Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
63 Az 10/2026 - 28.pdf
PDF · 0 B
No categories available
63 Az 10/2026 - 28
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Szalonnásem ve věci
žalobce: V. L. D., nar. X,
st. příslušnost X,
t. č. v ZZC Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty,
zastoupený Mgr. Tomášem Verčimákem, advokátem,
se sídlem Dřevná 382/2, 128 00 Praha,
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7,
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2026, č. j. OAM-973/BA-BA02-BA06-ZZC-2026,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Předmět řízení
1. Žalobce, státní občan Vietnamu, brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2026, č. j. OAM-973/BA-BA02-BA06-ZZC-2026 (dále též jen: „napadené rozhodnutí“). Jím žalovaný coby nepřípustnou zamítl podle § 10a odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále též jen: „ZoA“) a podle čl. 38 nařízení č. 2024/1348 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii (dále též jen: „APR“) jeho opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany.
Obsah žaloby
2. Žalobce namítá především nepřezkoumatelnost rozhodnutí a nedostatečné zjištění skutkového stavu. Podle jeho názoru žalovaný nesprávně vyhodnotil nově tvrzené skutečnosti jako pouhé soukromé a pobytové důvody, ačkoliv bylo třeba je posoudit v jejich vzájemné souvislosti a z hlediska zásady non-refoulement a ochrany soukromého a rodinného života. Zdůrazňuje zejména výrazné zhoršení zdravotního stavu, dlouhodobý pobyt v České republice od roku 1982, absenci jakéhokoli rodinného či sociálního zázemí ve Vietnamu a skutečnost, že jeho syn i partnerka žijí v České republice. Žalovaný se podle žalobce těmito okolnostmi nevypořádal dostatečně a odkázal pouze na předchozí řízení.
3. Dále žalobce namítá, že žalovaný nesprávně posoudil možnost jeho návratu do Vietnamu. Přestože obecné informace o zemi původu neprokazují ozbrojený konflikt ani systematické pronásledování, nebyla individuálně zhodnocena situace žalobce jako osoby vyššího věku se závažnými zdravotními obtížemi, která ve Vietnamu nežila od roku 1982, nemá tam bydliště, rodinu ani zajištěné prostředky. Podle žalobce mohlo být opomenuto riziko nelidského či ponižujícího zacházení v důsledku absence sociálního a zdravotního zázemí po návratu.
4. Žalobce rovněž poukazuje na zásah do svého rodinného a soukromého života. Uvádí, že v České republice dlouhodobě žije jeho syn, státní občan České republiky, i partnerka, s nimiž udržuje úzké rodinné a společenské vazby. Nucený návrat do Vietnamu by podle něj znamenal faktické přetržení těchto vazeb a závažný zásah do práv chráněných čl. 8 Úmluvy.
Vyjádření k žalobě
5. Žalovaný uvedl, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se ZoA i příslušnými předpisy Evropské unie a že žalobce neuvedl žádné nové právní ani skutkové okolnosti, které by zpochybňovaly jeho zákonnost.
6. K námitkám žalobce sdělil žalovaný, že v rámci posouzení opakované žádosti zkoumal všechny nově tvrzené skutečnosti, zejména zdravotní stav, dlouhodobý pobyt v České republice a absenci zázemí ve Vietnamu. Dospěl však k závěru, že nejde o nové relevantní skutečnosti odůvodňující udělení mezinárodní ochrany. Žalobce již v předchozím řízení uváděl dlouhodobý pobyt v ČR, rodinné vazby i zdravotní obtíže a neprokázal existenci vážné újmy ani rizika nelidského zacházení po návratu. Samotný vyšší věk, běžná chronická onemocnění a absence rodinného zázemí podle žalovaného důvodem pro udělení ochrany nejsou; zdravotní péče je ve Vietnamu dostupná.
