Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

77 A 54/2026 - 88

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Jaroslava Škopka a Mgr. Jana Šmakala ve věci

žalobce:

město Hartmanice, sídlem Hartmanice 75, Hartmanice

zastoupen advokátem JUDr. Tomášem Samkem, sídlem Pražská 140, Příbram

proti

žalovanému:

Ministerstvo životního prostředí, sídlem Vršovická 1442/65, Praha

za účasti

osob zúčastněných na řízení:

1) Overkill Palvinov s.r.o., sídlem Na Šafránce 1820/27, Praha

zastoupena advokátem Mgr. Tomášem Valouchem, sídlem Rašínovo nábřeží 2000/78, Praha

2) OKRAŠLOVACÍ SPOLEK ZDÍKOVSKA, sídlem Zdíkov 235, Zdíkov

3) Panství Palvínov s.r.o., sídlem Plzenecká 222/22, Plzeň

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 4. 2026, č.j. MZP/2026/220/523,

takto:

I.

Žaloba se z a m í t á.

II.

Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III.

Žalobce je p o v i n e n uhradit osobě zúčastněné na řízení 1) náklady řízení ve výši 12 269 Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce osoby zúčastněné na řízení 1) Mgr. Tomáše Valoucha, advokáta.

IV.

Osoby zúčastněné na řízení 2) a 3) n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

Napadené rozhodnutí

1. Žalobce se žalobou ze dne 26. 6. 2026 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 4. 2026, č.j. MZP/2026/220/523 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo mimo jiné zamítnuto žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje (dále jen „prvoinstanční orgán“) ze dne 13. 1. 2026, č.j. PK-ŽP/559/26 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“) a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutím bylo podle , o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí) rozhodnuto tak, že záměr „Geotermální vrty pro tepelné čerpadlo systému země-voda na p. č. X., k. ú. Š.“ nemůže mít významný vliv na životní prostředí a veřejné zdraví a nebude posuzován podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Oznamovatelem záměru byla osoba zúčastněná na řízení 1).

2. Žalobce požadoval též zrušení prvoinstančního rozhodnutí.

II.

Žaloba

3. Žalobce uvedl, že prvoinstanční orgán i žalovaný svá rozhodnutí odůvodnili mimo jiné tím, že posuzovaný záměr není posuzován kumulativně ve vztahu k dalším záměrům, jejichž tvoří součást, kdy takové záměry (zejména výstavba kapacitního ubytovacího zařízení) budou případně posuzovány samostatně. Žalovaný zároveň uzavřel, že z jeho pohledu se nejedná o dlouhodobý záměr ve smyslu § 5 odst. 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, aniž by však blíže logicky odůvodnil, jak dospěl k závěru, že právě posuzovaný záměr ve spojení se zamýšleným investičním záměrem, jehož má být funkční i faktickou součástí, není plánován na velmi dlouhé období, když fakticky jde o přebudování a zkapacitnění areálu zámku, který v dané lokalitě stojí již stovky let, a lze předpokládat, že zamýšlený investiční záměr apartmánových domů bude v dané lokalitě stát přinejmenším mnoho desítek let.

4. Žalobce dále uvedl, že opakovaně zdůrazňoval a zdůrazňuje, že posuzovaný záměr je nutné posuzovat v kontextu a ve spojení s celkovým investičním záměrem oznamovatele, neboť tvoří jeden funkční celek a je zřejmé, že takto budou i budovány. Nelze proto jednu část celku oddělovat od druhé a posuzovat takové záměry samostatně. Z uvedeného důvodu se pak žalovaný v podstatě ani nezabýval významnou částí námitek a připomínek, respektive věcných argumentů žalobce týkajících se nepřípustnosti a naddimenzovanosti celkového investičního záměru oznamovatele. Žalobce má proto i nadále za to, že žalovaný nesprávně interpretoval § 5 odst. 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, když posuzovaný záměr nepovažoval za dlouhodobý záměr a neposuzoval jej v kontextu celkového investičního záměru oznamovatele. Tím podle názoru žalobce žalovaný postupoval v rozporu se zásadou uvedenou v , (dále jen „“), totiž nezajistil, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro to, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu ( ). Žalobce znovu zdůrazňuje, že obsah oznámení posuzovaného záměru evidentně neodpovídá reálné podobě posuzovaného záměru oznamovatele, totiž výstavbě ubytovacího zařízení v areálu zámku Palvínov spočívající v jeho podstatném rozšíření a zkapacitnění, a že není pravdou, že předmětné geotermální vrty mají sloužit pouze k zásobování zámku Palvínov na parcele č. X. v k.ú. Š. (jedná se v podstatě o zcela totožný stavební záměr, jaký již byl předmětem oznámení stejného žadatele projednávaného prvoinstančním orgánem pod sp.zn. ZN/2141/ŽP/25, a to s ohledem na stejné množství i lokalizaci plánovaných vrtů, přičemž v předchozím řízení byla deklarována skutečná podoba a účel celkového záměru). Samotný posuzovaný záměr, který je předmětem řízení, představuje technickou součást uvedeného celkového investičního záměru, přičemž právě s ohledem na necitlivé předimenzování zámeckého areálu počtem nově budovaných obytných jednotek, a tedy i navazujících nároků na zdroje vody a na vytápění (v případě tepelných čerpadel tedy představující opět zásah do zdrojů podzemní vody), podle názoru žalobce enormně ohrožuje stávající hydrogeologické poměry v dané lokalitě. Z postupu oznamovatele je pak zřejmé, že se snaží vzbudit dojem, že posuzovaný záměr je samostatným investičním záměrem, ve skutečnosti je však jen součástí výše popsaného celkového investičního záměru oznamovatele. Podle názoru žalobce nesmí správní orgány rezignovat na smysl a účel zákonné úpravy, která má být jejich rozhodnutími naplňována. Pakliže zákon o posuzování vlivů na životní prostředí má sloužit k posuzování vlivů dlouhodobých stavebních záměrů na okolní životní prostředí, nelze připustit, aby formalistickým přístupem správního orgánu byl takový faktický celkový investiční záměr rozdělován na formální nefunkční dílčí části, které by samy o sobě nedávaly provozní ani funkční smysl, a jejich vliv na okolní prostředí by byl takto marginalizován. Takový postup s odkazem na to, že v dalších řízeních bude případně posuzován celý investiční záměr (nebo jeho další část) ve spojení s posuzovaným záměrem, nelze akceptovat, neboť je formalistický a neefektivní, přičemž může být i v rozporu se zásadou legitimního očekávání. Ostatně, již samotné množství vrtů jednoznačně dává za pravdu závěru, že tyto nemohou sloužit k zásobování pouze jediného objektu, ale že budou využívány pro zásobování významně většího objemu prostor, což plně koresponduje s plánovaným stavebním záměrem oznamovatele v území, tedy záměrem komplexního přebudování areálu zámku a vybudování nových objektů s apartmánovými byty. Pokud by záměr vybudování 18 geotermálních vrtů měl souviset pouze se zásobováním objektu zámku, je zjevné, že jde o záměr naprosto předimenzovaný a nepotřebný, který by zcela neodůvodněně (a to jak po technické stránce, tak z hlediska dopadů na životní prostředí i podzemní vody) zatěžoval své okolí. Přitom jak z odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí, tak z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zjevné, že ke zvýšení rizik zásahu do životního prostředí kupříkladu právě únikem ropných látek bezpochyby dojde.

