Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Az 23/2026 - 26

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Volkovou ve věci

žalobce: V. D.

státní příslušnost Ukrajina

toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty

sídlem Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 8. 2026, č. j. OAM-1069/VL-VL17-VL14-Z-ZZC-2026, ve věci zajištění cizince,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne ze 26. 8. 2026, č. j. OAM-1069/VL-VL17-VL14-Z-ZZC-2026, se ruší.

II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) dne 14. 9. 2026 brojil proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 8. 2026, č. j. OAM-1069/VL-VL17-VL14-Z-ZZV-2026 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zajistil žalobce v zařízení pro zajištění cizinců podle , o azylu (dále jen „“), přičemž dobu trvání zajištění podle stanovil do 9. 12. 2026.

II. Napadené rozhodnutí a skutečnosti, které mu předcházely

2. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že dne 19. 8. 2026 dozorčí služba Policie České republiky, Krajského ředitelství Královehradeckého kraje, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, kontrolovala na ubytovně na adrese X, vyzvala žalobce k předložení dokladů, prokazujících jeho oprávnění pobývat na území České republiky a států Evropské unie. Žalobce nedisponoval žádným cestovním dokladem.

3. Rozhodnutím ze dne 19. 8. 2026, č. j. KRPH-85843-25/ČJ-2026-050022, Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Královehradeckého kraje (dále jen „krajské ředitelství“), žalobce zajistilo podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, za účelem vycestování, kdy cizinec nevycestoval v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění nebo nevycestoval z území na základě výzvy soudu k vycestování podle trestního řádu.

4. Žalobce dne 22. 8. 2026 požádal o udělení mezinárodní ochrany v České republice.

5. Do protokolu o pohovoru ve věci žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 1. 9. 2026 žalobce mimo jiné uvedl, že je na Ukrajině válka a že on do války nechce.

6. Součástí správního spisu je opis z evidence rejstříku trestů fyzických osob, ze kterého vyplývá, že byl žalobce třikrát odsouzen, přičemž trestním příkazem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 23. 2. 2026, č. j. 2T30/2025-87. Žalobce převzal dne 16. 3. 2026 výzvu k vycestování, povinnost vycestovat však nerespektoval. Od 13. 8. 2026 je žalobce veden v evidenci nežádoucích osob.

7. Napadeným rozhodnutím žalovaný žalobce zajistil v zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty podle a stanovil dobu trvání zajištění podle do 9. 12. 2026. Žalovaný uvedl, že bylo žalobci trestním příkazem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 23. 2. 2026, č. j. -87 (dále jen „rozhodnutí o soudním vyhoštění“), uloženo soudní vyhoštění na dobu dvou let. Žalobce dne 16. 3. 2026 převzal výzvu k vycestování se stanovenou lhůtou k vycestování do 5 dnů ode dne propuštění z výkonu trestu. Z výkonu trestu byl žalobce propuštěn dne 7. 8. 2026, nicméně povinnost vycestovat nerespektoval, a byl tak od 13. 8. 2026 veden v evidenci nežádoucích osob. Na území České republiky přicestoval v lednu 2022, zařídil si dočasnou ochranu, ale v současné době už ji udělenou nemá. Žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany až poté, co byl zadržen policií za účelem realizace vyhoštění a umístění do zařízení pro zajištění cizinců. O mezinárodní ochranu žalobce nikdy předtím nežádal a nesdělil, jaké překážky mu v tom bránily. Žalovaný měl tak za prokázané, že žalobce podal žádost toliko ve snaze oddálit, zmařit nebo znemožnit realizaci vyhoštění.

8. Žalobci nelze uložit zvláštní opatření, neboť žalobce nemá v České republice žádné rodinné vazby, nedisponuje takřka žádnými finančními prostředky, kterými by si mohl zajistit dojíždění k úkonům, bydlí na ubytovně, a navíc sám uvedl, že jeho plánem po propuštění z vězení bylo vydělat si na území České republiky nelegálním způsobem peníze a odjet do Budapešti.

9. Ani v kontextu posouzení otázky zvláštních potřeb žalobce neshledal žalovaný žádné důvody, které by znemožňovaly jeho zajištění a vedení řízení ve věci mezinárodní ochrany při ponechání žalobce v zařízení pro zajištění cizinců.

