Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
1E8197DAF8DCDF4DC1258EB40052A835.html
HTML · 82.05 KB
No categories available
31 Cdo 736/2026
31 Cdo 736/2026-423
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr.Jiřího Doležílka asoudců Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Pavlíny Brzobohaté, JUDr. Marka Doležala, JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., JUDr. Romana Fialy, JUDr. Petra Gemmela, JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., JUDr. Pavla Horňáka, JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., JUDr. Zdeňka Krčmáře, Mgr.Petry Kubáčové, Mgr. Jiřího Němce, JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., JUDr. Pavla Simona, JUDr. Petra Šuka a JUDr. Petra Vojtka vprávní věci navrhovatele S. V., zastoupeného Mgr. Jakubem Reitschmiedem, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská 547/5, za účasti DŘEVO - PRODUKT SV, spol. s r. o., se sídlem ve Znojmě, Brněnská 3794/27, identifikační číslo osoby 25513389, zastoupené JUDr. Lumírem Schejbalem, advokátem se sídlem v Brně, Jiráskova 229/25, o určení, že usnesení valné hromady bylo přijato, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 72/2021, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 6. 2024, č. j. 8 Cmo 267/2023-372, takto:
I. Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení
[1] Navrhovatelka I. V. se návrhem došlým Krajskému soudu v
Brně dne
22. 4. 2021 domáhala určení, že valná hromada společnosti DŘEVO - PRODUKT SV,
spol. s r. o.
(dále též jen „společnost“), konaná dne 18. 11. 2020 přijala usnesení o
odvolání Ing. Oldřicha Václavka (dále též jen „O. V.“) z funkce jednatele z
důvodu porušování péče řádného hospodáře.
[2] Navrhovatelka má za to, že O. V. byl odvolán z funkce jednatele, neboť měl jakospolečník společnosti při hlasování o přijetí usnesení sistovaná hlasovací práva anavrhovatelka jako druhá společnice společnosti hlasovala pro přijetí usnesení. Usnesení proto bylo přijato 100 % hlasů. Společnost však tuto skutečnost nerespektovala aO. V. nadále vystupuje jako jednatel společnosti.
[3] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 18. 9. 2023, č. j. 50 Cm 72/2021-324, zamítl „žalobu“ o určení, že usnesení valné hromady společnosti konané dne 18. 11. 2020 o odvolání O. V. z funkce jednatele bylo přijato (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[4] Soud prvního stupně vyšel mimo jiné z toho, že:
1. Společnost má jednoho jednatele, kterým je O. V.2. Společníky společnosti jsou navrhovatelka a O. V., každý s podílem ve výši 50 %.3. Dne 16. 9. 2020 zaslal zástupce navrhovatelky žádost o svolání valné hromady společnosti jednateli O. V., jejímž programem mělo být mimo jiné i odvolání O. V. z funkce jednatele z důvodu porušování péče řádného hospodáře. O. V. totiž podle navrhovatelky výkonem funkce sledoval pouze své vlastní zájmy, odmítal informovat navrhovatelku ozáležitostech společnosti a neumožnil jí realizaci práva nainformace. Dále úmyslně neplnil závazky společnosti vůči navrhovatelce a jejímu manželovi, nedůvodně zatěžoval navrhovatelku pracovními úkoly vdobě její pracovní neschopnosti, záměrně snižoval hodnotu společnosti, neuváděl přesné a úplné informace při jednání s finančními institucemi auzavíral pro společnost nepřiměřeně rizikové závazky.4. Jednatel O. V. svolal valnou hromadu společnosti na žádost navrhovatelky pozvánkou ze dne 1. 10. 2020 na den 18. 11. 2020. Jedním zbodů programu valné hromady bylo i hlasování o odvolání O. V. z funkce jednatele.5. Valná hromada dne 18. 11. 2020 hlasovala pod bodem V. o odvolání jednatele společnosti O. V. Podle zápisu z valné hromady upozornil zástupce navrhovatelky na zákonnou sistaci hlasovacích práv společníka O. V., avšak stímto právním názorem zástupce O. V. nesouhlasil. Pro přijetí usnesení hlasovala navrhovatelka (50hlasů), protijeho přijetí hlasoval O. V. (50 hlasů). Podle zápisu z valné hromady nebyl návrh na odvolání jednatele valnou hromadou přijat.
[5] Na tomto základu soud prvního stupně, považuje návrh za určovací žalobu podle
§
80 zákona č.
99/1963
Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „o. s.
ř.“), uzavřel, že
navrhovatelka „neprokázala právní zájem“ na podaném návrhu, neboť došlo-li by
k
odvolání jednatele, „společnost by
zůstala bez statutárního orgánu“. Jelikož jsou vztahy mezi společníky „vyhrocené“, není zde předpoklad, že by mohlo dojít ke
shodě a k volbě nového jednatele.
[6] Podle soudu navrhovatelka věděla o důvodech, pro které následně podala návrh nazahájení řízení, již od 18. 11. 2020, tj. ode dne, kdy se konala valná hromada společnosti, na níž byl projednán návrh na odvolání O. V. zfunkce jednatele. Navrhovatelka se valné hromady zúčastnila prostřednictvím svého zástupce.