7. Žalovaný rovněž odmítá námitky týkající se zásahu do soukromého a rodinného života. Uvádí, že tyto okolnosti byly řešeny již v předchozím řízení a následně potvrzeny soudním přezkumem. Zdůraznil, že řízení o mezinárodní ochraně neslouží k legalizaci pobytu cizinců a že žalobce neuvedl žádné nové rodinné ani osobní vazby. Dále konstatuje, že při seznámení s podklady žalobce nevyužil možnosti navrhnout další důkazy či doplnit nové informace. Na základě aktuálních podkladů o Vietnamu nebyla zjištěna žádná změna bezpečnostní ani politické situace, která by zakládala důvody pro mezinárodní ochranu.
Obsah správního spisu
8. Ze správního spisu soud zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti.
9. Žalobce podal opakovanou žádost o mezinárodní ochranu v Zařízení pro zajištění cizinců Balková dne 1. 8. 2026. Jako důvod podání žádosti uvedl, že se nechce vrátit do Vietnamu, žije dlouhodobě v ČR, ta se stala již jeho druhým domovem, pracuje zde a má zde syna, kterého chce podporovat. Po dlouholetém pobytu v ČR se již může jen velmi složitě integrovat ve Vietnamu, nemá tam mnoho přátelských lidí.
10. Žalobce byl zajištěn rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 31. 7. 2026, č. j. KRPA-250605-11/ČJ-2026-000022-ZZC, a to podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále též jen: „ZPC“), neboť nevycestoval v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění. V tomto rozhodnutí policie konstatovala mj. to, že žalobce již dříve nevycestoval na základě uloženého správního vyhoštění, pročež byl zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců, kde 1. 11. 2023 podal žádost o mezinárodní ochranu, řízení o níž však bylo pravomocně skončeno dne 11. 11. 2024 a žalobce měl do 11. 12. 2024 vycestovat z území ČR.
11. Dne 31. 7. 2026 podával žalobce policii vysvětlení. Z protokolu o něm soud zjistil, že žalobce uvedl, že naposledy do schengenského prostoru přicestoval v roce 2010 z Vietnamu. Od té doby byl nepřetržitě v ČR, poprvé sem přijel v roce 1982. Nyní nemá žádné pobytové oprávnění, jednou již žádal o azyl, ale nebyl mu udělen. Svou situaci od té doby neřešil, do Vietnamu vycestovat nechce. Požádá znovu o azyl, i když ví, že mu ve Vietnamu nic nehrozí, udělá zkrátka všechno proto, aby se tam nemusel vracet. Na území ČR má zletilého syna, ale na jeho životě se nijak nepodílí, syn pracuje a živí se sám. Správního vyhoštění si je vědom, nevycestoval ani po zamítnutí žádosti o azyl v roce 2024, protože se do Vietnamu vracet nechce. Má tam matku a pět sourozenců, je s nimi v pravidelném kontaktu.
12. Z rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2024, č. j. OMA-1519/BA-BA07-HA13-2023, soud zjistil, že žalobci nebyla na základě jeho žádosti ze dne 1. 11. 2023 udělena mezinárodní ochrana dle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b ZoA. Žalobce proti tomuto rozhodnutí sice brojil správní žalobou, Krajský soud v Ostravě ji však svým rozsudkem ze dne 30. 9. 2024, č. j. 62 Az 10/2024-42, zamítl. Důvod podání tehdejší žádosti o mezinárodní ochranu vymezil žalobce prostřednictvím odkazu na délku pobytu v ČR, na vztah se synem a na to, že ve Vietnamu již nemá žádnou rodinu.
13. Dne 1. 8. 2026 podal žalobce v zařízení pro zajištění cizinců opakovanou žádost o mezinárodní ochranu. Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 6. 8. 2026, č. j. OAM-973/BA-BA02-BA06-Z-2026, rozhodl o jeho zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) ZoA a dobu zajištění stanovil do 18. 11. 2026.
14. V rámci poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu žalobce mj. sdělil, že do ČR přicestoval v roce 1982, měl zde zaměstnaneckou kartu, pracovní kartu a trvalý pobyt od roku 1993 do roku 2014 nebo 2015. Neví, proč o něj přišel, ale jeho bývalá žena podala žalobu na neplacení výživného. V ČR má již zletilého syna narozeného v roce 1992. Azyl mu již nebyl udělen v roce 2024. Dále konstatoval, že má cukrovku, trpí na hemeroidy, má také střevní obtíže. Léky na cukrovku užívá, musí také dodržovat dietu.