10. Žalovaný se dále zabýval délkou zajištění. Uvedl, že nemůže vyloučit, že bude žádost posuzovat v rámci zrychleného řízení jako zjevně nedůvodnou podle . Toto ustanovení se použije například u žadatelů, kteří činí žádost s cílem zdržet nebo zmařit výkon rozhodnutí o vyhoštění. K rozhodnutí dle má žalovaný stanovenou lhůtu 90 dnů. Proti negativnímu rozhodnutí ve věci zajištěného cizince lze podat žalobu ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí. Společně se zákonem předvídanou lhůtou dle , tedy 10 dní na ověření podání či nepodání žaloby a žádosti přiznání odkladného účinku, během níž se na zajištěnou osobu pohlíží nadále jako na žadatele o mezinárodní ochranu, tak žalovaný stanovil lhůtu pro zajištění v délce 110 dnů (90+10+10 dnů).

III. Žaloba

11. Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojil žalobou ze dne 10. 9. 2026, která byla krajskému soudu doručena dne 14. 9. 2026. V žalobě se domáhal zrušení napadeného rozhodnutí v celém rozsahu, jelikož měl za to, že je napadené rozhodnutí nedůvodné a žalovaný jím zasáhl jeho práv.

12. Žalobce v žalobě uvedl, že zajištěním dochází k významnému zásahu do jeho základního práva na osobní svobodu. Zajistit cizince je možné toliko za přesně stanovených podmínek, které musí žalovaný striktně dodržet. Zajištění musí trvat pouze po nezbytnou dobu a je nepřípustné, pokud lze účelu zajištění dosáhnout mírnějšími prostředky. Tyto podmínky v případě žalobce nebyly splněny. Žalobce měl za to, že bylo možné dosáhnout účelu zajištění i méně invazivním opatřením, například jeho pobytem v pobytovém zařízení či nahlášením adresy jeho pobytu s povinností se pravidelně hlásit příslušnému správnímu orgánu. Žalobce tvrdil, že jeho záměrem není jakkoli ztěžovat postup žalovaného, naopak s dotčenými orgány spolupracuje a pečlivě dodržuje mu uložená opatření. Žalobce nepředstavuje hrozbu pro společnost či veřejný pořádek. Pro všechny tyto důvody považoval žalobce rozhodnutí o jeho zajištění za neproporcionální.

13. Podle žalobce dále nebyly naplněny podmínky zakotvené v týkající se účelovosti jeho žádosti. Žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany podal z důvodu obavy o svůj život v důsledku nuceného nástupu do armády. V tom mu navíc brání též jeho pacifistické přesvědčení a odpor k násilí a zabíjení. S tímto žalobcovým argumentem se žalovaný v napadeném rozhodnutí nikterak nevypořádal a ani nezdůvodnil, v čem spatřuje účelovost podání žádosti, či proč nelze využít zvláštní opatření. Žalovaný podle žalobce neprojevil žádnou aktivitu k získání přehledu aktuální situace na Ukrajině a rizika ohrožení života a zdraví žalobce. Z těchto důvodů shledává žalobce napadené rozhodnutí rozporným s , (dále jen „s. ř.“), neboť žalovaný neopatřil dostatek podkladů pro vydání rozhodnutí ve smyslu a 3 s. ř., a nevyšel tak ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Napadené rozhodnutí se proto žalobci jeví jako nepřezkoumatelné podle s. ř.

14. Konečně žalobce tvrdil, že jeho nucený návrat na Ukrajinu není možný, neboť tamější situace zakládá důvod znemožňující jeho vycestování podle a 2 , o pobytu cizinců (dále jen „“), což také potvrdil žalovaný závazným stanoviskem ze dne 20. 5. 2022. Tomuto argumentu se žalovaný v napadeném rozhodnutí rovněž nevěnoval.

15. Žalobce z uvedených důvodů považuje napadené rozhodnutí za nesprávné, nepřezkoumatelné a nezákonné, přičemž stanovenou dobu označil za nepřiměřenou. Proto navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil. Současně požádal, aby krajský soud přiznal žalobě odkladný účinek.

