Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 42/2026-77
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Slezákovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 101 153 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 60 376 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 60 376 Kč od 23. 1. 2026 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 40 777 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 24 151 Kč od 23. 1. 2026 do zaplacení, úrokem ve výši 78,56 % ročně z částky 69 526,39 Kč od 23. 1. 2026 do 15. 2. 2026 ve výši 3 482,40 Kč, úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 69 526,39 Kč od 16. 2. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 1. 2026 dosáhne částky 277 171,20 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 30 494,24 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 60 376 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 60 376 Kč od 23. 1. 2026 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Co do částky 40 777 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 24 151 Kč od 23. 1. 2026 do zaplacení, úrokem ve výši 78,56 % ročně z částky 69 526,39 Kč od 23. 1. 2026 do 15. 2. 2026 ve výši 3 482,40 Kč, úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 69 526,39 Kč od 16. 2. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 1. 2026 dosáhne částky 277 171,20 Kč, se žaloba zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 30 494,24 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 101 153 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 30. 7.2025 žalovaná podepsala smlouvu o úvěru č.hodnota, na jejímž základě žalobkyně poskytla na účet uvedený žalovanou ve smlouvě částku 70 000 Kč. Žalovaná měla úvěr společně s úrokem ve výši 78,56 % ročně splácet v 48 měsíčních splátkách po 4 812 Kč. Před uzavřením smlouvy byla úvěruschopnost žalované řádně prověřena, a to kontrolou databází SOLUS a NRKI a z dokladů získaných od žalované. Žalovaná uhradila dne 17. 9. 2025 částku 4 812 Kč a dne 29. 10. 2025 částku 4 812 Kč, tj. celkem 9 624 Kč. Dále již nebyly splátky řádně a včas hrazeny. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení, došlo v souladu se smlouvou o úvěru k automatickému zesplatnění celého úvěru, a to dne 21. 9. 2026. Ke dni zesplatnění celého úvěru činila zbylá část jistiny spolu s nezaplacenými úroky za poskytnutí úvěru, jež se staly součástí jistiny, částku 83 129,23 Kč (tzv. nová jistina). V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty podle bodu 6.1 smlouvy o úvěru ve výši 998 Kč, smluvní pokuty podle bodu 6.5 smlouvy o úvěru ve výši 16 626 Kč a dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 400 Kč (2x 200 Kč). Dále žalobkyně požaduje úrok za poskytnutí úvěru 78,56 % ročně z částky 69 526,39 Kč od 23. 1. 2026 do 15. 2. 2026 ve výši 3 482,4 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 69 526,39 Kč od 16. 2. 2026 od 7. 12. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 1. 2026 dosáhne 277 171,2 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 84 527 Kč od 23. 1.2026 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci nařídil jednání na den 7. 10. 2026. Žalovaná se k jednání se bez omluvy včasné a důvodné nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).
4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.
5. Předložena byla listina označená jako návrh na uzavření smlouvy o úvěru/ smlouva o úvěru č. hodnota ze dne 30. 7. 2025 kde je jako poskytovatel úvěru uvedena žalobkyně a jako klient žalovaná (dále jen „smlouva o úvěru“), dodatek č. hodnota k návrhu smlouvy o úvěru/smlouvě o úvěru č.hodnota, prohlášení klienta/informace pro klienta poskytované zprostředkovateli úvěru, předsmluvní formulář a splátkový kalendář. Předmětem smlouvy mělo být poskytnutí úvěru žalované ve výši 70 000 Kč s tím, že žalovaná měla částku vrátit společně s úrokem ve výši 78,56 % ročně prostřednictvím 48 měsíčních splátek ve výši 4 812 Kč. Celkem měla žalovaná žalobkyni zaplatit 230 976 Kč. RPSN činila 114,03 %. Podle bodu 2.2 smlouvy o úvěru je žalobkyně oprávněna požadovat na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, částku maximálně ve výši 277 171,2 Kč. V bodě 6.1 smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že ocitne-li se žalovaná v prodlení se zaplacením jakékoli splátky či její části o délce 30 dnů, je povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u níž se ocitla v prodlení. V bodě 6.2 smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že má žalobkyně právo na úhradu nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením, a to ve výši 200 Kč u každé splátky, u níž se žalovaná dostane do prodlení s její úhradou v délce 15 dnů. V bodě 6.3 smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že ocitne-li se žalovaná v prodlení s úhradou splátky nebo její části po dobu delší 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění celého úvěru. V bodě 6.4 smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že se ke dni zesplatnění úvěru stává celá dosud nesplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí tzv. nové jistiny. V bodě 6.5 smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že žalobkyně má právo, pokud nedojde ke dni zesplatnění úvěru k zaplacení nové jistiny, na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny. Mělo se jednat o bezhotovostní úvěr, vyplacený na účet č.č. účtu. Žádná z listin nebyla žalovanou podepsána vlastnoručně ani opatřena uznávaným či kvalifikovaným elektronickým podpisem. Místo podpisu žalované byl uveden jen číselný kód.
6. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 31. 7. 2025 spolu s dodejkou ze dne 16. 8. 2025 bylo zjištěno, že žalované byl schválen úvěru ve výši 70 000 Kč, který měla společně s úrokem vrátit ve výši 78,56 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 4 812 Kč, tj. celkem 230 976 Kč.
7. Předložena byla listina označená jako „podpis na dálku“, kde je popsán postup podepisování uznávaný žalobkyní.
8. Ze základních informací o klientovi bylo zjištěno, že u žalované je veden bankovní účet č. č. účtu a e-mail e-mail.
9. Z potvrzení ze dne 30. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná žalobkyni zaplatila 1 Kč. Z potvrzení ze dne 30. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně žalované potvrdila platbu ve výši 1 Kč.
10. Z hodnocení klienta, které nebylo žalovanou podepsané, bylo zjištěno, že je tam uveden pravidelný čistý měsíční příjem žalované ve výši částka, výdaje 9 794 Kč (4 860 Kč jako životní minimum, 4 934 Kč jako výdaje na bydlení, přičemž bydlení je u rodičů). Volné zdroje žalované tak byly vyčísleny částkou 16 214 Kč a rezerva byla 1 000 Kč. Dále bylo uvedeno, že žalovaná má vysokoškolské vzdělání a je zaměstnána ve společnosti právnická osoba
11. Z výpisu NRKI bylo zjištěno, že žalovaná byla ke dni 30. 7. 2025 finančně exponována ve skóre 401 472, jež spadá do kategorie III., představující zvýšené riziko. Z výpisu SOLUS bylo zjištěno, že u žalované nejsou evidovány žádné negativní záznamy.
12. Z potvrzení o vedení účtu a ze zprávy banky ze dne 8. 9. 2026 bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č.č. účtu je žalovaná. Žalobkyně na tento bankovní účet poukázala dne 31. 7. 2025 částku 70 000 Kč.
13. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že žalované byla dne 17. 4. 2025 poukázána částka 11 976 Kč (nemocenské), dne 12. 5. 2025 částka 8 823 Kč (mzda), dne 12. 5. 2025 částka 19 548 Kč (nemocenské), dne 16. 5. 2025 částka 3 884 Kč (nemocenské), dne 9. 6. 2025 částka 23 017 Kč (mzda) a dne 8. 7. 2025 částka 25 752 Kč (mzda).
14. Z dokladu o vyplacení částky bylo zjištěno, že žalobkyně poukázala žalované dne 30. 7. 2025 na bankovní účet č. č. účtu částku 70 000 Kč.
15. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná čerpala 70 000 Kč a vrátila dne 17. 9. 2025 částku 4 812 Kč dne 29. 10. 2025 částku 4 812 Kč, tj. celkem 9 624 Kč. Zbývající částka ve výši 139 108,77 Kč však uhrazena nebyla.
16. Z výzev ze dne 18. 12. 2025 a 19. 1. 2026 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzývána k úhradě dluhu, zároveň byla upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru.
17. Z oznámení ze dne 21. 1. 2026 bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno zesplatnění celého úvěru.
18. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 7. 2026 a z podacího archu bylo zjištěno, že dne 20. 7. 2026 odeslala žalobkyně žalované výzvu k okamžitém k úhradě celého dluhu.
19. Z fotokopie občanského průkazu žalované nebyly zjištěny žádné další pro rozhodnutí relevantní skutečnosti.
20. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.
21. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
22. Podle § 110 odst. 1 SpÚ, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.
23. Podle § 86 odst. 1,2 SpÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
24. Podle § 87 SpÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
25. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18)
26. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
27. Podle § 1727 o. z., každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.
28. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
29. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
30. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně sjednala úvěrovou smlouvu s žalovanou jakožto spotřebitelem, jak vyplývá zejména z označení její osoby ve smlouvě osobními údaji. Smluvní vztah spadá pod úpravu zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni tvrzeného právního jednání a žalobkyně jakožto úvěrující byla povinna splnit zákonné podmínky při sjednávání úvěru.