5. Žalobce proto i v návaznosti na svou dosavadní argumentaci zdůraznil, že správní orgány se měly ve zjišťovacím řízení zabývat tím, že v případě celkového záměru, a tedy i navazujícího posuzovaného záměru, jde o nepřiměřeně kapacitní projekt, který není dimenzován na možnosti daného území. Daný projekt představuje zněkolikanásobení kapacity bydlení pro danou osadu, která v rámci města Hartmanice tvoří samostatný sídelní útvar, přičemž toto naddimenzování se projevuje i v požadavcích na zásobování teplem, a tedy, s ohledem na zvolený způsob vytápění, i v požadavcích na velké množství vrtů, které zasáhnou do struktury pramenišť a jednotlivých ložisek podzemní vody v dané lokalitě. Budováním celkového stavebního záměru, a tedy i záměru posuzovaného, rovněž dojde k poškození či ohrožení dřevin, které se nacházejí v zámeckém parku a které tvoří významný krajinný prvek dané lokality a podléhají ochraně podle § 7 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, přičemž výjimka podle § 56 téhož zákona nebyla dle informací účastníka ve vztahu k posuzovanému záměru vydána. S ohledem na to, že daná lokalita není připojena na veřejnou infrastrukturu a stávající obyvatelé jsou odkázáni na podzemní zdroje vody, dá se s ohledem na vysoké množství a hustotu vrtů počítat s tím, že jejich provedením dojde v této lokalitě a navazujícím území ke změně ložisek podzemní vody a jejího proudění, ale i ke změně kvality a vlastností podzemní vody. Uvedené obavy předložený hydrogeologický posudek zcela nevyvrací, je proto nutné posuzovat míru potřebnosti celého záměru s mírou rizika zásahu do hydrogeologické stability celé lokality. Celkový stavební záměr pak bude mít vliv nejen na celkové urbanistické řešení dané osady, ale i na mnohonásobný nárůst zatížení dopravním provozem, produkcí odpadu i hluku a celkově tak dojde k podstatnému ovlivnění prostředí dané osady i z pohledu ochrany přírody. Je totiž zřejmé, že v rámci celkového investičního záměru lze předpokládat poměrně vysokou spotřebu tepla, což se v případě zvolené technologie vytápění projeví v tom, že je nutné provést nejen řadu vrtů, ale i v tom, že působením tohoto množství vrtů v jedné lokalitě dojde k podstatnému ovlivnění teploty a kvality podzemní vody, ale i změně celkové struktury příslušného ložiska, změně proudění a pohybu podzemní vody a k možnosti „stržení“ pramenů podzemní vody u ostatních majitelů studní v dané lokalitě. Uvedenými skutkovými a věcnými argumenty se však prvoinstanční orgán ani žalovaný nezabývali, a to právě s odůvodněním, že jde až o případné vlivy celkového investičního záměru, od kterého, podle žalobce nesprávně, posuzovaný záměr funkčně i věcně oddělili. Žalobce se tak i nadále domnívá, že předmětem posouzení by měl být celý investiční záměr oznamovatele jako celek, nikoliv jen jeho část odpovídající popisu posuzovaného záměru. Žalobce se i nadále domnívá, že celkový investiční záměr oznamovatele, tedy vybudování daného apartmánového komplexu, jehož je posuzovaný záměr zjevně součástí a technickým prvkem, představuje enormní zásah nejen do krajinného rázu osady Palvínov, ale i narušení historického rázu samotného zámeckého komplexu, který pozbude svůj stávající charakter a účel. Stavební záměr vybudování apartmánového komplexu bude pro danou osadu, která má v současné době jednotky obyvatel, představovat enormní dopravní a technickou zátěž a celkově to změní její vesnický charakter odpovídající charakteru daných osad šumavského pohraničí tak, jak se do dnešní doby zachoval ve formě poměrně málo intenzivní zástavby v podobě bývalých menších i větších zemědělských usedlostí s centrem na návsi. Stavební záměr v tomto směru zcela vychýlí urbanistický charakter dané lokality, když zkoncentruje bydlení do převážně apartmánových bytů vybudovaných v rámci zámeckého areálu, takže původní venkovský charakter lokality bude nahrazen charakterem turistického centra se všemi negativními dopady do života osady a obce jako takové. To se samozřejmě projeví i ve významném nárůstu zatížení okolí, tedy i životního prostředí, dopravou, produkcí odpadu, vypouštěním znečišťujících látek při nakládání s odpadními vodami, ovlivňováním a zatěžováním zdrojů podzemní vody, ale i hlukem a ruchem, který není pro danou lokalitu typický a který může ohrožovat tam se vyskytující druhy fauny, ale i flóry. Žalobce má tedy za to, že posuzovaný záměr, a to jakožto součást celkového investičního záměru oznamovatele, by měl, i kdyby jej bylo možné považovat za samostatný záměr ve smyslu zákona (jeho přílohy č. 1) a nejen jako součást celkového záměru, podléhat posouzení vlivu na životní prostředí právě s ohledem, respektive v kontextu skutečností výše uvedených, tedy v kontextu celkového stavebního záměru, jak to vyžaduje § 5 odst. 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, neboť nelze samostatně posuzovat vliv pouze jednotlivých částí celkového záměru bez toho, aby byl zohledněn jejich vzájemný kontext, vliv a působení, takže je třeba zabývat se vlivem na životní prostředí z pohledu celého stavebního záměru, jehož je posuzovaný záměr jen součástí (byť i ta by měla dle názoru účastníka posouzení vlivu na životní prostředí z výše popsaných důvodů podléhat, i kdyby se jednalo o záměr samostatný). Z tohoto důvodu se žalobce domnívá, že správní orgány obou stupňů při svém rozhodování postupovaly v rozporu s a a v rozporu s zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.

III.

Vyjádření žalovaného k žalobě

6. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě nejprve uvedl, že žalobní námitky jsou vesměs totožné s odvolacími námitkami žalobce, přičemž žalobce vyjadřuje svůj nesouhlas se způsobem, jakým žalovaný v napadeném rozhodnutí tyto odvolací námitky vypořádal. K jednotlivým žalobním námitkám pak uvedl následující.

7. K otázce odděleného či společného posuzování daného záměru geotermálních vrtů s navazujícím záměrem rekreační výstavby žalovaný konstatoval, že se s námitkou žalobce ohledně nezbytnosti projednání posuzovaného záměru společně s celkovým záměrem rekreační výstavby v dotčené lokalitě neztotožňuje. Předmětem tohoto řízení je výše vymezený záměr 18 geotermálních vrtů v dotčené lokalitě, který byl oznamovatelem předložen prvoinstančnímu orgánu k posouzení jakožto samostatný podlimitní záměr podle přílohy č. 1, kategorie II, bodu 14 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Žalobce opakovaně namítá rozpor takovéhoto postupu s § 5 odst. 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, dle něhož se v dlouhodobém záměru jeho jednotlivé etapy posuzují samostatně a v kontextu vlivů záměru jako celku. Dle názoru žalovaného se nicméně v dané věci nejedná o tento případ. Dlouhodobým záměrem podle § 5 odst. 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí se rozumí takový investiční projekt, jehož realizace je plánována na velmi dlouhé časové období (často desítky let) a jehož vlivy na životní prostředí se mohou v čase měnit. Klíčovou charakteristikou dlouhodobého záměru je jeho etapizace, neboť jej vzhledem k rozsahu a době trvání nelze posoudit celý najednou, a proto se posuzuje postupně v samostatných etapách (aktuální etapa + budoucí výhled). Typickým příkladem takovéhoto druhu záměru jsou těžební činnosti, kdy se ložisko těží po generace, nebo výstavba rozsáhlých infrastrukturních celků (např. dálniční sítě, letiště), realizované po částech. Posuzovaný záměr hlubinných geotermálních vrtů, a to ani ve spojení s celkovým stavebním záměrem rekreační výstavby, tak nastíněnou charakteristiku dlouhodobého záměru nesplňuje a § 5 odst. 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí se na něj nevztahuje. Proto nelze v daném případě aplikovat ani požadavek posouzení daných záměrů v kontextu jejich celkového vlivu, jak je uvedeno v citovaném ustanovení zákona. Žalobce nicméně v reakci na tyto závěry žalovaného ve své žalobě dále namítl, že žalovaný tímto způsobem dostatečně nevysvětlil, proč právě posuzovaný záměr ve spojení s celkovým zamýšleným záměrem není plánován na velmi dlouhé období, když fakticky jde o přebudování a zkapacitnění areálu zámku stojícího v lokalitě již stovky let a lze předpokládat, že zamýšlený investiční záměr apartmánového bydlení bude v téže lokalitě stát přinejmenším mnoho dalších desítek let. K tomuto žalovaný uvádí, že vzhledem k výše popsané charakteristice dlouhodobého záměru podle § 5 odst. 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí nejsou žalobcem namítaná kritéria (dosavadní dlouhodobé existence stávajícího zámku a uvažovaný dlouhodobý horizont existence budoucího uvažovaného záměru) z hlediska posouzení otázky, zda se jedná o záměr dlouhodobý, směrodatná. Jak výše konstatováno, základním znakem dlouhodobého záměru je dlouhodobě plánovaná realizace (ve významu jeho výstavby a zhotovení, a nikoli jeho další existence a fungování), jež vzhledem ke své časové náročnosti vyžaduje rozdělení na jednotlivé realizační etapy. Tyto znaky však posuzovaný záměr ani ve spojení s celkovým stavebním záměrem v daném případě nesplňuje, neboť se nejedná o záměr srovnatelný svojí náročností s takovými typickými dlouhodobými záměry, jaké žalovaný pro příklad uvedl výše (dlouhodobá a postupně rozšiřovaná těžební činnost, výstavba základní dopravní a energetické infrastruktury – dopravní sítě, elektrárny o více blocích atd.) V rámci předloženého záměru tak prvoinstanční orgán postupoval správně, když se předmětem jeho posuzování současně nestala i případná navazující výstavba ubytovacího zařízení, neboť se jedná o samostatný záměr, který bude v případě realizace podroben samostatnému zjišťovacímu řízení, přičemž se nejspíše (při zachování parametru 96 lůžek) bude rovněž jednat o podlimitní záměr k bodu 116 (Rekreační a sportovní areály vně sídelních oblastí na ploše od stanoveného limitu – 1 ha a ubytovací zařízení vně sídelních oblastí s kapacitou od stanoveného limitu – 100 lůžek) podle kategorie II, přílohy č. 1 k zákonu o posuzování vlivů. Možná kumulace vlivů obou souvisejících záměrů bude moci být posouzena až právě v průběhu případného projednávání podlimitního záměru dle výše uvedeného bodu 116, kategorie II, přílohy č. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, a to v rámci kapitoly B.I.4. Charakter záměru a možnost kumulace s jinými záměry. Žalovaný tak k danému bodu shrnuje, že prvoinstanční orgán samostatným projednáním předloženého záměru 18 geotermálních vrtů v daném případě nijak nepochybil a nedopustil se tímto žádného porušení právního předpisu ani žádné věcné nesprávnosti.