IV. Vyjádření žalovaného

16. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že se v žalobě namítaných porušení zákona při rozhodování věci nedopustil. Žalovaný byl přesvědčen o tom, že je z napadeného rozhodnutí jasně seznatelné, z jakých podkladů vycházel, jakým způsobem je hodnotil a k jakým závěrům jej tyto úvahy vedly. Žalovaný v napadeném rozhodnutí popsal skutkový stav a též zdůvodnil, z jakých konkrétních a individualizovaných důvodů shledal naplnění podmínek pro zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců stanovených ustanovením . Rozhodnutí je řádně odůvodněno a je individualizované, zákonné a správné. Rovněž délka zajištění byla dostatečně odůvodněna.

17. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

V. Posouzení věci krajským soudem

18. Žaloba je přípustná. Podala ji oprávněná osoba ( , , dále jen „“) v zákonné lhůtě ( ).

19. O žalobě rozhodl krajský soud bez nařízení jednání v souladu s , neboť žalobce nařízení jednání nenavrhl do pěti dnů ode dne podání žaloby a krajský soud neshledal, že by to bylo pro rozhodnutí věci nezbytné.

20. Krajský soud postupoval v souladu s požadavky rozsudku Soudního dvora EU ze dne 8. 11. 2022 o předběžné otázce ve spojených věcech C-704/20 a C-39/21, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid. Z něho je nutno dovozovat, že správní soud je povinen při přezkumu rozhodnutí o zajištění cizince přihlížet i k vadám a nezákonnostem rozhodnutí, které zjistí sám, bez ohledu na námitky uplatněné žalobcem. V řízení o přezkumu rozhodnutí o zajištění cizince se proto s ohledem na specifika institutu zajištění neuplatní pravidlo soudního přezkumu v mezích uplatněných žalobních bodů ( ) a správní soud je oprávněn, resp. povinen identifikovat případné další nezákonnosti zajištění (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2022, č. j. -32, č. 4439/2022 Sb. NSS). Tyto závěry lze vztáhnout na rozhodnutí o zajištění podle .

21. Žaloba je důvodná.

22. Žalobce nejprve obecně namítal, že v řízení byl porušen a 4, , a a dále d a čl. 5 Evropské úmluvy. Tuto obecnou námitku však soud nepovažuje za žalobní bod ve smyslu Podle ustálené judikatury je žalobním bodem konkrétní (tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizované) skutkové tvrzení doprovázené konkrétní právní argumentací, z nichž plyne, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné. „Líčení skutkových okolností nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých „obvyklých“ nezákonností, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. Žalobce je povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl žalovaný vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami“ (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 12. 2005, č. j. -58). Těmto požadavkům ovšem výše uvedená obecná námitka žalobce nedostála, neboť jde pouze o odkaz na ustanovení a články právního řádu, které měly být porušeny, aniž by žalobce uvedl konkrétní skutečnosti či právní argumentaci, o něž své tvrzení o nezákonnosti rozhodnutí opírá. Soud se proto jimi samostatně nezabýval a rozhodnutí přezkoumal pouze v rozsahu řádných žalobních bodů.

23. Podle může žalovaný „v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve“.

24. Při posouzení podmínek zajištění podle citovaného ustanovení se neposuzuje důvodnost žádosti o mezinárodní ochranu. Postačí pouze zjištění, že existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o mezinárodní ochranu byla podána účelově. Skutečnost, že žadatel v žádosti podané v zařízení pro zajištění cizinců tvrdí okolnosti, které mohou být při meritorním posouzení shledány relevantními z hlediska mezinárodní ochrany, nevylučuje postup podle . Rozhodnutí o zajištění nijak nepředjímá výsledek řízení o mezinárodní ochraně, ani jej nenahrazuje.

25. Důvodem, který ospravedlňuje zajištění žadatele o mezinárodní ochranu podle , je obava, že se podáním žádosti o mezinárodní ochranu snaží vyhnout realizaci soudního vyhoštění (příp. extradici nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu). Zajištění podle má tedy za cíl znemožnit zneužití zákona podáním účelové žádosti o mezinárodní ochranu a dosažení takových podmínek, které cizinci umožní vyhnout se soudnímu vyhoštění (typicky útěkem a přerušením kontaktu s orgány veřejné správy). Aniž by tím byl jakkoliv předjímán výsledek řízení o mezinárodní ochraně, jedná se o preventivní opatření, které má zabezpečit dostupnost žadatele pro případný výkon rozhodnutí o soudním vyhoštění, bude-li žádost o mezinárodní ochranu správním orgánem posouzena negativně. Skutečnost, že účelem je „zajištění efektivní kontroly nad průběhem správního řízení o vyhoštění v situaci, kdy cizinec během řízení uplatní své právo požádat o mezinárodní ochranu“ Nejvyšší správní soud potvrdil také např. v rozsudcích ze dne 15. 2. 2017, č. j. –35, nebo ze dne 28. 2. 2017, č. j. 4 Azs 9/2017–31.

