Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

31 A 10/2026 - 69

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců Mgr. Tomáše Blažka a JUDr. Ivony Šubrtové ve věci

žalobce: Otevřené Krkonoše, z.s., IČO 23124971

sídlem Bedřichov 31, 543 51 Špindlerův Mlýn

proti

žalovanému: Ministerstvo životního prostředí

sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10

za účasti: 1. S. A.

2. Bc. J. W.

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 1. 2026, č. j. MZP/2026/290/288,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 1. 2026, č. j. MZP/2026/290/288, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce požádal dne 14. 5. 2025 Správu Krkonošského národního parku (dále jen „KRNAP“) o poskytnutí informací podle , o svobodném přístupu k informacím (dále jen „“). Požadoval poskytnutí seznamu všech dohod o provedení práce a dohod o pracovní činnosti uzavřených Správou KRNAP v letech 2022, 2023 a 2024, u kterých probíhal výkon činnosti od 1. 1. 2023 do dne podání žádosti. U každé jednotlivé uzavřené dohody požadoval uvést jméno a příjmení fyzické osoby, se kterou byla příslušná dohoda uzavřena, předmět činnosti, na kterou byla dohoda uzavřena, a výši vyplacené odměny za jednotlivé roky (tj. pro roky 2023, 2024 a 2025 zvlášť).

2. Správa KRNAP nejprve rozhodnutím ze dne 22. 5. 2025 odmítla poskytnout požadované informace. Po odvolání žalobce Správa KRNAP v rámci tzv. autoremedury zrušila uvedené rozhodnutí a dne 28. 7. 2025 vydala nové rozhodnutí, kterým opět odmítla žádost. Odmítnutí žádosti v tomto případě odůvodnila tím, že žalobce nesplňuje jednu z podmínek tzv. platového testu, jehož kritéria specifikoval Ústavní soud v nálezu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. . Žalobce totiž neplní úkoly či poslání dozoru veřejnosti či roli tzv. „společenského hlídacího psa“. Současně Správa KRNAP uvedla, že žalobce se domáhal informací pouze ze soukromých důvodů.

3. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil uvedené rozhodnutí Správy KRNAP. Žalovaný souhlasil se závěrem správního orgánu prvního stupně, že žalobce sleduje pouze své zájmy (respektive soukromé zájmy členů spolku) a nikoli zájmy veřejnosti.

II. Argumentace účastníků a osob zúčastněných na řízení

4. Žalobce namítl, že žalovaný chybně interpretoval test proporcionality vymezený v nálezu Ústavního soudu sp. zn. . Žalobce je spolkem, tedy zájmovým sdružením osob, které se sdružily za společným zájmem popsaným v zakládacíě. Tento zájem spočívá mimo jiné ve zvyšování informovanosti veřejnosti o činnosti a financování orgánů státní správy a nakládání s veřejnými prostředky ze strany těchto orgánů, zejména KRNAP.

5. Spolek pracuje aktivně od svého založení, a to zejména v oblasti informování veřejnosti o probíhajících legislativních změnách týkajících se KRNAP. Zároveň informuje o výkonu veřejné moci Správou KRNAP v přestupkových řízeních, zejména při udělování pokut v rámci monitoringu pohybu osob pomocí telematického systému (což žalobce považuje za nezákonné). Žalobce provozuje facebookové stránky, které pravidelně plní odkazy a příspěvky. Dále provozuje webovou stránku https://otevrenekrkonose.cz, kde průběžně zveřejňuje podrobnější analýzy a texty týkající se uvedených témat. Má zřízeny také e-mailové adresy, jejichž prostřednictvím komunikuje s jednotlivci a zástupci jiných spolků, má zřízený bankovní účet. Aktivně se účastní správních řízení, například podal připomínky proti záměru opatření obecné povahy č. 1/2025, které má nově upravit omezení pohybu na vyhrazených cestách v oblasti KRNAP.

6. Z toho dle žalobce plyne, že je spolkem, který aktivně naplňuje účel, pro který byl zřízen. Vedle toho pochopitelně zastupuje také zájmy svých členů, ale bez toho by nemohl fungovat.

7. Správa KRNAP dále žalobci odmítla z totožných důvodů poskytnout informace o odměnách vedoucích pracovníků. Správa KRNAP, potažmo žalovaný, se tedy snaží výši odměn a obdobných plnění skrýt. Žalobce odkázal vedle výše zmíněného nálezu Ústavního soudu také na judikaturu správních soudů, zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2020, č. j. -29 (publikovaný pod č. 4044/2020 Sb. NSS). Podle tohoto rozsudku se podmínka veřejného hlídacího psa vztahuje též na jednotlivce, například nejrůznější politické aktivisty, bloggery, či jinak se o veřejné záležitosti zajímající lidi. Podstatné je, aby si žadatel poskytnuté informace nenechával výlučně pro sebe a svou vlastní soukromou potřebu, nýbrž s nimi veřejně „pracoval“ (seznamoval s nimi veřejnost, komentoval je atd.).

