Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 147/2026-65

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Mělníku rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Pirklovou, LL.M. ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zvýšení výživného zletilého dítěte

takto:

I. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni, stanovená naposledy rozsudkem Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, ve výši 4 500 Kč měsíčně, se od datum zvyšuje na částku 8 250 Kč měsíčně, kterou je žalovaný povinen platit k rukám žalobkyně vždy do 15. dne v měsíci předem, a to počínaje od doručení rozsudku žalovanému.

II. Dlužné výživné za období od datum do datum v celkové výši 250 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zvýšení výživného na částku nejméně 8 500 Kč měsíčně od datum do datum, a dále v části, v níž se žalobkyně domáhala zvýšení výživného od datum dále nad rámec částky 8 250 Kč měsíčně.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni, stanovená naposledy rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve výši 4 500 Kč měsíčně, se od , datum, zvyšuje na částku 8 250 Kč měsíčně, kterou je žalovaný povinen platit k rukám žalobkyně vždy do 15. dne v měsíci předem, a to počínaje od doručení rozsudku žalovanému.II. Dlužné výživné za období od , datum, do , datum, v celkové výši 250 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zvýšení výživného na částku nejméně 8 500 Kč měsíčně od , datum, do , datum, , a dále v části, v níž se žalobkyně domáhala zvýšení výživného od , datum, dále nad rámec částky 8 250 Kč měsíčně.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zvýšení výživného na částku nejméně 8 500 Kč měsíčně. Svůj nárok odůvodnila tím, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, byla žalovanému stanovena vyživovací povinnost vůči žalobkyni ve výši 4 500 Kč měsíčně. Žalobkyně uvedla, že od října 2022 začal žalovaný dobrovolně přispívat na její výživu částkou 6 500 Kč měsíčně, čímž podle jejího názoru sám reflektoval, že výživné stanovené naposledy rozhodnutím soudu v roce 2021 již neodpovídá aktuálním poměrům účastníků. Současně tvrdila, že od poslední úpravy výživného došlo k podstatné změně poměrů na její straně, neboť od akademického roku 2026/2027 nastupuje k prezenčnímu studiu na právnická osoba. Studium je spojeno s povinností hradit školné ve výši 74 000 Kč ročně, což představuje významné zvýšení jejich odůvodněných potřeb oproti době předchozího rozhodování o výživném. Žalobkyně již za školné zaplatila částku 71 000 Kč, což představuje částku po jednorázové slevě. V souvislosti se studiem vzniknou žalobkyni pravidelné náklady spojené s každodenním dojížděním do Prahy, studijními materiály, výpočetní technikou, internetovými službami a softwarem nezbytnými pro studium, stravováním během výuky apod. Žalobkyně poukázala na to, že převážnou část nákladů spojenou s péčí o žalobkyni nesla po celou dobu od rozvodu její matka. Žalovaný hradil pouze výživné a kupoval žalobkyni k Vánocům a narozeninám dárky spíše nižší hodnoty, na hrazení žádných dalších nákladů se nepodílel.

2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že svoji vyživovací k žalobkyni plně respektuje a je připraven žalobkyni i nadále podporovat, přičemž navrhl zvýšení výživného na částku 8 000 Kč měsíčně. Ke svým majetkovým poměrům uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 39 350 Kč. Výdaje žalovaného jsou pak představovány částkou cca 600 Kč za dopravu do práce, částkou 5 488 Kč za nájemné, částkou 1 595 Kč za životní a úrazové pojištění, částkou 548 Kč za internet, částkou 6 500 Kč za výživné pro žalobkyni, částkou 1 000 Kč za penzijní připojištění, částkou 300 Kč za příspěvek pro Lékaře bez hranic, částkou 1 452 Kč za inkaso, částkou 3 435 Kč ročně za pojištění bytu, částkou 1 200 Kč ročně za odpady a částkou 628 Kč ročně za daň z nemovitosti. Žalovaný nemá žádné dluhy, nevlastní automobil ani jiné motorové vozidlo, s partnerkou nesdílí společnou domácnost. Žalovaný má dále v osobním vlastnictví byt, je spoluvlastníkem sadu v hodnotě 150 000 Kč, na penzijním připojištění eviduje částku 340 000 Kč a na bankovním účtu u Raiffeisenbank má prostředky ve výši 115 000 Kč.

