Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
41 A 31/2026 - 18.pdf
PDF · 0 B
No categories available
41 A 31/2026 - 18
USNESENÍ
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci
žalobce:
M. Ch., X
bytem X
zastoupen advokátem JUDr. Radkem Bechyně
sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín
proti
žalovanému:
Krajský úřad Ústeckého kraje
sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. KUUK/157272/2026/DS/Hac ze dne 31. 8. 2026, o žalobcovu návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě
takto:
I. Žalobcův návrh na přiznání odkladného účinku žalobě se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit Krajskému soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1 000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Rozhodnutím ze dne 23. 6. 2026 Magistrát města Chomutova zamítl podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, žalobcovy námitky proti záznamu bodů v evidenční kartě řidiče jako nedůvodné a provedený záznam 12 bodů ke dni 5. 2. 2026 potvrdil. Žalobcovo odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 31. 8. 2026.
2. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce brání žalobou, ve které současně navrhl, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek ve smyslu § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“). Uvedl, že mu hrozí nenapravitelná újma spočívající ve ztrátě možnosti výkonu sjednané výdělečné činnosti. Popsal, že má se společností JENAS Transport s. r. o. uzavřenu dohodu o provedení práce, jejímž předmětem je rozvoz jídel služebním vozidlem. Žalobce zdůraznil, že bez řidičského oprávnění není schopen sjednaný pracovní úkol osobně vykonávat. Dále uvedl, že mu byl snížen invalidní důchod z druhého stupně na první ve výši 10 604 Kč měsíčně. Za této situace představuje podle žalobce možnost výkonu práce rozvozce jídel významný doplňkový zdroj příjmů a ztráta možnosti tuto činnost vykonávat by dále zhoršila jeho již tak omezenou příjmovou situaci. Shrnul, že ztrátou mobility mu vznikne nenapravitelná újma, kdy z postu svých pracovních zkušeností bude jen těžko nacházet uplatnění i v jiném oboru, ve kterém by nebyla vlastní mobilita (řidičské oprávnění) vyžadována. S ohledem na socioekonomickou situaci v regionu je podle žalobce ztráta zaměstnání problémem, který žalobce jej vystavuje existenčním problémům. Poukázal také na možnou finanční újmu, neboť případné úkony spojené s navrácením řidičského oprávnění (přezkoušení v autoškole, dopravně-psychologické vyšetření) by pro něj v případě ztráty zaměstnání, a tedy jakýchkoli příjmů, znamenaly nepřiměřenou finanční zátěž. Podle žalobce nebude mít přiznání odkladného účinku vliv na práva třetích stran, ani tím nebude závažně ohrožen veřejný zájem, neboť přestupky, na jejichž základě žalobce dosáhl dvanácti bodů, nejsou závažné a nelze v nich spatřovat ohrožení ostatních účastníků silničního provozu. K tomu zmínil usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 60/2008-103. Žalobce dále připomněl přetíženost českého soudnictví a existenci neúměrně dlouhých soudních řízení, kdy v konečném důsledku by mohlo být rozhodováno v delším časovém horizontu, než na jak dlouho pozbyl řidičské oprávnění. Zdůraznil, že nepřiznáním odkladného účinku by byla omezena jeho práva, včetně práva na spravedlivý proces. Tyto skutečnosti jej vedly k závěru, že v dané věci by měl soud pro zajištění včasné a efektivní soudní ochrany přiznat žalobě odkladný účinek. Účelem této ochrany je totiž předejít újmě, jejíž pozdější náprava by byla nemožná, neúměrně obtížná nebo neúčelná. K tomu žalobce odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 295/2020-33 a na usnesení Městského soudu v Praze č. j. 8 A 98/2020-41.
3. Žalovaný ve svém vyjádření nesouhlasil s přiznáním odkladného účinku žalobě. Podle žalovaného nebyly naplněny podmínky § 73 odst. 2 s. ř. s. Podotkl, že žalobce si měl být vědom možných důsledků svého protiprávního jednání.
4. Podle § 73 odst. 1 s. ř. s. platí, že podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Z odstavce 2 téhož ustanovení plyne, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
5. Odkladný účinek představuje zcela mimořádný institut, kterým je prolamována vykonatelnost napadeného rozhodnutí před tím, než je podrobeno soudnímu přezkumu ve věci samé. Lze jej aplikovat pouze v mimořádných případech, kdy účastník řízení dostatečnými a hodnověrnými důkazy doloží splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě. K přiznání odkladného účinku žalobě je přitom nutno kumulativně splnit tři podmínky, jejichž naplnění má žalobce tvrdit a prokázat k návrhu doloženými důkazy.
6. První podmínkou je existence újmy, která by byla žalobci způsobena výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí. Žalobce tedy musí v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu v důsledku výkonu nebo jiných právních následků napadeného rozhodnutí hrozí újma. Na podporu svých tvrzení pak žalobce musí předložit odpovídající podklady. Povinnost tvrdit a prokázat potenciální vznik újmy tak má výlučně žalobce (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015-50). Jeho tvrzení musí být dostatečně konkrétní a podrobná, musí zahrnovat vysvětlení, v čem újma spočívá, a vymezení jejího rozsahu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32). Dále je povinností žalobce osvědčit, jaké právní účinky má napadené rozhodnutí, a důvodnost svého tvrzení o povaze a intenzitě hrozící újmy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015-50). Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická či bagatelní (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 Afs 275/2017-20).