8. Pokud by žalobci byly informace řádně poskytnuty, mohl by je vyhodnotit, publikovat a podrobit veřejné diskuzi. Podle žalobce se přitom veřejnost o dění v národních parcích aktivně zajímá, jde tedy o téma živé veřejné debaty. Články publikované na zpravodajském portálu islovo (zmiňované Správou KRNAP) nebyly psány žalobcem. Svědčí nicméně o naplnění požadavku na veřejnou diskuzi. Pokud je správní orgány považují za dehonestující, potvrzují tím jen obavu žalobce o existenci systémové podjatosti vůči žalobci či jeho členům. Žalobce také označil za podivný postup Správy KRNAP, která jej dne 28. 5. 2025 vyzvala k úhradě částky 5 508 Kč za náklady související s odesláním informací. Žalobce tuto částku uhradil, ale žádné informace neobdržel. Závěrem se žalobce ohradil vůči tvrzení, že se z jeho strany jedná o šikanózní výkon práva. Žalobce pouze projevuje zájem o veřejné financování v oblasti, kterou sleduje a ke které poskytuje veřejnosti informace a analýzy.

9. Žalobce navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí žalovaného, včetně jemu předcházejícího rozhodnutí Správy KRNAP. Zároveň navrhl, aby soud uložil Správě KRNAP poskytnutí požadovaných informací.

10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na obsah napadeného rozhodnutí.

III. Ústní jednání

11. Jednání konaného dne 2. 9. 2026 se zúčastnila předsedkyně výboru (statutárního orgánu) žalobce JUDr. J. P. a osoba zúčastněná na řízení S. A. Žalovaný ani další osoba zúčastněná na řízení se k jednání nedostavili, ačkoliv byli řádně předvoláni, soud proto jednal v jejich nepřítomnosti.

12. J. P. odkázala na jednání konané téhož dne v související věci vedené pod sp. zn. . Dále konstatovala, že Správa KRNAP má cca 300 kmenových zaměstnanců. Proto se žalobce zajímal o to, jaké činnosti pro ni vykonávaly jednotlivé osoby na základě dohod o provedení práce a dohod o pracovní činnosti, jestli nedocházelo k duplicitám ve vykonávané činnosti atd.

13. Soud nejprve konstatoval, že některé z důkazů označených v žalobě není potřeba provádět, neboť jsou součástí správního spisu (konkrétně jde o zakládacíu spolku, výpis ze spolkového rejstříku a část obsahu facebookových a webových stránek žalobce). Žalobce dále netrval na tom, aby byl proveden důkaz zakládacíu Správy KRNAP (a ani soud neshledal důvod k provedení tohoto důkazu). Soud naopak provedl důkaz následujícími listinami:

- printscreeny facebookové stránky žalobce v rozsahu, v němž zobrazují aktuálnější posty, než printscreeny založené ve správním spise (ty zachycují stav stránky k 29. 5. 2025, zatímco k žalobě byly přiloženy printscreeny z 6. 8. 2025);

- printscreeny webových stránek žalobce v rozsahu, v němž zobrazují aktuálnější články, než printscreeny založené ve správním spise (ty zachycují stav stránek k 28. 5. 2025, u printscreenů přiložených k žalobě není zřejmé přesné datum jejich pořízení, nejpozději mohly být pořízeny dne 6. 8. 2025, kdy byla podána žaloba ve věci vedené pod sp. zn. , k níž byly přiloženy shodné printscreeny);

- připomínkami žalobce ze dne 12. 5. 2025 proti opatření obecné povahy o vyhrazení místa a podmínkách vjezdu a setrvání motorových vozidel na území KRNAP;

- schématem zobrazujícím organizační strukturu Správy KRNAP.

14. K dotazu soudu, z jakých důvodů žalobce (také) v tomto případě požadoval informace v neanonymizované podobě, J. P. uvedla, že žalobce hodlal provést analýzu, zda Správa KRNAP řádně hospodaří s veřejnými prostředky. K tomu potřeboval informace v neanonymizované podobě, aby zjistil případné rodinné vazby atd. Připomněla ale, že v této věci nebyly žalobci poskytnuty žádné údaje, což vyvolává podezření, že Správa KRNAP zde má co skrývat.

IV. Posouzení věci krajským soudem

15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního , (dále jen „“).

16. Správní orgány odmítly žalobci poskytnout informace o dohodách o provedení práce a dohodách o pracovní činnosti uzavřených Správou KRNAP v letech 2022, 2023 a 2024.

17. Podle povinný subjekt poskytne informaci o výši příjmu osoby, které poskytl nebo poskytuje veřejné prostředky mající povahu příjmu ze závislé činnosti nebo funkčních požitků podle zákona o daních z příjmů

a) jako

1. veřejnému funkcionáři, na kterého se vztahovaly nebo vztahují povinnosti podle zákona o střetu zájmů,

2. poradci prezidenta republiky, člena vlády, náměstka člena vlády nebo vedoucího ústředního správního úřadu, v jehož čele není člen vlády, nebo

3. členovi svého statutárního, řídicího, dozorčího nebo kontrolního orgánu, anebo

b) pokud žadatel prokáže veřejný zájem na poskytnutí informace o výši příjmu této osoby a tento veřejný zájem v jednotlivém případě převažuje nad zájmem na ochraně této informace.