15. V rámci pohovoru k přípustnosti žádosti o udělení mezinárodní ochrany konaného dne 6. 8. 2026 žalobce uvedl, že o mezinárodní ochranu žádá proto, že tu žije již skoro 50 let, jde o jeho druhý domov, má zde syna, odloučení od něhož by těžce nesl. Chtěl by proto získat pobytové oprávnění, kterým již disponoval a žít poblíž syna. Když je tu nelegálně, těžko se mu shání práce, chce proto svůj pobyt legalizovat. Stejné důvody již uvedl v rámci předchozí žádosti o mezinárodní ochranu. V ČR má také přítele, rodinu, byl sedm let aktivním členem organizace pomáhající nemocným lidem z Vietnamu. Pro ČR je prospěšný.
16. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že žalobce v opakované žádosti o mezinárodní ochranu uvedl naprosto stejné motivy svého odchodu z vlasti a neochoty se do Vietnamu opětovně vrátit, jako uváděl ve své první žádosti o mezinárodní ochranu. Tyto důvody nebyly shledány dostatečnými k udělení mezinárodní ochrany v původním řízení o jeho žádosti o mezinárodní ochranu, a proto není důvod je posuzovat nově nyní. Věcnou i zákonnou správnost předchozího rozhodnutí žalovaného potvrdil i správní soud. Ve Vietnamu ani nedošlo v mezidobí k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost dle čl. 55 odst. 3 a 5 APR, nebo by svědčila o tom, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 ZoA nebo by mu hrozila vážná újma podle § 13 ZoA. Žalovaný proto neshledal důvody pro opakované posuzování žalobcovy žádosti o mezinárodní ochranu; ve věci jsou naplněny podmínky § 10a odst.1 ZoA.
Posouzení věci
17. Soud ve věci rozhodl bez jednání v souladu s § 33j odst. 1 ZoA, neboť jednání žádný z účastníků nenavrhl a o žalobě lze rozhodnout bez jednání.
18. Soud připomíná, že v azylových věcech soud posuzuje žalobu podle obsahu (§ 33a odst. 1 ZoA) a že není vázán žalobními body (§ 33a odst. 2 ZoA).
19. Žalovaný vyhodnotil žalobcovu žádost o mezinárodní ochranu jako opakovanou. Tou se podle § 2 odst. 1 písm. m) ZoA rozumí následná žádost ve smyslu čl. 3 bodu 19 APR. Podle čl. 55 odst. 2 APR jde o další žádost učiněnou v kterémkoli členském státě po přijetí konečného rozhodnutí o předchozí žádosti téhož žadatele. Pojem konečného rozhodnutí vymezuje § 2 odst. 1 písm. k) ZoA: je jím rozhodnutí ministerstva, nebyla-li proti němu podána žaloba, a rozhodnutí krajského soudu o žalobě; u odnětí mezinárodní ochrany a neprodloužení doplňkové ochrany též rozhodnutí o kasační stížnosti. Žádost učiněná před přijetím konečného rozhodnutí se naproti tomu podle čl. 55 odst. 1 APR nepovažuje za novou žádost, nýbrž za další údaj. Ten se posoudí v probíhajícím správním řízení, případně v probíhajícím řízení o opravném prostředku, může-li soud okolnosti, na nichž je založen, zohlednit.