[7] Současně nebylo podle soudu prokázáno, že O. V. porušil při výkonu funkce „pravidla odborné péče ve smyslu § 173 odst. 1 písm. c) zákona č. 90/2012 Sb., oobchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále též jen ‚z. o. k.‘], a měla být sistována jeho hlasovací práva“. Naopak to podle soudu byla navrhovatelka, která„porušovala povinnosti společníka“.
[8] Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatelky v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[9] Odvolací soud považoval rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný, avšak z jiných důvodů. Odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3439/2017, měl oproti soudu prvního stupně za to, že navrhovatelka má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, a to především s ohledem na „nemožnost jiného procesního postupu“, jelikož „návrhem na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady nelze napadnout výsledek hlasování o nepřijetí usnesení“.
[10] Odvolací soud se proto dále zabýval předpoklady pro možné „meritorní posouzení uplatněného nároku“, přičemž dospěl kzávěru, že navrhovatelka podala návrh opožděně. Podle odvolacího soudu je třeba na návrh na určení, že usnesení valné hromady bylo přijato, aplikovat analogicky právní úpravu návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, a to včetně prekluzivní lhůty pro podání takového návrhu upravené v § 259 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“). Vprojednávané věci se valná hromada konala dne 18. 11. 2020, navrhovatelka se valné hromady účastnila, avšak návrh podala až 22. 4. 2021, tj. po uplynutí tříměsíční prekluzivní lhůty stanovené v § 259 o. z. a v § 191 z. o. k.
[11] Nadto odvolací soud uvedl, že „dalším důvodem, pro který nemohlo být nároku uplatněnému vtomto řízení vyhověno“, je „nedostatečný obsah zápisu“ z jednání valné hromady. Podle odvolacího soudu totiž za situace, kdy je odvoláván jednatel z funkce pro porušení povinností při jejím výkonu, musí být ze zápisu z valné hromady zjevné i to, „v jakých skutečnostech je porušení spatřováno“. Pouze vzápisu uvedené skutečnosti bynásledně byly předmětem soudního přezkumu. V zápisu z valné hromady konané dne 18. 11. 2020 však popis konkrétních pochybení jednatele O. V. není uveden.
II. Dovolání a vyjádření k němu
[12] Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání,
jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř., majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která „nebyla doposud v
rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena“. Jde o
otázku, „zda má být lhůta pro podání návrhu na určení, že bylo určité usnesení valné hromady společnosti s
ručením omezeným přijato, dovozena analogickou aplikací § 191 z. o. k.“.
[13] Dovolatelka namítá, že usnesení odvolacího soudu je nepřezkoumatelné apřekvapivé. Odvolací soud totiž nijak neosvětlil, proč se ztotožnil s názorem formulovaným v jím vybrané komentářové literatuře, a nepředestřel žádnou vlastní úvahu, zjakého důvodu je v projednávané věci přípustná analogie. Překvapivost rozhodnutí shledává dovolatelka v tom, že předmětem jednání před odvolacím soudem byla otázka obsahu pozvánky na valnou hromadu, nikoli otázka včasného podání samotného návrhu.
[14] Dovolatelka se domnívá, že „analogická aplikace práva provedená odvolacím soudem je v rozporu s principy, za kterých lze k analogické aplikaci práva přistoupit“. Jednak nejde onevědomou mezeru vprávu, neboť lhůta pro podání návrhu na určení, žeusnesení valné hromady bylo přijato, je problematikou zákonodárci známou, dlouhodobě neupravenou jak v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku, tak ani vzákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku. Jelikož změnu nepřinesla ani velká rekodifikace těchto zákonů, domnívá se dovolatelka, že zákonodárce nemá vůli tuto problematiku upravit.
[15] Právní řád navíc nabízí jiné možné řešení, aniž by bylo „nezbytně nutné užít analogie“, neboť návrh dovolatelky je určovací žalobou ve smyslu § 80 o. s. ř. Takovému návrhu lzevyhovět pouze vpřípadě, že navrhovatel osvědčí naléhavý právní zájem napožadovaném určení. Právě „naléhavost právního zájmu je … kategorií úzce související sběhem času“, jak dovodil i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4727/2016, v souvislosti s návrhem na určení nicotnosti usnesení valné hromady.
[16] Dále dovolatelka namítá, že prekluzivní lhůta nemůže být aplikována analogicky už jen vzhledem k její úpravě v § 654 o. z., který „pro nastoupení prekluzivních účinků marného průběhu lhůty vyžaduje výslovné stanovení takového následku vzákoně“. Rovněž Ústavní soud ve svých rozhodnutích (např. v nálezu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. IV ÚS 167/05) zdůrazňuje „nutnost zužujícího výkladu a aplikace institutu prekluze“, když uzavírá, že„adresát právních norem by neměl být státem … postihován za nedokonalost právního řádu způsobem, který znamená bez dalšího a nenávratně zánik jím uplatňovaného práva“.
