Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 Co 114/2026-436
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň Mgr. Jany Pokorné Stejskalové a JUDr. Terezy Dobešové ve věci
žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B
o určení vlastnického práva
o odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 23. 2. 2026, č. j. 35 C 261/2025–366
takto:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 77 864 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované; ve výroku I. se potvrzuje.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 32 791 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.
Odůvodnění:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 77 864 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované; ve výroku I. se potvrzuje.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 32 791 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.
1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemků parc. č. Anonymizováno a Anonymizováno, spoluvlastnického podílu o velikosti ideálních 13/25 na pozemku parc. č. Anonymizováno a spoluvlastnického podílu o velikosti ideálních 2/3 na pozemku parc. č. Anonymizováno vše v katastrálním území a obci adresa. Současně výrokem II. žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 33 750 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku.
2. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobce se žalobou domáhal určení vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem. Tvrdil, že darovací smlouvou ze dne 13. 2. 2022 daroval žalované podíl o velikosti ideální 1/2 na pozemcích parc. č. Anonymizováno a parc. č. Anonymizováno, podíl o velikosti 13/25 na pozemku parc. č. Anonymizováno a podíl o velikosti 2/3 na pozemku parc. č. Anonymizováno, vše k. ú. adresa, obec adresa. Následně dar odvolal dopisy ze dne 20. 3. 2024 a 8. 5. 2024. adresa spatřoval zejména ve fyzickém incidentu ze dne 28. 8. 2023, při kterém žalovaná napadla žalobce, a v následném podání trestního oznámení z její strany, a dále pak v naprostém nerespektování práv žalobce jako otce společných dětí účastníků. Žalovaná zcela bezdůvodně brání jakémukoliv osobnímu styku žalobce s dcerou Anonymizováno, což trvá již více než 1,5 roku. Žalobce podal návrh na vydání předběžného opatření týkající se styku s nezletilými dětmi; byť bylo návrhu vyhověno a předběžným opatřením bylo stanoveno, kdy se žalobce má s dětmi stýkat, toto soudní rozhodnutí nebylo ze strany žalované respektováno, a to nejen ve vztahu k nezletilé Eleně, ale začasté též ve vztahu k nezletilému jméno FO. Situace se nezměnila ani po vydání rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 21. 2. 2025, č. j. spisová značka, kterým byly upraveny poměry nezletilých dětí včetně styku s nimi. Žalobce podal návrh na výkon rozhodnutí jak předběžného opatření, tak i rozsudku (který byť není pravomocný, je předběžně vykonatelný), neboť jednání žalované způsobuje závažnou újmu nejen žalobci, ale i dětem. Trestní oznámení, které na žalobce podala žalovaná pro údajné ublížení na zdraví a omezení osobní svobody, bylo nedůvodné, neboť po projednání obžaloby uzavřel Okresní soud adresa-východ ve svém usnesení ze dne 18. 3. 2025, že skutek, který byl žalobci kladen za vinu, není trestným činem, avšak mohl by být posouzen jako přestupek, a proto věc postoupil městu adresa. Žalovaná dále bezdůvodně nařkla žalobce z možného sexuálního zneužívání jejich nezletilé dcery Eleny, což bylo oznámeno Dětskému krizovému centru. To situaci prověřilo a dospělo k pochopitelnému závěru, že oznámení o možném sexuálním zneužívání nebylo důvodné. Žalovaná se pokoušela žalobce vykreslit jako násilníka i v návrhu na nařízení předběžného opatření ve věcech ochrany proti domácímu násilí, který byl usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 12. 9. 2023, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2023 zamítnut. Další pokus žalované poškodit žalobce spočíval v nepravdivém osočení z napadení, ke kterému mělo dojít dne 7. 1. 2024, přičemž přestupkové řízení v této věci vedené bylo zastaveno. Žalovaná se rovněž pokusila převést darované nemovité věci na jméno FO, čemuž žalobce zabránil návrhem na vydání předběžného opatření, kterému bylo usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 21. 3. 2024 vyhověno. Dle přesvědčení žalobce popsané chování naplňuje nevděk v rozsahu odvodňující odvolání daru.