26. K výkladu důvodu zajištění podle se vyjádřil Soudní dvůr EU v usnesení ze dne 3. 6. 2021 ve věci J. A. proti Slovinsku, C-186/21 PPU, podle něhož tento důvod obsahuje dvě odlišné kumulativní podmínky. Jednak podmínku zajištění žadatele za účelem vyhoštění a jednak podmínku existence přiměřených důvodů, založených na objektivních kritériích, domnívat se, že žadatel podal žádost o mezinárodní ochranu pouze proto, aby pozdržel nebo zmařil výkon rozhodnutí o navrácení (bod 36). Příkladem objektivního kritéria, kterého se orgány mohou dovolávat, je skutečnost, že žadatel již měl možnost přístupu k azylovému řízení (bod 37). Obdobně se k naplnění důvodů zajištění podle vyjádřil NSS např. v rozsudku ze dne 19. 1. 2017, č. j. -27, v němž uvedl, že jsou v daném ustanovení obsaženy tři podmínky, za kterých lze vydat rozhodnutí o zajištění. První podmínkou je podání žádosti až v zařízení pro zajištění cizinců, druhou je existence oprávněných důvodů se domnívat, že žádost o mezinárodní ochranu byla podána pouze s cílem se vyhnout hrozícímu vyhoštění nebo jej pozdržet, a konečně třetí, že žádost o udělení mezinárodní ochrany nebylo možno podat dříve. Tyto podmínky je přitom třeba splnit kumulativně (současně).

27. V posuzované věci je nesporné, že o mezinárodní ochranu požádal žalobce až poté, co byl zajištěn policií v důsledku násilného incidentu na ubytovně, jehož se sám účastnil. Žalobce neuvedl žádný azylově relevantní důvod či objektivní okolnost, která mu bránila podat žádost o mezinárodní ochranu dříve.

28. Krajský soud se dále zabýval podmínkou, že žalobce podal žádost s cílem vyhnout se vyhoštění. Není sporu o tom, že žalobce od 13. 8. 2026 pobýval na území České republiky neoprávněně, když měl podle rozhodnutí o soudním vyhoštění vycestovat z území České republiky do 5 dnů ode dne, kdy byl propuštěn z výkonu trestu, což se také stalo dne 7. 8. 2026. V případě, že žalovaný zvolí důvod pro zajištění dle , musí mít postaveno najisto, že vyhoštění žalobce by vůbec přicházelo v úvahu. A v této části napadeného rozhodnutí má krajský soud za to, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalobce je státním příslušníkem Ukrajiny a je obecně známou skutečností, že na Ukrajině probíhá ozbrojený konflikt. Pokud by bylo vycestování žalobce jako takové vyloučeno, není naplněna podmínka a žalovaný by nebyl oprávněn žalobce z uvedeného důvodu zajistit. Zajištění by totiž nenaplňovalo účel zajištění a žalovaný by jednal svévolně. Žalovaný byl při rozhodování o zajištění cizince povinen předběžně posoudit, zda je správní vyhoštění alespoň potenciálně možné, jsou-li mu překážky k vycestování v době rozhodování o zajištění cizince známy nebo vyšly-li najevo, a k těmto překážkám se vyjádřit(blíže rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 4. 2009, č. j. -61, č. 1850/2009 Sb. NSS, usnesení rozšířeného senátu č. j. -150, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 8. 2021, č. j. -29, bod 7). Pokud je odpověď na shora uvedenou otázku záporná, nelze o zajištění cizince rozhodnout (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2011, č. j. –150, č. 2524/2012 Sb. NSS). V řízení o zajištění cizince neměl žalovaný povinnost prokázat, že vyhoštění žalobce bude skutečně realizováno, ale měl posoudit potenciální možnost vyhoštění a tuto úvahu zahrnout s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu do napadeného rozhodnutí, což se nestalo.

