeného orgánu územního plánování. Stavební úřad žádosti vyhověl a žalobci stanovil lhůtu do 28. 2. 2025.
41. Dne 31. 1. 2025 dotčený orgán územního plánování vydal nové závazné stanovisko na základě žalobcem upravené projektové dokumentace Stavby, které bylo opět nesouhlasné. I podle nové projektové dokumentace byl záměr změněné Stavby posouzen jako nepřípustný z hlediska souladu s územně plánovací dokumentací a uplatňováním cílů a úkolů územního plánování. Nadále platilo, že „objekt byl zvýšen téměř dvojnásobně, rozšířen půdorysně a napojen na inženýrské sítě. Svým charakterem již takovou stavbu nelze nahlížet jako skladovací prostory s doplňkovou funkcí k malým vodním nádržím pro soukromý chov ryb. Rozsahem i využitím má stavba z pohledu posouzení dle ÚP blíže stavbě pro výrobu a podnikání, kterou nelze umístit v nezastavěném území. Tyto stavby jsou umisťovány v zastavěném území sídel nebo zastavitelných plochách, vymezených pro podnikání v zemědělské výrobě. Na základě nové žádosti byla stavba vyhodnocena jako objekt pro podnikání – zemědělská výroba se zázemím. Podle ÚP Planá jsou takové objekty umisťovány výhradně v ploše výroby a skladování – zemědělská výroba „VZ“. V nezastavěném území není možné zemědělskou výrobu se zázemím umístit.“ (viz str. 5 až 7 napadeného rozhodnutí, kde je i druhé závazné stanovisko citováno).
42. Dne 24. 2. 2025 žalobce podal u stavebního úřadu novou žádost o prodloužení termínu pro doplnění podkladů, a to do doby vydání změny ÚP Planá pro Stavbou dotčenou plochu, která by dle požadavku žalobce měla být změněna na zemědělskou výrobu. Stavební úřad další žádosti žalobce nevyhověl a konstatoval, že poskytl stavebníkovi dostatečnou lhůtu v rozsahu více než 18 měsíců, ve které měl možnost prokázat splnění požadavků právních předpisů pro dodatečnou legalizaci černé stavby, a dále že žalobce požádal o změnu ÚP Planá již v roce 2019, ale do současné doby nebyly jeho opakované žádosti zastupitelstvem města Planá projednány a požadovaná změna územního plánu schválena.
43. Dne 31. 3. 2025 stavební úřad vydal prvostupňové rozhodnutí, kterým žádosti žalobce o dodatečné povolení změněné Stavby nevyhověl. Stavební úřad ve svém rozhodnutí zejména konstatoval, že již stavba, kterou dodatečně povoloval v roce 2021, byla v území podmíněně přípustná a svými parametry značně naddimenzovaná vzhledem k účelu pro soukromý chov ryb. Žalobce následně bez předchozího projednání změny stavby před jejím dokončením a bez zajištění odborného dohledu nad jejím prováděním, realizoval výstavbu v rozporu s tímto veřejnoprávním aktem. Došlo k celkovému navýšení objektu a provedení nové přístavby v celé šířce domu. Ačkoli byl žalobce již v řízení vedeném o dodatečné povolení Stavby z roku 2021 poučen, že veškeré změny stavby musí předem projednat se stavebním úřadem, provedl dotyčnou stavbu bez zajištění potřebných dokladů, bez projektové dokumentace, bez závazných stanovisek dotčených orgánů a v neposlední řadě bez řádného povolení stavebním úřadem. Posuzovaný objekt se nachází v nezastavěném území obce. Rozsah stavby neodpovídá soukromému chovu ryb na přilehlých vodních plochách. Žalobce jednal v rozporu s původním rozhodnutím z roku 2021 tím, že stavbu navýšil o jedno NP, realizoval přístavbu v celé šířce stavby a napojil objekt novými přípojkami. Stavební úřad v rámci kontrolní prohlídky na místě ověřil, že Stavba svým charakterem a technickým provedením neodpovídá původnímu záměru. Stavební úřad při posouzení žádosti o dodatečné povolení stavby postupoval dle § 129 odst. 2 a 3 a přiměřeně dle § 111 až 115 stavebního zákona 2006. K nepovolené stavbě vydal příslušný úřad územního plánování dvě nesouhlasná závazná stanoviska, v nichž shodně konstatuje, že záměr je v území nepřípustný. Proto žalobcově žádosti nelze vyhovět. Stavební úřad již nevyzýval stavebníka k předložení jiných podkladů žádosti ve smyslu § 111 odst. 3 stavebního zákona 2006 ve spojení s § 45 odst. 2 správního řádu, neboť by takové počínání bylo za dané situace nadbytečné.