18. Podle odst. 2 cit. ustanovení informace o výši příjmu podle odstavce 1 se poskytne v rozsahu jméno, příjmení, funkční, pracovní či jiné obdobné zařazení a výše veřejných prostředků, na kterou vznikl nárok, před zdaněním a dalšími povinnými odvody za období podle obsahu žádosti. Při poskytování informace podle věty první se § 5 odst. 3 nepoužije.

19. Uvedené ustanovení (které bylo do vloženo s účinností od 1. 1. 2023) je třeba vykládat v souladu s judikaturou, která se sice zformovala ještě za starší právní úpravy, ale její hlavní závěry nadále platí. V tomto ohledu je podstatný především tzv. platový nález Ústavního soudu sp. zn. . Podle bodu 125 uvedeného nálezu může povinná osoba odmítnout poskytnout žadateli informace o platu a odměnách zaměstnance, pokud nejsou splněny všechny tyto podmínky: a) účelem vyžádání informace je přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu; b) informace samotná se týká veřejného zájmu; c) žadatel o informaci plní úkoly či poslání dozoru veřejnosti či roli tzv. „společenského hlídacího psa“; d) informace existuje a je dostupná.

20. Ústavní soud vycházel při formulování těchto kritérií z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) k čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“); viz zejména v nálezu odkazovaný rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 8. 11. 2016 ve věci Magyar Helsinki Bizottság proti Maďarsku, č. 18030/11.

21. Hodnocení kritéria a), tj. zda účelem vyžádání informace je přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu, a kritéria b), tj. zda se informace samotná týká veřejného zájmu, je provázáno. Obě kritéria se totiž vztahují k veřejnému zájmu. Jen pokud se požadovaná informace týká veřejného zájmu, může být žadatelem vyžadována za účelem přispět s ní k diskusi o věcech veřejného zájmu. Pro naplnění kritéria a) je zároveň nezbytné, aby cílem žadatele bylo s poskytnutou informací vstoupit do veřejné diskuze. Získání informace má totiž umožnit žadateli realizovat svobodu projevu a zahájit veřejnou debatu či do ní vstoupit. Poskytnuté informace nemají sloužit pouze potřebám žadatele nebo jeho úzkého okolí. Účel žádosti vyžadovaný Ústavním soudem je proto zpravidla naplněn, pokud žadatel „plausibilně tvrdí, že s [poskytnutou informací] hodlá nějakým způsobem přispět k veřejné diskusi (získanou informaci chce např. zveřejnit třetím osobám k dalšímu posouzení, komentování či statistickému porovnání jinými relevantními informacemi, nebo ji hodlá sám analyzovat a vzešlé výstupy sdělit veřejnosti).“ (rozsudek NSS č. j. , bod 25).

22. Pokud jde o kritérium c), judikatura ESLP zahrnuje pod pojem „společenský hlídací pes“ novináře, neziskové organizace, ale i jednotlivce z akademické sféry, autory literatury týkající se záležitostí veřejného zájmu, a s ohledem na význam internetové komunikace také tzv. blogery či populární uživatele sociálních sítí (rozsudek ESLP Magyar Helsinki Bizottság, bod 168).

23. Na toto pojetí navázal i Nejvyšší správní soud, který ve svých rozhodnutích opakovaně zdůrazňuje, že v současnosti se se drtivá většina informací komunikuje na webu, na sociálních sítích, na blogových platformách apod. „Společenskými hlídacími psi“ tak zdaleka nejsou jen profesionální novináři, ale také nejrůznější političtí aktivisté, blogeři či podobným způsobem se o veřejné záležitosti zajímající lidé. Lidé, kteří relativně koncentrovaně (ať již v dlouhodobějším časovém horizontu, nebo v širším záběru „hlídaných“ povinných subjektů) do veřejného prostoru jakýmkoli kvalifikovaným způsobem vnášejí informace či názory ohledně fungování veřejného života. Díky tomu může být o těchto věcech zahájena a vedena diskuze, případně se s nimi širší veřejnost alespoň může seznámit (viz rozsudek č. j. , bod 30, rozsudek ze dne 14. 4. 2022, č. j. -99, č. 4346/2022 Sb. NSS, bod 36, a rozsudek ze dne 27. 10. 2022, č. j. -57, č. 4416/2023 Sb. NSS).

24. Nejvyšší správní soud současně zdůrazňuje, že není podstatné, jaký je právní status žadatele o informaci, ale jakou úlohu reálně plní. Podmínku c) platového nálezu tak může naplnit i subjekt, který obecně „společenským hlídacím psem“ není, avšak v konkrétním případě plní úlohu dozoru veřejnosti. Důležitá je míra, v níž je takový subjekt schopen přispět do veřejné debaty: „Mohlali by být informace poskytnuta novináři, není důvod neposkytnout ji jednotlivci, který sice novinářem není, avšak je schopen vyvolat veřejnou debatu či do ní ve srovnatelné míře přispět.“ (rozsudek č. j. -57, bod 47).