3. K návrhu žalovaného na zvýšení výživného na částku 8 000 Kč měsíčně žalobkyně uvedla, že s takovou výší nesouhlasí, neboť se podle jejího názoru nejedná o zanedbatelný rozdíl. Částka 500 Kč měsíčně totiž v ročním součtu představuje 6 000 Kč, což se již blíží výši jednoho měsíčního školného. Při jednání žalobkyně dále uvedla, že žalovaný za měsíc září 2026 uhradil výživné ve výši 8 000 Kč. Z přijatého výživného si ponechává přibližně 2 000 Kč na úhradu vlastních výdajů a zbývající část převádí na účet matky, která zajišťuje převážnou část jejích běžných potřeb. Žalobkyně současně uvedla, že se žalovaným v současné době není v osobním kontaktu.

4. Soud ve věci postupoval podle , (dále jen „“), když jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, který se z nařízeného jednání soudu na den datum omluvil.

5. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav: Rozsudkem zdejšího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, jímž byla schválena dohoda rodičů ohledně péče v té době nezletilé žalobkyně, se žalovaný mj. zavázal přispívat na výživu žalobkyně částkou ve výši 4 500 Kč měsíčně (rozsudek Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka na č. l. 18). Žalobkyně byla přijata k prezenčnímu studiu bakalářského studijního programu Anonymizováno na právnická osoba, a to od akademického roku 2026/2027 (rozhodnutí o výsledku přijímacího řízení na č. l. 6). Za studium na vysoké školy se žalobkyně zavázala platit náklady spojené se studiem a administrativní poplatky, a to ve výši 74 000 Kč ročně, přičemž cena za první ročník studia činila po jednorázové slevě 71 000 Kč plus 100 Kč za poplatek za vystavení průkazu studenta (smlouva o studiu na č. l. 10, faktura na č. l. 13). Částka 71 100 Kč (školné za první rok studia a poplatek za vystavení průkazu) již byla uhrazena (potvrzení o odchozí platbě na č. l. 5). Předpokládané měsíční výdaje při studiu žalobkyně vyčíslila částkou 11 567 Kč, která se skládá z částky 6 167 Kč za školné, částky 1 500 Kč za dopravu z adresa, částky 800 Kč za učebnice a literaturu, částky 300 Kč za tisk a kancelářské potřeby, částky 800 Kč za notebook a částky 2 000 Kč za stravování ve škole (tabulka - jednoduchý rozpis měsíčních nákladů při studiu na č. l. 7). Žalobkyně se dlouhodobě dochází na ortodoncii, přičemž náklady za období od datum do datum činily 39 520 Kč (rozpis plateb na č. l. 45).

6. K majetkovým a výdělkovým poměrům matky žalobkyně soud zjistil, že matka vykonává samostatnou výdělečnou činnost v oblasti účetnických a auditorských činností a daňového poradenství. Z předloženého daňového přiznání za rok 2024 vyplynulo, že po odečtení výdajů a daně dosáhla příjmů ve výši 549 603 Kč ročně, což představuje průměrný čistý měsíční příjem přibližně 45 800 Kč. Z daňového přiznání za rok 2025 pak vyplynulo, že po odečtení výdajů a daně dosáhla příjmů ve výši 790 721 Kč ročně, což představuje průměrný čistý měsíční příjem přibližně 65 900 Kč (přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2024 na č. l. 26, přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2025 na č. l. 32). Matka žalobkyně vlastní rodinný dům Anonymizováno v obci adresa (seznam nemovitostí na LV na č. l. 30, informace o pozemku na č. l. 30 p. v. a 31, přehled hypotéky na č. l. 43). Matka žalobkyně v roce 2023 zakoupila automobil Peugeot za částku 202 125 Kč (faktura na č. l. 36). Na majetkovém účtu má matka žalobkyně částku 24 157 Kč, dále má investice v hodnotě 200 310 Kč, na spořicím účtu částku 153 000 Kč, na účtu penzijního připojištění částku 242 307,91 Kč, na multiměnovém účtu ke dni datum částku 12 193,78 Kč, a na běžném účtu ke dni datum částku 67 322,80 Kč (přehled majetkového účtu na č. l. 37, přehled investice na č. l. 38, potvrzení o zůstatku na spořicím účtu na č. l. 39, detail penzijního připojištění na č. l. 40, potvrzení o zůstatku na multiměnovém účtu na č. l. 41, potvrzení o zůstatku na běžném účtu na č. l. 42). Co se týče výdajů, matka žalobkyně splácí hypoteční úvěr částkou 33 088 Kč měsíčně, hradí zálohu na elektřinu v měsíční výši 8 500 Kč, dále za služby u operátora Anonymizováno částku 2 125 Kč měsíčně, z čehož částka 466,93 Kč připadá na tarif žalobkyně (přehled plateb na č. l. 44, vyúčtování na č. l. 46, rozpis vyúčtování za služby na č. l. 46 p. v.).