7. Druhá podmínka, která musí být splněna, aby mohl být odkladný účinek žalobě přiznán, spočívá v existenci nepoměrně větší újmy hrozící žalobci, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a to ať už byly, či nebyly účastníky předchozího správního řízení. Při posuzování druhé podmínky provádí soud poměřování vedle sebe stojící újmy konkrétních subjektů. I tato podmínka může být s ohledem na charakter věci splněna již tím, že další osoby nebyly správním řízením dotčeny, neboť účastníkem byl pouze žalobce. O takový případ se jedná zejména u správního řízení trestního, kde je rozhodováno o vině žalobce a s tím spojené sankci. Splnění této podmínky bez dalšího nutného tvrzení žalobce a předložení relevantních důkazů musí být zjevné již z napadeného rozhodnutí.
8. Konečně třetí podmínkou, která musí být splněna, je převaha újmy hrozící žalobci nad veřejným zájmem, kterým je vždy, avšak nejen, zájem na výkonu pravomocných rozhodnutí správních orgánů. U třetí podmínky soud zvažuje, zda žalobci hrozí natolik závažná újma, že veřejný zájem či veřejné zájmy musí dočasně do meritorního rozhodnutí věci soudem ustoupit zájmům žalobce.
9. V nyní řešené věci žalobce tvrdí, že by ztráta řidičského oprávnění znemožnila výkon povolání, které představuje hlavní zdroj jeho obživy, což by vedlo ke ztrátě jeho pravidelného příjmu. Za podstatné soud považuje, že ani v případě řidičů z povolání, tedy u zaměstnání, které je ze své podstaty výlučně spjato s držením platného řidičského oprávnění, nevede ztráta tohoto oprávnění sama o sobě k přiznání odkladného účinku jejich žalobě. Vždy je třeba poměřovat konkrétní újmu, která by mohla být přiznáním odkladného účinku, tj. odkladem výkonu rozhodnutí, na jehož základě řidič pozbývá řidičského oprávnění, způsobena jiným osobám a zda se nepříčí veřejnému zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2013, č. j. 8 As 41/2013-43, či ze dne 11. 1. 2018, č. j. 1 As 377/2017-40).
10. Jakkoli žalobce doložil, že má uzavřenu dohodu o provedení práce jako rozvozce jídel služebním vozidlem v rozsahu 300 hodin pro rok 2026, za podstatné soud považuje, že nijak nedoložil, zda a v jakém skutečném rozsahu tuto činnost vykonává a jakou část jeho příjmů tvoří příjmy z této činnosti. Žalobce tedy nedostál požadavkům formulovaným Nejvyšším správním soudem, podle něhož „žádost o přiznáni odkladného účinku musí být dostatečně individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy, protože stěžovatel nese jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní. Stěžovatel tedy musí dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí nepoměrně větší újma, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, v čem tato újma spočívá a jaký je její rozsah“ (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2013, č. j. 8 As 41/2013-43).
11. Za situace, kdy nebylo prokázáno, zda a v jakém rozsahu žalobce skutečně činnost rozvozce jídel vykonává, nelze jím tvrzenou újmu spočívající v existenčních problémech vyvolaných možnou ztrátou zaměstnání považovat za dostatečně prokázanou, ale naopak pouze za hypotetickou ve smyslu shora citované judikatury (obdobně srov. též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 2. 2026, č. j. 8 As 7/2026-46, či ze dne 24. 10. 2024, č. j. 1 As 176/2024-34).
12. K tvrzení žalobce, že mu hrozí finanční újma v souvislosti s procesem opětovného získání řidičského oprávnění, soud konstatuje, že žalobce nikterak nedoložil výši svého majetku, tedy údaj potřebný k tomu, aby mohl soud posoudit možný dopad napadeného rozhodnutí do jeho majetkové sféry.
13. Soud uzavírá, že žalobce v řízení o návrhu na přiznání odkladného účinku neunesl břemeno důkazní a nedoložil existenci skutečností odůvodňujících přiznání odkladného účinku. Nesplnil tedy již první ze tří podmínek. S ohledem na uvedené soud žalobcův návrh na přiznání odkladného účinku žalobě zamítl. Soud dodává, že samotná délka soudního řízení, kterou v současné době ani nelze přesněji předvídat, rozhodně nemůže být důvodem pro přiznání odkladného účinku žalobě, neboť nemá žádnou spojitost s výkonem nebo jinými právními následky žalobou napadeného rozhodnutí.
14. Podání návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě podléhá soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč (položka 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o tomto návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§ 4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích; usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 As 270/2023-21, č. 4616/2024 Sb. NSS, bod 21]. Soud proto uložil žalobci povinnost příslušný soudní poplatek zaplatit.
15. Soudní poplatek je žalobce povinen uhradit bezhotovostně převodem na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem číslo: 3703-3024411/0710, vedený u České národní banky. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 4149003126.
Poučení:
Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná.
Ústí nad Labem 12. října 2026
Ing. Mgr. Martin Jakub Brus v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.