20. Opakovaná žádost nepodléhá automaticky novému věcnému posouzení. Ministerstvo nejprve podle čl. 55 odst. 3 až 5 APR předběžně zkoumá, zda se objevily nebo byly žadatelem předloženy nové prvky. Vychází přitom z písemných údajů nebo z osobního pohovoru; od pohovoru lze upustit zejména tehdy, je-li z písemných údajů zřejmé, že žádost nové prvky neobsahuje. Za nové se podle čl. 55 odst. 5 APR považují prvky, které žadatel bez vlastního zavinění nemohl předložit v souvislosti s dřívější žádostí. Prvky, které předložit mohl, nelze pominout, jestliže významně zvyšují pravděpodobnost, že žádost není nepřípustná nebo že žadatel splňuje podmínky pro přiznání mezinárodní ochrany. Totéž platí, byla-li dřívější žádost bez věcného posouzení zamítnuta jako mlčky vzatá zpět podle čl. 41 APR. Jsou-li zjištěny nové prvky, které významně zvyšují pravděpodobnost, že žadatel splňuje podmínky pro přiznání mezinárodní ochrany podle kvalifikačního nařízení č. 2024/1347, následuje podle čl. 55 odst. 6 APR věcné posouzení žádosti. Totéž platí pro nové prvky související s důvodem nepřípustnosti, pro který byla zamítnuta předchozí žádost. Věcné posouzení odpadá jen tehdy, je-li žádost nepřípustná z jiného důvodu podle čl. 38 odst. 1 APR. Nejsou-li takové prvky zjištěny, ministerstvo žádost podle čl. 55 odst. 7 ve spojení s čl. 38 odst. 2 APR a § 10a odst. 1 ZoA zamítne jako nepřípustnou.
21. Při posouzení, zda jde o nové prvky, lze v podstatné míře vycházet z dosavadní judikatury k novým skutečnostem či zjištěním. Novost je nutné hodnotit porovnáním konkrétních okolností uplatněných v obou řízeních a skutkových východisek předchozího rozhodnutí; samotná souvislost nově tvrzené okolnosti s již posouzeným důvodem žádosti její novost nevylučuje, jestliže následný vývoj podstatně mění její význam pro poskytnutí ochrany (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 9. 2009, č. j. 1 Azs 43/2009-66, č. 1956/2009 Sb. NSS, body 25-28). Novými mohou být nejen okolnosti vzniklé až po skončení předchozího řízení, ale i okolnosti existující již dříve, které v něm nebyly uplatněny (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 9. 9. 2021, C18/20, XY, bod 44). Zatímco podle směrnice 2013/32/EU bylo třeba novost odlišovat od otázky, zda je žadatel mohl uplatnit již dříve (tamtéž, body 36-39 a 43), čl. 55 odst. 5 APR podmínku nezaviněnosti začleňuje přímo do pojmu nového prvku. Díky výjimce pro prvky, které významně zvyšují pravděpodobnost přiznání ochrany, však zůstává zachován podstatný důsledek uvedené judikatury: ani takové prvky nelze pominout jen proto, že je žadatel mohl předložit dříve. Předběžné posouzení se musí vztahovat jak k důvodům pro udělení azylu, tak k důvodům doplňkové ochrany, a nelze přitom přehlédnout ani zásadní změnu poměrů v zemi původu, která by mohla odůvodňovat poskytnutí ochrany, byť ji žadatel sám výslovně neuvedl (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011-96, č. 2642/2012 Sb. NSS, body 18 a 20). Z těchto východisek NSS nadále vychází a jejich použitelnost v základu potvrdil i ve vztahu k nové unijní úpravě (usnesení ze dne 26. 8. 2026, č. j. 4 Azs 72/2026-40, bod 20). Závěr o nepřípustnosti opakované žádosti proto musí obsahovat konkrétní a přezkoumatelné vysvětlení, proč uplatněné skutečnosti ani zjištěný vývoj poměrů neodůvodňují její nové věcné posouzení (srov. citovaný rozsudek 3 Azs 6/2011-96, bod 19).
22. Jelikož v posuzované věci rozhodl žalovaný o nepřípustnosti žalobcovy opakované žádosti o mezinárodní ochranu ve smyslu § 10a odst. 1 ZoA ve spojení s čl. 38 APR, je pro soudní přezkum tohoto rozhodnutí rozhodující, zda byly žalovaným správně vyhodnoceny klíčové parametry umožňující takové rozhodnutí vydat. Jsou jimi otázka, zda se vskutku jednalo o opakovanou žádost o mezinárodní ochranu a zda tato žádost nové prvky ve smyslu shora uvedeného výkladu a konečně zda v zemi žalobcova původu nedošlo k takové zásadní změně situace, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany.