44. Žalobce napadl prvostupňové rozhodnutí odvoláním. V rámci odvolacího řízení žalovaný v návaznosti na obsah podaného odvolání předal postupem dle § 149 odst. 7 správního řádu obě závazná stanoviska dotčeného orgánu územního plánování příslušnému nadřízenému orgánu – Krajskému úřadu Plzeňského kraje, odboru regionálního rozvoje, oddělení územního plánování (dále jen „nadřízený orgán územního plánování“). Nadřízený orgán územního plánování vydal dne 8. 7. 2025 své závazné stanovisko, kterým věcně potvrdil napadená závazná stanoviska dotčeného orgánu územního plánování, neboť dospěl k závěru, že argumentace dotčeného orgánu územního plánování v jeho výstupech je racionální, správná, odůvodněná a respektuje platnou územně plánovací dokumentaci včetně zákonných povinností, proto se s ní v plném rozsahu ztotožnil.
45. O odvolání žalobce rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. Žalovaný nejprve podrobně popsal průběh předmětného řízení o dodatečném povolení Změny Stavby (včetně jemu předcházejícího řízení o dodatečném povolení Stavby v původním rozsahu), přičemž citoval obě nesouhlasná závazná stanoviska dotčeného orgánu územního plánování a shrnul posouzení a závěry prvostupňového rozhodnutí, které vedly stavební úřad k zamítnutí žalobcovy žádosti o dodatečné povolení Změn Stavby (str. 3 až 8 napadeného rozhodnutí). Konstatoval, že postupem dle § 149 odst. 7 správního řádu obdržel závazné stanovisko nadřízeného orgánu územního plánování, v němž byla nesouhlasná závazná stanoviska orgánu územního plánování potvrzena, přičemž podrobně popsal důvody, pro které se nadřízený orgán územního plánování ztotožnil s posouzením dotčeného orgánu územního plánování (str. 10 až 12 napadeného rozhodnutí). Žalovaný rovněž uvedl, že žalobce seznámil s tímto novým podkladem rozhodnutí, ke kterému se žalobce vyjádřil podáním ze dne 15. 7. 2025, jež vzal žalovaný na vědomí. K uvedenému doplnil, že žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti ani jasné argumenty na podporu svých tvrzení a že obsah doložených příloh (vyjádření Městského úřadu Tachov ze dne 25. 4. 2025 k žalobcově podnětu na změnu ÚP Planá a stanovisko Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru životního prostředí ze dne 24. 4. 2025 k témuž podnětu) je odvolacímu orgánu znám, neboť již tvořily spisový materiál. Poté žalovaný přezkoumal postup a posouzení stavebního úřadu a věcně se s ním ztotožnil, nicméně přistoupil ke změně výroku tak, aby odpovídal zákonným požadavkům (str. 13 až 17 napadeného rozhodnutí). Následně žalovaný vypořádal jednotlivé odvolací námitky, které shledal nedůvodnými (str. 17 až 22 napadeného rozhodnutí).
46. Soud se v rámci posouzení důvodnosti žaloby nejprve zabýval otázkou přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť z povahy věci vyplývá, že meritorně (z hlediska zákonnosti) lze posoudit pouze takové rozhodnutí, které je přezkoumatelné.
47. V rozsudku ze dne 17. 4. 2020, č. j. 4 Afs 375/2019-21 (body 10 a 11), Nejvyšší správní soud konstatoval, že k vadě nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí existuje bohatá ustálená judikatura správních soudů, podle které: „nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů lze definovat jako rozhodnutí, jež nelze přezkoumat pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006 - 76, č. 1566/2008 Sb. NSS)“; „zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je současně vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, je tak namístě zejména tehdy, opomene-li správní orgán či soud na námitku účastníka zcela, tedy i implicitně, reagovat (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 7. 2018, č. j. 7 As 150/2018-36, či ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012 - 45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016-64).“. V bodu 12 právě citovaného rozsudku kasační soud rovněž uvedl, že není povinností správních orgánů výslovně reagovat na každý argument vznesený účastníkem řízení, dostačující je vypořádání základních námitek, přičemž toto mohou správní orgány provést i tak, že proti argumentaci účastníka postaví vlastní přesvědčivý argumentační systém, který poskytne dostatečnou oporu pro výrok jejich rozhodnutí.
