Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
18 Az 14/2026 - 30.pdf
PDF · 0 B
No categories available
18 Az 14/2026 - 30
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánovou, Ph.D., ve věci
žalobce: M. D.
státní příslušnost Ukrajina
t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty
Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty
právně zastoupen Mgr. Petrou ledvinkovou, advokátkou
sídlem Plzeňská 1972/158, 150 00, Praha 5
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR
sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 10. 2026, č. j. OAM-813/BA-BA01-VL14-PZ-ZZC-2026, o prodloužení doby zajištění v zařízení pro zajištění cizinců,
takto:
I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky ze dne 5. 10. 2026, č. j. OAM-813/BA-BA01-VL14-PZ-ZZC-2026, se ruší.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 10 140 Kč k rukám Mgr. Petry Ledvinkové, advokátky, a to do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobce se domáhá přezkumu výše specifikovaného rozhodnutí žalovaného: žalovaný jím rozhodl o tom, že je žalobce (nadále) zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a podle § 46a odst. 5 téhož zákona dobu zajištění prodloužil do 28. 11. 2026.
II. Relevantní skutková zjištění
2. Žalobce je ukrajinské národnosti, pravoslavného vyznání, a naposledy žil v Čerkaské oblasti. Z Ukrajiny vycestoval v prosinci 2022. Je svobodný a bezdětný. Na Ukrajině má matku, s níž je v pravidelném telefonickém kontaktu. V České republice pracoval příležitostně na brigádách. Má českou partnerku. Nikdy nebyl trestně stíhán. Je zdráv a netrpí žádným zdravotním omezením.
3. Dne 21. 6. 2026 Policie České republiky žalobce zajistila podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, za účelem správního vyhoštění dle rozhodnutí ze dne 23. 4. 2026. Žalobce totiž neboť na území republiky pobýval nelegálně A až dne 21. 4. 2026 požádal o udělení víza za účelem strpění. Žalobce se s uvedeným rozhodnutím seznámil, avšak nerespektoval je. Aktuálně je veden v Evidenci nežádoucích osob (ENO) s platností do 31. 12. 2999 a v Schengenském informačním systému (SIS) jako státní příslušník třetí země, vůči němuž bylo vydáno rozhodnutí o navrácení, s platností do 7. 5. 2029. Žalobce v řízení o správním vyhoštění uváděl, že se nechce vrátit na Ukrajinu z obavy před válkou. V České republice má přítelkyni, s níž žije na označené adrese v Praze.
4. Dne 22. 6. 2026 žalobce požádal o mezinárodní ochranu. Žalovaný žalobce tzv. přezajistil dne 25. 6. 2026 dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu na 110 dnů; dobu zajištění stanovil do 9. 10. 2026. Proti zajištění žalobce nebrojil.
5. Důvody žádosti o mezinárodní ochranu žalobce podrobněji rozvedl při pohovoru dne 9. 7. 2026. Sdělil, že jej rodiče od dětství vedli k tomu, aby nikomu neubližoval a nekradl; nechce jít do války. Povolávací rozkaz již obdržel a v minulosti vykonával vojenskou službu. V České republice chce žít a pracovat; má zde přítelkyni, která má dvě děti. V zemi původu nebyl z azylově relevantních důvodů pronásledován.
6. Dne 5. 10. 2026 žalovaný napadeným rozhodnutím zajištění žalobce prodloužil s tím, že příslušný soud nadále vede řízení o žalobě proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu. Žalovaný je přesvědčen, že žalobce žádost podal pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění a jeho propuštěním by byl zmařen průběh řízení o mezinárodní ochranu. Dále žalovaný uvážil o užití alternativ k zajištění a jeho délce. K možnosti vycestování žalobce do země původu odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1054/25.
III. Žaloba
7. Žalobce s napadeným rozhodnutím nesouhlasí a domáhá se jeho zrušení.
8. Vytýká žalovanému nedostatečně individualizované posouzení podmínek dalšího zajištění. Namítá, že žalovaný již dne 3. 9. 2026 rozhodl o jeho žádosti o mezinárodní ochranu a že proti tomuto rozhodnutí podal žalobu (poznámka soudu – řízení je vedeno řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. 20 Az 24/2026).
9. Podle žalobce se žalovaný rovněž dostatečně nevypořádal s možností uložení zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu. Zdůrazňuje, že má zajištěno ubytování na konkrétní adrese, kde již před zajištěním žil se svou partnerkou, a disponuje nájemní smlouvou.
10. Závěry žalovaného o realizovatelnosti jeho vycestování nejsou dostatečně podloženy. V této souvislosti odkazuje na relevantní judikaturu správních soudů.
11. Nesouhlasí rovněž se stanovenou délkou zajištění.
IV. Vyjádření žalovaného
12. Ve vyjádření k žalobě žalovaný navrhl její zamítnutí jako nedůvodné a odkázal na spisový materiál. Zdůraznil účelovost žalobcovy žádosti o azyl a nemožnost aplikace alternativ k zajištění předpokládaných v § 47 zákona o azylu.