[17] V případě, že by byl závěr odvolacího soudu shledán správným, se dovolatelka domnívá, že dovolání je přípustné pro řešení otázky počátku běhu prekluzivní lhůty propodání návrhu. Počátek běhu lhůty by měl být určen tak, aby chránil „oprávněné zájmy alegitimní očekávání dovolatelky, a naopak nebude favorizovat zcela otevřenou ignoraci anedodržování právních předpisů“. Vprojednávané věci dovolatelka oprávněně spoléhala nato, že při hlasování o odvolání O. V. z funkce jednatele došlo k sistaci jeho hlasovacích práv ze zákona. Teprve až při konání následné valné hromady dne 28. 1. 2021 se dovolatelka „hodnověrně seznámila se skutečností, že O. V. nehodlá zákonnou sistaci respektovat“. Současně je nezbytné zohlednit aktivitu dovolatelky „směřující kodstranění sporu před tím, než je přistoupeno kžádosti o soudní ochranu“. Dovolatelka se tudíž domnívá, že případná prekluzivní lhůta počala běžet nejdříve ode dne konání následné valné hromady, tj. od 28. 1. 2021.
[18] Konečně se dovolatelka vyjadřuje i kúvaze odvolacího soudu, že její návrh nemůže býtúspěšný, neboť zápis zvalné hromady neobsahuje, v jakých konkrétních skutečnostech jespatřováno porušení povinností O. V. při výkonu funkce jednatele. Dovolatelka namítá, žeje zcela logické, že požadované skutečnosti vzápisu chybí, když jeho znění si prosadil O. V., a tudíž v něm není uvedeno ani přijaté usnesení o odvolání O. V. zfunkce jednatele. Tato skutečnost proto nemůže být připisována dovolatelce k tíži.
[19] Vzhledem k uvedenému dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil kdalšímu řízení.
[20] Společnost se kdovolání nevyjádřila.
[21] V průběhu dovolacího řízení dovolatelka zemřela. Nejvyšší soud proto usnesením zedne 16. 2. 2026, č. j. 27 Cdo 3120/2024-421, rozhodl, že v dovolacím řízení bude na straně navrhovatele pokračováno s S. V. jako procesním nástupcem zemřelé navrhovatelky I. V.
III. Přípustnost dovolání
[22] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, splňující podmínku podle § 241 odst.
1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
[23] Tříčlenný senát č. 27, který měl podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu dovolání projednat a rozhodnout o něm, dospěl při posouzení předestřené právní otázky k právnímu názoru odlišnému od toho, kterýbyl vyjádřen v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. 26 Cdo 2201/2023.
[24] V označeném usnesení tříčlenný senát č. 26 dovodil, že sejde-li se shromáždění společenství vlastníků jednotek, je-li usnášeníschopné, ale pro přijetí návrhu rozhodnutí (které je na programu) nehlasuje požadovaná většina (tj. návrh na přijetí rozhodnutí byl zamítnut), nejde osituaci, kdy by žádné rozhodnutí nebylo přijato (aproto nemohlo být soudem přezkoumáno), neboť rozhodnuto je, jen nikoli skladným výsledkem. Přehlasovaný vlastník se tak můžedomáhat přezkoumání platnosti „negativních“ rozhodnutí podle § 1209 odst. 1 a 2 o. z. vtříměsíční prekluzivní lhůtě, přičemž podle § 1221 odst. 1 o. z. se na právní úpravu společenství vlastníků jednotek přiměřeně použijí ustanovení o spolku, ato zejména ustanovení o neplatnosti rozhodnutí orgánů spolku (§ 258 a násl. o. z.).
[25] Oproti tomu má tříčlenný senát č. 27 za to, že v případě, kdy společníci ourčité otázce hlasovali, avšak pro přijetí návrhu usnesení nebyla odevzdána potřebná většina hlasů, nelze dospět kzávěru, ževalná hromada přijala „negativní“ usnesení. Usnesení valné hromady jakoprojev vůle přičitatelný společnosti zcela absentuje a nelze přezkoumávat jeho platnost podle § 258 a násl. o. z. Tento názor ostatně formuloval již v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3439/2017, v němž současně uvedl, že způsobilým prostředkem právní ochrany vtakovém případě je návrh na určení, že valná hromada přijala určité usnesení, podaný podle § 80 o. s. ř., případně návrh na zahájení řízení ve věci zneužití hlasovacího práva k újmě celku podle § 212 odst. 2 o. z.
[26] Proto tříčlenný senát č. 27 rozhodl o postoupení věci podle § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, k rozhodnutí velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (dále též jen „velký senát“).
[27] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť pro ně neplatí žádné zomezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, zda a za jakých podmínek může soud rozhodnout o tom, že kolektivní (nejvyšší) orgán korporace (v projednávané věci valná hromada společnosti sručením omezeným) přijal určité usnesení, nebyl-li podle stanoviska předsedy kolektivního (nejvyššího) orgánu (obsaženého v zápisu ze zasedání orgánu) odevzdán pro návrh usnesení dostatečný počet hlasů; tato otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně.
IV. Důvodnost dovolání
a) Právní úprava
[28] Podle § 151 odst. 1 o. z. zákon stanoví, popřípadě zakladatelské právní jednání určí, jakým způsobem a v jakém rozsahu členové orgánů právnické osoby za ni rozhodují a nahrazují její vůli.
[29] Podle § 156 odst. 1 o. z. je-li orgán kolektivní, rozhoduje o záležitostech právnické osoby ve sboru. Je schopen usnášet se za přítomnosti nebo jiné účasti většiny členů arozhoduje většinou hlasů zúčastněných členů.