8. K námitce možných negativních vlivů celkového stavebního záměru na dotčenou lokalitu žalovaný uvedl, že i nadále zastává názor, že předmětem tohoto posuzování prozatím je a má být pouze záměr geotermálních vrtů pro tepelná čerpadla, a nikoli případná navazující výstavba rekreačního bydlení, a tudíž nemá smysl zabývat se v současné fázi posuzování případnými negativními vlivy a dopady tohoto navazujícího záměru na jednotlivé složky životního prostředí, jak je identifikoval žalobce (nárůst dopravního provozu a hluku, nakládání s odpady a odpadními vodami, vliv na podzemní vody a okolní flóru a faunu, narušení krajinného rázu, historického rázu zámeckého komplexu Palvínov i tradičního charakteru šumavské horské zástavby, výrazný nárůst kapacity bydlení a ubytování v dané lokalitě). Jak již konstatováno u předchozího bodu, budou tyto otázky hodnoceny až v rámci případného posuzování tohoto navazujícího záměru, a to včetně posouzení otázky kumulace vlivu na životní prostředí u obou souvisejících záměrů.

9. K námitce možných negativních vlivů posuzovaného záměru geotermálních vrtů na dotčenou lokalitu žalovaný konstatoval, že žalobce polemizuje se závěrem proběhlého zjišťovacího řízení, že posuzovaný záměr 18 geotermálních vrtů nemůže mít významný vliv na životní prostředí a veřejné zdraví a nebude tak dále hodnocen podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Naopak je toho názoru, že tento záměr, i pokud je postaven samostatně a bez záměru hlavního, může vykazovat zásadní vliv na okolní životní prostředí, a to zvláště v hydrogeologické oblasti. Vzhledem k velkému množství a hustotě plánovaných vrtů nelze v dotčené lokalitě i navazujícím území vyloučit případné změny struktury pramenišť, ložisek, proudění, kvality, teploty a vlastností podzemních vod, a to s možným následkem „stržení“ pramenů podzemní vody u okolních majitelů studní. Žalovaný se v dané otázce přiklonil k závěru vyslovenému v prvoinstančním rozhodnutí, že posuzovaný záměr významně nenaruší hydrologické poměry a stav a kvalitu podzemních vod dotčené lokality. Tento závěr se opírá o hydrogeologický posudek daného záměru, tvořící přílohu oznámení posuzovaného záměru a vypracovaný v červenci 2025 K. R., znalcem se sídlem P., IČO: X., odborná způsobilost v oboru hydrogeologie, sanační geologie, geochemie, environmentální geologie a ložisková geologie č. 2597/2023. Ze závěru výše jmenovaného odborného posudku vyplývá, že předložený záměr lze v této lokalitě uskutečnit bez rizika ovlivnění hydrogeologických poměrů za předpokladu dodržení podmínek a doporučení, jež jsou uvedena v kapitole 9 tohoto odborného posudku (při vrtání propažit plnou ocelovou zárubnicí méně soudržné a případně zvodnělé vrstvy do úrovně cca 5-10 m, provádění vrtných prací za dozoru odborně způsobilé osoby – hydrogeologa, provedení injektáže vrtů v celém profilu nepropustnou směsí za účelem zamezení propojení dílčích zvodnělých horizontů, a to ihned po vyhloubení vrtů a následném osazení výměníku tepelného čerpadla). Při splnění uvedených opatření nedojde dle citovaného odborného posudku při realizaci ani provozu posuzovaného záměru k nežádoucímu propojení hydrogeologických horizontů ani k žádnému jinému zásahu do stavu, množství a kvality místních podzemních vod. Dle téhož posudku nelze v průběhu vrtání vyloučit krátkodobé ovlivnění hladiny, popř. krátkodobé zakalení vody ve studních ve vzdálenosti do cca 10-20 m od vrtů (v této vzdálenosti od vrtů se nicméně žádná studna nevyskytuje). U vzdálenějších studní potom není žádné negativní ovlivnění způsobené vrtnými pracemi předpokládáno, nicméně zpracovatel posudku doporučuje v okruhu do cca 30-60 m od místa provedení jednotlivých vrtů provádět během průběhu vrtných prací kontrolní monitoring hladiny podzemní vody alespoň jednou denně. K obdobnému závěru (byť rovněž na základě výše citovaného posudku K. R.) dospěl ve svém stanovisku podle , o vodách vydaném dne 22. 7. 2025 pod č.j. PVL-42866/2025/140, i místně příslušný správce povodí – Povodí Vltavy, s.p., závod Horní Vltava, se sídlem Litvínovická 5, České Budějovice, když konstatoval, že z hlediska zájmů daných platným Národním plánem povodí Labe a Plánem dílčího povodí Horní Vltavy je uvedený záměr možný, protože lze předpokládat, že jeho realizací nedojde ke zhoršení chemického a ekologického stavu dotčeného útvaru povrchových vod ani chemického a kvantitativního stavu vod podzemních. Žalobce vznesl rovněž námitku, že i z odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí je zjevné, že ke zvýšení rizika zásahu do životního prostředí může dojít i únikem ropných látek. K tomu žalovaný rovněž opakovaně uvádí, že tímto konstatováním není míněno riziko úniku těchto látek při samotném průběhu zamýšlených vrtných prací, ale při běžném provozu dopravní a stavební techniky (úkapy olejů a provozních kapalin u nákladních automobilů a stavebních strojů) na povrchu staveniště. Jedná se tak o běžné riziko existující při každé stavební činnosti, jež lze účinně eliminovat při použití příslušných preventivních opatření (technická údržba dopravních prostředků a stavebních strojů, zajištění sorbentů a jejich použití v případě potřeby). Žalobce též zpochybňuje závěr správních orgánů, že realizací jak posuzovaného záměru, tak i záměru navazujícího, nebude dotčena „Palvínovská alej ke statku“, požívající ochrany podle , o ochraně přírody a krajiny. Žalovaný nicméně této námitce nepřisvědčuje, neboť jak již s odkazem na přílohu 03.4 k projektové dokumentaci vrtů a jejich horizontálního propojení konstatoval ve svém rozhodnutí prvoinstanční orgán, bude příjezd vozidel a stavební techniky veden výhradně po komunikaci ze severozápadní strany zámeckého areálu, tedy zpoza objektu zámku, a nikoli přes předmětnou lipovou alej. Konkrétně bude vjezd na staveniště zajištěn po již v minulosti využívané komunikaci na pozemku p.č. XA. v k.ú. Š. Oznamovatel ve svém vyjádření k odvolání upřesnil, že uvedená alternativní přístupová trasa k dotčenému pozemku povede konkrétně po silnici III. třídy na pozemku p.č. XB. a zpevněné komunikaci na pozemku p.č. XA. a dále přes pozemky p.č. XC. a st. XD. (všechny v odstavci uvedené pozemky se nacházejí v k.ú. Š.). Jedná se tedy o přístupovou trasu obcházející zámek Palvínov směrem k dotčenému pozemku z opačné strany než cesta vedoucí Palvínovskou alejí, jež tak v daném případě k tomuto účelu použita nebude. Lze tak shrnout, že ani provoz dopravní a stavební techniky ani realizace posuzovaného záměru výstavby geotermálních vrtů se nijak nedotkne ani Palvínovské aleje ani dalších, v dotčené lokalitě se nacházejících památných stromů, včetně jejich ochranných pásem.