V. Posouzení věci krajským soudem
13. Krajský soud shledal žalobu přípustnou, podanou oprávněnou osobou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“) a včasnou (§ 72 odst. 1 s. ř. s.). Při posuzování věci měl soud na zřeteli rovněž čl. 67 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348, podle něhož musí účinný opravný prostředek zajistit úplný a ex nunc přezkum skutkových i právních otázek.
14. O žalobě rozhodl krajský soud bez nařízení jednání v souladu s § 46a odst. 8 zákona o azylu, neboť žalobce nařízení jednání nenavrhl do pěti dnů ode dne podání žaloby a krajský soud neshledal, že by to bylo pro rozhodnutí věci nezbytné.
15. Krajský soud dále postupoval v souladu s požadavky rozsudku Soudního dvora EU ze dne 8. 11. 2022 o předběžné otázce ve spojených věcech C-704/20 a C-39/21, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid. Z něho je nutno dovozovat, že správní soud je povinen při přezkumu rozhodnutí o zajištění cizince přihlížet i k vadám a nezákonnostem rozhodnutí, které zjistí sám, bez ohledu na námitky uplatněné žalobcem. V řízení o přezkumu rozhodnutí o zajištění cizince se proto s ohledem na specifika institutu zajištění neuplatní pravidlo soudního přezkumu v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) a správní soud je oprávněn, resp. povinen identifikovat případné další nezákonnosti zajištění (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2022, č. j. 34 Az 36/2022-32, č. 4439/2022 Sb. NSS). Tyto závěry lze vztáhnout na rozhodnutí o zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu.
16. Žaloba je důvodná.
17. Soud se předně zabýval tím, zda byly v projednávaném případě splněny zákonné podmínky pro samotné zajištění žalobce ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, podle něhož Ministerstvo může v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve.
18. Ze samotné podstaty citovaného ustanovení je zřejmé, že zajištění musí směřovat k reálně uskutečnitelnému nucenému odchodu cizince z území.
19. Judikatura zdůrazňuje, že důvod zajištění musí existovat po celou dobu omezení osobní svobody a soud jej přezkoumává i z úřední povinnosti. Při přezkumu rozhodnutí o zajištění ve správním soudnictví je soud povinen přezkoumat, zda je zajištění cizince oprávněné, včetně posouzení, zda zajištění sleduje svůj konkrétní účel. Pokud v okamžiku zajištění cizince nemůže být tohoto účelu dosaženo, resp. pokud během tohoto zajištění bude zjištěno, že účel zajištění nebude možné naplnit, jedná se o nezákonný zásah do osobní svobody cizince (srov. usnesení rozšířeného senát Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2011, č. j. 7 As 79/2010-150, č. 2524/2012 Sb. NSS).
20. V nynější věci žalovaný žalobce zajištění žalobce zajistil, resp. ponechal v zajištění, aby z důvodu, že podal žádost o mezinárodní ochranu, nezmařil realizaci vyhoštění podle zákona o pobytu cizinců Takové zajištění tedy směřovalo k zabezpečení dostupnosti žadatele nejen pro řízení ve věcech mezinárodní ochrany, ale rovněž pro případný výkon rozhodnutí o správním vyhoštění (srov. rozsudek NSS č. j. 1 Azs 349/2016-48).
21. Stěžejním předpokladem naplnění uvedeného účelu zajištění je reálná možnost navrácení cizince do země původu. Krajský soud se proto zaměřil především na tuto otázku, a to s ohledem na skutečnost, že zemí původu žalobce je Ukrajina, na jejímž území již více než čtyři roky probíhá mezinárodní ozbrojený konflikt.
22. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dovodil, že navrácení žalobce na Ukrajinu je možné. Opřel se přitom o nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1054/25 a o závazné stanovisko k možnosti vycestování ze dne 21. 4. 2026.
23. K prvnímu z uvedených podkladů krajský soud uvádí, že rozhodovací činnost trestních soudů a Ústavního soudu týkající se ukládání trestu vyhoštění ukrajinským státním občanům a možnosti jeho realizace náleží do oblasti trestního práva, které řeší nejzávažnější protiprávní jednání. Sama o sobě proto nemůže zpochybnit dlouhodobě zastávanou a ustálenou judikaturu správních soudů týkající se překážek vycestování ukrajinských státních příslušníků ve sféře správního práva (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2026, č. j. 45 Azs 103/2026-40).
24. Ve vztahu k závaznému stanovisku ze dne 21. 4. 2026 krajský soud konstatuje, že judikatura Nejvyššího správního soudu je v současné době jednotná v závěru, že je třeba respektovat čl. 2 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a zásadu non-refoulement (rozsudek ze dne 14. 4. 2022, č. j. 5 Azs 89/2022-24, č. 4344/2022 Sb. NSS, body 21 až 23). Současně z ní plyne, že bezpečnostní situace na Ukrajině představuje překážku vycestování jejích státních příslušníků (rozsudek ze dne 7. 9. 2023, č. j. 9 Azs 126/2023-35; usnesení ze dne 27. 5. 2026, č. j. 1 Azs 39/2026-23; usnesení ze dne 11. 2. 2025, č. j. 8 Azs 189/2024-69), a to i v případech, kdy jim bylo uloženo správní vyhoštění (usnesení ze dne 23. 7. 2026, č. j. 21 Azs 39/2026-20, a usnesení ze dne 26. 8. 2026, č. j. 45 Azs 103/2026-40).