3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nerozporovala nabytí vlastnického práva k nemovitým věcem darovací smlouvou, ani doručení výzev k vrácení daru. Popřela však, že by její jednání dosahovalo intenzity nevděku, tedy zjevného porušení dobrých mravů za současného způsobení újmy dárci. Namítla, že opatrovnickým rozsudkem Okresního soudu Praha-východ byla nezletilá dcera Elena svěřena do výlučné péče matky a otci stanoven styk každou sudou neděli od 13.00 do 17.00, syn jméno FO byl svěřen do střídavé péče rodičů. Dcera aktuálně styk s žalobcem neguje, nicméně příčinu je třeba hledat u žalobce, který je dominantní a v minulosti se k dceři choval nevybíravým způsobem, což ostatně potvrdil i znalecký posudek vypracovaný v opatrovnickém řízení. Zároveň znalecky ani nebylo zjištěno, že by žalovaná dceru Anonymizováno cíleně negativně ovlivňovala proti otci. Žalovaná se opakovaně snažila dceru ke styku s otcem připravit, ta ho však odmítá. Žalovaná se snaží obnovit vztah dcery k žalobci prostřednictvím terapie, kterou jí zajišťuje, avšak odmítá ji fyzicky nutit s žalobcem odejít, pokud dcera nechce. Pokud žalobce uváděl, že styk řádně neproběhl ani se synem, žalovaná uvedla, že se tak stalo jenom v důsledku jeho nemoci. Při incidentu 28. 8. 2023 pak byla žalovaná žalobcem napadena a utrpěla hematomy na končetinách, hrudníku a v oblasti pánve, což potvrdila lékařská zpráva zpracovaná tituly před jménem právnická osoba; podání trestního oznámení tak nebylo bezdůvodné. Trestní řízení pak neskončilo zproštěním obžaloby, ale postoupením věci k přestupkovému řízení. V souvislosti s tímto incidentem podala žalovaná rovněž návrh na vydání předběžného opatření ve věcech domácího násilí. Skutečnost, že byl tento návrh zamítnut vycházel z toho, že jednání žalobce nebylo opakované, a proto nenaplnilo zákonnou definici domácího násilí; jednalo se tak o otázku právního posouzení. Žalovaná tento návrh podala, aby zabránila opakování incidentu z 28. 8. 2023. I další trestní oznámení z důvodu napadení žalované dne 7. 1. 2024 nebylo zcela bezdůvodné; přestupkové řízení bylo zastaveno pro nedostatek důkazů, neboť se incident odehrál pouze za přítomnosti účastníků a matky žalované. Ani ve vztahu k možnému zneužívání dcery Eleny se žalovaná ve vztahu k žalobci nedopustila jednání, které by bylo ve zjevném rozporu s dobrými mravy. Žalovaná vyhledala odbornou pomoc pro dceru, neboť od ní měla informace o ne zcela standardním chování žalobce. Žalovaná tuto záležitost konzultovala s odborníky na OSPOD a v Dětském krizovém centru, kde byla dcera vyšetřena. Žádné oznámení v této souvislosti nepodávala.
4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu zamítl a uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 33 750 Kč.
5. Pro zjištění skutkového stavu soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování. Vycházel zejména z darovací smlouvy, výpisů z katastru nemovitostí ohledně předmětných nemovitých věcí, dopisů o odvolání daru, úředních záznamů právnická osoba, rozhodnutí vydaných v trestním a přestupkovém řízení, rozhodnutí opatrovnického soudu (usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 22. 3. 2024, č. j. spisová značka ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2024, č. j. spisová značka, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na vydání předběžného opatření, a rozsudku Okresního soudu adresa-východ ze dne 21. 2. 2025, č. j. spisová značka, kterým bylo rozhodnuto ve věci péče o nezletilé a styku), zdravotnické dokumentace obou účastníků, znaleckého posudku z oboru klinické psychologie tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, zpráv OSPOD, zprávy Dětského krizového centra ze dne 24. 4. 2024, kamerového záznamu zaznamenávající incident ze dne 28. 8. 2023, videonahrávek nezletilé, z výslechů účastníků učiněných před orgány činnými v trestním řízení a výslechu svědka jméno FO (otčíma žalované).