48. Dle ustálené judikatury správních soudů rovněž platí, že správní řízení v prvním a druhém stupni shodně jako odůvodnění prvostupňového a odvolacího rozhodnutí tvoří jeden celek a vzájemně se mohou v obou směrech argumentačně doplňovat (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2016, č. j. 1 As 287/2015-51, bod 27; ze dne 22. 4. 2021, č. j. 1 Azs 43/2021-32, bod 28; či ze dne 18. 7. 2025, č. j. 2 As 179/2024-48, bod 33).
49. Soud konstatuje, že napadené rozhodnutí je ve spojení s prvostupňovým rozhodnutím přezkoumatelné, neboť obě tato rozhodnutí jsou srozumitelná a řádně odůvodněná. Jak již bylo uvedeno výše v rámci shrnutí obsahu napadeného rozhodnutí, žalovaný v něm uvedl konkrétní důvody, pro které se na jedné straně ztotožnil s posouzením stavebního úřadu a na straně druhé shledal žalobcem uplatněné odvolací námitky nedůvodnými. Napadené rozhodnutí je rovněž plně srozumitelné a prosto vnitřních rozporů.
50. Námitka žalobce, že se žalovaný nevyjádřil k jím doložené e-mailové korespondenci svědčící o tom, že o možnosti výstavby byl žalobce „ujišťován i odborníky, kdy tito neshledali žádné obtíže pro povolení stavby“ (bod V. žaloby), není pravdivá, neboť žalovaný se k listinám předloženým žalobcem v odvolacím řízení (včetně namítané e-mailové korespondence) vyjádřil na str. 21 a 22 napadeného rozhodnutí. Soud nepřisvědčil žalobci ani v tom, že žalovaný nezaujal žádné stanovisko k jeho argumentům uvedeným v odvolání, které žalobce téměř doslovně přepisuje v čl. VII. žaloby, neboť žalovaný se i těmito argumenty zabýval, a to na str. 20 a 21 napadeného rozhodnutí.
51. Jelikož napadené rozhodnutí bylo přezkoumatelné, soudu nic nebránilo přistoupit k posouzení namítané nezákonnosti napadeného rozhodnutí.
52. Soud předesílá, že podstatná část žalobní argumentace se shoduje s námitkami odvolacími (viz zejména čl. V. a VI. žaloby). Proto soud poukazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle které pouhé zopakování odvolacích námitek ve správní žalobě podstatně snižuje žalobcovy šance na úspěch, neboť soud za něj nemůže domýšlet další argumenty, resp. že je-li napadené správní rozhodnutí důkladně a řádně odůvodněno, a shodují-li se žalobní námitky s námitkami odvolacími a nedochází-li krajský soud k jiným závěrům, je přípustné správné závěry si přisvojit se souhlasnou poznámkou (srov. rozsudek ze dne 25. 5. 2022, č. j. 7 Afs 396/2021-28, nebo rozsudek ze dne 19. 7. 2023, č. j. 1 Afs 111/2022-30, bod 14, resp. tam uvedené rozsudky ze dne 23. 4. 2020, č. j. 7 Afs 440/2018-63, a ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005-130, č. 1350/2007 Sb. NSS).
53. V návaznosti na výše provedenou rekapitulaci průběhu správního řízení soud konstatuje, že v projednávané věci bylo podstatou sporu právní posouzení, zda napadené rozhodnutí žalovaného, které ve spojení s prvostupňovým rozhodnutím stavebního úřadu zamítlo žádost žalobce o dodatečné povolení Změn Stavby z důvodu nesouhlasných závazných stanovisek orgánů územního plánování, je zákonné. Jelikož žalobce ve své žalobě brojil nejen proti napadenému, resp. prvostupňovému rozhodnutí, ale též proti nesouhlasnému závaznému stanovisku nadřízeného orgánu územního plánování, soud rovněž v řízení přezkoumal zákonnost daného závazného stanoviska ve smyslu § 75 odst. 2 věty druhé s. ř. s.
54. Podle § 129 odst. 3 stavebního zákona 2006 neoprávněnou stavbu (tj. definovanou v § 129 odst. 1 písm. b) téhož zákona) lze dodatečně povolit, pokud stavebník nebo její vlastník prokáže, že a) není umístěna v rozporu s cíli a úkoly územního plánování, politikou územního rozvoje, s územně plánovací dokumentací a s územním opatřením o stavební uzávěře nebo s územním opatřením o asanaci území nebo s předchozími rozhodnutími o území, b) není prováděna či provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje nebo omezuje, c) není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem. Dané ustanovení dále stanoví, že bude-li stavba dodatečně povolena, stavební úřad řízení o odstranění stavby zastaví; že dodatečné povolení nahrazuje v příslušném rozsahu územní rozhodnutí; a že bude-li předmětem dodatečného povolení rozestavěná stavba, stavební úřad stanoví podmínky pro její dokončení.