7. Co se týče majetkových poměrů žalovaného, jeho průměrný čistý měsíční příjem za období od července 2025 do června 2026 činil 39 350 Kč (potvrzení zaměstnavatele na č. l. 50 a 51). Žalovaný hradí měsíčně částku 547,99 Kč za služby u operátora Anonymizováno, dále inkaso v měsíční výši 1 152 Kč, případně 2 052 Kč, je-li hrazen plyn, a také zálohy za služby v měsíční výši 5 488 Kč (informace o vyúčtování na č. l. 52, platební doklad na č. l. 53 a 54, předpis příspěvku a záloh za služby na č. l. 55).

8. Zjištěný skutkový děj soud posoudil podle , (dále jen „o. z.“).

9. Podle § 859 o. z. vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti.

10. Podle § 910 odst. 1 o. z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.

11. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

12. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odst. 2 při hodnocení odůvodněných potřeb oprávněného se přihlédne k jejich budoucí změně, lze-li ji rozumně určit.

13. Podle § 914 o. z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.

14. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

15. Podle § 921 odst. 1 o. z. se výživné plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

16. Podle § 922 o. z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

17. Základními předpoklady vzniku a trvání vyživovací povinnosti jsou existence rodinněprávního vztahu mezi oprávněným a povinným a neschopnost oprávněného se samostatně živit. Ta závisí zejména na věku, zdravotním stavu, stupni fyzické a duševní vyspělosti, způsobu přípravy na budoucí povolání a dalších okolnostech konkrétního případu. Dosažení zletilosti samo o sobě vyživovací povinnost neukončuje, avšak u zletilého dítěte je třeba posuzovat, zda samo vyvíjí přiměřené úsilí k získání prostředků pro svou obživu. Takovou okolností může být i soustavná a účelná příprava na budoucí povolání formou studia, které směřuje k získání kvalifikace a lepšímu uplatnění na trhu práce (srov. nález ÚS sp. zn. ). Jedním ze smyslů a účelů poskytování výživného ze strany rodiče je tak umožnit svému potomkovi dosáhnout co nejvyššího stupně vzdělání. Povinností studujícího dítěte je cílevědomá a soustavná příprava na budoucí povolání, která ve své podstatě představuje společensky akceptovanou alternativu k výkonu pracovní činnosti (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. ).

18. Žalobkyně požadovala zvýšení výživného na částku 8 500 Kč měsíčně z důvodu podstatné změny poměrů spočívající zejména v nástupu k vysokoškolskému studiu od akademického roku 2026/2027 a s tím spojeném nárůstu nákladů, především na školné. Žalovaný se zvýšením výživného souhlasil, navrhoval však jeho stanovení ve výši 8 000 Kč měsíčně. Mezi účastníky tak nebyla sporná existence důvodů pro zvýšení výživného, ale pouze jeho konkrétní výše. Soud přitom nemá žádné pochybnosti o tom, že od poslední úpravy výživného došlo k významnému zvýšení odůvodněných potřeb žalobkyně, zejména v souvislosti se zahájením vysokoškolského studia a vznikem povinnosti hradit školné, které představuje nový a zcela zásadní pravidelný výdaj. Soud proto posuzoval, zda odůvodněné potřeby žalobkyně a majetkové a příjmové poměry rodičů odůvodňují stanovení výživného ve výši 8 500 Kč měsíčně požadované žalobkyní, nebo ve výši 8 000 Kč měsíčně navrhované žalovaným. Rozdíl mezi oběma navrhovanými částkami činí 500 Kč měsíčně.

19. Náklady na školné činí podle smlouvy o studiu 74 000 Kč ročně, přičemž po poskytnuté slevě zaplatila žalobkyně za první rok studia částku 71 000 Kč. I pokud by soud vycházel z plné částky školného 74 000 Kč ročně, představuje tento náklad po rozpočtení na celý kalendářní rok částku přibližně 6 167 Kč měsíčně. Žalobkyně dále tvrdila vznik dalších nákladů souvisejících se studiem. Přestože většina žalobkyní předpokládaných nákladů spojených se studiem zůstává pouze v rovině tvrzení, neboť za prokázanou lze mít především výši školného, nelze v současné době striktně setrvávat na požadavku doložení veškerých těchto výdajů. Z povahy věci totiž plyne, že značná část nákladů na dopravu, studijní materiály, odbornou literaturu a výpočetní techniku bude vznikat průběžně až v průběhu studia. Současně však lze důvodně předpokládat, že žalobkyně bude mít obdobné běžné výdaje jako jiní studenti jejího věku připravující se soustavně na budoucí povolání, a to včetně nákladů spojených s dopravou do místa studia, studijními pomůckami, kulturním a společenským životem či zajišťováním běžných osobních potřeb.