6. Z darovací smlouvy a výpisů z katastru nemovitostí soud prvního stupně zjistil, že žalobce převedl na žalovanou spoluvlastnické podíly na předmětných nemovitostech a že žalovaná je jako podílový spoluvlastník zapsána v katastru nemovitostí. Z dopisu ze dne 20. 3. 2024 bylo zjištěno, že žalobce odstoupil od předmětné darovací smlouvy pro nevděk žalované, který spočíval ve fyzickém napadení žalobce, podáním nedůvodného trestního oznámení a nerespektování jeho otcovských práv, když mu žalovaná brání ve styku s dětmi. Dopisem ze dne 8. 5. 2024 tyto důvody blíže specifikoval, když žalovaná brání jakémukoliv kontaktu zejména s nezletilou Anonymizováno, nezletilé nejen, že nemotivuje ke styku, ale naopak je ovlivňuje proti němu. Ve vztahu s nezletilou se snažila znemožnit jeho kontakt na základě zcela vykonstruovaného podezření ze sexuálního zneužívání. Cílem žalované tak není ochrana zájmu nezletilých dětí, ale poškození žalobce a jeho dobrého jména.
7. Ve vztahu k události ze dne 28. 8. 2023 soud prvního stupně vycházel zejména z úředních záznamů o podání vysvětlení z obsahu trestního spisu, kamerového záznamu a zdravotnické dokumentace účastníků. Zjistil, že uvedeného dne v podvečerních hodinách v provozovně žalobcovy společnosti proběhla mezi účastníky plánovaná schůzka ohledně vypořádání společného soužití. Žalovaná se na tuto schůzku dostavila, k dohodě mezi účastníky nedošlo, a žalovaná provozovnu opustila. Po cca půl hodině se do provozovny vrátila a žalobce ji pustil dovnitř. V provozovně mezi účastníky došlo k fyzické potyčce, jejíž průběh se nepodařilo přesně zmapovat. Je nepochybné, že celá potyčka začala v okamžiku, kdy se žalovaná zvedla ze židle a pokusila se vzít tašku s dokumenty a investičními mincemi, která se v tu dobu nacházela na stole, a žalobce se jí v tom pokoušel slovně i fyzicky zabránit. Tomuto závěru odpovídají výpovědi obou zúčastněných, jak je učinili v rámci trestního řízení. Nebylo z nich však možné uzavřít, zda žalovaná do žalobce narazila a pokud ano, tak zda tak učinila úmyslně. Z výpovědí účastníků v trestním řízení je opět nepochybné, že na místě oba skončili na zemi (a to i vícekrát), žalobce žalovanou držel (jak kolem pasu, tak za ruce) a žalovaná se tomu vehementně vzpínala. Tomu odpovídala i poranění obou účastníků, které soud prvního stupně zjistil z lékařských zpráv. Dále bylo nepochybné, že v průběhu děje se žalobce pokoušel fyzicky dostat žalovanou z prostor a dostal ji až k autu a následně oba vběhli dovnitř. Tomu odpovídala jeho výpověď a kamerové záznamy. Z provedeného dokazování bylo možné též konstatovat, že předmětem tohoto střetu byly listiny, a to zejména ty, které žalovaná do budovy přinesla a žalobci předala. Tomu odpovídají opět výpovědi obou zúčastněných. Žalobce je při tom zjevně u žalované hledal, a to i v její kabelce. Sám ostatně při hlavním líčení připustil, že kabelka ležela na zemi, on se do ní podíval a následně ji odhodil, přičemž žalovaná toto potvrzovala. Celý incident skončil příjezdem otčíma žalované, který se dožadoval vstupu do budovy (toto shodně uvedli všichni zúčastnění), přičemž z výpovědi otčíma žalované je nepochybné, že dveře na fotobuňku byly v tu chvíli nastaveny na úplné uzavření. Pokud žalobce uváděl, že je nastavil na otevírání zevnitř, nelze než uzavřít, že se mohl ve stresové situaci splést. Soud prvního stupně zároveň konstatoval, že nebylo možné uzavřít, kdo koho napadl (případně, zda vůbec některý z účastníků byl v pravém slova smyslu napaden) a zda žalobce v nějaké chvíli bránil žalované v odchodu či ji srazil na zem. Soud prvního stupně s ohledem na důvod odvolání daru spočívající v napadení žalobce žalovanou a s ohledem na provedené důkazy jej poučil dle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby své tvrzení o napadení prokázal. Žalobce k tomu nepřednesl žádné nové důkazy, neunesl tak břemeno tvrzení a soud prvního stupně uzavřel, že tvrzení, že žalovaná napadla žalobce, nebylo prokázáno. Soud prvního stupně dále konstatoval, že žalovaná (za tohoto skutkového děje) viděla incident ze dne 28. 