29. Krajský soud poukazuje na to, že judikatura soudů rozhodujících ve správním soudnictví o žadatelích o azyl z Ukrajiny není dosud jednotná. Zatímco dříve jasný závěr o tom, že vycestovat na Ukrajinu za žádných okolností nelze, je postupně rozmělňován, přesto nelze mluvit zatím o tom, že tento názor byl judikatorně překonán. Žalovaný se tak nemůže opírat o jakýkoli ustálený závěr soudů, že vycestování na Ukrajinu je bez dalšího možné. S ohledem na roztříštěnost judikatury (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2026, č. j. -23, rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 4. 2026, č. j. -63, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2026, č. j. -42) a stále se dynamicky měnící situaci na Ukrajině měl žalovaný povinnost v napadeném rozhodnutí učinit úvahu o tom, zda je případné vyhoštění na Ukrajinu vůbec reálné, aby se krajský soud mohl konkrétními úvahami žalovaného zabývat. To se však v posuzované věci nestalo. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí okolnosti související se žalobcovým návratem na Ukrajinu nijak, a to ani okrajově, nezkoumal. Takovému postupu nelze přisvědčit. Z uvedených důvodů má krajský soud za to, že žalovaný neučinil řádnou úvahu odůvodňující zajištění žalobce na základě , jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné.

30. Krajský soud pro úplnost – přestože s ohledem na zrušení napadeného rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost a postupu podle vypořádal i žalobcovu námitku, že žalovaný dostatečně neposoudil alternativy zajištění. Podle může žalovaný rozhodnout o uložení zvláštního opatření žadateli o udělení mezinárodní ochrany, jestliže nastanou důvody podle nebo , ale je důvodné se domnívat, že uložení zvláštního opatření je dostatečné k zabezpečení účasti žadatele o udělení mezinárodní ochrany v řízení ve věci mezinárodní ochrany. Mezi zvláštní opatření, jejichž uplatnění je třeba zvážit před vydáním rozhodnutí o zajištění podle citovaného ustanovení, patří povinnost žadatele o udělení mezinárodní ochrany zdržovat se v pobytovém středisku určeném žalovaným nebo povinnost osobně se hlásit žalovanému ve stanovené době ( ). Krajský soud pouze zdůrazňuje, že podle citovaných zákonných ustanovení má před zajištěním cizince v zařízení pro zajištění cizinců přednost uložení zvláštních opatření podle (uložení povinnosti cizinci zdržovat se v pobytovém středisku určeném žalovaným nebo povinnost osobně se hlásit ve stanovené době).

31. Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, č. j. –38, volba některého ze zvláštních opatření namísto zajištění cizince je vázána na předpoklad, že cizinec bude se státními orgány spolupracovat při realizaci tohoto opatření a že neexistuje důvodná obava, že se bude vyhýbat součinnosti v řízení o správním vyhoštění nebo případnému výkonu správního vyhoštění. Jinými slovy, je třeba zvážit, zda by uložením pouze zvláštního opatření nebyl zmařen cíl, k němuž by jinak zajištění směřovalo.

32. Žalovaný se nemožností uložit zvláštní opatření v napadeném rozhodnutí zabýval, a to na stranách 2 a 3. Vysvětlil, že k uložení zvláštního opatření nemůže přistoupit, jelikož u žalobce nebyly zjištěny žádné rodinné vazby v České republice, nedisponuje téměř žádnými finančními prostředky, jimiž by si mohl zajistit dojíždění k úkonům a součinnosti se správním orgánem, a bydlí na ubytovně. Nadto žalobce v rámci správního řízení sám uvedl, že jeho plánem bylo si v České republice po propuštění z vězení vydělat nelegálně peníze a odjet do Budapešti. V tomto kontextu žalovaný dále svou úvahu podpořil skutečností, že přijímací a pobytová střediska jsou koncipována jako otevřená. To znamená, že v nich nelze absolutně omezit pohyb žadatelů mimo středisko, když k opuštění střediska na dobu kratší než 24 hodin ani žadatel nepotřebuje povolení žalovaného, který mu proto ani není oprávněn v opuštění střediska jakkoli zamezit. Pobyt žadatele ve středisku je navíc zcela na náklady žalovaného a státu, pročež není žadatel jakkoliv motivován ve středisku zůstávat jako v případě, kdyby si své životní náklady hradil z vlastních zdrojů. Vzhledem k předchozímu jednání žalobce, kterým vyjádřil svůj nulový respekt k dodržování právních předpisů České republiky a svůj záměr vycestovat do Budapešti, nelze dle názoru žalovaného předpokládat, že by umístění žalobce do střediska na tomto jeho chování cokoliv změnilo, a že by tak zůstal k dispozici správnímu orgánu pro vedení správního řízení až do doby jeho případného vycestování z území České republiky. Krajský soud neshledal v úvahách žalovaného pochybení.