55. Podle § 129 odst. 2 stavebního zákona 2006 v řízení o dodatečném povolení stavby stavební úřad postupuje přiměřeně podle § 90 a § 110 až § 115 [tohoto zákona]; ohledání na místě je povinné.
56. Soud konstatuje, že žalobce ani ve správním řízení ani v žalobě nesporoval, že Změny Stavby jsou neoprávněnou stavbou ve smyslu § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona 2006, neboť je žalobce prováděl nad rámec projektové dokumentace schválené v rámci dodatečného povolení Stavby v roce 2021 a bez rozhodnutí vyžadovaného zákonem. Ostatně to potvrzuje i fakt, že žalobce poté, co bylo zahájeno řízení o odstranění Změn Stavby realizovaných nad rámec dodatečně povolené Stavby, podal předmětnou žádost o dodatečné povolení Stavby v rozsahu změn jím neoprávněně prováděných a v průběhu řízení předložil přepracovanou projektovou dokumentaci změněné Stavby. Nesporné bylo rovněž to, že Stavba byla realizována na pozemku žalobce, který je součástí plochy vymezené platným ÚP Planá jako plocha ZE – plocha zemědělská (orná půda) s hlavním využitím plochy orné půdy a trvalých travních porostů.
57. Jak již bylo uvedeno výše, v posuzovaném případě bylo jediným důvodem, pro který stavební úřad nevyhověl žádosti žalobce o dodatečné povolení Změn Stavby, nesouhlasné závazné stanovisko dotčeného orgánu územního plánování, který opakovaně posoudil prováděnou Stavbu po změnách jdoucích nad rámec předchozího (prvního) dodatečného povolení stavebního úřadu (z roku 2021) jako stavbu nepřípustnou dle platného ÚP Planá. Posuzovaný objekt se totiž nachází v nezastavěném území města Planá, přičemž nový rozsah Stavby (navýšení o jedno NP, realizovaná přístavba v celé šířce stavby a napojení objektu novými přípojkami) již neodpovídá původnímu záměru povolenému jako skladovací prostory s doplňkovou funkcí k malým vodním nádržím pro soukromý chov ryb. Rozsahem i využitím byla změněná Stavba kvalifikována jako stavba pro výrobu a podnikání, kterou dle platného ÚP Planá nelze umístit v nezastavěném území.
58. Obecně platí, že stavební úřad není povolán k přezkumu správnosti a úplnosti závazného stanoviska dotčeného orgánu, neboť tato kompetence náleží dle § 149 správního řádu tomu správnímu orgánu, jenž je nadřízeným orgánem dotčeného orgánu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2024, č. j. 9 As 52/2024-32, body 17 až 19, a dále přiměřeně rozsudek téhož soudu ze dne 17. 3. 2017, č. j. 2 As 230/2016-65, bod 39).
59. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 11. 5. 2021, č. j. 1 As 32/2021-64, shrnul svou dřívější judikaturu k postupu správních orgánů a následnému soudnímu přezkumu správních rozhodnutí vydaných na základě nesouhlasných závazných stanovisek dotčených orgánů následovně:
„[37] Kasační soud připomíná, že pokud byl zpochybněn obsah závazného stanoviska, které bylo podkladem rozhodnutí stavebního úřadu, odvolací správní orgán (žalovaný) musí postupovat podle § 149 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Podle tohoto ustanovení, ‚[j]estliže odvolání směřuje proti obsahu závazného stanoviska, vyžádá odvolací správní orgán potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska.‛ Úkon, kterým nadřízený orgán dotčeného orgánu tímto postupem v rámci odvolacího řízení potvrdí nebo změní závazné stanovisko dotčeného orgánu, je z hlediska obsahu i formy opět závazným stanoviskem (viz rozsudek NSS ze dne 19. 2. 2015, č. j. 4 As 241/2014 - 30, č. 3214/2015 Sb. NSS).