8. 2023 optikou svého subjektivního vnímání a vyhodnotila jej tak, že byla napadena a držena v předmětné provozovně. Tento závěr s ohledem na provedené dokazování je subjektivně racionální a žalovaná jej dlouhodobě vnímá, čemuž odpovídají lékařské zprávy, předložené posudky i její výpovědi. Za této situace podala na žalobce trestní oznámení, které je objektivně nepřesné (žalovaná za celou dobu řízení nezmínila, že ji žalobce na nějakou dobu dostal ven a nezmiňovala potyčku u auta), ale v mnoha rysech odpovídá skutkovému ději, jak se objektivně stal. Ve zbytku pak není možné zjistit, jak se skutkový děj objektivně stal, ale trestní oznámení odpovídá tomu, jak jej žalovaná subjektivně vnímala. V důsledku tohoto trestního oznámení bylo zahájeno žalobcovo trestního stíhání, policie mu odebrala zbraň a došlo proti němu k podání obžaloby. Toto trestní stíhání skončilo postoupením věci na přestupek a příslušný úřad následně (nepravomocně) řízení zastavil pro neprokázání skutkového děje. Žalovaná tak zjevně podala trestní oznámení za účelem ochrany svých subjektivních zájmů, nikoliv jen s cílem uškodit žalobci.
8. Dále soud prvního stupně uzavřel, že účastníci spolu mají 2 nezletilé děti, dceru Anonymizováno a syna jméno FO. Dne 22. 3. 2024 opatrovnický soud nařídil předběžné opatření, kterým žalobci stanovil s oběma dětmi styk a žalované uložil děti k tomuto styku předávat. Dne 24. 8. 2025 pak soud svěřil nezletilou do péče žalované a žalobci stanovil styk, nezletilého pak svěřil do střídavé péče účastníků. Z provedeného dokazování (zejména z návrhu na výkon rozhodnutí, usnesení soudu o výkonu rozhodnutí), ale i z tvrzení účastníků je nepochybné, že žalobci styk s nezletilým synem probíhá, byť v jeho souvislosti dochází k nějakým konfliktům. Minimálně v květnu 2024 došlo k nepředání dítěte, avšak v té době byl nezletilý objektivně nemocen (viz jeho lékařské zprávy). Dalším zdokumentovaným incidentem byl konflikt rodičů a matky žalované dne 7. 1. 2024 při předání syna (viz rozhodnutí právnická osoba adresa), avšak zde nešlo o nepředání syna žalobci. Je tak nepochybné, že žalovaná ve vztahu k synovi v principu dodržuje rozhodnutí opatrovnického soudu. Jinak tomu však bylo ve vztahu k nezletilé Anonymizováno. U ní došlo na Vánoce roku 2023 ke konfliktu, který nezletilá vnímala tak, že žalobce a jeho matka jsou na ni hrubí, užívají vůči ní hrubá slova (jak uvedla ve své výpovědi před OSPOD) a od té doby k žalobci nechce. Dle znaleckého zkoumání je při tom ovlivněna oběma rodiči, ve vztahu k žalobci jeho povahou a způsobem chování, ve vztahu k žalované přejímáním jejího extrémně negativního vztahu k žalobci. Z provedeného dokazování zejména z videonahrávek bylo nepochybné, že nezletilá má až hysterické záchvaty v okamžiku, kdy žalobce jen vidí. Žalovaná při tom s nezletilou dochází na psychoterapie. Nezletilá při tom vůči otci má pocity ambivalentní, když zároveň jeho pozornost nechce, ale zároveň by o něj stála. Sama není schopna tento rozpor zpracovat, což potvrdil znalecký posudek. Soud prvního stupně za této situace uzavřel, že žalovaná ve vztahu k nezletilému synovi žalobce jako otce respektuje a nebrání mu v péči o něj, ve vztahu k nezletilé dceři mu nezletilou přes soudní rozhodnutí nepředává, avšak z důvodu domnělé ochrany zájmů nezletilé a její duševní pohody.