[30] Podle § 158 odst. 3 o. z. zakladatelské právní jednání může určit, že vpřípadě dosažení rovnosti hlasů při rozhodování voleného orgánu právnické osoby rozhoduje hlas předsedajícího.
[31] Podle § 253 o. z. kdo zasedání zahájí, ověří, zda je členská schůze schopna se usnášet. Poté zajistí volbu předsedy zasedání apřípadně idalších činovníků, vyžadují-li jejich volbu stanovy (odstavec první). Předseda vede zasedání tak, jak byl jeho pořad ohlášen, ledaže se členská schůze usnese na předčasném ukončení zasedání (odstavec druhý).
[32] Podle § 258 o. z. každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku.
[33] Podle § 259 o. z. právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí zaniká do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však dojednoho roku od přijetí rozhodnutí.
[34] Podle § 1206 odst. 2 o. z. shromáždění je způsobilé usnášet se za přítomnosti vlastníků jednotek, kteří mají většinu všech hlasů. Kpřijetí rozhodnutí se vyžaduje souhlas většiny hlasů přítomných vlastníků jednotek, ledaže stanovy nebo zákon vyžadují vyšší počet hlasů.
[35] Podle § 1209 odst. 1 o. z. je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky navrhnout soudu, aby o záležitosti týkající se správy domu a pozemku rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky orozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.
[36] Podle § 44 odst. 3 z. o. k. kolektivní orgán zvolí předsedu, jehož hlas je vpřípadě rovnosti hlasů rozhodující, ledaže společenská smlouva pro tento případ určí jinak; to neplatí pro osobní společnosti.
[37] Podle § 45 z. o. k. v jakých případech se hledí na rozhodnutí orgánu obchodní korporace, jako by nebylo přijato, se posoudí podle ustanovení občanského zákoníku upravujícího spolky; to neplatí pro rozhodnutí, které se příčí dobrým mravům (první odstavec). Na rozhodnutí orgánu obchodní korporace se hledí, jako by nebylo přijato, takétehdy, je-li jeho obsah neurčitý nebo nesrozumitelný anebo zavazuje-li k nemožnému plnění (druhý odstavec).Ustanovení občanského zákoníku o zdánlivém právním jednání, o neplatnosti právních jednání, omylu a následcích neplatnosti právního jednání se na rozhodnutí orgánu obchodní korporace s výjimkou povinnosti nahradit újmu způsobenou neplatným právním jednáním nepoužijí (čtvrtý odstavec).
[38] Podle § 170 z. o. k. valná hromada rozhoduje prostou většinou hlasů přítomných společníků, ledaže společenská smlouva určí jinak.
[39] Podle § 188 odst. 1 z. o. k. valná hromada zvolí svého předsedu azapisovatele; do doby zvolení předsedy a v případě, že předseda zvolen nebyl, řídí valnou hromadu její svolavatel. Nebyl-li zvolen zapisovatel, určí jej svolavatel valné hromady.
[40] Podle 191 z. o. k. každý společník, jednatel, člen dozorčí rady, je-li zřízena, nebolikvidátor se může v mezích tohoto ustanovení dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro rozpor s právními předpisy nebo společenskou smlouvou. Bylo-li rozhodnuto mimo valnou hromadu nebo bylo-li rozhodnutí valné hromady přijato dodatečně, právo podat návrh zanikne uplynutím 3 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl nebo mohl dozvědět opřijetí rozhodnutí podle § 174 odst. 3 nebo § 177, nejdéle však uplynutím 1 roku od přijetí tohoto rozhodnutí. Totéž platí, rozhodl-li vpůsobnosti valné hromady jediný společník (prvníodstavec). Důvodem neplatnosti usnesení valné hromady je i rozpor tohoto usnesení s dobrými mravy (druhý odstavec).
[41] Podle § 192 odst. 1 z. o. k. nebylo-li právo podle § 191 uplatněno vzákonné lhůtě, případně nebylo-li návrhu na vyslovení neplatnosti vyhověno, nelze platnost usnesení valné hromady již přezkoumávat, ledaže jiný právní předpis stanoví jinak.
b) Dosavadní rozhodovací praxe tříčlenných senátů Nejvyššího soudu
[42] Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3439/2017, nelze v situaci, kdy pro návrh usnesení valné hromady akciové společnosti na odvolání člena představenstva zfunkce nebyl (podle zápisu ze zasedání valné hromady) odevzdán potřebnýpočet hlasů, dovozovat, že by valná hromada přijala usnesení „o neodvolání členapředstavenstva“, jehož platnost by mohla být přezkoumána postupem podle § 428 a násl. z. o. k. a § 258 a násl. o. z. Nepřijetí návrhu usnesení o odvolání člena představenstva zfunkce nezakládá „existenci“ usnesení opačného (otom, že nebyl odvolán). Případné (hypotetické) vyslovení neplatnosti tvrzeného „negativního“ usnesení valné hromady o tom, že určitý člen představenstva nebyl z funkce odvolán, by ostatně nemělo za následek jehoodvolání a nijak by se nepromítlo do vnitřních poměrů akciové společnosti.