20. V případě vyživovací povinnosti rodičů k dítěti jsou oba rodiče povinni podílet se na výživě dítěte. Existence vyživovací povinnosti jako taková mezi nimi není rozdělena, neboť tíží oba rodiče současně. Lišit se může pouze rozsah, v němž se jednotliví rodiče na výživě dítěte podílejí, přičemž výše jejich příspěvku se odvíjí zejména od jejich schopností, možností a majetkových poměrů, jakož i od rozsahu osobní péče o dítě. V daném případě jsou příjmové a majetkové poměry matky žalobkyně příznivější než poměry žalovaného. Zatímco průměrný čistý měsíční příjem matky žalobkyně v roce 2025 činil přibližně 65 900 Kč, průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činil 39 350 Kč. Matka žalobkyně současně disponuje významnějšími finančními prostředky a investicemi, když má k dispozici úspory, investice a prostředky na penzijním připojištění v celkové hodnotě několika set tisíc korun. Na druhou stranu ani majetkové poměry otce nelze považovat za zanedbatelné.

21. Žalobkyně bydlí v domácnosti matky, která tak zajišťuje významnou část jejích potřeb, zejména poskytováním bydlení. Soud však současně zohlednil, že náklady spojené s vlastnictvím rodinného domu, zejména splátky hypotečního úvěru, by matka v převážné míře hradila i v případě, že by žalobkyně ve společné domácnosti nebydlela. Ekonomický dopad bydlení žalobkyně v domácnosti matky proto spočívá především ve zvýšených nákladech na energie, vodné a stočné a dalších běžných provozních výdajích. Matka žalobkyně dále zajišťuje její stravování, podílí se na úhradě nákladů spojených s ortodontickou léčbou a hradí i další výdaje související s běžným životem žalobkyně, včetně nákladů na volnočasové aktivity, kulturní vyžití, rekreaci a dalších potřeb, které nevznikají pravidelně každý měsíc. Tím se významnou měrou podílí na zabezpečování odůvodněných potřeb žalobkyně. Otec plní svou vyživovací povinnost placením výživného k rukám žalobkyně. Z takto hrazeného výživného si žalobkyně ponechává přibližně 2 000 Kč měsíčně pro vlastní potřebu a zbývající část předává matce na úhradu nákladů spojených s jejím bydlením a běžným chodem domácnosti. Žalovaný nad rámec stanoveného výživného na úhradu potřeb žalobkyně nijak nepřispívá, nehradí jí žádné další pravidelné ani mimořádné výdaje a nepodílí se ani na úhradě nákladů souvisejících s jejím studiem či zdravotní péčí.

22. Stanovení výživného není otázkou exaktního matematického výpočtu, který by umožňoval dospět k jediné správné částce. Výživné je vždy výsledkem soudního uvážení založeného na posouzení odůvodněných potřeb oprávněného a schopností, možností a majetkových poměrů povinného rodiče. Z povahy věci přitom nelze přesně určit, zda by odůvodněným potřebám žalobkyně odpovídalo výživné ve výši 8 000 Kč, 8 500 Kč či jiná částka v tomto rozmezí. Je zřejmé, že při vyšším příspěvku rodiče si žalobkyně může dovolit širší uspokojování svých potřeb, zatímco při nižším příspěvku musí některé výdaje omezit nebo odložit. Mezi těmito variantami však neexistuje zcela ostrá hranice, kterou by bylo možné objektivně a přesně stanovit. Za situace, kdy provedené dokazování neodůvodňuje jednoznačný závěr ani pro částku 8 000 Kč měsíčně, ani pro částku 8 500 Kč měsíčně, považoval soud za spravedlivé stanovit vyživovací povinnost žalovaného částkou 8 250 Kč měsíčně. Z částky 8 250 Kč připadá na podíl žalovaného na úhradě školného částka přibližně 3 083 Kč měsíčně. Po jejím odečtení zbývá částka 5 167 Kč měsíčně určená na ostatní potřeby žalobkyně. Soud má za to, že spolu s plněním poskytovaným matkou žalobkyně představuje takto stanovené výživné dostatečný a přiměřený příspěvek na úhradu běžných nákladů souvisejících se studiem, stravováním, dopravou, ošacením, kulturním a společenským životem žalobkyně.