9. Ve vztahu k nařčení ze sexuálního obtěžování nezletilé soud prvního stupně zjistil, že se dne 15. 12. 2024 žalovaná obrátila na Dětské krizové centrum, neboť jí nezletilá Elena sdělila, že když byla pod peřinou, v županu k ní žalobce přilehl. V tu dobu měl na sobě jen triko a od pasu dolů byl nahý. Za této situace požádala centrum o diagnostiku nezletilé, zda nebyla zneužita. Centrum toto podezření sdělilo OSPOD a ten následně podal podnět právnická osoba. Žalovaná sama uvedla (a žalobce to nesporoval), že toto své podezření nesdělila ani policii, ani soudu (ostatně to vyplývá i z protokolů z té doby), ale sdělila jej nejprve OSPOD. Tvrzení o sdělení věci OSPOD však bylo vyvráceno záznamem OSPOD o telefonickém hovoru s krizovým centrem a s žalovanou, z nichž je nepochybné, že OSPOD se dozvěděl o podezření právě od centra a on to komunikoval s žalovanou. Z provedeného dokazování bylo nepochybné, že krizové centrum provedlo diagnostiku stavu nezletilé, která při ní žalobcovo chování potvrdila, zjistilo se však, že se nejednalo o sexualizované chování. Krizové centrum toliko žalobci doporučilo, aby dodržoval hranice intimity nezletilé. V reakci na to byla věc policií odložena. Za této situace je nepochybné, že žalobce uspával nezletilou oblečen výlučně v triku, a takto oblečen vstupoval do intimní zóny nezletilé. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalovaná poté, co se dozvěděla o chování žalobce vůči nezletilé, které mělo potenciálně sexuální podtext a které se skutečně odehrálo, aniž by o něm informovala trestní orgány nebo orgány opatrovnického řízení, nechala nezletilou diagnostikovat, zda se vůči ní někdo nedopustil pohlavního zneužívání. Její jednání bylo zcela zjevnou ochranou zájmů nezletilé, nikoliv poškození zájmů žalobce.
10. Soud prvního stupně se zabýval rovněž incidentem ze dne 7. 1. 2024 v souvislosti s předáním syna jméno FO. Z rozhodnutí správního orgánu zjistil, že řízení bylo zastaveno pro neprokázání skutku. Současně však měl za zjištěné, že mezi účastníky existovaly dlouhodobě konfliktní vztahy a že při předávání dítěte docházelo ke sporům.
11. Soud prvního stupně předně uzavřel, že žalobce má, s ohledem na § 985 o. z., naléhavý právní zájem na požadovaném určení, v souladu s § 80 o. s. ř.
12. Zjištěný skutkový stav pak posoudil dle § 2072 odst. 1 o. z. Konstatoval, že skutkový základ nevděku vymezuje dárce v okamžiku, kdy svůj dar odvolává; v rámci tohoto odvolání je dárce povinen sdělit, v čem konkrétně spočívá jeho nevděk a z jakého důvodu od smlouvy odstupuje. Odvolání daru pro nevděk tak nelze posoudit pro jiné důvody, než které jsou uvedeny v odvolání. Z těchto důvodů se soud prvního stupně zabýval pouze důvody uvedenými v dopise ze dne 20. 3. 2024 a 8. 5. 2024. Protože tam jako důvody nevděku nebyl uveden ani incident ze dne 7. 1. 2024 ani zamýšlený převod předmětných nemovitých věcí žalovanou, těmi se soud prvního stupně nezabýval.