[43] Má-li některý zakcionářů za to, že pro návrh usnesení byl ve skutečnosti odevzdán dostatečný počet hlasů, je způsobilým prostředkem ochrany práva buď návrh naurčení (podle§ 80 o. s. ř.), že valná hromada přijala určité usnesení (má-li za to, že někteří akcionáři měli sistována hlasovací práva, a k jejich hlasům proto nelze přihlížet), anebo řízení ve věci zneužití hlasovacího práva k újmě celku podle § 212 odst. 2 o. z. (dovozuje-li, že někteří akcionáři zneužili svá hlasovací práva k újmě celku, a proto by se k jejich hlasům nemělo přihlížet).
[44] Oproti tomu v usnesení ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. 26 Cdo 2201/2023, Nejvyšší soud dovodil, že sejde-li se shromáždění společenství vlastníků jednotek, je-li usnášeníschopné, alepro přijetí rozhodnutí (které je naprogramu) nehlasuje požadovaná většina (tj. návrh napřijetí rozhodnutí byl zamítnut), nejde osituaci, kdy by žádné rozhodnutí nebylo přijato (aproto nemohlo být soudem přezkoumáno), neboť rozhodnuto je, jen nikoli skladným výsledkem. Přehlasovaný vlastník se tak můžedomáhat přezkoumání platnosti „negativních“ rozhodnutí podle § 1209 odst. 1 a 2 o. z. vtříměsíční prekluzivní lhůtě, přičemž podle § 1221 odst. 1 o. z. se na právní úpravu společenství vlastníků jednotek přiměřeně použijí ustanovení o spolku, ato zejména ustanovení o neplatnosti rozhodnutí orgánů spolku (§ 258 a násl. o. z.).
c) Vlastní posouzení věci velkým senátem
[45] Kolektivní orgán korporace rozhoduje o záležitostech korporace zpravidla (k odchylkám viz § 156 odst. 2 o. z.) ve sboru; rozhodnutí přitom přijímá (zákonem čizakladatelským právním jednáním určenou) většinou hlasů svých členů (srov. § 156 odst. 1 o. z., pro poměry společenství vlastníků jednotek dále § 1206 odst. 2 o. z. a pro poměry valné hromady společnosti sručením omezeným dále § 170 a 171 z. o. k.).
[46] Rozhodnutí kolektivního orgánu korporace je právním jednáním přičitatelným dotčené korporaci; srov. vprávní úpravě § 151 odst. 1 o. z. či § 45 odst. 4 z. o. k., v odborné literatuře Janů, P. §151 [Způsob a rozsah jednání]. In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2026, s. 234, marg. č. 4, Lasák, J. In: Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 562, Eichlerová, K. in Černá, S., Štenglová, I., Pelikánová, I. a kol. Právo obchodních korporací. 1. vydání.Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 344, Štenglová, I. In: Štenglová, I., Dědič, J., Lasák, J., Pihera, V., Lála, D., Josková, L. Akciové společnosti. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 503, anebo Lasák, J. in: Lasák, J., Dědič, J., Pokorná, J., Čáp, Z., a kol.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2021, s. 314, a v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 445/2018, odst. 21, či usnesení ze dne 20. 7. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3352/2021, uveřejněné pod č. 43/2023 Sbírky soudních rozhodnutí astanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“).
[47] Vzniká zásadně tak, že o návrhu rozhodnutí hlasují členové kolektivního orgánu na zasedání tohoto orgánu. Návrh rozhodnutí (obsažený typicky v pozvánce na zasedání orgánu) je právním jednáním svolavatele (zpravidla dotčené korporace jednající osobou, ježsvolává zasedání), popř. jiné osoby oprávněné takový návrh učinit; viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 27 Cdo 927/2020, odst. 26, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2026, sp. zn. 27 Cdo 306/2025, odst. 30. Hlasování člena orgánu je pak jeho právním jednáním, adresovaným korporaci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2026, sp. zn. 27 Cdo 2325/2024, odst. 21).
[48] Je-li pro návrh rozhodnutí odevzdána zákonem či zakladatelským právním jednáním určená většina hlasů členů dotčeného kolektivního orgánu, je vůle přičitatelná korporaci utvořena (návrh přijat). Takto vytvořená vůle pak musí být i projevena navenek. To je zpravidla úkolem osoby předsedající zasedání kolektivního orgánu (srov. § 158 odst. 3 a § 253 o. z., a dále § 44 odst. 3 z. o. k., či specificky pro valnou hromadu společnosti sručením omezeným § 188 odst. 1 z. o. k.); stvrdí-li, že návrh usnesení byl přijat potřebnou většinou usnášeníschopného kolektivního orgánu, je vůle přičitatelná korporaci projevena arozhodnutí kolektivního orgánu korporace (coby právní jednání) učiněno.
[49] Naopak, uzavře-li předseda kolektivního orgánu, že návrh rozhodnutí nebyl přijat (zákonem či zakladatelským právním jednáním určenou) většinou hlasů členů (usnášeníschopného) kolektivního orgánu, vůle (přičitatelná korporaci) není navenek projevena a není zde tudíž ani rozhodnutí orgánu korporace coby právní jednání přičitatelné této korporaci.