IV.

Vyjádření osoby zúčastněné na řízení 1)

10. Oznamovatel jakožto osoba zúčastněná na řízení 1) k věci uvedl následující.

11. Žalobní námitky se zcela překrývají s obsahem žalobcova odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí, v němž žalobce namítal, že prvoinstanční orgán „posouzení podle zákona nepodrobil celkový stavební záměr oznamovatele, ale jen jeho jednotlivou samostatnou část“. Žalobci se přitom od žalovaného dostalo srozumitelné odpovědi, že „předmětem tohoto posuzování prozatím je a má být pouze záměr geotermálních vrtů pro tepelná čerpadla, a nikoli případná navazující výstavba rekreačního bydlení“. Žalobce však nijak věcně nereaguje na závěry žalovaného a jen opakuje své přesvědčení, že dle jeho názoru měl být posuzován „celkový záměr“. Oznamovatel proto považuje žalobu za neopodstatněnou, a to z následujících důvodů: (i) žalobce se domáhá posouzení jiného záměru, než který byl prvoinstančnímu orgánu oznámen, ačkoli případná navazující výstavba představuje samostatný záměr, (ii) žalobcovy „obavy“ z ovlivnění hydrogeologických poměrů nemají relevantní skutkovou oporu a byly vyvráceny odborným posudkem, proti němuž žalobce nepředložil žádnou odbornou oponenturu, nýbrž se omezil na prostý nesouhlas.

12. Oznamovatel zdůraznil, že prvoinstanční orgán v rámci svého rozhodnutí posuzoval záměr spočívající (pouze) ve „vyhloubení 18 geotermálních vrtů označených jako vrty V-1 až V-18 pro umístění kolektoru tepelných čerpadel (systému země-voda)“ (dále jen „Záměr“) na základě oznámení a jeho příloh ze dne 3. 11. 2025 (dále jen „Oznámení“). Naproti tomu žalobce požaduje, aby správní orgány zkoumaly blíže neurčený „celkový záměr“, jenž žalobce popisuje jako „výstavba kapacitního ubytovacího zařízení“. Zatímco samotný Záměr (tj. soustavu vrtů) žalobce označuje jako „technickou součást uvedeného celkového investičního záměru“. Z toho je patrné, že žalobce směšuje předmět zjišťovacího řízení s otázkou případné kumulace vlivů různých záměrů. Oznamovatel připomíná, že zjišťovací řízení se zahajuje na podkladě oznámení (§ 7 odst. 3 věta první zákona o posuzování vlivů na životní prostředí), a proto předmětem zjišťovacího řízení je výhradně konkrétní záměr vymezený v oznámení. Nejvyšší správní soud jednoznačně judikoval, že „příslušný úřad tedy posuzuje záměr v takové podobě (kapacita, další parametry, umístění atp.), v jaké mu byl oznamovatelem předložen“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2023, č.j. -44, bod 31). Jinými slovy, prvoinstanční orgán byl ex lege vázán vymezením Záměru dle Oznámení, naopak nebyl oprávněn hodnotit neexistující „celkový záměr“, neboť Oznámení podávalo informace výlučně ve vztahu k Záměru. Prvoinstanční orgán nesmí namísto oznamovatele, resp. sám od sebe konstruovat jiný „celkový záměr“ a následně podrobit zjišťovacímu řízení tento hypoteticky „celek“. Vázanost obsahem Oznámení představuje zákonný projev dispoziční zásady, na níž je zjišťovací řízení – stejně jako každé správní řízení o žádosti – důsledně vystavěno (srov. k vázanosti stavebního úřadu žádostí stavebníka obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2024, č.j. -85, bod 18).

13. Oznamovatel dále uvedl, že žalobce opakuje nepodložená tvrzení o možném negativním vlivu Záměru na hydrogeologické poměry v lokalitě: „dojde k podstatnému ovlivnění teploty a kvality podzemní vody, ale i změně celkové struktury příslušného ložiska“. Ovšem žalobce žádné ze svých kategorických tvrzení neopírá o jakýkoli podklad; žalobce se omezuje na lakonické konstatování, že „[u]vedené obavy předložený hydrogeologický posudek zcela nevyvrací“. Na tomto základním procesním východisku nemůže nic změnit ani odkaz žalobce na § 5 odst. 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Oznamovatel upozorňuje, že definičním znakem dlouhodobého záměru je jeho etapizace. Žalobcem prosazovaný výklad § 5 odst. 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí neodůvodněně zaměňuje dobu existence výsledné stavby za dobu samotné realizace záměru. Jak přiléhavě vysvětlil žalovaný ve svém vyjádření ze dne 11. 8. 2026, rozhodující je dlouhodobost výstavby (stavební činnosti), která si právě pro svou časovou náročnost vyžaduje rozdělení jednoho záměru do jednotlivých realizačních etap (typicky při výstavbě liniové infrastruktury). V případě dlouhodobého záměru dle § 5 odst. 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí totiž jde o jediný záměr realizovaný postupně v jednotlivých etapách (nikoli o libovolné dva záměry, mezi nimiž potenciálně existuje určitá funkční vazba). Zákonodárce určil, že záměrem se rozumí stavby uvedené v příloze č. 1 zákona [§ 3 písm. a) bod 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí]. V tomto směru je podstatné, že hlubinné geotermální vrty (bod 14 přílohy č. 1) a hypotetické ubytovací zařízení (bod 116 přílohy č. 1) jsou v zákoně upraveny jako samostatné druhy záměrů; zákon s nimi systematicky zachází jako se dvěma odlišnými záměry, tudíž pojmově nemohou představovat etapy jediného dlouhodobého záměru dle § 5 odst. 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Oznamovatel dodává, že prvoinstanční orgán je – i v případě dlouhodobého záměru dle § 5 odst. 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí – vázán oznámením. Oznamovatel uzavírá, že žalobce ve skutečnosti nepožaduje posouzení dvou etap jednoho dlouhodobého záměru, nýbrž společné posouzení dvou druhově odlišných záměrů jen proto, že mezi nimi spatřuje funkční souvislost. Pro takový postup však § 5 odst. 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí oporu neposkytuje. Ostatně, „celkový záměr“, na němž žalobce svou argumentaci staví, je jen hypotetickou konstrukcí žalobce, nikoli Záměrem předloženým Oznamovatelem prvoinstančnímu orgánu k posouzení. Na okraj Oznamovatel poznamenává, že stejně nepodložené je i tvrzení žalobce, že by následkem „odděleného“ posuzování Záměru byl „celkový investiční záměr rozdělován na formální nefunkční dílčí části, které by samy o sobě nedávaly provozní ani funkční smysl“. Žalobce nijak nepřibližuje svou úvahu, na základě níž dovozuje, že realizace soustavy geotermálních vrtů pro tepelná čerpadla „nedává smysl“, ačkoli zjevným účelem Záměru je zajistit zdroj tepla pro objekt zámku.