23. První klíčová otázka, totiž zda se v posuzovaném případě jedná o opakovanou žádost dle § 2 odst. 1 písm. m) ZoA ve smyslu čl. 3 bodu 19 APR, není mezi účastníky ani sporná. O opakovanou žádost se jednalo, neboť žalobce dne 1. 11. 2023 podal svou první žádost o mezinárodní ochranu. Rozhodnutím žalovaného ze dne 29. 1. 2024, č. j. OMA-1519/BA-BA07-HA13-2023, nebyla žalobci mezinárodní ochrana v žádné její formě udělena a toto rozhodnutí následně obstálo i v soudním přezkumu provedeném Krajským soudem v Ostravě (viz výše).
24. Mezi účastníky je však sporná otázka, zda žalobce ve své opakované žádosti o mezinárodní ochranu uplatnil nové prvky podle čl. 55 odst. 3 až 5 APR.
25. Z obsahu opakované žádosti, ale i dalších žalobcových vyjádření v průběhu správního řízení, koneckonců však i ze žaloby je patrné, že tuto odpověď na tuto otázku je třeba hledat ve vztahu ke dvěma okruhům tvrzení či údajů. První z nich je tvořen odkazy na žalobcův dlouholetý pobyt v ČR, vztah s jeho synem, občanem ČR a neexistence zázemí ve Vietnamu. Druhý okruh pak tvoří žalobcovy odkazy na jeho zdravotní stav, resp. onemocnění cukrovkou, hemeroidy a střevní potíže.
26. Pokud jde o první okruh žalobcových tvrzení, je soud přesvědčen, že žalovaný postupoval řádně, když uzavřel, že tato tvrzení novými prvky nejsou. Sám žalobce výslovně při pohovoru k přípustnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že tuto žádost podal ze stejných důvodů, jakými odůvodňoval i svou předchozí žádost o mezinárodní ochranu z roku 2023, tedy z důvodu dlouhodobého pobytu v ČR, vztahu k synovi a neexistence zázemí ve Vietnamu. Tyto důvody ostatně žalobce uvedl jak v samotném formuláři žádosti o mezinárodní ochranu, tak je potvrdil i v citovaném pohovoru. Že vskutku jde o totožné důvody, kterými žalobce odůvodňoval jsou první žádost o mezinárodní ochranu, pak plyne i z obsahu rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2024, č. j. OMA-1519/BA-BA07-HA13-2023, kterým žalovaný o této první žalobcově žádosti o mezinárodní ochranu rozhodl. Toto rozhodnutí, ve kterém žalovaný tyto skutečnosti zvážil, nakonec obstálo i v soudním přezkumu provedeném Krajským soudem v Ostravě. Jelikož žalobce ani netvrdil, že by mu v mezidobí vznikly nějaké nové rodinné či osobní vazby, nebo že by v nich došlo k azylově jakkoli relevantním změnám, nebyl důvod tyto skutečnosti posuzovat znovu v časovém odstupu dvou až tří let. I když žalobce ve své žalobě vytýká žalovanému, že nereflektoval vývoj v jeho osobní situaci, nijak jej ani v žalobě nekonkretizuje a setrvává jen na poukazu na plynutí času. Ten však v posuzované věci sám o sobě nemůže způsobit, že se tu bude jednat o nový prvek, neboť žije-li žalobce v ČR již více než 40 let, nepředstavuje sám o sobě valný rozdíl, zda jde o 41 let jako v případě jeho předchozí žádosti, nebo o 44 let jako v případě žádosti opakované. V každém případě jde o velmi dlouhou dobu, která ale již byla zvážena ve správním řízení o předchozí žádosti. Jen uplynutí dalších dvou až tří let na této skutečnosti nic materiálního nemění (a žalobce to ani netvrdí). Nejde tu tedy o nové prvky ve smyslu čl. 55 odst. 3 a 5 APR.