13. Jako první žalobce vymezil jednání žalované tak, že jej měla dne 28. 8. 2023 fyzicky napadnout. Tento skutkový děj se však v řízení neprokázal a soud tedy nemohl považovat odvolání daru z tohoto důvodu za zákonné. Pokud jde o důvod odvolání daru pro nedůvodné podané trestní oznámení, tak soud prvního stupně uzavřel, že se popisovaný skutek v mnoha ohledech objektivně stal, byť se nepodařilo spolehlivě zjistit přesný průběh, což ostatně uzavřely i orgány činné v trestním řízení i orgán projednávající přestupek. Není tak zjevné, že by žalovaná návrh podávala z jiného důvodu, než ochrany svých práv a její jednání tak není zjevně v rozporu s dobrými mravy. Pokud žalobce vytýkal žalované její nerespektování soudních rozhodnutí a nepředávání dětí, nelze než uzavřít, že ve vztahu k nezletilému jméno FO se nic takového nedělo a žalobce zjevně neměl tento důvod dar odvolávat. Ve vztahu k nezletilé Anonymizováno sice k nerespektování soudních rozhodnutí docházelo a dochází a žalobce ji skutečně již více než 2 roky neviděl, nelze však odhlédnout od faktu, že konání žalované je primárně motivováno zájmem chránit nezletilou před traumatem. Je to právě nezletilá, která se zjevně nechce s žalobcem stýkat, přičemž tento postoj primárně vyvolal žalobce, byť následně byl nepřímo akcelerován žalovanou a jejím postojem k žalobci. Nestýkání se žalobce s nezletilou je tak vedlejším důsledkem vztahu nezletilé k němu a domnělé ochrany jejích zájmů žalovanou. Takové jednání nelze považovat za zjevně v rozporu s dobrými mravy. Pokud žalobce dále poukazoval na skutečnost, že žalovaná řešila jeho jednání, které spočívalo v tom, že si polonahý lehl k nezletilé a takto ji uspával, jako podezření z potenciálního sexuálního zneužití, jde o chování žalované, které není zjevně rozporné s dobrými mravy. Účastníci mezi sebou mají velmi konfliktní vztahy, přičemž takovéto jednání není zcela běžné. Nezletilá o něm s žalovanou sama hovořila, přičemž ta se zachovala jako matka a kontaktovala specializované pracoviště ke zjištění případného závadového chování. Z obsahu spisu se nepodává, že by žalovaná toto podezření předkládala soudu nebo policejním orgánům. Její postup neměl zjevně za cíl poškodit žalobce, ale chránit nezletilou. Očekávatelným výsledkem tohoto postupu bylo oznámení věci OSPOD a následně policii. Tento následek sice mohla žalovaná předvídat, avšak musela zvažovat riziko následků neoznámení pohlavního zneužívání své dcery, pokud by k němu skutečně docházelo. I s ohledem na chování nezletilé vůči žalobci pak postup žalované byl jediným rozumným řešením. Nelze proto ani toto chování vnímat jako důvod k odvolání daru pro nevděk. Ani hodnocení těchto jednání žalované v jejich součtu nelze vnímat tak, že by se žalovaná úmyslně nebo z hrubé nedbalosti dopouštěla jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy. Její jednání je důsledkem napjatého vztahu mezi účastníky, jež byl zažehnut dne 28. 8. 2023, na které obě strany reagovaly trestním oznámením. K eskalaci vztahů při tom zjevně přispívají oba účastníci. Důvody pro odstoupení od darovací smlouvy a výzvy k vrácení daru pro nevděk tak nebyly učiněny v souladu se zákonem, a tudíž je nárok uplatněný žalobcem nedůvodný.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 33 750 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „advokátního tarifu”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu ze dne 26. 3. 2024 včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu a odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši 113 000 Kč sestávající z částky 5 620 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu ze dne 12. 8. 2025, z částky 5 620 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu ze dne 13. 10. 2025, z částky 5 620 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu ze dne 12. 11. 2025, z částky 5 620 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu ze dne 22. 1. 2026 a z částky 5 620 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu ze dne 23. 2. 2026 včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu.
