Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 85/2026-137
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl soudcem Mgr. Michalem Strnadem ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce
sídlem Adresa žalobce
zastoupená advokátem Jméno advokáta A
sídlem Adresa advokáta A
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného
bytem Adresa žalovaného
zastoupený ustanoveným advokátem Jméno advokáta B
sídlem Adresa advokáta B
o zaplacení 163.649,85 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 104.637,03 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 2.000 Kč splatných vždy do každého posledního dne v měsíci počínaje měsícem listopadem 2026 pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacení
a) 59.012,82 Kč,
b) ročního úroku ve výši 12 % jdoucího z částky 144.049,89 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení,
c) ročního úroku z prodlení ve výši 12 % jdoucího z částky 146.533,89 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 2.982 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 104.637,03 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 2.000 Kč splatných vždy do každého posledního dne v měsíci počínaje měsícem listopadem 2026 pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacenía) 59.012,82 Kč,b) ročního úroku ve výši 12 % jdoucího z částky 144.049,89 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení,c) ročního úroku z prodlení ve výši 12 % jdoucího z částky 146.533,89 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení.III. Žalovaný je povinen do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 2.982 Kč.
1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 11. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 163.649,85 Kč s úroky a úroky z prodlení uvedenými ve výroku II. tohoto rozsudku pod písm. b) a c). Uvedl, že se jedná o nárok z nesplaceného úvěru poskytnutého žalovanému ve výši 168.000 Kč na základě smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené mezi žalovaným a předchůdcem žalobce, právnická osoba. Žalovaný měl úvěr splácet ve splátkách dohodnutých ve smlouvě, zaplatil ale jen 23.950,11 Kč a předchůdce žalobce zůstatek úvěru včetně příslušenství zesplatnil ke dni 17. 2. 2025. Žalovaný tak dluží 144.049,89 Kč na jistině, 2.484 Kč na sjednaných poplatcích, 7.188,10 Kč na úroku za dobu do 23. 9. 2025, 9.997,86 Kč na úroku z prodlení z dobu do 23. 9. 2025,
2. Žalovaný potvrdil uzavření smlouvy a čerpání úvěru, bránil se ale tím, že věřitel nezjišťoval před poskytnutím úvěru jeho úvěruschopnost.
3. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), platilo, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
4. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 platilo, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
5. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
6. Soud zjistil, že žalovaný s předchůdcem žalobce, právnická osoba., uzavřeli dne 17. 8. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl předchůdce žalobce žalovanému 168.000 Kč a ten se zavázal splatit celkem 302.857,45 Kč v 96 měsíčních splátkách po 3.488,54 Kč zahrnujících i pojištění.
7. Z výpisu z úvěrového účtu na č. l. 77 soudního spisu soud zjistil, že žalovaný čerpal dne 17. 8. 2023 na úvěr 168.000 Kč. Pohledávku z úvěru postoupil předchůdce žalobce žalobci (viz oznámení o postoupení na č. l. 118 soudního spisu).
8. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, žalobce soudu v rámci vyjádření doložil tabulku, ze které je patrné, že jeho předchůdce kalkuloval s čistým měsíčním příjmem žalovaného ve výši 39.738 Kč při zaměstnání na dobu neurčitou, čistým měsíčním příjmem domácnosti ve výši 51.000 Kč, vycházel z toho, že žalovaný bydlí ve vlastním, má dvě vyživovací povinnosti, splácí na jiné závazky 15.872 Kč měsíčně a jeho ostatní výdaje mají činit 0 Kč.
9. Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že smlouvu uzavíral na pobočce předchůdce žalobce, měl do té doby již více úvěrů a potřeboval řešit výdaje na děti a výpadek příjmů z dřívější dlouhodobé pracovní neschopnosti. Jednání bylo rychlé, dokládal pouze svůj příjem, zbytek si banka měla ověřit sama. Žalovaný pracovnici předchůdce žalobce sděloval, že má dvě děti, platí hypotéku, i že měl výpadky v příjmech. Nevěděl, proč předchůdce žalobce uvedl v kolonce životních nákladů částku 0 Kč, když jej o svých výdajích informoval, a tyto podklady pro smlouvu dostal až po čase (po uzavření smlouvy). Byl ujištěn, že se nemusí starat o víc, jen má podepsat smlouvu a platit splátky.