25. Zároveň Nejvyšší správní soud i odborná literatura upozorňují na skutečnost, že výše vymezené čtyři podmínky plní v judikatuře ESLP poněkud odlišnou funkci, než jim přisoudil Ústavní soud v platovém nálezu. Čl. 10 Úmluvy totiž výslovně negarantuje právo na informace, které je z něj nutno dovozovat výkladem. Uvedené podmínky tedy ESLP slouží jako kritéria pro zhodnocení, zda v konkrétním případě z Úmluvy vůbec vyplývá právo na informace, nikoliv při poměřování protichůdných zájmů v rámci testu přiměřenosti. Oproti tomud (dále jen „“) v čl. 17 výslovně garantuje právo na informace, které tak není třeba dovozovat výkladem (viz rozsudek č. j. -57, body 28 a 29, nebo Kühn, Z., Kratochvíl, J., Kmec, J., Kosař, D. a kol.:d. Velký komentář. Praha: Leges, 2022, str. 815-816).

26. Také proto je kategorie „společenských hlídacích psů“ v rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu velmi široká; zahrnula již například také vysokoškolského studenta žádajícího informace za účelem jejich zpracování v diplomové práci (viz rozsudek NSS ze dne 29. 9. 2020, č. j. -45, č. 4094/2020 Sb. NSS) nebo základní organizaci Vysokoškolského odborového svazu na jedné z fakult ČVUT, která uváděla, že má od svých členů informace vedoucí k pochybnostem o hospodárném vynakládání mzdových prostředků (rozsudek č. j. -57).

27. V nyní posuzované věci Správa KRNAP konstatovala, že informace existují a jsou dostupné. Požadované informace bez anonymizace jmen u všech dotčených pracovníků však lze poskytnout pouze tehdy, pokud žadatel prokáže veřejný zájem na jejich poskytnutí a tento veřejný zájem převažuje nad zájmem na ochraně informací. Žalobce ale neplní úkoly či poslání dozoru veřejnosti či roli tzv. „společenského hlídacího psa“, není tak splněna podmínka c) platového testu. Zároveň Správa KRNAP uvedla, že z podané žádosti o informace ani z dosavadní činnosti žalobce nebylo zřejmé, zda se žalobce nedomáhal daných informací pouze ze soukromých důvodů. V podstatě tak shledala, že není splněna ani podmínka a). Žalovaný dospěl ke stejným závěrům.

28. Správní orgány se ve svých rozhodnutích blíže nezabývaly tím, zda je splněná podmínka b) platového testu, tedy zda se požadované informace týkají veřejného zájmu.

29. Krajský soud nicméně považuje za vhodné k této podmínce uvést alespoň následující. (s účinností od 1. 1. 2023) vymezuje v 3 kategorie příjemců veřejných prostředků, u nichž se informace o plnění platového charakteru poskytne tzv. bez dalšího. V ostatních případech se informace poskytne jen tehdy, pokud žadatel prokáže veřejný zájem na poskytnutí informace o výši příjmu konkrétní osoby a tento veřejný zájem v jednotlivém případě převažuje nad zájmem na ochraně této informace. Tedy v podstatě na základě platového testu ve smyslu výše uvedeného platového nálezu Ústavního soudu.

30. V těchto případech se pak uplatní judikatura Nejvyššího správního soudu, která klade důraz na to, jaké postavení ve struktuře veřejné správy má dotčená osoba. V případě žádosti o poskytnutí informace o platových poměrech „běžné“ úřední osoby bez jakýchkoli řídicích pravomocí je nezbytné, aby žadatel v žádosti uvedl vskutku přesvědčivé a detailní důvody, pro něž by měl právě v dané konkrétní situaci existovat veřejný zájem na vyhovění jeho žádosti. Požadavek na „sílu důvodů“ existence veřejného zájmu na poskytnutí informace postupně klesá se zvyšujícím se postavením dotčených osob v rámci veřejné sféry. Platí, že čím větší kompetence osoba má, tím přirozenější je bez nějakého konkrétnějšího zdůvodnění veřejný zájem na její kontrole (viz rozsudek č. j. , bod 28, rozsudek ze dne 1. 3. 2022, č. j. , bod 22, nebo rozsudek -99, bod 42).

31. V nyní posuzované věci žádal žalobce informace o dohodách o provedení práce a dohodách o pracovní činnosti. Bez bližší znalosti toho, co je předmětem činnosti, na kterou byly jednotlivé dohody uzavřeny, tak soud není schopen určit, zda existuje veřejný zájem na poskytnutí informací o příjemcích veřejných prostředků vyplacených na základě těchto dohod. Soud se domnívá, že existenci takového veřejného zájmu spíše nebude možné bez dalšího dovodit (neboť osoby pracující „na dohodu“ zpravidla nemají žádné významné kompetence), ale tuto úvahu měl primárně provést správní orgán.

32. Ve vztahu k podmínkám a) a c) platového testu Správa KRNAP ve svém rozhodnutí především dovodila, že na žalobce nelze pohlížet jako na „společenského hlídacího psa“. Tento závěr zdůvodnila tím, že vzhledem k datu vzniku žalobce nebylo zřejmé, jakým směrem se bude jeho činnost ubírat. Prozatím se profiloval spíše jako spolek hájící soukromé zájmy jeho zakládajících členů (tři ze sedmi zakládajících členů byli spoluvlastníky objektů nacházejících se v klidovém území KRNAP – Luční boudy a Labské boudy).