15. Proti tomuto rozsudku podal žalobce i žalovaná včasné odvolání.
16. Žalobce v odvolání především namítal, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, některými jeho tvrzeními se vůbec nezabýval a provedené důkazy hodnotil selektivně a v jeho neprospěch. Vytýkal mu zejména, že nepřihlédl k okolnostem týkajícím se incidentu ze dne 7. 1. 2024 a převodu darovaných nemovitostí, ačkoliv tyto skutečnosti byly v řízení tvrzeny a podle názoru žalobce tvořily součást soustavného a na sebe navazujícího jednání žalované významného pro posouzení podmínek odvolání daru pro nevděk. Namítal, že soud prvního stupně uvedené okolnosti neposuzoval v jejich vzájemných souvislostech, nýbrž izolovaně, v důsledku čehož dospěl k neúplným skutkovým i právním závěrům. Ve vztahu k incidentu ze dne 7. 1. 2024 žalobce vytýkal soudu prvního stupně, že nezohlednil všechny okolnosti jeho průběhu, zejména tvrzený neoprávněný vstup žalované a její matky do jeho obydlí, a nehodnotil událost v celém jejím kontextu. Dále žalobce namítal nesprávné posouzení okolností souvisejících s trestním oznámením podaným žalovanou v návaznosti na incident ze dne 28. 8. 2023. Ačkoliv připustil, že samotné podání trestního oznámení bez dalšího nepředstavuje nevděk ve smyslu § 2072 o. z., namítl, že soud prvního stupně nezkoumal, zda v daném případě nešlo o výkon práva účelový, excesivní či šikanózní. Podle jeho názoru bylo pominuto, že trestní oznámení bylo pouze jednou z částí širšího postupu žalované vůči jeho osobě, který se následně promítal též do sporů týkajících se nezletilých dětí. Současně namítal, že soud prvního stupně přikládal význam subjektivnímu vnímání událostí žalovanou, aniž obdobně zohlednil jeho vlastní pohled na věc a jeho tvrzení o průběhu konfliktu, která podle něj nacházela oporu i v dalších provedených důkazech. Rozsudek soudu prvního stupně považoval v této části za vnitřně rozporný, jestliže soud na jedné straně uvedl, že skutkový průběh incidentu nelze bezpečně rekonstruovat, avšak současně učinil jednoznačné závěry o jednání jednotlivých účastníků. Žalobce dále brojil proti způsobu hodnocení důkazů vztahujících se k podezření ze sexuálního zneužívání nezletilé dcery. Namítal, že soud prvního stupně bez dostatečné opory v provedeném dokazování převzal tvrzení žalované o motivech jejího jednání a o důvodech, které vedly k obrácení se na odborná pracoviště. Podle názoru žalobce z výsledků šetření Dětského krizového centra ani z dalších důkazů nevyplývalo potvrzení závadného jednání z jeho strany, přičemž soud některé závěry obsažené ve zprávách a znaleckých posudcích opomenul nebo vyložil jednostranně v jeho neprospěch. Vytýkal mu rovněž, že dostatečně nezohlednil závěry znaleckého posudku vztahující se k osobě žalované a k hodnocení věrohodnosti jejích tvrzení. Nesprávnými shledával žalobce také skutkové a právní závěry soudu prvního stupně týkající se výkonu jeho rodičovských práv. Tvrdil, že z provedených důkazů vyplývá dlouhodobé nerespektování soudních rozhodnutí o styku s nezletilými dětmi ze strany žalované a opakované maření jeho kontaktu s nimi, a to nejen ve vztahu k nezletilé dceři, ale i k nezletilému synovi. Podle jeho názoru soud prvního stupně bez dostatečného podkladu akceptoval tvrzení žalované, že k omezení styku docházelo v zájmu nezletilé, a nevěnoval náležitou pozornost skutečnostem svědčícím o negativním ovlivňování vztahu nezletilé k otci. V této souvislosti nesouhlasil ani s hodnocením znaleckého posudku, z něhož podle jeho názoru vyplýval významný negativní vliv žalované na vztah nezletilé k žalobci. Žalobce současně namítal neúplnost dokazování. Uváděl, že soud prvního stupně neprovedl jím navržené důkazy, zejména výslechy dalších osob a listiny, které mohly objasnit okolnosti vzniku a šíření podezření ze sexuálního zneužívání nezletilé, jakož i okolnosti převodu darovaných nemovitostí. V této souvislosti poukazoval na svá tvrzení o převodu nemovitostí za nepřiměřenou cenu a o následných událostech, které vnímal jako zastrašování a další projev poškozujícího jednání žalované. Zdůraznil, že nevděk žalované nespatřuje v jednotlivých dílčích incidentech posuzovaných samostatně, ale v jejich souhrnu, který podle jeho názoru představuje dlouhodobé, stupňující se a účelově vedené jednání směřující k jeho poškození. Soud prvního stupně však jednotlivé projevy jednání žalované hodnotil izolovaně, nevzal v úvahu jejich vzájemnou souvislost a v důsledku toho dospěl k nesprávným skutkovým i právním závěrům o nedůvodnosti uplatněného nároku. Navrhl proto, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k novému řízení, případně, aby byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že bude žalobě vyhověno.