[38] Nadřízený dotčený orgán státní správy je primárně povolán k věcnému vypořádání odvolacích námitek směřujících proti závaznému stanovisku. Odvolacímu správnímu orgánu pak v zásadě postačí pro účely procesního vypořádání takových odvolacích námitek v rozhodnutí o odvolání odkázat na závěry potvrzujícího (případně měnícího) závazného stanoviska. Je tedy třeba, aby revizní závazné stanovisko podle § 149 odst. 4 správního řádu (nyní § 149 odst. 5 správního řádu) obsahovalo vylíčení odvolacích námitek vztahujících se k revidovanému závaznému stanovisku, dále též hodnocení důvodnosti těchto námitek a konečně i předestření úvah, které nadřízený dotčený orgán k takovému hodnocení důvodnosti vedly. Neobsahuje-li revizní stanovisko takové náležitosti, lze konstatovat, že je nezákonné (viz rozsudek NSS č. j. 2 As 230/2016-65). […]
[40] Odůvodnění závazného stanoviska dle § 149 správního řádu by mělo alespoň v základních parametrech odpovídat požadavkům na odůvodnění meritorního rozhodnutí dle § 68 odst. 3 téhož zákona (viz rozsudek NSS ze dne 22. 10. 2009, č. j. 9 As 21/2009-150). Musí z něj tedy být zřejmé, jaké skutkové okolnosti dotčený orgán posuzoval a z jakých úvah vycházel při svém odborném hodnocení. Odborné posouzení musí být srozumitelné a dostatečně odůvodněné, jinými slovy musí naplňovat kritéria přezkoumatelnosti (viz rozsudek NSS ze dne 10. 1. 2019, č. j. 1 As 375/2018-26). Na soudu pak tedy je, aby přezkoumal, zda závazná stanoviska tvořící podklad napadeného rozhodnutí, uvedená kritéria splňují. Pokud dospěje k závěru, že tomu tak je, tedy že nadřízený dotčený orgán dostatečně a přesvědčivě odůvodnil své závěry a vyšel přitom z konkrétních skutkových okolností daného případu, může převzít jeho odborné věcné závěry do odůvodnění svého rozsudku.“ [všechna podržení v citacích uvedených v tomto rozsudku byla doplněna soudem].
60. V recentním rozsudku ze dne 29. 7. 2026, č. j. 1 As 5/2025-49 (bod 27), Nejvyšší správní soud konstatoval, že „[…] ani po novelizaci soudního řádu správního provedené s účinností od 1. 1. 2026 zákonem č. 314/2025 Sb. se nemění obsah soudního přezkumu závazných stanovisek v rámci postupu dle § 75 odst. 2 s. ř. s. Rolí soudu není hodnotit věcnou správnost závazného stanoviska, resp. vyjadřovat svůj názor na odbornou skutkovou otázku, pokud ji považuje za dostatečně vyřešenou v samotném závazném stanovisku. Správní soudy tedy hodnotí jen zákonnost, nikoliv věcnou správnost závazného stanoviska (např. rozsudky NSS ze dne 17. 3. 2017, č. j. 2 As 230/2016-65, bod 40, ze dne 11. 5. 2021, č. j. 1 As 32/2021-64, bod 45, či ze dne 17. 7. 2026, č. j. 8 As 179/2025-45, bod 34).“.
61. Z výše popsaného průběhu správního řízení a ve světle právě citované judikatury je zřejmé, že postup obou správních orgánů byl zákonný a odůvodnění jejich rozhodnutí je řádné. Jelikož obě nesouhlasná závazná stanoviska orgánu územního plánování znemožňovala žalobcově žádosti vyhovět, stavební úřad v souladu s § 51 odst. 3 ve spojení s § 149 odst. 6 správního řádu již neprováděl další dokazování a žalobcovu žádost zamítl. Žalovaný následně v odvolacím řízení přezkoumal prvostupňové rozhodnutí na základě žalobcem podaného odvolání, v němž žalobce brojil rovněž proti nesouhlasným závazným stanoviskům dotčeného orgánu územního plánování. Žalovaný si postupem dle § 149 odst. 7 správního řádu vyžádal od nadřízeného orgánu územního plánování revizní závazné stanovisko, z něhož posléze ve svém posouzení vyšel. Přezkumné závazné stanovisko nadřízeného orgánu územního plánování obě (prvostupňová) závazná stanoviska dotčeného orgánu územního plánování potvrdilo. Jelikož žalovaný posoudil závazné stanovisko nadřízeného orgánu územního plánování jako srozumitelné a reagující na odvolací námitky, byl povinen z něj vyjít, přičemž v odůvodnění svého rozhodnutí mohl odcitovat podstatné části daného stanoviska. Žalovaný ani stavební úřad nepochybili, pokud nepřezkoumávali věcnou správnost nesouhlasných závazných stanovisek dotčených orgánů územního plánování, neboť posouzení přípustnosti záměru Stavby (po provedených změnách) z hlediska souladu s politikou územního rozvoje a územně plánovací dokumentací a z hlediska uplatňování cílů a úkolů územního plánování měl v kompetenci dotčený orgán územního plánování (srov. § 96b odst. 3 stavebního zákona 2006).