33. Krajský soud tak má za to, že vzhledem k dosavadnímu jednání žalobce, který nerespektoval rozhodnutí o soudním vyhoštění a následně v České republice nelegálně pobýval, přičemž zároveň sdělil své intence ohledně plánovaného přesunu do Budapešti, existují oprávněné důvody se domnívat, že by v pobytovém středisku či při pobytu na jiné adrese, kterou žalobce ve správním řízení ani neuvedl, nevyčkal do doby skončení řízení o žádosti o mezinárodní ochranu, ale uchýlil se opět ke skrývání před orgány veřejné moci a neoprávněnému pobytu (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 2. 2019, č. j. , bod 21, výše citovaný č. j. , bod 25). Obavy z nespolupráce a neplnění zvláštních opatření žalobce nerozptýlil žádnými konkrétními argumenty. V průběhu správního řízení žalobce nepředložil žádné podklady a netvrdil žádné konkrétní skutečnosti prokazující, že by jakékoli ze zvláštních opatření mělo být v případě žalobce realizovatelné. Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojil pouze v obecné rovině, nijak nekonkretizoval, jaké skutečnosti měl žalovaný zohlednit v jeho prospěch. Ze správního spisu takové skutečnosti neplynou. Žalobce neuvedl ani žádné zvláštní okolnosti, které by vyvažovaly nedůvěru v žalobce plynoucí z jeho pobytové historie a protiprávního jednání. Z uvedených důvodů se krajský soud ztotožnil se závěry žalovaného, že v případě žalobce nebylo uložení zvláštních opatření možné. Námitka týkající se alternativ zajištění tak není důvodná.

VI. Závěr a náklady řízení

34. Jelikož se žalovaný v napadeném rozhodnutí nijak nezabýval reálností vyhoštění žalobce, a přesto jej zajistil dle , krajský soud zrušil napadené rozhodnutí jako nepřezkoumatelné podle

35. Krajský soud pro úplnost dodává, že ve výroku tohoto rozsudku současně nevyslovil, že se žalovanému věc vrací k dalšímu řízení. Vychází z právního názoru vysloveného v rozsudku NSS ze dne 1. 11. 2012, č. j. -34, č. 2757/2013 Sb. NSS, dle něhož „po zrušení rozhodnutí žalovaného o zajištění stěžovatele je nutno na toto rozhodnutí nahlížet, jako kdyby vůbec nebylo vydáno. Neexistuje tak řízení, v němž by mělo být pokračováno (…). Je-li tedy tento úkon ve formě rozhodnutí zrušen, neznamená to současně, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení, jak je ve správním soudnictví obvyklé ( ). Naopak to z povahy věci, která je značně specifická a vyžaduje urychlené vyřízení, znamená ukončení řízení před správním orgánem, aniž by se tím, jakkoliv zasahovalo do jeho pravomoci, která byla vyčerpána vydáním původního rozhodnutí.“ Citovaný právní názor je použitelný i na právě řešenou věci, a krajský soud nemá důvod postupovat v souzené věci jinak.

36. Krajský soud nerozhodoval o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, neboť o žalobě rozhodl bez zbytečného odkladu po obstarání podkladů nutných pro rozhodnutí před uplynutím lhůty 30 dnů od podání žaloby ve smyslu Případný odkladný účinek přitom působí jen do skončení řízení před soudem. V této situaci by tedy již rozhodování o odkladném účinku žaloby bylo bezpředmětné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2021 č. j. -25).

37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Žalovaný nebyl v řízení úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce byl ve věci úspěšný, náhradu nákladů řízení však nepožadoval a ani z obsahu správního spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady vznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie.

Ostrava 29. září 2026

Mgr. Jana Volková

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. M. P.