[50] Stvrdí-li předseda kolektivního orgánu, že návrh usnesení byl přijat potřebnou většinou usnášeníschopného kolektivního orgánu, je (zásadně) rozhodnutí přijato (právní jednání přičitatelné korporaci učiněno) i tehdy, mýlí-li se vúsudku o usnášeníschopnosti kolektivního orgánu či o odevzdání potřebné většiny hlasů.
[51] Právě proto dospívá odborná literatura i judikatura kzávěru, podle něhož případný nedostatek usnášeníschopnosti valné hromady kapitálové společnosti či případný nedostatečný počet hlasů, odevzdaných pro přijetí návrhu usnesení valné hromady kapitálové společnosti, představuje toliko důvod pro (konstitutivní) vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, nikoliv vadu, pro kterou se na takové rozhodnutí hledí, jako by nebylo přijato [srov. v odborné literatuře např. Štenglová, I.: Souhlas všech společníků či členů – co tím zákon myslí? Právní rozhledy, 2015, č. 6, s. 202-206, či Eichlerová, K. in Černá, S., Štenglová, I., Pelikánová, I. a kol. Právo obchodních korporací. 1. vydání.Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 345, a v judikatuře Nejvyššího soudu usnesení ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1104/2016, uveřejněné pod č. 62/2018 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 62/2018“), či usnesení ze dne 28. 4. 2025, sp. zn. 27 Cdo 635/2024].
[52] Vice versa pak řečené platí i vpřípadě, kdy předseda (zasedání) kolektivního orgánu vdůsledku omylu v úsudku o usnášeníschopnosti kolektivního orgánu či o odevzdání potřebné většiny hlasů uzavře, že návrh rozhodnutí nebyl přijat (zákonem či zakladatelským právním jednáním určenou) většinou hlasů členů (usnášeníschopného) kolektivního orgánu. Vtakovém případě platí, že vůle (přičitatelná korporaci) není navenek projevena, a není zdetudíž ani rozhodnutí orgánu korporace coby právní jednání přičitatelné této korporaci.
[53] Pro posuzování výsledku rozhodovací činnosti (nejvyššího) orgánu korporace upravujíobčanský zákoník a zákon o obchodních korporacích zvláštní režim. Soulad přijatýchrozhodnutí se zákonem či zakladatelským právním jednáním může být posouzen (nevylučuje-li to zákon – viz např. § 193 odst. 1 či § 430 odst. 1 z o. k.) nikoliv podle obecných pravidel (viz výslovně pro rozhodnutí orgánu obchodní korporace ustanovení § 45 odst. 4 z. o. k.), alezásadně toliko ve zvláštním řízení podle § 258 a násl. o. z., § 1209 o. z., či § 191, § 428 a § 663 z. o. k.
[54] Účinky neplatnosti nastupují teprve okamžikem právní moci právotvorného (konstitutivního) rozhodnutí soudu, kterým se neplatnost vyslovuje. Nevyslovil-li dosud soud (zjakéhokoli důvodu) neplatnost rozhodnutí orgánu (obchodní) korporace pravomocným rozhodnutím, je dotčené rozhodnutí orgánu (obchodní) korporace platné a vyvolává právní účinky, byť by proces jeho přijímání či usnesení samo byly zatíženy rozporem se zákonem či zakladatelským právním jednáním, které by k vyslovení neplatnosti mohly vést (kdyby byla platnost rozhodnutí napadena), resp. vadami, které k vyslovení neplatnosti povedou (vyhoví-li soud návrhu na zahájení řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu korporace). Výjimku představují toliko vady, pro něž se (s ohledem na jejich závažnost) na rozhodnutí hledí, jako by nebylo přijato (viz zejm. § 245 o. z. a § 45 odst. 1 až 3 z. o. k.).
[55] V odborné literatuře srov. Ruban, R. In: Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 955, či Flídr, J. K pravomocem předsedy zasedání valné hromady vyhlásit výsledek hlasování a posoudit splnění podmínek pro preventivní sistaci hlasovacích práv. Právní rozhledy 1-2/2024, s. 24, a v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (za mnohá rozhodnutí) R 62/2018, usnesení ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3796/2017, ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1703/2019, ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2805/2021, či ze dne 13. 11. 2024, sp. zn. 27 Cdo 2064/2023.
[56] Právní úprava předpokladů, za nichž soud může (konstitutivně) vyslovit neplatnost usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným, vychází (mimo jiné) zprincipu proporcionality a principu minimalizace zásahů státu do vnitřních poměrů soukromoprávních korporací.
[57] Tato úprava na straně jedné zajišťuje ochranu individuálním právům osob oprávněných domáhat se vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu (obchodní) korporace (asoučasně jezákonem předvídaným nástrojem obecné ochrany zákonnosti ve vnitřních poměrech korporace, respektive souladu těchto vnitřních poměrů s autonomní úpravou provedenou vzakladatelském právním jednání), na straně druhé se vní však promítá zájem na stabilitě vnitřních poměrů (obchodní) korporace. Právě proto zákon (taxativně) vypočítává okruh osob, jimž svědčí právo podat návrh na vyslovení neplatnosti orgánu (obchodní) korporace (omezení osobní), upravuje prekluzivní lhůty, v nichž musí být toto právo vykonáno (omezení časové), jakož i důvody, pro které lze neplatnost vyslovit (vpřípadě kapitálových společnostívčetně povinnosti tyto důvody předem společnosti sdělit formou protestu), akonečně iokolnosti, za nichž naopak soud neplatnost nevysloví (omezení věcná).