27. Zmiňuje-li pak žalobce ve své žalobě své zdravotní problémy, je třeba především konstatovat, že jimi svou žádost o mezinárodní ochranu výslovně neodůvodňoval. Fakt, že trpí hemeroidy, má cukrovku, na kterou bere léky a má nařízenou dietu, a že má blíže nespecifikované střevní potíže, uvedl toliko v odpovědi na dotaz, jaký je jeho zdravotní stav v rámci poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu. Podle čl. 55 odst. 3 APR je však žalovaný povinen přihlížet i k novým prvkům, které se objevily, tedy nejen k těm, které výslovně žadatel přednesl. Soud nicméně souhlasí se žalovaným v tom, že ani informace o žalobcově zdravotním stavu nemohou být považovány za nové prvky ve smyslu čl. 55 odst. 3 a 5 APR. Ze žalobcových tvrzení ani z podkladů správního spisu nevyplývá, že by uvedená onemocnění dosahovala takové intenzity nebo byla spojena s takovými komplikacemi, aby sama o sobě mohla zakládat relevantní důvod pro poskytnutí mezinárodní ochrany nebo významně zvyšovala pravděpodobnost jejího udělení. Je tomu tak proto, že žalobce poukazuje buď na zcela běžná a obecně nikterak závažná onemocnění (hemeroidy; žalobce ve svých sděleních nepopisuje žádné komplikace, které by jakkoli zvyšovaly vážnost tohoto onemocnění v jeho případě), případně běžné chronické civilizační onemocnění (cukrovka), na které žalobce má léky a stanovenou dietu, aniž by rovněž popisoval nějaké závažné komplikace, které by celkovou vážnost tohoto široce rozšířeného, byť chronického a nikoli zcela bezvýznamného onemocnění v jeho případě zvyšovaly měrou vymykající se běžným poměrům. Střevní potíže, které žalobce popisuje, jsou pak natolik nekonkrétním symptomem, že z něj nelze ve vztahu k žalobcovu zdravotnímu stavu dovodit prakticky nic významného. Nejde tu tedy ani dle žalobcova vlastního popisu o žádné „závažné zdravotní neduhy“, o kterých hovoří v žalobě, pro které by snad měl být žalobce „plně závislý na péči a vybudovaném zázemí v ČR“. O žádném výrazném zhoršení žalobcova zdravotního stavu, jak je popisuje žaloba, tedy nemůže být vůbec řeči. Žalobce ostatně svůj zdravotní stav ani svá tvrzená onemocnění ani ničím nedokládá. Z ničeho, co vyšlo najevo v průběhu správního řízení, pak neplyne, že by žalobci hrozila azylově relevantní újma či její nebezpečí v souvislosti s těmito onemocněními v případě jeho návratu do Vietnamu. Nejde tedy o informace, které by významně zvyšovaly pravděpodobnost splnění podmínek mezinárodní ochrany.
28. Podle názoru soudu tedy žalovaný zákonně a věcně správně uvážil o obou okruzích skutečností, které žalobce v rámci správního řízení o jeho opakované žádosti o mezinárodní ochranu přednesl, nebo které vyšly najevo. Své rozhodnutí pak i náležitě odůvodnil. Soud tedy nezjistil, že by napadené rozhodnutí bylo zatíženo nepřezkoumatelností ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ani že by skutkový stav, z něhož žalovaný vycházel, neměl oporu ve správním spise ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
29. Žalobní námitky, které žalobce zahrnul pod rubriku nedostatečně zjištěného skutkového stavu pak v podstatě přesahují rámec, ve kterém se posouzení žalobcovy opakované žádosti odehrávalo. Žalobcova opakovaná žádost neuspěla již ve fázi zjišťování své přípustnosti, tj. v otázce, zda obsahuje nové prvky, jak je uvedeno shora. Jelikož žalovaný uzavřel (a soud s ním v tomto ohledu souhlasí), že nové prvky neobsahuje, žádost byla zamítnuta jako nepřípustná. Nepřípustná žádost se již ale nevyhodnocuje z hlediska své důvodnosti [čl. 39 odst. 1 písm. b) APR].