23. Soud současně přihlédl k tomu, že žalobkyně je již zletilou osobou studující vysokou školu. Účelem výživného v této životní etapě není pouze zabezpečení jejích odůvodněných potřeb, ale také vytvoření podmínek pro řádnou přípravu na budoucí povolání a postupný přechod k ekonomické samostatnosti. Je přitom běžné a společensky žádoucí, aby vysokoškolští studenti v přiměřeném rozsahu využívali možností výdělečné činnosti, zejména v době letních prázdnin, případně podle svých možností i během akademického roku. Taková činnost může přispět nejen k úhradě části osobních a volnočasových výdajů, ale rovněž k získávání pracovních zkušeností, rozvoji samostatnosti a odpovědnosti a celkově k lepší připravenosti na budoucí uplatnění na trhu práce. Jde přitom o postup mezi vysokoškolskými studenty zcela běžný, který představuje přirozenou součást přechodu k samostatnému dospělému životu. S ohledem na výše uvedené proto rozhodl soud tak, že stanovil vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni na částku 8 250 Kč měsíčně.

24. O zvýšení výživného soud rozhodl s účinností od datum. Ačkoli žalobkyně požadovala zvýšení výživného již od datum, tedy ode dne zahájení řízení, svůj návrh odůvodnila změnou poměrů spočívající v nástupu na vysokou školu a s tím souvisejícím vznikem nových nákladů. Akademický rok však začíná až v září 2026, přičemž teprve od tohoto okamžiku je žalobkyně fakticky studentkou vysoké školy a dochází ke změně poměrů, na níž je návrh založen. Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že žalobkyně již před zahájením studia uhradila školné za první ročník. Tato platba představovala jednorázový výdaj související s budoucím studiem, jehož existence je zohledněna při posouzení důvodnosti zvýšení výživného i při stanovení jeho výše. Samotná úhrada školného však podle názoru soudu neodůvodňuje přiznání zvýšeného výživného již za období před vznikem tvrzené změny poměrů spočívající v zahájení vysokoškolského studia.

25. O dlužném výživném soud rozhodl v návaznosti na stanovení nové výše vyživovací povinnosti od datum. Žalobkyně v řízení tvrdila, že žalovaný od října 2022 dobrovolně hradil na výživném částku 6 500 Kč měsíčně a za měsíc září uhradil výživné ve výši 8 000 Kč, přičemž tato skutečnost nebyla mezi účastníky sporná. Vzhledem k tomu, že soud nově stanovil vyživovací povinnost žalovaného ve výši 8 250 Kč měsíčně, vznikl žalovanému za měsíc září 2026 rozdíl mezi dosud hrazeným a nově určeným výživným ve výši 250 Kč (8 250 Kč – 8 000 Kč). Tuto částku soud považoval za dlužné výživné a uložil žalovanému povinnost ji žalobkyni doplatit.

26. Podle jsou rozsudky odsuzující k plnění výživného předběžně vykonatelné. Současně podle u rozsudků předběžně vykonatelných soud určí lhůtu k plnění od jejich doručení tomu, kdo má plnit. Soud proto stanovil, že žalovaný je povinen hradit běžné výživné vždy do stanoveného dne v měsíci počínaje doručením rozsudku. Předběžná vykonatelnost se však vztahuje pouze na běžné výživné, nikoliv na již splatné dlužné výživné. Proto soud ohledně dlužného výživného stanovil lhůtu k plnění podle , a to do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť neshledal důvody pro určení lhůty delší.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Mezi účastníky nebyla sporná samotná potřeba zvýšit výživné, neboť žalovaný s jeho zvýšením souhlasil a navrhoval stanovit výživné ve výši 8 000 Kč měsíčně. Předmětem sporu tak byl pouze rozsah zvýšení vyživovací povinnosti, přičemž rozdíl mezi stanovisky účastníků činil 500 Kč měsíčně. Soud stanovil výživné ve výši 8 250 Kč měsíčně, tedy mezi částkami navrhovanými účastníky. Úspěch účastníků v řízení byl proto vzájemný. Soud současně přihlédl k tomu, že žalovaný potřebu zvýšení výživného nezpochybňoval a sám začal zvýšené výživné dobrovolně hradit.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Okresnímu soudu v Mělníku. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté , nebo návrh na exekuci podle , exekučního řádu.