[58] Smyslem a účelem popsaných omezení práva podat návrh na (konstitutivní) vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu (obchodní) korporace je posílit právní jistotu této korporace, jejích členů a dalších dotčených osob; není-li ve lhůtách a za podmínek upravených zákonem návrh podán, může se korporace (její členové, případně další dotčené osoby) spolehnout na to, že rozhodnutí orgánu (obchodní) korporace již nebude zpochybněno a lze z něj vycházet.
[59] Srov. v odborné literatuře např. Eichlerová, K. in Černá, S., Štenglová, I., Pelikánová, I. a kol. Právo obchodních korporací. 1. vydání.Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 344 a 345, Hrabánek, D. § 258 [Žaloba o neplatnost rozhodnutí]. In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2026, s. 357, marg. č. 12, a v judikatuře Nejvyššího soudu např. shora odkazované usnesení sp. zn. 27 Cdo 2064/2023 či usnesení ze dne 12. 2. 2026, sp. zn. 27 Cdo 3205/2024.
[60] Jazykový výklad ustanovení § 258 o. z. či § 191, § 428 a §663 z. o. k. může nasvědčovat závěru, podle něhož je tomuto zvláštnímu režimu podřízen toliko přezkum platnosti rozhodnutí orgánu korporace stricto sensu, jakožto právního jednání přičitatelného korporaci. Tedy rozhodnutí, jež bylo podle prohlášení předsedajícího přijato potřebnou většinou hlasů členů usnášeníschopného kolektivního orgánu.
[61] Nicméně jazykový výklad představuje pouhé prvotní přiblížení se právní normě obsažené vtextu právního předpisu. Výklad systematický i teleologický vedou kodlišnému závěru, resp. k širšímu pojetí výrazu „rozhodnutí“ („usnesení“) orgánu korporace, užitému v citovaných ustanoveních.
[62] Shora popsaný smysl a účel zvláštní úpravy posuzování platnosti rozhodnutí přijatých (nejvyššími) orgány korporace plně dopadá i na přezkum takového výsledku rozhodovací činnosti (nejvyššího) orgánu korporace, kdy předseda tohoto kolektivního orgánu uzavře, ženávrh rozhodnutí nebyl přijat, neboť kolektivní orgán nebyl usnášeníschopný a/nebo pronávrh usnesení nebyla odevzdána zákonem či zakladatelským právním jednáním určená většina hlasů členů tohoto orgánu.
[63] Opačný závěr by znamenal, že osoby aktivně věcně legitimované domáhat se přezkumu výsledku rozhodovací činnosti (nejvyššího) orgánu korporace nemají žádný účinný právní nástroj, jak se domoci ochrany svých práv dotčených nesprávným postupem předsedy kolektivního orgánu. Takový závěr považuje velký senát za nepřijatelný.
[64] Jinak řečeno, pojmy „rozhodnutí“ či „usnesení“ užité v ustanoveních § 258 a § 1209 o. z., či § 191, § 428 a §663 z. o. k., je třeba vykládat tak, že zahrnují i takový výsledek rozhodovací činnosti (nejvyššího) orgánu korporace, kdy předseda dotčeného kolektivního orgánu korporace uzavře, že návrh rozhodnutí nebyl přijat (zákonem čizakladatelským právním jednáním určenou) většinou hlasů členů (usnášeníschopného) kolektivního orgánu.
[65] Domáhá-li se aktivně věcně legitimovaná osoba přezkoumání takového výsledku rozhodovací činnosti (nejvyššího) orgánu korporace, činí tak proto, aby dosáhla autoritativního určení, že návrh rozhodnutí byl přijat (zákonem či zakladatelským právnímjednáním určenou) většinou hlasů členů (usnášeníschopného) kolektivního orgánu, kčemuž nevede pouhé vyslovení „neplatnosti“ výsledku rozhodovací činnosti (nejvyššího) orgánu korporace. Je-li postupem podle výše citovaných ustanovení napaden takový výsledek rozhodovací činnosti (nejvyššího) orgánu korporace, soud – dospěje-li kzávěru, že jsou splněny všechny předpoklady pro vyhovění návrhu – vysloví, že kolektivní orgán korporace přijal určité usnesení.
[66] Návrh na určení, žekolektivní orgán (obchodní) korporace přijal určité usnesení, je(stejně jako návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu korporace) návrhem nazahájení řízení ve statusových věcech právnických osob ve smyslu § 2 písm. e) a § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen „z. ř. s.“). Narozdíl od výroku soudního rozhodnutí o návrhu na určení podle § 80 o. s. ř. je výrok, kterým seurčuje, že rozhodnutí orgánu (obchodní) korporace bylo přijato (stejně jako výrok, kterým se vyslovuje neplatnost takového rozhodnutí), právotvorné (konstitutivní) povahy, a je podle § 27 z. ř. s. závazný pro každého.