30. I pokud by soud tyto námitky vyhodnotil jako směřující do povinnosti žalovaného v rámci předběžného posouzení podle čl. 55 odst. 3 tohoto nařízení vyhodnotit, zda se objevily nebo byly žadatelem předneseny nové prvky významně zvyšující pravděpodobnost, že splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany, ani tak by jim nebylo možno přisvědčit. Pokud jde o tvrzení, že žalovaný odhlédl od individuálních poměrů žalobce, resp. že zjištění týkající se země jeho původu nebyly aplikovány na jeho reálný profil, nemůže sám fakt, že žalobci je 65 let, trpí chronickým onemocněním a ve Vietnamu nebyl od roku 1982 (v tomto směru soud připomíná, že při podání vysvětlení policii dne 31. 7. 2026 žalobce uváděl, že do Vietnamu zajížděl na návštěvy, přičemž naposledy tam byl v roce 2010, nelze se proto ztotožnit se žalobním tvrzením, že ve Vietnamu nebyl od roku 1982), jde opět o tvrzení, která byla zohledněna již ve správním řízení o jeho předchozí žádosti o mezinárodní ochranu. Nelze se rovněž ztotožnit s tvrzením, že se žalovaný nezabýval otázkou, zda je Vietnam schopen a ochoten žalobci poskytnout sociální a zdravotní síť. Sám žalobce uvádí, že žalovaný konstatoval, že ve Vietnamu zdravotnictví funguje, což nijak nesporuje. Zároveň, jak už soud uvedl výše, nic nesvědčí o tom, že by žalobce trpěl takovými zdravotními problémy, které by ve Vietnamu byly neřešitelné na odpovídající úrovni. Žalobce své zdravotní potíže ani nijak nad rámec tvrzení nespecifikuje (viz výše), ničím je nedokládá, ani ve své žalobě jednoznačně netvrdí, zda a případně proč by vietnamské zdravotnictví nebylo schopno poskytnout mu péči související s cukrovkou a hemeroidy. I proto žalovaný vyhodnotil, že ani poukazy na žalobcův zdravotní stav nekonstituovaly nové prvky. Totéž je pak nutno konstatovat i o žalobcových poukazech na jeho rodinné vazby a zejména vztah se synem. Tyto skutečnosti již byly vyhodnoceny v řízení o jeho předchozí žádosti o mezinárodní ochranu.
31. Jakkoli pak soud lidsky rozumí žalobci, že po téměř 45 letech strávených v ČR může odůvodněně pociťovat nutnost vrátit se do země svého původu úkorně, není řešením této situace žádost o mezinárodní ochranu. Mezinárodní ochrana není obecným prostředkem k legalizaci pobytu cizince na území České republiky ani nástrojem k řešení důsledků neúspěchu v pobytových řízeních vedených podle ZPC. Žalobce netvrdil žádnou takovou změnu osobních či rodinných poměrů, která by mohla založit potřebu jejich nového věcného posouzení.
Závěr a náklady řízení
32. Ze shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobcem uplatněné žalobní námitky nevyhodnotil jako opodstatněné a nezjistil ani žádné jiné vady napadeného rozhodnutí či řízení, které jeho vydání předcházelo, jež by vyústily v nutnost napadené rozhodnutí zrušit. Napadené rozhodnutí tedy v soudním přezkumu obstálo. Soud proto žalobu výrokem I. tohoto rozsudku podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Vyšel přitom z toho, že by to byl procesně úspěšný žalovaný, komu by svědčilo právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení vůči procesně podlehnuvšímu žalobci. Žalovaný však v souvislosti s tímto soudním řízením nevynaložil žádné náklady, které by přesahovaly rámec jeho běžné úřední činnosti. K běžné působnosti správního orgánu totiž náleží nejen vydávání správních rozhodnutí, ale též jejich obhajoba v následném soudním přezkumu. Za takové situace nelze náklady spojené s činností jeho zaměstnanců považovat za účelně vynaložené náklady řízení, jejichž náhrada by měla být přenesena na procesně neúspěšného účastníka. Proto soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost (§ 104a s. ř. s.).
Plzeň 23. října 2026
JUDr. Ondřej Szalonnás v.r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje H. K.