33. Aby bylo možné na subjekt pohlížet jako na „společenského hlídacího psa“, nestačí dle Správy KRNAP vyjít bez dalšího pouze z jeho zakládacího dokumentu (v daném případě stanov spolku). Nestačí ani, aby měl na své jméno zřízeny statické internetové stránky neumožňující žádnou veřejnou diskusi, či profil na sociálních sítích. Jedinými příspěvky na tomto profilu byly příspěvky ze dne 17. 3. 2025, které jsou „nekonstruktivně zaměřené na kritiku Správy KRNAP“, a příspěvek ze dne 29. 5. 2025, který upozornil na vyhlášení návrhu opatření obecné povahy Správy KRNAP o omezení vjezdu do oblasti KRNAP a na možnost podat proti tomuto návrhu námitky a připomínky (učinil tak však dle Správy KRNAP účelově až poslední den, kdy bylo možné námitky a připomínky k uvedenému návrhu podat, ačkoliv sám žalobce podal připomínky již o mnoho dní dříve).

34. Závěr, podle nějž na žalobce nelze pohlížet jako na „společenského hlídacího psa“, je dle Správy KRNAP podpořen i následným chováním žalobce po poskytnutí informace o výši všech odměn jeho vedoucích pracovníků v anonymizované podobě (jednalo se o odlišnou žádost o informace, o které Správa KRNAP vydala samostatné rozhodnutí). Žalobce tyto informace nevyužil pro vyvolání konstruktivní veřejné diskuze, ale za účelem diskreditace Správy KRNAP. Poskytnuté informace byly uveřejněny na facebookovém profilu Luční boudy a současně byly publikovány žalobcem (nebo minimálně s jeho vědomím) velmi dehonestující články na webu www.islovo.cz Podle Správy KRNAP se jednalo o nevybíravý útok na ni, žádost žalobce se tak jeví též jako šikanózní výkon práva.

35. Podle Správy KRNAP zároveň z podané žádosti o informace a z dosavadní činnosti žalobce nebylo zřejmé, zda se nedomáhal informací pouze ze soukromých důvodů, například aby poškodil či diskreditoval některou z dotčených osob či si s ní skrze získané informace vyřizoval vlastní spory osobního charakteru.

36. Žalovaný v napadeném rozhodnutí obsáhle citoval z prvostupňového rozhodnutí Správy KRNAP a z jejího vyjádření k odvolání. Následně se ztotožnil se závěry Správy KRNAP. Podle žalovaného z předchozích aktivit žalobce vyplývá, že sleduje pouze své osobní zájmy a nikoli zájem veřejnosti.

37. Krajský soud nesouhlasí s uvedeným hodnocením správních orgánů.

38. Z výpisu ze spolkového rejstříku plyne, že žalobce vznikl jako spolek dne 8. 4. 2025. Posuzovanou žádost o informace podal dne 14. 5. 2025. Již před tím, než formálně vznikl, si žalobce založil facebookový profil (první posty na tomto profilu jsou ze 17. 3. 2025), dále si zřídil webové stránky (články na těchto stránkách nejsou datovány). V úvodní informaci na svém facebookovém profilu (jak je zachycen na printscreenech založených ve správním spise) žalobce sděluje: „Jsme pro ochranu přírody, ale proti bezpráví! Spolek Otevřené Krkonoše vznikl proto, aby zabránil destrukci horských chat a bud a protestoval proti nesmyslné novele zákona o ochraně přírody.“ Dále zde odkazuje na své webové stránky. Posty na profilu představují blíže důvody vzniku spolku, rozvádí výhrady žalobce vůči tehdy připravované novele , o ochraně přírody a krajiny, a upozorňují na vyhlášení návrhu opatření obecné povahy Správy KRNAP o omezení vjezdu do oblasti KRNAP. Články na webových stránkách žalobce (opět v podobě zachycené na printscreenech založených ve správním spise) mají obdobnou náplň.

39. Z dokazování provedeného v soudním řízení pak vyplynulo, že na facebookových a webových stránkách žalobce následně (avšak ještě před vydáním žalobou napadeného rozhodnutí) přibyly další posty a články. Tyto nové články na stránkách žalobce se jednak vymezují proti rozhodnutí o odmítnutí poskytnutí informací o odměnách vedoucích pracovníků, jednak upozorňují na uzavření Luční boudy pro veřejnost (s tím, že se jedná o „první oběť KRNAPu“). Nové posty na Facebooku kromě toho obsahují ještě odkaz na otevřený dopis obcí k projednávané novele zákona o ochraně přírody a krajiny, poukaz na případ výstavby v první zóně národního parku a následně informaci o tom, že zmiňovaná novela zákona nakonec nebyla schválena.

40. Z výše citované judikatury plyne, že pro naplnění kritéria a) platového testu je nezbytné, aby cílem žadatele bylo s poskytnutou informací vstoupit do veřejné diskuze. Dále je třeba, aby se diskuze týkala věcí veřejného zájmu. Obdobně pro naplnění role „společenského hlídacího psa“ je nutné, aby si žadatel poskytnuté informace nenechával výlučně pro sebe a svou vlastní soukromou potřebu, ale aby s nimi veřejně „pracoval“ (seznamoval s nimi veřejnost, komentoval je atd.). Postačuje přitom, aby se jevilo přiměřeně pravděpodobné (např. s ohledem na jeho minulé aktivity), že hodlá takovým způsobem vstoupit do veřejné sféry a přispět do veřejné debaty (viz např. rozsudek NSS č. j. -57, bod 48).

41. Jak již soud výše konstatoval, požadované informace o se potenciálně mohou týkat veřejného zájmu, správní orgány se však touto otázkou blíže nezabývaly. Svou pozornost zaměřily na další kritéria plynou z platového nálezu, především na kritérium c). Aby soud mohl vypořádat námitky týkající se závěrů správních orgánů, vyjde z domněnky, že se požadované informace minimálně zčásti týkají veřejného zájmu (tato domněnka je vyvratitelná, je však na správních orgánech, aby ji případně v dalším řízení vyvrátily).

42. Soud má za prokázané, že žalobce nežádal informace pouze pro sebe, ale hodlal s nimi seznámit veřejnost. V podstatě od počátku své existence (respektive dokonce ještě dříve, než formálně vznikl) zveřejňoval na svých facebookových a webových stránkách různé výstupy ze své činnosti. Není přitom podstatné, s jakou frekvencí tak činil. Podstatné je, že evidentně vstupoval do veřejné sféry publikací různých komentářů, článků, analýz atd. a že tak zjevně hodlal činit i nadále. Podle názoru soudu se tak na základě dosavadních aktivit žalobce jevilo jako přiměřeně pravděpodobné, že v případě poskytnutí požadovaných informací si je neponechá pro sebe, ale přispěje s nimi do veřejné debaty jejich zveřejněním.

43. K tvrzení správních orgánů, že kritika Správy KRNAP ze strany žalobce nebyla konstruktivní, krajský soud uvádí následující. Facebookové posty publikované na stránkách žalobce jsou ve správním spise zachyceny ve zkrácené podobě (například: „Co vás v Krkonoších může čekat? Po novele zákona o ochraně přírody a krajiny, kterou prosazuje KRNAP a poslanec Bendl? Zjednodušeně řečeno: nedojdete si na záchod, nekoupíte si o…zobrazit víc“; nebo: „Další velký bratr z dílny vlády!...zobrazit víc“). Soudu tak není známá přesná podoba těchto postů, a nemůže se tak k ní blíže vyjádřit.

44. Ve správním spise jsou nicméně v úplné podobě zachyceny články publikované na webových stránkách žalobce, které se zjevně zabývají stejnými tématy. Například článek s titulkem „Legislativní změny, co nás čeká…“ kriticky shrnuje obsah v té době projednávané novely zákona o ochraně přírody a krajiny (sněmovního tisku 878). Za kontroverzní změnu označuje především rozšíření pravomocí správ národních parků, které budou mít možnost sledovat pohyb na veřejném prostranství pomocí kamerových systémů. Tento krok dle článku vzbuzuje obavu o ochranu soukromí a svobody jednotlivců. Článek dále poukazuje na novou pravomoc správců národních parků fyzicky zasahovat proti osobám, pokud budou mít dojem, že porušují pravidla. Podle článku tato pravomoc vzbuzuje otázky o jejím možném zneužití a o tom, jak bude takový zásah proveden, vyhodnocen a kontrolován. V případě jiných předpisů, které umožňují použití síly, jsou totiž tato pravidla jasně definována, zde nikoliv. Další zásadní změnou je dle článku zásadní zvýšení pokut za přestupky. Článek sice v jisté míře používá expresivní jazyk (například: „Tedy připravte se na stálé sledování.“; nebo: „Stane se tedy normou, že vás strážce zadrží či fyzicky napadne?“). To ale nic nemění na tom, že nastoluje otázky, které jsou legitimním předmětem veřejné diskuze. Obdobně soud hodnotí také článek s titulkem „Velký bratr tě vidí i v lese“, který poukazuje na probíhající instalaci sledovacích kamer na území KRNAP. Podle článku tento kamerový systém nemá oporu v platném právu.

45. Soudu není zřejmé, jak přesně si správní orgány představují konstruktivní kritiku. Přispět do veřejné diskuze ale podle názoru soudu mohou také komentáře či články, které zahrnují přehánění, nadsázku a ostrou kritiku. Obecně ostatně platí, že d chrání také projevy, které jsou kritické. Přehánění a nadsázka, byť by byly tvrdé, nečiní samy o sobě projev nedovoleným (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2005, sp. zn. ).

46. Správní orgány argumentovaly také následným chováním žalobce po částečném poskytnutí informací o výši odměn vedoucích pracovníků Správy KRNAP v anonymizované podobě. Tvrdily, že žalobce poskytnuté informace využil k diskreditaci Správy KRNAP. Správní orgány konkrétně poukázaly na posty z facebookového profilu Luční boudy Krkonoše (u nějž je jistá vazba na žalobce dána tím, že vlastníci Luční boudy jsou členy daného spolku) a na články publikované na webu www.islovo.cz (u nichž je taková vazba méně zřejmá, neboť u článků není uveden autor).

47. Tyto posty a články mají bezpochyby poněkud bulvární formu. Například post ze 3. 6. 2025 z profilu Luční boudy uvádí: „Bohouš se olizuje nad odměnami, které si Správa Krkonošského národního parku vyplatila … našel se Krkonošský zlatý důl, je z našich daní a leží v administrativní budově ve Vrchlabí … Odměny zveřejněné dle 106 v prvním komentáři“. K textu je přiložen obrázek olizujícího se bernardýna. V komentářích je vložena povinným subjektem poskytnutá tabulka obsahující informaci o výši všech odměn v anonymizované podobě. Články z webu www.islovo.cz (s titulky „KRNAP se bojí transparentnosti?“ a „KRNAP rozdal miliony na odměnách! Zatímco ředitel bere čtvrt milionu, detaily o „zásluhách“ vedení zůstávají TABU!“) pak ostře kritizují skutečnost, že požadované informace nebyly poskytnuty v plném rozsahu. Poukazují přitom na výši odměn vyplacených některým vedoucím zaměstnancům.

48. Ani na základě těchto postů a článků ale nelze dovozovat, že žalobce nesplnil některou z podmínek platového nálezu. Jednak nejde o projevy přímo přičitatelné žalobci. Především ale i ve vztahu k poskytnutým informacím o platech či odměnách platí to, co soud výše uvedl obecně, tedy že veřejná diskuze může být kritická, může zahrnovat přehánění a nadsázku atd. Skutečnost, že informace jsou prezentovány způsobem, který dotčený subjekt pokládá za zkreslující, nemůže být sama o sobě důvodem pro odepření poskytnutí informací (viz rozsudek NSS č. j. -57, bod 61). Navíc skutečnost, že sám žalobce se veřejně (na svých facebookových i webových stránkách) ohradil proti rozhodnutí o odmítnutí poskytnutí informací, pouze podporuje závěr, že v případě poskytnutí informací (v požadovaném rozsahu, tj. v neanonymizované podobě) byl žalobce připraven je zveřejnit. Lze předpokládat, že stejně tak byl připraven zveřejnit informace požadované v nyní posuzované věci.

49. Nelze přisvědčit ani argumentaci správních orgánů, že žalobce sleduje pouze své osobní zájmy. Nemůže být sporu o tom, že činnost žalobce se od počátku jeho existence zaměřuje na odpor proti různým projevům působení veřejné moci, které jsou v rozporu se zájmy členů tohoto spolku. Žalobce ostatně v tomto ohledu nic nezastírá, viz například čl. II jeho stanov, vymezující účel spolku. Tím je (mimo jiné) právě zastupování zájmů členů spolku vůči orgánům státní správy a samospráv v oblasti KRNAP (čl. II.1) a vůči zákonodárným institucím (čl. II.2), včetně zvyšování informovanosti veřejnosti o činnosti a financování orgánů státní správy a nakládání s veřejnými prostředky ze strany těchto orgánů, zejména KRNAP (čl. II.5).

50. Skutečnost, že žalobce hájí (soukromé) zájmy svých členů, ale neznamená, že svou činností nemůže naplňovat také veřejný zájem. Obecně platí, že je sice třeba rozlišovat mezi veřejným zájmem a soukromými či kolektivními zájmy, jejich oddělení ale není absolutní. V řadě případů je veřejný zájem totožný se společnými soukromými zájmy jednotlivců a jejich skupin (viz přiměřeně usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2019, č. j. -264, č. 3903/2019 Sb. NSS).

51. Byť je možné, že žádost o informace byla podána také ze soukromých důvodů, v souzené věci nebylo prokázáno, že se tak stalo výlučně z těchto důvodů. I kdyby tedy žalobce či jeho členové byli motivováni soukromými zájmy, posuzovaná žádost o informace sledovala účel spočívající v přispění k diskuzi o věci veřejného zájmu. Žalobci zároveň nelze upírat postavení „společenského hlídacího psa“.

52. Soud nepřisvědčil ani tvrzení správních orgánů, že podaná žádost o informace představovala šikanózní výkon práva. ve znění účinném od 1. 1. 2023 obsahuje ustanovení, které dává povinnému subjektu možnost odmítnout žádost o informace z důvodu zneužití práva ( ). Již dříve ale takovou možnost dovozovala judikatura.

53. Obecná právní zásada zákazu zneužití práva slouží jako korektiv pro výjimečné situace. Zneužitím práva se v judikatuře Nejvyššího správního soudu rozumí „situace, kdy někdo vykoná své subjektivní právo k neodůvodněné újmě někoho jiného nebo společnosti; takovéto chování, jímž se dosahuje výsledku nedovoleného, je jenom zdánlivě dovolené“ (rozsudek ze dne 10. 11. 2005, č. j. , č. 869/2006 Sb. NSS). Nelze vytvořit taxativní výčet situací, v nichž lze spatřovat zneužití práva. Zneužití práva může spočívat v opakovaném podávání žádosti o informace, které již dříve nebylo vyhověno (rozsudek NSS ze dne 1. 8. 2022, č. j. ), ale i v podání žádosti s cílem „poškodit legitimní zájmy těch, o jejichž platech má být informováno (např. je šikanovat, vydírat, vyprovokovat vůči nim nenávist apod.)“ (rozsudek ze dne 22. 10. 2014, č. j. , č. 3155/2015 Sb. NSS, bod 91). Zneužití práva ovšem nesmí být jako důvod pro odmítnutí žádosti nadužíváno a k jeho uplatňování je nutno přistupovat restriktivně (rozsudek ze dne 1. 4. 2022, č. j. , bod 34; nebo rozsudek ze dne 1. 8. 2022, č. j. , bod 17).

54. V posuzovaném případě nebylo zneužití práva nosným důvodem napadeného rozhodnutí, správní orgány na tento institut poukázaly spíše na okraj, v souvislosti s následným chováním žalobce po částečném poskytnutí informací o odměnách vedoucích pracovníků Správy KRNAP. K tomu se soud vyjádřil již výše. Soud neshledal ani existenci jiných důvodů, které by v této věci ospravedlňovaly aplikaci uvedené zásady.

V. Závěr a náklady řízení

55. Krajský soud dospěl k závěru, že žalobci je nutné přiznat postavení „společenského hlídacího psa“, a to přinejmenším „společenského hlídacího psa“ ad hoc, který plní poslání dozoru veřejnosti ve vztahu ke Správě KRNAP. V plném rozsahu neobstojí ani závěry správních orgánů, podle nichž účelem vyžádání informací v posuzované věci nebylo přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu. Z těchto důvodů je nutné žalobou napadené rozhodnutí zrušit pro nezákonnost.

56. Dále soud zvažoval, zda není namístě vydat informační příkaz podle , který ukládá správnímu soudu, aby při soudním přezkumu rozhodnutí o odvolání sám posoudil, zda existují důvody pro odmítnutí žádosti (neposkytnutí informace). Pokud soud shledá, že žádné takové důvody neexistují, má pravomoc nejen zrušit žalobou napadené rozhodnutí (případně i s rozhodnutím povinného subjektu) a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení, jak je tomu standardně ve správním soudnictví (srov. ). Uvedené ustanovení dává správnímu soudu pravomoc rovnou přikázat povinnému subjektu poskytnutí informace, což je prolomení obecného kasačního principu, na kterém je vystavěno české správní soudnictví.

57. Toto ustanovení činí z řízení před správní soudem v podstatě nalézací řízení a vnáší do správního soudnictví apelační prvky. Na druhou stranu, dle judikatury Nejvyššího správního soudu úkolem správního soudu není aktivně vyhledávat důvody pro odmítnutí žádosti či nahrazoval důvody rozhodnutí o odmítnutí žádosti, jestliže důvody uvedené v rozhodnutí povinné osoby neobstojí. Soud tedy zhodnotí, zda obstojí důvody pro odmítnutí žádosti, a pokud ne, zkoumá, zda nemohou existovat jiné důvody, které by odůvodňovaly odmítnutí žádosti. Nezabývá se přitom detailně existencí jiného důvodu pro odmítnutí žádosti. Zkoumá tyto důvody pouze prima facie (viz rozsudek ze dne 24. 3. 2010, č. j. -65, bod 21; rozsudek ze dne 15. 2. 2017, č. j. -55, bod 33; nebo rozsudek ze dne 26. 10. 2017, č. j. -104, bod 55).

58. V daném případě se správní orgány vůbec nezabývaly podmínkou b) platového testu, tedy zda se požadované informace týkají veřejného zájmu. Jak již soud uvedl výše, důkladné zhodnocení této podmínky by zahrnovalo posouzení toho, co je předmětem činnosti, na kterou byly jednotlivé dohody uzavřeny. Tuto úvahu měl přitom primárně provést správní orgán. Je na něm, aby tak v dalším řízení učinil a aby případně založil své nové rozhodnutí v této věci na tom, že není splněna podmínka b) platového testu.

59. Správní orgány se také nijak nezabývaly otázkou, zda nelze požadované informace poskytnout alespoň v omezeném rozsahu (tj. například v anonymizované podobě). Krajský soud nevidí žádný zjevný důvod, proč by to nemělo být možné. Soudu ale není znám přesný obsah dohod a zda neobsahují nějaké další potenciálně „problematické“ informace, jejichž zveřejnění není z nějakého dalšího zákonem předvídaného důvodu možné. Je tak na správních orgánech, aby tuto otázku jako první důkladně posoudily a určily, v jakém přesném rozsahu mají být požadované informace poskytnuty.

60. Z uvedených důvodů krajský soud vyhověl žalobě, zrušil napadené rozhodnutí žalovaného pro nezákonnost podle a současně dle vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je dle v dalším řízení vázán právním názorem, který soud vyslovil v tomto rozsudku.

61. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle věty prvé Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť neměl ve věci úspěch. Žalobce byl ve věci plně procesně úspěšný, soud mu proto přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 3 000 Kč za zaplacený soudní poplatek. Žádné další náklady řízení žalobce nepožadoval, ani nevyplynuly ze spisu.

62. O náhradě nákladů osob zúčastněných na řízení soud rozhodne dodatečným usnesením.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Hradec Králové 9. září 2026

JUDr. Magdalena Ježková v. r.

předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje E. S.