[67] Právo podat tento návrh svědčí toliko osobám vymezeným zákonem (srov.obecně § 258 o. z. a pro poměry společnosti sručením omezeným § 191 odst. 1 z. o. k.) a lze je vykonat pouze v prekluzivních lhůtách určených zákonem (srov. § 259 o. z. a dále propoměry společnosti sručením omezeným § 191 odst. 1 z. o. k.). Stejně tak se pro něj uplatní – vedle zmíněného omezení osobního a časového – i (v úvahu připadající) věcná omezení upravená zákonem pro přezkum výsledku rozhodovací činnosti (nejvyššího) orgánu korporace (srov. výše odst. 57).
[68] Jelikož je až právní mocí soudního rozhodnutí o tom, že kolektivní orgán (obchodní) korporace přijal určité usnesení, najisto postaveno, že usnesení bylo přijato, počíná (až) od tohoto dne běžet oprávněným osobám roční objektivní prekluzivní lhůta k dovolání se jeho neplatnosti určená ustanoveními § 259 a § 1209 o. z., či § 191, § 428 a § 663 z. o. k. Tříměsíční nepravá subjektivní prekluzivní lhůta pak může začít běžet nejdříve tohoto dne.
[69] Závaznost pravomocného rozhodnutí soudu o tom, že kolektivní orgán (obchodní) korporace přijal určité usnesení, brání tomu, aby soud v následném (závislém) řízení ovyslovení neplatnosti přijatého usneseníodchylně posoudil právní následek, o kterém již bylo rozhodnuto (ve výroku) v řízení o určení, že usnesení bylo přijato, a který má v probíhajícím řízení povahu prejudiciální otázky (§ 159a odst.1 a 4 o. s. ř., k tomu srov. Dvořák, B.Právní moc civilních soudních rozhodnutí, 1. vydání, Praha 2008, s. 62 až 69). Půjde zejména o soudem závazně vyřešené otázky usnášeníschopnosti a dosažení potřebné většiny hlasů, jejichž nesprávné posouzení předsedou kolektivního orgánu bylo důvodem, prokterý předseda kolektivního orgánu dospěl k závěru, že usnesení nebylo přijato.
[70] Z povahy věci zároveň plyne, že konstituování usnesení valné hromady (až) soudním rozhodnutím představuje vpoměrech kapitálových společností závažný důvod pronepodání protestu proti usnesení valné hromady nejpozději doskončení zasedání valné hromady ve smyslu § 192 odst. 2 a § 424 odst. 1 z. o. k. (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 27 Cdo 3364/2020).
[71] Pouze pro úplnost pak velký senát dodává, že závěry citované výše nevylučují právo přehlasovaného vlastníka jednotky navrhnout soudu, aby o záležitosti týkající se správy domu a pozemku rozhodl za podmínek uvedených v § 1209 o. z.
d) Promítnutí právních závěrů velkého senátu do projednávané věci
[72] V poměrech projednávané věci předseda valné hromady na zasedání konaném dne 18. 11. 2020 po hlasování o návrhu dovolatelky na odvolání O. V. učinil závěr, podleněhožnávrh nebyl valnou hromadou přijat, jak vyplývá ze zápisu z jednání valné hromady. Zástupce dovolatelky na zasedání přítomný s tímto výsledkem nesouhlasil. Z uvedeného je zřejmé, že dovolatelka se (prostřednictvím svého zástupce) dozvěděla o tom, že předseda valné hromady považuje návrh za nepřijatý již dne 18. 11. 2020.
[73] Z řečeného plyne, že tříměsíční nepravá subjektivní prekluzivní lhůta kpodání návrhu na určení, žeusnesení valné hromady bylo přijato, dovolatelce marně uplynula dne 18. 2. 2021 (§ 259 o. z. ve spojení s § 605 odst. 2 o. z.).
[74] Závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatelka podala návrh opožděně, je proto správný.
[75] Je-li dovolání přípustné, Nejvyšší soud přihlíží z úřední povinnosti též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (tzv.zmatečnostním vadám řízení), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
[76] Dovolatelka v dovolání namítá nepřezkoumatelnost a překvapivost rozhodnutí odvolacího soudu.
[77] Z protokolu o jednání před odvolacím soudem se podává, že odvolací soud „v rámci předvídatelnosti“ upozornil přítomné zástupce účastníků mj. na „skutečnost, žepředpřezkumem průběhu valné hromady se soud musí zabývat předpokladem meritorního posouzení uplatněného nároku, mezi něž mj. náleží i otázka lhůty kuplatnění nároku u soudu“. Námitka dovolatelky, že předmětem jednání před odvolacím soudem nebyla otázka včasného podání návrhu, je tudíž neopodstatněná.
[78] Nepřezkoumatelností rozhodnutí odvolacího soudu netrpí (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněného podč. 100/2013 Sb. rozh. obč.). Z obsahu dovolání se ostatně podává, že dovolatelka byla schopna vymezit důvod dovolání, tj. uvést právní posouzení věci odvolacím soudem, které pokládá zanesprávné, a vyložit, v čem tato nesprávnost spočívá.
[79] Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo ajelikož Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci přihlíží u přípustných dovolání zúřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), dovolání podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl, aniž se pro nadbytečnost zabýval dalšími námitkami dovolatelky týkajícími se následků absence důvodů pro odvolání jednatele v zápisu z jednání valné hromady.
[80] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu první, §224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolání navrhovatele Nejvyšší soud zamítl aspolečnosti podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 10. 2026
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu