Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 53/2026-40

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce A., se sídlem Adresa žalobce A, IČO: IČO žalobce A, zastoupený Jméno žalobce B, advokátem, AK adresa, proti žalovanému: Jméno žalovaného A narozený Datum narození žalovaného A, kontaktní adresa adresa, o zaplacení částky 44.384,01 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 17.200,- Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 12.9.2026 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 27.184,01 Kč, pro úrok ve výši 1.469,60 Kč a ve výši 8 % ročně z částky 18.632,31 Kč od 25.11.2025 do zaplacení, pro úroky z prodlení ve výši 2.522,32 Kč a ve výši 12 % ročně z částky 19.513,37 Kč od 25.11.2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 44.384,01 Kč s úrokem ve výši 1.469,60 Kč a ve výši 8% ročně z částky 18.632,31 Kč od 25.11.2025 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 2.522,32 Kč a ve výši 12% ročně z částky 19.513,37 Kč od 25.11.2025 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaný uzavřel dne 27.3.2024 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba.) smlouvu o úvěru č. hodnota. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000,-Kč v hotovosti, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 1.014,- Kč, paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru a to: úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9.800,- Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2.770,- Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3.600,- Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 37.184,- Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14měsíčních splátkách po 2.656,- Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 27.5.2025. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas. Poslední příslušnou splátku žalovaný uhradil dne 28.3.2024 ve výši 2.800,- Kč. Právnímu předchůdci žalobce následně vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky, která činila jistinu ve výši 18.632,31 Kč, úrok ve výši 881,06 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 8.956,- Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 2.571,78 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 3.342,86 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 18.632,31 Kč dále úrokem ve výši 8 % ročně a to od 28.5.2025. Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny. V důsledku porušení smluvních povinností ze strany žalované (hradit splátky řádně a včas) vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve smlouvě. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10.12.2025 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 10.12.2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobce požaduje zaplacení jistiny ve výši 18.632,31 Kč, úroku ve výši 881,06 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 8.956,- Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 2.571,78 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 3.342,86 Kč, smluvní pokuty ve výši 10.000,- Kč, úroku vyčísleného od 28.5.2025 do postoupení pohledávky ve výši 1.469,60 Kč, vyčísleného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.522,32 Kč. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému upomínku.

V podání ze dne 29.9.2026 žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a jejich ověřením doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaných od žalovaného a byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 26.3.2024. Žalovaný uvedl, že je od 23.11.2023 na dobu neurčitou zaměstnán u společnosti právnická osoba, že výše jeho měsíčních příjmu činí celkem 16.090,- Kč, že výše jeho měsíčních výdajů činí 6.755,- Kč a použitelný měsíční příjem činí 9.335,- Kč. Žalovaný dále uvedl, že bydlí u osoby blízké, je svobodný a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného věřitel ověřil z dočasného přidělení zaměstnanců, pracovní smlouvy, výplatních pásek a čestného prohlášení o bydlení. Příjmy žalovaného byly zkoumány z dočasného přidělení zaměstnanců, pracovní smlouvy, výplatních pásek a čestného prohlášení o bydlení a výdaje byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Žalovaný svým podpisem stvrdil, že údaje, které věřiteli před uzavřením smlouvy poskytl, jsou úplné, přesné a pravdivé. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného v žádosti o úvěr.

Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.12.2025 společnost právnická osoba. převedla pohledávky specifikované v Příloze č.1 a to se všemi právy s nimi spojenými. Žalobce dále doložil, že pohledávka, která je předmětem tohoto sporu, je uvedena v Příloze č. 1 a to pod číslem 2046. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6.1.2026.

Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu ( ). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Zy označené jako přidělení k dočasnému výkonu práce soud zjistil, že žalovaný byl k výkonu práce přidělen na dobu 1 měsíce od 23.11.2023, která se automaticky prodlužuje o 1 měsíc nejvýše po dobu 11 měsíců.

Podle výplatních pásek činila čistá mzda žalovaného v měsíci listopadu 2023 - 4.451,- Kč, v měsíci prosinci 2023 - 16.178,- Kč, v měsíci lednu 2024 - 27.642,- Kč.

Podle pracovní smlouvy ze dne 23.11.2023 se agentura zavazuje zabezpečit zaměstnanci dočasný výkon práce u jiného zaměstnavatele a platit mu za vykonanou práci mzdu.

Podley označené jako čestné prohlášení ze dne 26.3.2024 žalovaný bydlí v bytě ve vlastnictví švagra se švagrem a přispívá měsíčně částkou 2.570,- Kč.

Vě označené jako žádost o úvěr žalovaný uvedl své osobní údaje (je svobodný, nemá vyživované děti do 26 let, má základní vzdělání), sociální status – zaměstnaný od 23.11.2023 na rok, příjmy žadatele – příjem z podnikání – 16.090,- Kč, celkové měsíční výdaje 6.755,- Kč (bydlení, energie – 2.500,- Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 4.255,- Kč), bydlí u osoby blízké. Zástupce právního předchůdce žalobce ověřil tvrzení žalovaného z výplatní pásky, pracovní smlouvy. Žádost o úvěr je dne 26.3.2024 podepsaná žalovaným a je uveden zástupce právního předchůdce žalobce.

Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 27.3.2024 a předpisu splátek má soud za prokázané, že dne 27.3.2024 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 20.000,-Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s úvěrem úrok ve výši 1.014,- Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 9.800,- Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2.770,- Kč a za hotovostní inkaso plateb v bydlišti poplatek ve výši 3.600,- Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal na základě smlouvy zaplatit, činí 37.184,- Kč, které žalovaný splatí v hotovosti ve 14měsíčních splátkách po 2.656,- Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Strany se dohodly, že v případě porušení povinnosti dlužníka zaplatit jakoukoli splátku řádně a včas je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z příslušné dlužné částky. Nezaplacením jakékoliv splátky řádně a včas se stává okamžitě splatnou dlužníkem dosud neuhrazená část celkové dlužné částky, nedohodnou-li se dlužník a věřitel písemně jinak.

Podle přehledu splátek byla zaplacena dne 28.3.2024 částka 2.800,- Kč.

Právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému dopisem ze dne 6.1.2026, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.12.2025 byla pohledávka včetně příslušenství postoupena na žalobce.

Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného výzvou k plnění ze dne 9.3.2026 k zaplacení pohledávky v aktuální výši 49.493,65 Kč nejpozději do 24.3.2026. Výzva byla odeslána dne 9.3.2026.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Dne 27.3.2024 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 20.000,- Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky úrok ve výši 1.014,- Kč, úplatu za poskytnutí úvěru částku 9.800,- Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2.770,- Kč a za hotovostní inkaso plateb v bydlišti poplatek ve výši 3.600,- Kč. Žalovaný se zavázal na základě smlouvy zaplatit celkem částku 37.184,- Kč v hotovosti ve 14měsíčních splátkách po 2.656,- Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal v hotovosti celou částku. Dle přehledu plateb žalovaný uhradil jednu splátku dne 28.3.2024 ve výši 2.800,- Kč. Následně bylo žalovanému dopisem ze dne 6.1.2025 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (právnická osoba), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to z důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalovaného splácet právní předchůdce žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka. Z výplatních pásek vyplývá příjem žalovaného – od listopadu 2023 (pracovní smlouva byla uzavřena 23.11.2023 na dobu 1 roku) 4.451,- Kč, 16.178,- Kč a 27.642,- Kč. Pokud jde o náklady osobní náklady žadatele činila částka 6.755,- Kč bydlení a energie a 2.500,- Kč. Žalobce prověřil tvrzení žalovaného o jeho bydlení čestným prohlášením ze dne 26.3.2023 (žalovaný bydlel u švagra, kde platil 2.570,- Kč měsíčně). Pokud se jedná o další výdaje žalovaného (ve výši 4.255,- Kč), soudu nebyl předložen žádný doklad, potvrzující tyto výdaje žalovaného. Žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o výdajích žalovaného. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil jeho schopnost poskytnutý úvěr spolu s úrokem a dalšími doplatky v celkové výši 37.184,- Kč splatit, kdy ohledně výdajů vycházel pouze z tvrzení žalované, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp. zn. ).

Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. a sp. zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 obč. zák., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 20.000,- Kč, kdy žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal v hotovosti celou výši spotřebitelského úvěru. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených poplatků. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 20.000,- Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst.1 vydat. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaný zaplatil částku 2.800,- Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 17.200,- Kč (částka poskytnutá 20.000,- Kč – částka žalovaným zaplacená 2.800,- Kč) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 10.9.2026. Nárok se stal splatným 11.9.2026 a žalovaný se dostal do prodlení od 12.9.2026. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 12.9.2026 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp. zn. ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp. zn. (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 51.777,53 Kč (částku 44.384,01 Kč + úrok 1.469,60 Kč + 1.323,10 Kč - ve výši 8 % ročně z částky 18.632,31 Kč od 25.11.2025 do 14.10.2026 + úrok z prodlení ve výši 2.522,32 Kč + 2.078,50 Kč - úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19.513,37 Kč od 25.11.2025 do 14.10.2026). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 17.382,70 Kč (jistina – 17.200,- Kč + 182,70 Kč – úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z 17.200,- Kč od 12.9.2026 do 14.10.2026). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 33,5 %, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 66,5 %. Poměr úspěchu tedy činí 33 % ve prospěch žalovaného. Dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

takto:

Odůvodnění:

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.