62. Jelikož žalobce v žalobě namítal, že závazné stanovisko nadřízeného orgánu územního plánování je rozporné, soud k této žalobní námitce napadené závazné stanovisko přezkoumal. V souladu s výše citovanou judikaturou soud omezil svůj přezkum na posouzení zákonnosti a přezkoumatelnosti stanoviska, nikoli věcné správnosti.
63. Soud již v rámci výše uvedené rekapitulace podstatného obsahu správního spisu shrnul obsah závazných stanovisek obou dotčených orgánů územního plánování. Z tohoto shrnutí je zřejmé, že závazná stanoviska splňují požadavky kladené na přezkoumatelnost, neboť jsou srozumitelná a dostatečně odůvodněná. Rovněž jsou z nich jasně patrné posuzované skutkové okolnosti a úvahy, z nichž dotčený i jemu nadřízený orgán vyšly ve svém odborném hodnocení stěžejní otázky souladu záměru předmětné stavby s územně plánovací dokumentací týkající se lokality, kde je Stavba umístěna. Nadřízený orgán územního plánování ve svém stanovisku ze dne 8. 7. 2025 v dané souvislosti uvedl zejména následující. Dotčenou lokalitou je přírodně cenná lokalita Přírodního parku Kosí Potok. Podle územního plánu města Planá (ve znění změny č. 2B, která nabyla účinnosti od 15. 3. 2024) je pozemek, na kterém je Stavba umístěna, součástí ploch zemědělských (ZE) s hlavním využitím pro plochy orné půdy a trvalých travních porostů. Přípustné je využití pro stavby, zařízení a jiná opatření pro zemědělství. Z hlediska rozsahu je předmětný stavební záměr (v jeho změněné podobě) neúměrný velikosti obhospodařovaných pozemků; z projektové dokumentace vyplývá i záměr na zpracování zemědělských produktů či ubytování včetně sociálního zázemí, které již v regulativech není přípustné. Nadřízený orgán územního plánování proto potvrdil předchozí nesouhlasná závazná stanoviska dotčeného orgánu územního plánování.
64. Závazné stanovisko nadřízeného orgánu územního plánování se rovněž vypořádalo s námitkami uplatněnými žalobcem v odvolání. Mimo jiné též reaguje na námitku, kterou žalobce opakuje i v žalobě, a to že správním orgánům doložil, že požádal o změnu ÚP Planá tak, aby byla stavba pro zemědělskou výrobu na předmětném pozemku přípustná. Nadřízený orgán územního plánování zdůraznil, že ve svém stanovisku musí vycházet z aktuálně platné územně plánovací dokumentace, nikoli z žádostí žalobce na jiné správní orgány, a že i kdyby rada města Planá rozhodla o pořízení změny územního plánu na žádost žalobce, rozhodující je akt zastupitelstva dle § 27 nového stavebního zákona, přičemž nelze předjímat výsledek procesu pořizování. Z uvedeného má soud za zřejmé, že nadřízený orgán územního plánování ve svém posouzení zohlednil žalobcovy námitky o tom, že požádal o změnu územního plánu, nicméně tuto skutečnost posoudil jako bezpředmětnou pro závěr o nepřípustnosti posuzovaného stavebního záměru. Žalobci proto nelze přisvědčit, že by závazné stanovisko nadřízeného orgánu územního plánování bylo rozporné.
65. V návaznosti na výše uvedené soud konstatuje, že závazné stanovisko nadřízeného orgánu územního plánování (potvrzující nesouhlasná závazná stanoviska dotčeného orgánu územního plánování) je dostatečně a přesvědčivě odůvodněno, přičemž daný orgán vyšel z konkrétních skutkových okolností daného případu. Přezkoumávané závazné stanovisko je tudíž přezkoumatelné a zákonné.