14. Oznamovatel dále v části vyjádření uvozené slovy „Hydrogeologická nezávadnost záměru byla prokázána posudkem“ uvedl, že přílohou Oznámení bylo hydrogeologické posouzení zpracované odborně způsobilou osobou (K. R., červenec 2025). V tomto podkladu odborná osoba výslovně uvedla, že Záměr „lze v této lokalitě uskutečnit bez rizika ovlivnění HG poměrů, pokud budou dodrženy výše uvedené podmínky a doporučení“ (viz hydrogeologické posouzení, str. 8). Nadto, tyto odborné závěry nezůstaly osamoceny (viz vyjádření Krajské hygienická stanice Plzeňského kraje ze dne 5. 12. 2025, č.j. a stanovisko Povodí Vltavy, s.p. ze dne 22. 7. 2025, č.j. ). Oznamovatel poukazuje na to, že proti těmto odborným závěrům žalobce nepředložil žádný oponentní (odborný) podklad. Žalobce ani neformuloval konkrétní výhrady k obsahu hydrogeologického posouzení. Prostý (laický) nesouhlas žalobce ipso facto není s to zpochybnit závěry odborně způsobilé osoby. Slovy Nejvyššího správního soudu tak lze uzavřít, že žalobce nepředložil „žádný důkaz, který by skutkový stav zjištěný z uvedeného odborného podkladu zpochybňoval“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2024, č.j. -32, bod 17). Oznamovatel doplňuje, že námitka možného zásahu do dřevin Palvínovské aleje neodpovídá obsahu Oznámení: přístup na pozemek bude zajištěn trasou obcházející zámek. Stejně nepřiléhavý je i poukaz žalobce na riziko úkapu provozních kapalin ze stavební techniky, které je imanentní každé stavební činnosti, a proto se tato běžná provozní rizika řeší standardními preventivními opatřeními. Ostatně, potenciální úkap kapalin ze stavební techniky na staveništi zjevně nezakládá významný vliv na životní prostředí ve smyslu § 7 odst. 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.

15. Závěrem oznamovatel uvedl, že veškerá polemika žalobce s údajným „celkovým záměrem“ se míjí s předmětem tohoto zjišťovacího řízení, resp. napadeného rozhodnutí. Správní orgány správně posuzovaly Záměr v podobě předložené oznamovatelem. Zjišťovací řízení vedené ve věci konkrétního technického zařízení (tj. soustavy 18 vrtů) nemůže suplovat budoucí posouzení hypotetického, dosud neoznámeného navazujícího záměru. Žalobní argumentace týkající se hydrogeologických poměrů zůstává v rovině nepodložených obav a spekulací. Žalobce nemůže zpochybnit odborný podklad opakováním právě těch možných negativních následků, které byly předmětem hydrogeologického posouzení a které odborně způsobilá osoba vyloučila.

V.

Posouzení věci soudem

16. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit nebo které jsou jim známy, a že účastníci a osoby zúčastněné na řízení 1) a 2) souhlasili s projednáním věci bez jednání a osoba zúčastněná na řízení 3) ve lhůtě dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu nevyjádřila nesouhlas s projednáním věci bez jednání, ač byla poučena o tom, že v takovém případě se bude mít za to, že souhlas je udělen, rozhodl soud v souladu s , (dále jen „“) o věci samé bez jednání.

17. V souladu s , 2 vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.

A.

18. Předně je nezbytné uvést, že žalovaný v napadeném rozhodnutí odůvodnil, proč „se z jeho pohledu nejedná o dlouhodobý záměr ve smyslu § 5 odst. 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.”

19. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, žalovaný nejprve vyložil, jak rozumí pojmu dlouhodobý záměr podle § 5 odst. 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Za jeho podstatný znak označil etapizaci, tedy postupné posuzování samostatných etap záměru, pokud jej vzhledem k rozsahu a době trvání nelze posoudit celý najednou. Uvedl také příklady těžebních činností probíhajících po generace a rozsáhlých infrastrukturních celků (např. dálniční sítě, letiště) realizovaných po částech.

20. Toto pojetí pak žalovaný vztáhl na posuzovanou věc. Uvedl, že předmětem řízení je záměr 18 hlubinných geotermálních vrtů, který oznamovatel předložil jako samostatný podlimitní záměr. Výslovně uzavřel, že tento záměr, a to ani ve spojení s celkovým stavebním záměrem rekreační výstavby, uvedené charakteristice dlouhodobého záměru neodpovídá, a proto se na něj § 5 odst. 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí nevztahuje.

21. Žalovaný dále vysvětlil, proč do posuzovaného záměru nebyla zahrnuta případná navazující výstavba ubytovacího zařízení. Považoval ji za samostatný záměr, který by v případě realizace podléhal samostatnému zjišťovacímu řízení. Možnost kumulace vlivů obou souvisejících záměrů přitom podle napadeného rozhodnutí může být posouzena v tomto případném řízení, v rámci kapitoly B.I.4 oznámení.

22. Dlužno doplnit, že žalobce tyto konkrétní závěry žalovaného žalobními námitkami konkrétním způsobem nezpochybnil.

B.

23. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 17. 12. 2021, č.j. - 86, v části III.1, označené slovy „Tzv. salámová metoda v procesu EIA” uvedl následující.

24. „K praxi, při níž dochází k dělení záměrů na menší části, se staví unijní úprava v zásadě neutrálně. Zapovídá však postup, který vede k obcházení procesu EIA účelovým dělením záměrů na menší celky vyloučené z působnosti předpisů o EIA, tedy tzv. salámovou metodu.

25. Zákaz využívání tzv. salámové metody v procesu EIA je projevem požadavku komplexního hodnocení vlivů záměrů na životní prostředí, který se stal základem již původní směrnice EIA z roku 1985 (85/337/EHS). Hlavním cílem směrnice bylo podle jejího šestého bodu odůvodnění a v souladu s jejím článkem 2 podrobit předchozímu posouzení všechny záměry, které by mohly mít významný vliv na životní prostředí zejména v důsledku své povahy, rozsahu nebo umístění (viz např. rozsudky SDEU ze dne 18. 10. 2011 ve věci C128/09, Boxus a další, bod 41, ze dne 16. 2. 2012 ve věci C182/10, Solvay a další, bod 35).

26. Směrnice EIA z roku 2011 (2011/92/EU) přebírá stejnou logiku (viz zejm. body 7, 14 a 15 odůvodnění a čl. 2 odst. 1 směrnice) a její obsah je v podstatě totožný (viz rozsudek SDEU ze dne 26. 7. 2017 ve spojených věcech C196/16 a , Comune di Corridonia, bod 31). Jelikož podle bodu 1 odůvodnění směrnice EIA kodifikuje směrnici 85/337/EHS, platí výklad, který SDEU podal ohledně ustanovení posledně uvedené směrnice, i pro směrnici EIA, pokud jsou jejich ustanovení totožná (viz rozsudek SDEU ze dne 29. 7. 2019 ve věci C411/17, InterEnvironnement Wallonie a Bond Beter Leefmilieu Vlaanderen, bod 60).

27. SDEU proto při výkladu jednotlivých ustanovení obou směrnic vždy postupuje ve prospěch posouzení záměrů s potenciálním významným vlivem na životní prostředí (viz např. rozsudek SDEU ze dne 19. 9. 2000 ve věci C287/98, Linster, bod 52) a dokonce dovodil, že tehdejší čl. 2 odst. 1 a čl. 4 odst. 2 směrnice mohou mít přímý účinek (rozsudky SDEU ze dne 24. 10. 1996 ve věci C72/95, Kraaijeveld a další, bod 62, ze dne 7. 1. 2004 ve věci C201/02, Wells, bod 61).

28. Zásady komplexního hodnocení se SDEU dovolává i při výkladu úpravy různých výjimek a odchylných režimů, které umožňují omezit rozsah provádění procesu EIA. Tyto výjimky musí být interpretovány restriktivně, aby nebylo možné obcházet základní požadavky směrnice úplným vyjímáním konkrétních záměrů z procesu EIA (viz rozsudek SDEU ze dne 16. 9. 1999 ve věci C435/97, WWF a další, bod 65) nebo stanovením příliš vysokých prahových hodnot a kritérií pro celé skupiny záměrů, u kterých není možné vliv na životní prostředí zcela vyloučit (viz rozsudek SDEU ze dne 2. 5. 1996 ve věci C133/94, Komise v. Belgie, bod 42). Přitom platí, že oblast působnosti unijní úpravy je rozsáhlá a její cíl velmi široký (viz rozsudek SDEU ze dne 7. 8. 2018 ve věci C329/17, Prenninger a další, bod 36).