31. Právně dospěl soud zejména k tomu, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nezkoumala s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Určité kroky sice v tomto směru učinila, ovšem omezila se pouze na formální ověřování, neboť podrobnosti výdajů žalované nezkoumala vůbec. Již z výše příjmů vyplývá, že majetková situace žalované nebyla nijak dobrá. Z předložených listin sice vyplýval průměrný příjem žalované ve výši částka měsíčně, avšak nebylo zřejmé, zda se jedná o příjem jednorázový či trvalý s tím, že nebyla předložena žádná pracovní či obdobná smlouva, jež by pravidelnost výdělku potvrzovala. Rovněž žalobkyní uváděné výdaje ve výši 9 794 Kč neodpovídají skutečnosti. Žalovaná měla mít náklady na bydlení ve výši 4 934 Kč, tyto však nebylo ničím doloženy, navíc takový výše výdajů budí značné pochybnosti o tom, zda se zakládají na pravdě, když bytové náklady dosahují vyšších částek. Dále nebyly tvrzeny ani doloženy žádné další výdaje žalované (doprava, léky, telefon, internet, pojištění, volnočasové aktivity), takovéto výdaje má ovšem většina obyvatel. Žalobkyně rovněž neznala platební morálku žalované, nevěděla, zda již nějaký úvěr splácí, a zda tedy bude schopna řádně a včas hradit splátky. Soudu je přitom z úřední činnosti známo, že žalovaná je již úvěrově zatížena. Žalobkyně měla také zhodnotit rizikovější lustraci žalované v rejstříku NRKI a měla zohlednit případné úspory žalované, což však neučinila. Posouzení se podle § 87 odst. 1 SpÚ úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné. Z judikatury v této souvislosti plyne, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Naopak nepostačuje, pokud poskytovatel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).
32. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o tomto svém závěru, žalobkyně přes poučení žádné nové důkazy neoznačila.
33. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) a § 120 odst. 2 o. s. ř. stran toho, že dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o úrocích, smluvní pokutě, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině a splatnosti.
34. Veden zásadou hospodárnosti řízení se soud nezaobíral otázkou, že smlouva byla uzavřená v elektronické podobě, zjevně bez uznávaného či kvalifikovaného elektronického podpisu žalované (a žalobkyně), což navozuje i otázky zachování potřebné písemné formy právního jednání podle § 561 a § 562 o. z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dopadá na všechny smlouvy, bez ohledu na zachování povinné písemné formy.
35. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované na její účet peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč a žalovaná zpětně vrátila 9 624 Kč. Tuto skutečnost žalovaná v průběhu řízení nerozporovala, netvrdila, že by uhradila žalobkyni více. Jelikož za situace, kdy úvěrová smlouva byla shledána absolutně neplatnou, nebyl zjištěn žádný právní důvod transakce ze strany žalobkyně, dospěl soud k závěru, že na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení spočívající v poskytnutých a nevrácených peněžních prostředcích, tj. co do částky 60 376 Kč, a žalovaná je povinna tuto částku žalobkyni také vydat.
36. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to od 23. 1. 2026, neboť žalovaná se dostala ke dni 21. 1. 2026 do prodlení s úhradou celé jistiny, žalobkyně však požadovala úrok až od 23. 1. 2026. Výše úroku z prodlení byla v daném období 11,5 % ročně.
37. Na základě shora uvedeného soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 60 376 Kč společně s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 60 376 Kč od 23. 1. 2026 Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 zákona o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 30 494,24 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 058 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 a č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši 101 153 Kč sestávající se z částky 5 180 Kč za přípravu a převzetí zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a). a. t., z částky 2 590 Kč za jednoduchou výzvu k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 5 180 Kč za podání ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 5 180 Kč za účast na jednáním před soudem konaného dne 7. 10.2026 podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., ze čtyř paušálních náhrad po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou na jednání soudu dne 7. 10. 2026 částka 491,69 Kč podle vyhl. č. 78/2026 Sb. (náklady na cestovné na jednání soudu automobilem Anonymizováno, reg. zn. SPZ Prahy do Kladna a zpět v celkové délce 61,6 km, kdy na cestu přísluší náhrada za spotřebované palivo při ceně 34,7 Kč za litr benzínu a náhradě za užití vozidla 5,9 Kč za km při spotřebě 6 l na 100 km), náhrady za promeškaný čas za v trvání 4 x 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 odst. 3 a. t. a z náhrady daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 21 % z částky 21 021,69 Kč ve výši 4 414,55 Kč. Náhrada nákladů za vyjádření ze dne 1. 9. 2026 nebyla žalobkyni přiznána, neboť tam uvedená tvrzení měla být již součástí žaloby, která tak neobsahovala vylíčení všech rozhodujících skutečností. Zaplacení nákladů soud uložil žalované k rukám zástupkyně žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.
39. Lhůty k plnění jsou dána podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kladně.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).