25. Realizace správního vyhoštění představuje základní účel zajištění cizince. To platí nejen v režimu zákona o pobytu cizinců, ale i v případě zajištění podle § 46a zákona o azylu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Azs 41/2019-27). Zajištění má výlučně zajišťovací charakter a jeho účelem není sankcionovat cizince ani zajistit jeho přítomnost v řízení o mezinárodní ochraně za každou cenu, nýbrž zabezpečit jeho dostupnost pro případnou realizaci vyhoštění. Pokud přitom existují zásadní pochybnosti o možnosti vyhoštění uskutečnit, nemůže omezení osobní svobody sledovat svůj zákonný účel a není přípustné.
26. Není možné ignorovat situace, kdy hrozba vyhoštění již od počátku není reálná či jsou o ní zásadní pochybnosti, a to bez ohledu na výsledek řízení o mezinárodní ochraně. Pokud je vyhoštění a priori vyloučeno či jsou o něm zásadní pochybnosti, nelze je považovat za hrozící ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Zajištění tak nemůže plnit svůj zajišťovací účel a bylo by svévolné.
27. Napadené rozhodnutí se s uvedenou judikaturou nijak nevypořádává a jeho závěry s ní nejsou v souladu. Žalovaný nevysvětlil, z jakých důvodů považuje závěry obsažené v závazném stanovisku za rozhodné navzdory judikatuře správních soudů, podle níž bezpečnostní situace na Ukrajině představuje překážku vycestování jejích státních příslušníků. Jeho úvahy tak nelze podrobit soudnímu přezkumu, pročež je rozhodnutí v této části nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
28. Nad rámec nezbytného odůvodnění krajský soud uvádí, že za dostatečné nepovažuje ani posouzení možnosti uložení zvláštních opatření namísto zajištění dle § 47 zákona o azylu.
29. Žalobce v průběhu správního řízení opakovaně uváděl, že má v České republice partnerku, s níž sdílí společnou domácnost. Partnerku, adresu bydliště i existenci nájemního vztahu přitom konkretizoval natolik, aby se žalovaný mohl touto alternativou vážně zabývat. V napadeném rozhodnutí se však žalovaný s těmito tvrzeními blíže nevypořádal a nevysvětlil, proč je za dané situace nepovažuje za dostatečné pro uložení zvláštního opatření podle § 47 zákona o azylu. V tomto ohledu je proto napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné.
30. S ohledem na uvedené závěry se krajský soud již podrobně nezabýval dalšími žalobními námitkami.
VI. Závěr a náklady řízení
31. Krajský soud shledal žalobu důvodnou, a proto napadené rozhodnutí dle § 76 odst. 1 písm. a) a § 78 odst. 1, 4 s. ř. s. zrušil.
32. Krajský soud pro úplnost dodává, že ve výroku rozsudku současně nevyslovil, že se žalovanému věc vrací k dalšímu řízení. Vychází z právního názoru vysloveného v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 11. 2012, č. j. 9 As 111/2012-34, č. 2757/2013 Sb. NSS, dle něhož „po zrušení rozhodnutí žalovaného o zajištění stěžovatele je nutno na toto rozhodnutí nahlížet, jako kdyby vůbec nebylo vydáno. Neexistuje tak řízení, v němž by mělo být pokračováno (…). Je-li tedy tento úkon ve formě rozhodnutí zrušen, neznamená to současně, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení, jak je ve správním soudnictví obvyklé (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Naopak to z povahy věci, která je značně specifická a vyžaduje urychlené vyřízení, znamená ukončení řízení před správním orgánem, aniž by se tím, jakkoliv zasahovalo do jeho pravomoci, která byla vyčerpána vydáním původního rozhodnutí.“ Citovaný právní názor je použitelný i na právě řešenou věc a krajský soud nemá důvod postupovat v souzené věci jinak.
33. V řízení byl plně procesně úspěšný žalobce, jemuž v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný je zavázán k náhradě nákladů řízení žalobci v rozsahu dvou úkonů právní služby – dle obsahu spisu za převzetí a přípravu zastoupení a sepis žaloby [§ 11 odst. 1 písm. b) a písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] ve výši 2 x 4 620 Kč, tj. 9 240 [§ 9 odst. 5 a § 7 bod 5 advokátního tarifu], k čemuž náleží náhrada hotových výdajů ve výši 2 x 450 Kč, tj. 900 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Celkem tedy 10 140 Kč. Advokátka žalobce není dle veřejně dostupných údajů plátcem daně z přidané hodnoty. Tato částka jí bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti tomuto rozsudku odmítne pro nepřijatelnost, pokud nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Ostrava 19. října 2026
JUDr. Kateřina Štěpánová, Ph.D.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. M.P.