29. Ze stejného důvodu, aby unikl posouzení vlivů na životní prostředí, nelze ani záměr uměle dělit nebo přehlížet kumulativní účinek různých záměrů (viz rozsudek SDEU ze dne 21. 9. 1999, ve věci C392/96, Komise v. Irsko, bod 76), nebo brát v úvahu pro posouzení vlivů záměru nebo jeho změny na životní prostředí pouze přímé účinky zamýšlených samotných stavebních prací, aniž by byly zohledněny vlivy na životní prostředí, které mohou být vyvolány používáním nebo provozem stavebních děl, které jsou výsledkem těchto prací (viz rozsudek SDEU ze dne 28. 2. 2008 ve věci C2/07, Abraham a další, bod 43). Není možné ani uměle dělit záměry jen z důvodu, že přecházejí přes hranice několika členských států [viz rozsudek SDEU ze dne 10. 12. 2009 ve věci C205/08, Umweltanwalt von Kärnten, na který odkazuje stěžovatel 1), body 53 a 57, k tomu i viz rozsudek NSS ze dne 16. 11. 2018, č. j. , bod 15]. Těmito postupy by ztratila úprava procesu EIA smysl.

30. Výše uvedené se pochopitelně týká i záměrů dopravní infrastruktury. SDEU např. v rozsudku ze dne 16. 9. 2004 ve věci C227/01, Komise v. Španělsko, který se týkal výstavby úseku železniční trati, uvedl, že „(p)okud by argumentace španělské vlády byla přijata, užitečný účinek směrnice 85/337 by mohl být vážně zpochybněn, neboť by stačilo, aby dotyčné vnitrostátní orgány rozdělily záměr týkající se delší vzdálenosti na menší po sobě jdoucí trasy, aby se ustanovením této směrnice vyhnul jak celý záměr, tak trasy vzniklé po rozdělení“ (bod 53). Citované závěry SDEU potvrdil i v rozsudku ze dne 25. 7. 2008 ve věci C142/07, Ecologistas en AcciónCODA, který se týkal výstavby silničního okruhu okolo města Madrid (viz zejm. body 39 a 44).

31. Unijní úprava, jak ji vykládá citovaná judikatura SDEU, tedy vychází z požadavku, aby byly záměry při posuzování jejich dopadů na životní prostředí vnímány jako logické funkční celky, a čelí zejména tomu, aby byl jejich účelovým členěním obcházen požadavek jejich posuzování. To samo o sobě nebrání, aby v navazujících řízeních byly tyto záměry povolovány po etapách nebo částech, pokud tím nebudou narušeny požadavky na posouzení záměrů. Způsob, jakým investor k rozdělení záměru přistoupí, může být ovlivněn požadavky různých právních předpisů (např. v návaznosti na povahu využívaných zařízení; k tomu viz např. rozsudek SDEU ze dne 4. 12. 2008 ve věci C317/07, Lahti Energia), v zásadě je však ponechán na jeho vlastním uvážení. Podstatné je, aby došlo ke včasnému a úplnému posouzení záměru jako celku, tj. bez ohledu na to, v jakém členění nebo pořadí budou jednotlivé části povolovány.

32. Požadavky bránící účelovému rozdělování záměrů reflektuje rovněž zákon EIA, především ve vymezení způsobu posuzování vlivů záměru na životní prostředí (§ 5) a kritérií pro zjišťovací řízení (Příloha č. 2). Podobně jako v případě unijní úpravy dochází i v zákoně EIA k postupnému upřesňování dílčích podmínek, které je možné odvodit i z obecných zásad procesu EIA. To je i důvod, proč současná úprava zákona EIA již bere větší ohled na dělení a etapizaci záměrů, ke kterým v praxi dochází (viz výše).

33. Judikatura českých soudů, která posuzuje případy účelového dělení záměrů, odpovídá závěrům SDEU. NSS např. již v rozsudku ze dne 6. 8. 2009, č. j. , dovodil: „Pod tíhou těchto okolností a tímto úhlem pohledu vnímá kasační soud dělení stavby (tvrzení samostatnosti jednotlivých staveb, z nichž záměr sestává) jako účelové obcházení zákona. Nejvyšší správní soud si na tomto místě dovoluje na okraj poznamenat, že takové dělení by nasvědčovalo použití strategie tzv. „salámové metody‏“. Takto bývá v praxi neformálně označována taktika, která se v praxi používá pro strategii, kdy se kontroverzní nebo obtížné cíle a řešení, nejen ve stavebnictví při trasování silnic a dálnic, rozdělí na dílčí kroky a prosazují se postupně. Dle přesvědčení kasačního soudu by však namísto toho bylo v daném případě nanejvýš vhodné užít spíše metodu opačnou, kterou by bylo možno obrazně označit termínem „puzzle‏“.“ V rozsudku ze dne 1. 8. 2012, č. j. , NSS doplnil, že „komplexní ochranu životního prostředí tedy musí zajišťovat především územní rozhodnutí. Pokud má stěžovatel za to, že ve vztahu k dané koncepci nebyla komplexní ochrana veřejného zájmu na ochraně přírody a krajiny poskytnuta v dostatečné míře, může tyto námitky vznést v územním řízení, případně v navazujícím řízení o správní žalobě proti územnímu rozhodnutí, v jehož rámci může správní soud posuzovat i zákonnost stanoviska EIA a tedy nezákonnost posouzení požadavků na ochranu životního prostředí ke koncepci jako celku. Právě ze shora uvedených důvodů je u výše zmíněných postupů (vydávání stanoviska EIA, územní řízení) nežádoucí tzv. „salámová“ metoda. Takto bývá v praxi neformálně označována taktika, která se v praxi používá pro strategii, kdy se kontroverzní nebo obtížné cíle a řešení, nejen ve stavebnictví při trasování silnic a dálnic, rozdělí na dílčí kroky a prosazují se postupně.‏“

34. Nejvyšší správní soud obecně vnímá praktiku účelového rozdělování záměrů jako nežádoucí, a to nejen ve vztahu k posuzování vlivů na životní prostředí v procesu EIA, ale také ve vztahu k posuzování koncepcí (proces SEA), povolování výjimek z ochrany ohrožených druhů živočichů a rostlin (viz např. rozsudek NSS ze dne 1. 8. 2012, č. j. ) nebo obecně při postupném umisťování staveb, které samy sice nijak výrazně, ale v součtu jednotlivých případů znamenají postupné a významné přitěžování již existující nadlimitní zátěži v území (viz rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2012, č. j. ). Účelové dělení záměrů je podle ustálených závěrů nejen nežádoucí, ale také nezákonnou praktikou (viz např. rozsudek NSS ze dne 21. 6. 2012, č. j. ).

35. Ve vztahu k rozhodované věci jsou klíčové závěry, ke kterým NSS dospěl v rozsudku ze dne 13. 12. 2018, č. j. : „Soudní praxe konstatuje nepřípustnost salámové metody zejména v souvislosti s liniovými stavbami (typicky stavba dálnic či silničních obchvatů), kdy poté, co jsou schváleny (a často i postaveny) neproblematické úseky liniové stavby, je vznesen požadavek na postavení posledních úseků problematických, a to za situace, kdy nezbývá prakticky žádná alternativa. Současně se v průběhu procesů EIA neprovede posouzení záměrů liniové stavby jako celku, ale posuzují se jednotlivé úseky. (…) O nepřípustnou salámovou metodu se jedná zejména tehdy, pokud etapizace výstavby umožní stavebníkovi vyhnout se určitým zákonným požadavkům či dosáhnout pro sebe příznivějšího výsledku (a například pro životní prostředí méně příznivého výsledku). V každém případě je vždy nutné v případě rozdělení stavby na jednotlivé etapy zohlednit jejich společnou existenci a společný dopad na zákonem chráněné zájmy. Je však třeba zároveň vzít v úvahu nutnou a logickou etapizaci výstavby, kdy zejména u rozsáhlejší výstavby zpravidla nebude z objektivních důvodů možné realizovat všechny stavby v časově blízce souvisejícím termínu. Je možné přihlédnout též k vzájemné podmíněnosti jednotlivých částí výstavby. Pokud by například nebylo možné očekávat rozumné využití první části bez částí navazujících nebo by byly všechny stavby podmíněny novým společným řešením dopravní obslužnosti, je třeba důsledně trvat na vyhodnocení společného vlivu všech etap již v první fázi výstavby. Naopak méně rigidně je možné posuzovat případy, kdy jednotlivé etapy výstavby mohou v území plnit svoji funkci zcela samostatně a ani ve vzájemném spojení nelze očekávat výrazný negativní vliv na životní prostředí. Ani v takovém případě však není možné vyhnout se posuzování tzv. kumulativních a synergických vlivů, které může vyústit až v závěr, že navazující výstavba není s ohledem na kumulativní zátěž území přípustná.‏“