10. Žalobce uvedl, že jeho předchůdce počítal s výdaji žalovaného na živobytí ve výši 20.721,56 Kč, vycházeje z vlastního modelu.
11. Z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru ověřoval skutečné výdaje žalovaného na živobytí včetně bydlení (naopak z výpovědi žalovaného a z tabulky obsažené ve vyjádření je patrné, že k této povinnosti předchůdce žalobce přistoupil krajně nezodpovědně). Předchůdce žalobce neověřoval ani tvrzené další příjmy domácnosti, nevypořádal se nijak s vyživovacími povinnostmi žalovaného a jeho poměrně značným zadlužením (nezjišťoval celkovou výši závazků a jejich stav – splatnost). Částka 20.721,56 Kč, s níž (údajně) kalkuloval předchůdce žalobce, neodpovídá obecné zkušenosti o reálných měsíčních výdajích domácnosti se dvěma nezletilými dětmi, hypotékou a dalšími závazky.
12. Z výše uvedeného je patrné, že předchůdce žalobce nevěnoval při sjednávání úvěrové smlouvy řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalovaného. Úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a předchůdce žalovaného je tak absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
13. Protože předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 168.000 Kč, avšak úvěrová smlouva je neplatná, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení ve výši poskytnuté částky podle § 2991 odst. 2 o. z. neboť žalovaný obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu. Žalobce tak má nárok na vrácení rozdílu mezi poskytnutou částkou a sumou, kterou žalovaný od poskytnutí úvěru až dosud uhradil, a to s odkazem na výše citovanou právní úpravu ve splátkách podle možností žalovaného. Zde soud doplňuje skutkové zjištění vyplývající z dokumentu „platební historie“ na č. l. 115 a násl. soudního spisu, že žalovaný zaplatil na úvěr v nepravidelných splátkách až dosud celkem 63.362,97 Kč, rozdíl mezi čerpanými a vrácenými prostředky tedy činí částku 104.637,03 Kč.
14. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval s neplatnou úvěrovou smlouvou, soud žalobu zamítl.
15. Podle výše citovaného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se ucházel o splátky ve výši 1.000 Kč, to by ale znamenalo úhradu dluhu ve lhůtě bezmála devíti let. Takové rozhodnutí by bylo faktickým odepřením spravedlnosti. Soud proto vyšel i z majetkového prohlášení žalovaného poskytnutého kvůli vyhodnocení uděleného osvobození od soudních poplatků a uzavřel, že i při příjmu ve výši 28.485 Kč, dvou vyživovacích povinnostech a nájemném ve výši 14.000 Kč je v možnostech žalovaného hradit splátky ve výši 2.000 Kč.
16. Právo na náhradu nákladů řízení náleží dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a 146 odst. 2 věta první žalobci, který byl v řízení úspěšným ze 52 % (při zohlednění žalobou uplatněného příslušenství kapitalizovaného ke dni vynesení rozsudku ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalobci tak na náhradě nákladů řízení náleží celkem 2.982 Kč jako poměrná část (4 %) z odměny advokáta za sedm úkonů právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, účast na dvou soudních jednáních a sepis dvou vyjádření ve věci) po 7.660 Kč podle § 7 a 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, náhrady hotových výdajů za sedm úkonů právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, k tomu všemu náhrady za 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), a náhrady ve výši 5.862 Kč za zaplacený soudní poplatek.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání. Odvolání se podává u nadepsaného soudu ve lhůtě patnácti dnů od doručení rozsudku, odvolacím soudem je Krajský soud v Hradci Králové.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může být vymáhána cestou soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.