66. Pokud žalobce v žalobě opakovaně namítal, že správní orgány nepřihlédly k jím v odvolacím řízení doloženým listinám, pak soud ani této námitce nepřisvědčil. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že tomu tak nebylo. Žalovaný na str. 21 napadeného rozhodnutí uvedl následující: „Pokud stavebník argumentuje tím, že disponuje souhlasy sousedů s jeho černou stavbou, odvolací orgán konstatuje, že listiny takového obsahu mají pro stavebníka ryze soukromoprávní význam. V řízení o dodatečném povolení stavby nemá souhlas vlastníka sousedního pozemku žádnou právní relevanci. […] Přílohy odvolání nahlíží odvolací orgán jako soukromou korespondenci mezi stavebníkem a geodetem ze společnosti GEODÉZIE ČESKÝ ZÁPAD s.r.o. a mezi stavebníkem a panem K. B. ke zpracování dokumentace pro případnou žádost o změnu ÚP Planá. […] Odvolací orgán nahlíží tuto e-mailovou korespondenci jako informativní, neboť z ní nevyplývají žádné rozhodné skutečnosti pro posouzení předmětné kauzy. Korespondence mezi osobami soukromého práva nemá žádnou výpovědní hodnotu a nemůže významně ovlivnit rozhodování správních orgánů ve věci samé. Z této listiny však jednoznačně nevyplývá, že by ke změně územního plánu Planá k žádosti pana H. mělo dojít. Rovněž nelze předjímat, jak se zastupitelstvo obce k požadavku pana H. na změnu ÚP Planá postaví a zda jej vůbec projedná a v jakém rozsahu. Jedná se o spekulace pana H., na nichž nelze stavět jednoznačný právní závěr. V současné době nelze proces projednání žádosti pana H. o provedení změny ÚP Planá považovat ani za zahájený, neboť se k obsahu žádosti zastupitelstvo města zatím nevyjádřilo. Dlužno dodat, že tyto okolnosti nemají vliv na vydání rozhodnutí stavebního úřadu o žádosti černého stavebníka o dodatečné povolení stavby podané již dne 12. 9. 2023. Stavební úřad, potažmo odvolací orgán rozhodovaly na základě prokázaných skutečností a listin založených ve spise, a dále podle stavu v době vydání finálního výstupu, nikoliv na základě pouhých domněnek, které jim pan H. v průběhu obou řízení předkládal.“. Jelikož žalobce v žalobě na toto posouzení odvolacích námitek prakticky nereaguje a pouze je opakuje, soud toliko ve stručnosti uvádí, že s citovaným názorem žalovaného souhlasí. Souhlasy sousedů a korespondence žalobce s různými subjekty ve věci jeho snahy o dosažení změny ÚP Planá tak, aby se jeho nepřípustný stavební záměr stal přípustným, nemohly nic změnit na podstatě věci, tedy že žalobcem realizovaná Stavba (v rozsahu nepovolených změn) byla z hlediska platné územně plánovací regulace nepřípustná.
67. Soud neshledal důvodnou ani žalobcovu námitku, dle které správní orgány měly poté, co jim žalobce doložil jím činěné kroky směřující ke změně ÚP Planá tak, aby se stala jím realizovaná Stavba přípustnou, přerušit a vyčkat rozhodnutí o takové změně územního plánu, případně alespoň měly vyhovět jeho žádosti o prodloužení lhůty. Soud předně odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž žalovaný opakovaně vysvětlil, že stavební úřad nemohl dále vyčkávat s posouzením žádosti podané již dne 12. 9. 2023, neboť byl vázán lhůtami podle správního řádu, resp. že stavebník (žalobce) měl z benevolence stavebního úřadu k doložení podkladů žádosti více než 1,5 roku, během kterých důkazní břemeno neunesl a nedoložil to, co po něm stavební úřad požadoval. Soud s tímto názorem žalovaného souhlasí.
68. Pokud jde o požadavek žalobce na přerušení řízení, pak soud i v tomto ohledu postup správních orgánů shledal zákonným. Judikatura Nejvyššího správního soudu již dříve dovodila, že výsledek projednání změny územního plánu nelze považovat za předběžnou otázku ve smyslu § 57 správního řádu, kvůli které by bylo možné přerušit stavební řízení (srov. rozsudek ze dne 30. 4. 2020, č. j. 6 As 171/2019-37). Nicméně v obecné rovině rovněž připustila, že přerušení řízení by měl stavební úřad v řízení o (dodatečném) povolení stavby důsledně zvážit v případě, že projednávání změny územního plánu je v době rozhodování stavebního úřadu v dostatečně pokročilé fázi a nepanují pochybnosti o tom, že stavební záměr bude v souladu s připravovanou územně plánovací dokumentací, a to postupem dle § 64 odst. 3 správního řádu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2025, č. j. 6 As 255/2024-27, bod 23). Z obsahu správního spisu i napadeného rozhodnutí je však zřejmé, že žalobce v průběhu předmětného správního řízení stavebnímu úřadu a poté žalovanému doložil toliko tu skutečnost, že se snaží o to, aby město Planá projednalo jeho návrh na změnu územního plánu ve vztahu ke změně využití žalobcova pozemku, na kterém provádí Stavbu. Ovšem ke dni vydání prvostupňového i napadeného rozhodnutí žádná taková změna územního plánu města Planá nebyla v procesu pořizování, resp. ani nedošlo k tomu, že by bylo zastupitelstvem města rozhodnuto o pořízení takové žalobcem požadované změny. Uvedené potvrzuje i vyjádření nadřízeného orgánu územního plánování ze dne 18. 9. 2026, v němž se uvádí, že od doby vydání závazných stanovisek orgánu územního plánování ze dne 5. 11. 2024 a 31. 1. 2025 a následného rozhodnutí stavebního úřadu a žalovaného o žalobcově žádosti nabyly účinnosti dvě změny ÚP Planá, a to změna č. 3 účinná od 2. 9. 2025 a pak změna č. 4 účinná od 18. 7. 2026, přičemž ani jedna z nich neřeší předmětné pozemky žalobce nutné k povolení předmětného stavebního záměru. Za těchto skutkových okolností posuzovaného případu nebylo namístě, aby stavební úřad řízení o dodatečném povolení stavby přerušoval.