36. Ani česká právní úprava a judikatura správních soudů tedy nebrání, aby záměr, který byl jako celek posouzen v procesu EIA, byl v navazujících řízeních povolován po částech. Takové rozdělení stavebního záměru na několik etap a vedení samostatného povolovacího řízení pro každou z etap je přípustným a mnohdy zároveň účelným postupem investora i stavebního úřadu. To plyne mimo jiné z míry podrobnosti záměru, jak je vymezen nejprve ve fázi EIA a posléze v jednotlivých navazujících řízeních. Obdobný princip se ostatně uplatňuje i ve vztahu mezi jednotlivým navazujícími řízeními, zejména mezi řízením územním a na něj navazujícími, u větších záměrů pravidelně vícero stavebními řízeními. I při tomto postupu musí být dodrženy požadavky plynoucí z právní úpravy posuzování vlivů na životní prostředí, jimiž jsou komplexnost posouzení, jeho aktuálnost a shoda posuzovaného záměru a záměru povolovaného.

37. Jeli již ve fázi posuzování vlivů záměru na životní prostředí známo, že navazující povolování záměru, jeho realizace, případně i uvedení do užívání bude probíhat po částech či etapách, je žádoucí, aby takové členění či etapizace byly součástí posouzení. Nelze totiž vyloučit, že dopady jednotlivých částí, pokud by byly realizovány a (třebas dočasně) provozovány samostatně, budou jiné (kvalitativně i kvantitativně) než dopady záměru jako celku. Bylli proto předmětem posouzení EIA záměr rychlostní silnice R 55 OlomoucPřerov jako celek (i zde se ve skutečnosti jedná pouze o jeden z úseků celé trasy silnice R 55, tedy z Olomouce do Břeclavi), není vadou posouzení, bylali již v této fázi předvídána jeho etapizace na dvě navazující stavby (byť se s ohledem na délku celého záměru a jednotnost jeho posouzení lze jen stěží ubránit pochybnostem o nezbytnosti tohoto postupu v konkrétním případě).“

C.

38. Žalobce v žalobě setrval na svém tvrzení, že záměr vybudování „geotermálních vrtů” měl být v souladu s ustanovením § 5 odst. 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí posuzován současně se záměrem „výstavby ubytovacího zařízení v areálu zámku”.

39. Podle § 5 odst. 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, v dlouhodobém záměru se jeho jednotlivé etapy posuzují samostatně a v kontextu vlivů záměru jako celku.

40. Z právě citovaného ustanovení vyplývá, že dopadá na „dlouhodobý záměr”, který je rozdělený do „etap”. Pokud se pak jedná o dlouhodobý záměr, který je rozdělený do etap, je nezbytné „jeho jednotlivé etapy posuzovat samostatně” a současně „v kontextu vlivů záměru jako celku”.

41. V nyní souzené věci tak bylo nutné posoudit, zda záměr vybudování „geotermálních vrtů” a záměr „výstavby ubytovacího zařízení v areálu zámku”, byly dvě etapy téhož „dlouhodobého záměru”.

42. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že předmětný záměr „je podle přílohy č. 1, kategorie II, bodu 14 zákona o posuzování vlivů podlimitním záměrem (Hlubinné geotermální vrty a hluboké vrty pro zásobování vodou u vodovodů s hloubkou od stanoveného limitu 200 m), avšak dosahuje alespoň 25% takto stanoveného limitu a současně má být umístěn ve zvláště chráněném území (CHKO Šumava, IV. zóna), takže se dle ustanovení § 4 odst. 1 písm. d) zákona o posuzování vlivů jedná o záměr případně podléhající posouzení jeho vlivů na životní prostředí, pokud by tak stanovil KÚPK v průběhu zjišťovacím řízení.” Pokud jde o žalobcem tvrzený záměr „výstavby ubytovacího zařízení v areálu zámku”, žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že „se nejspíše (při zachování parametru 96 lůžek) bude rovněž jednat o podlimitní záměr k bodu 116 (Rekreační a sportovní areály vně sídelních oblastí na ploše od stanoveného limitu – 1 ha a ubytovací zařízení vně sídelních oblastí s kapacitou od stanoveného limitu – 100 lůžek) podle kategorie II, přílohy č. 1 k zákonu o posuzování vlivů.” Žalobce tyto závěry v žalobě nijak konkrétním způsobem nerozporoval.

43. Pro posouzení věci je zásadní, že zde nedochází k žádnému účelovému rozdělování jednoho záměru do vícero záměrů, a to s cílem vyhnout se zjišťovacímu řízení. Předmětný záměr zjišťovacímu řízení podléhal a žalobcem tvrzený budoucí záměr zjišťovacímu řízení podléhat bude také.

44. Soud má dále za to, že se žalovaný s neurčitým právním pojmem „dlouhodobý záměr” vypořádal dostatečným způsobem i v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu. I Nejvyšší správní soud porušování zákona spojuje „zejména s liniovými stavbami (typicky stavbou dálnic či silničních obchvatů)”. Půjde tedy zpravidla o jeden typ záměru, který je účelově rozkouskován, aby nebyl komplexně posouzen jeho celkový vliv. Nelze ale samozřejmě vyloučit ani kumulovaný vliv odlišných záměrů, pokud společně navyšují zátěž stejného prvku ochrany. Jehož komplexnímu posouzení se chce oznamovatel záměrně vyhnout.

45. Nic takového ale v nyní souzené věci nenastalo. Oba žalobcem tvrzené záměry jsou odlišnými záměry podle přílohy č. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Žalobce netvrdí ani z ničeho nevyplývá, že by oba záměry navyšovaly zátěž stejného prvku ochrany. Žalobce jiné dotčení spojuje s posuzovaným záměrem a zcela jiné s tvrzeným budoucím záměrem. Skutečnost, že by se měl tvrzený budoucí záměr dotýkat hydrologických poměrů v území tvrzen ani prokázán nebyl.

46. Předmětný záměr spočívá ve vybudování 18 geotermálních vrtů, přičemž žalobce netvrdil ani neprokázal, že by to nebylo jejich konečné číslo. Nejde tedy o dlouhodobý záměr, který by měl samostatné etapy, jejichž vliv na hydrologické poměry by se v dané lokalitě plynutím času stupňoval.

47. Za této situace nelze dospět k závěru, že by došlo k nesprávnému nevedení společného zjišťovacího řízení pro oba záměry současně. Nedošlo tedy k porušení § 5 odst. 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.

48. Žalovaný současně nemohl pochybit tím, že se nezabýval vlivem tvrzeného budoucího záměru a tomu odpovídajícími námitkami žalobce, ale zabýval se pouze námitkami týkajícími se vlivu předmětného záměru. Stejně tak se těmito námitkami nemohl zabývat ani soud.

D.

49. Pokud jde o posouzení vlivu předmětného záměru, je nutné konstatovat, že se jím, resp. odvolacími námitkami žalobce, žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí zabýval. Námitka žalobce o nezabývání se namítanými skutečnostmi je tak nedůvodná.

50. Žalovaný uvedl: „MŽP se v dané otázce přiklonilo k závěru vysloveném v napadeném rozhodnutí KÚPK, že posuzovaný záměr významně nenaruší hydrologické poměry a stav a kvalitu podzemních vod dotčené lokality. Tento závěr se opírá o hydrogeologický posudek daného záměru, tvořící přílohu oznámení posuzovaného záměru a vypracovaný v červenci 2025 K. R., znalcem se sídlem P., IČO: X., odborná způsobilost v oboru hydrogeologie, sanační geologie, geochemie, environmentální geologie a ložisková geologie č. 2597/2023. Ze závěru výše jmenovaného odborného posudku vyplývá, že předložený záměr lze v této lokalitě uskutečnit bez rizika ovlivnění hydrogeologických poměrů za předpokladu dodržení podmínek a doporučení, jež jsou uvedena v kapitole 9 tohoto odborného posudku (při vrtání propažit plnou ocelovou zárubnicí méně soudržné a případně zvodnělé vrstvy do úrovně cca 5-10 m, provádění vrtných prací za dozoru odborně způsobilé osoby - hydrogeologa, provedení injektáže vrtů v celém profilu nepropustnou směsí za účelem zamezení propojení dílčích zvodnělých horizontů, a to ihned po vyhloubení vrtů a následném osazení výměníku tepelného čerpadla).

51. Při splnění uvedených opatření nedojde dle citovaného odborného posudku při realizaci ani provozu posuzovaného záměru k nežádoucímu propojení hydrogeologických horizontů ani k žádnému jinému zásahu do stavu, množství a kvality místních podzemních vod. Dle téhož posudku nelze v průběhu vrtání vyloučit krátkodobé ovlivnění hladiny, popř. krátkodobé zakalení vody ve studních ve vzdálenosti do cca 10-20 m od vrtů (v této vzdálenosti od vrtů se žádná studna nevyskytuje). U vzdálenějších studní potom není žádné negativní ovlivnění způsobené vrtnými pracemi předpokládáno, nicméně zpracovatel posudku doporučuje v okruhu do cca 30-60 m od místa provedení jednotlivých vrtů provádět během průběhu vrtných prací kontrolní monitoring hladiny podzemní vody alespoň jednou denně.

52. K obdobnému závěru (byť rovněž na základě výše citovaného posudku K. R.) dospěl ve svém stanovisku podle , o vodách, ve znění pozdějších předpisů, vydaném dne 22. 7. 2025 pod č. j. PVL-42866/2025/140 i místně příslušný správce povodí – Povodí Vltavy, s.p., závod Horní Vltava, se sídlem Litvínovická 5, České Budějovice, konstatoval, že z hlediska zájmů daných platným Národním plánem povodí Labe a Plánem dílčího povodí Horní Vltavy je uvedený záměr možný, protože lze předpokládat, že jeho realizací nedojde ke zhoršení chemického a ekologického stavu dotčeného útvaru povrchových vod ani chemického a kvantitativního stavu vod podzemních.”

53. Žalobce tyto závěry zcela pominul. Nevznesl proti nim žádnou konkrétně formulovanou žalobní námitku.

54. K obecným námitkám žalobce o dotčení hydrologický poměrů je nutné uvést, že z hydrologického posudku vyplývá, že budou-li dodrženy stanovené podmínky realizace, záměr nemůže mít významný vliv na životní prostředí a veřejné zdraví. Za situace, kdy žalobce nevznesl žádné námitky proti obsahu hydrologického posudku ani konkrétním závěrům žalovaného o jeho odvolacích námitkách, relevantním způsobem nezpochybnil zákonnost napadeného rozhodnutí.

E.

55. Tvrdí-li žalobce, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zjevné, že ke zvýšení rizik zásahu doživotního prostředí kupříkladu právě únikem ropných látek bezpochyby dojde, není toto tvrzení důvodné.

56. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že k úniku ropných látek může dojít, nikoli že k němu bezpochyby dojde. Zároveň vysvětlil, že jde o běžné riziko spojené s provozem dopravní a stavební techniky na povrchu staveniště, nikoli o riziko úniku látek při provozu vrtné soupravy v podzemí, a že mu lze účinně předcházet. Možnost takové běžné provozní události neprokazuje, že posuzovaný záměr zvýší riziko zásahu do životního prostředí, ani že k úniku ropných látek skutečně dojde.

F.

57. Nedůvodnou je i obecná námitka žalobce o tom, že dojde k poškození a ohrožení dřevin.

58. Prvoinstanční orgán v odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí uvedl, že „umístěním předloženého záměru nebudou dotčeny pozemky určené k plnění funkcí lesa ani ochranné pásmo lesa”. Dále uvedl, že „na zájmovém území a jeho okolí se nachází několik památných stromů (Lípa ve Vatětické aleji, Palvinovská alej ke statku a Skupina stromů v zámeckém parku Palvinov), avšak v oznámení záměru byla stanovena opatření pro ochranu dřevin při realizaci vrtů a horizontálního propojení (viz příloha 03.4 oznámení záměru). Dodržením technických, organizačních a kontrolních opatření, která byla navrhována v souladu s požadavky Správy NP Šumava, při realizaci předloženého záměru bude zajištěna ochrana dřevin dle ZOPK.”

59. Žalobce neuvádí, které konkrétní dřeviny ani jakým způsobem mají být záměrem poškozeny či ohroženy, ani nezpochybňuje účinnost stanovených ochranných opatření. Jeho obecná obava proto správnost závěrů prvoinstančního orgánu nevyvrací.

G.

60. Jde-li o vyjádření osoby zúčastněné na řízení, tato se postavila na stranu žalovaného. Její úspěch se tak odvíjí od úspěchu žalovaného.

VI.

Rozhodnutí soudu

61. Soud neshledal žádný z žalobcem uvedených žalobních bodů důvodným, a proto žalobu podle zamítl, neboť není důvodná.

VII.

62. Soud nerozhodl na základě dalších důkazů, neboť toho nebylo třeba k posouzení důvodnosti či nedůvodnosti žaloby.

VIII.

Náklady řízení

63. Podle by měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, když měl ve věci plný úspěch. Jelikož žalovanému žádné důvodně vynaložené náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

64. Osoba zúčastněná na řízení má podle právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalobci, pokud bránila své právo, které jí vyplývalo z rozhodnutí nebo jiného úkonu napadeného žalobou. V ostatních případech má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může jí soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení.

65. Osoba zúčastněná na řízení 1) byla ve správním řízení oznamovatelem a v řízení před soudem bránila své právo, které jí vyplývalo z napadeného rozhodnutí. Osoba zúčastněná na řízení 1) tak má právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalobci. Tyto náklady spočívají v odměně advokáta za 2 úkony právní služby, a to podle , d) , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát (i) převzal a připravil zastoupení osoby zúčastněné na řízení 1) a (ii) učinil jejím jménem podání ve věci samé. Podle a . advokátního tarifu činí sazba za jeden úkon právní služby ve věcech žalob projednávaných podle částku 4 620 Kč, tj. za dva úkony právní služby 9 240 Kč. Podle advokátního tarifu má advokát za jeden úkon právní služby nárok na paušální částku ve výši 450 Kč, tj. 900 Kč za dva úkony právní služby. Vzhledem k tomu, že zástupce osoby zúčastněné na řízení 1) je plátcem daně z přidané hodnoty, resp. je společníkem advokátní kanceláře, jež je plátkyní daně z přidané hodnoty, zvyšují se náklady řízení o částku odpovídající této dani. Částka daně z přidané hodnoty činí po zaokrouhlení 2 129 Kč. Náklady řízení tedy včetně DPH činí částku ve výši 12 269 Kč. Lhůtu k plnění určil soud podle , (dále jen „“), ve spojení s Místo plnění určil soud v souladu s per analogiam ve spojení s

66. Osoby zúčastněné na řízení 2) a 3) nebránily své právo, které by jim vyplývalo z napadeného rozhodnutí, a nemají tak právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalobci dle věty první Vzhledem k tomu, že soud neuložil osobám zúčastněným na řízení 2) a 3) žádnou povinnost, nemohly jim vzniknout náklady podle věty druhé Soud neshledal ani důvodů zvláštního zřetele hodných, které by přiznání nákladů osobám zúčastněným na řízení 2) a 3) odůvodňovaly dle věty třetí Soud proto rozhodl, že osoby zúčastněné na řízení 2) a 3) nemají právo na náhradu nákladů.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost. Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň 22. září 2026

Mgr. Alexandr Krysl v.r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.