69. Na základě výše popsaného stavu věci a skutkových okolností případu nelze přisvědčit ani žalobcově námitce o překvapivosti napadeného rozhodnutí. Postup stavebního úřadu i žalovaného byl transparentní, žalobci byl poskytnut dostatečný časový prostor pro prokázání splnění podmínek nezbytných pro případné dodatečné povolení Změn Stavby a oba správní orgány umožnily žalobci se vyjádřit, přičemž jeho vyjádření dostatečně vypořádaly ve svých rozhodnutích.
70. Žalobní argumentace o tom, že žalobce žalovanému doložil aktuální stav celé věci, tedy že požádal o změnu územního plánu města Planá, je z hlediska zákonnosti napadeného rozhodnutí mimoběžná. Správní i dotčené orgány správně uvedly, že při dodatečném povolování stavby je podstatný stav územně plánovací regulace ke dni rozhodnutí o žádosti o dodatečné povolení stavby. Jak již bylo uvedeno výše, ke dni rozhodnutí stavebního úřadu i následného rozhodnutí žalovaného byl posuzovaný stavební záměr z hlediska tehdy platného a účinného ÚP Planá nepřípustný.
71. Tvrzení žalobce v čl. VIII. žaloby, že „v době vydání napadeného rozhodnutí existovala pozitivní vyjádření dotčených orgánů, a proto dodatečnému povolení stavby v aktuálním rozsahu ničeho nebránilo“, není pravdivé. Žalobcem uváděné stanovisko Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru životního prostředí ze dne 24. 4. 2025 se vyjadřovalo k žalobcem navrhované změně stávajícího funkčního využití jeho pozemku na plochu s funkčním využitím plochy výroby a skladování – zemědělská výroba, přičemž se v něm výslovně uvádí, že bylo vydáno pro účely pořizování změny územního plánu z hlediska posouzení vlivu konkrétní dílčí změny na životní prostředí a v žádném ohledu nenahrazuje stanoviska ostatních dotčených orgánů, která budou uplatněna v další fázi pořizování územního plánu. Druhé žalobcem uváděné „stanovisko“ je ve skutečnosti vyjádřením Městského úřadu Tachov, odboru výstavby a územního plánování, ze dne 25. 4. 2025, v němž se tento orgán vyjadřuje k žádosti žalobce o vydání stanoviska ve věci jeho návrhu na pořízení změny ÚP Planá zkráceným způsobem spočívající ve změně využití žalobcova pozemku dotčeného Stavbou. Je tudíž zřejmé, že se v obou případech nejednalo o stanoviska dotčeného orgánu územního plánování, která by se vyjadřovala k přípustnosti Změn Stavby z hlediska platné územně plánovací dokumentace, což bylo relevantním pro nynější soudní přezkum napadeného rozhodnutí.
72. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že správní orgány postupovaly v souladu se zákonem, když zamítly žádost žalobce o dodatečné povolení Změn Stavby z důvodu nesouhlasného závazného stanoviska dotčeného orgánu územního plánování, přičemž toto své posouzení i přezkoumatelně odůvodnily. Soud v projednávané věci rovněž neshledal v postupu správních orgánů žádné závažné procesní pochybení, které by mělo za následek nezákonnost napadeného, resp. prvostupňového rozhodnutí.
VII.
Rozhodnutí soudu
73. Jelikož soud dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby, výrokem I. tohoto rozsudku ji zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.
VIII.
Náklady řízení
74. Výrokem II. tohoto rozsudku soud rozhodl o nákladech řízení. Podle § 60 odst. 1 s. ř. s. by měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, neboť měl ve věci plný úspěch. Žalovanému nicméně žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost. Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.
Plzeň 6. října 2026
Mgr. Jaroslav Škopek v.r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.