17. Žalovaná proti rozsudku podala rovněž odvolání, avšak pouze do výroku II. o nákladech řízení. Namítla, že soud prvního stupně nesprávně vycházel z tarifní hodnoty § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, jako by šlo o věc penězi neocenitelnou. Předmětné nemovité věci však jsou penězi ocenitelné, přičemž ze založené kupní smlouvy ze dne 29. 2. 2024, na kterou účastníci opakovaně poukazovali, vyplývá jejich cena ve výši 500 000 Kč. Z této tarifní hodnoty je při stanovení výše náhrady nákladů řízení v souladu s § 9a odst. 1 písm. d) advokátního tarifu vycházet. Žalované tak náleží za celkem 6 úkonů právní služby s výší odměny za každý 10 300 Kč a paušální náhradou hotových výdajů ve výši 1x 300 Kč a 5 x 450 Kč, a 21 % DPH celková náhrada nákladů ve výši 77 863,50 Kč. Navrhla proto, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. a přiznal žalované náhradu nákladů řízení v této výši.
18. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 o. s. ř., podle ustanovení § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné, zatímco odvolání žalované důvodné je.
19. Soud prvního stupně založil své rozhodnutí na skutkovém zjištění jednání, které bylo jako projev nevděku označeno a popsáno v dopise ze dne 20. 3. 2024 a 8. 5. 2024. Nezabýval se tak skutkovými okolnostmi jednání, které jako projev nevděku byly popsány až v žalobě, a to zahájení přestupkové řízení v návaznosti na incident ze dne 7. 1. 2024 a pokus žalované o převod předmětných nemovitých věcí s cílem poškodit žalobce. Odvolací soud se s tímto závěrem soudu prvního stupně neztotožňuje. Žalobce jednoznačně vymezil důvody nevděku, pro které odstoupil od darovací smlouvy shora uvedenými dopisy, tyto důvody dále rozšířil v žalobě, přičemž z jejího textu jednoznačně vyplývá vůle žalobce i z těchto důvodů dar odvolat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1620/2001). Je tedy na místě, i tato jednání posoudit z hlediska naplnění důvodů pro odvolání daru pro nevděk.
20. Odvolací soud doplnil dokazování rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2026, č. j. 100 Co 199/2025-1246, kterým byl přezkoumán rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 21. 2. 2025 o úpravě poměrů k nezletilým dětem účastníků. Tímto rozsudkem Krajský soud v Praze změnil rozsudek soudu prvního stupně, pokud jde o úpravu péče o nezletilého jméno FO o úpravě péče během školních prázdnin, ve vztahu k nezletilé Anonymizováno pak byla upravena péče žalobce na jednu neděli v měsíci v době od 14 do 17 hod. a rovněž po dobu školních prázdnin a v telefonickém kontaktu v době od 19 hod. do 19.15 každou středu v měsíci, a dále pokud jde o výživné pro obě nezletilé děti. Z odůvodnění rozsudku bylo zjištěno, že se nezletilá Anonymizováno v důsledku dlouhodobého napětí mezi rodiči výrazně přimkla k žalované a přejímá její pohled na žalobce, aniž by však bylo zjištěno, že by žalovaná s nezletilou Anonymizováno explicitně manipulovala. Dále soud v tomto rozsudku konstatoval, že oba nezletilí jsou v určité míře dekompenzováni v důsledku dlouhodobého rodičovského konfliktu. Orgán sociálně-právní ochrany dětí začal oba nezletilé vést jako děti ohrožené ve smyslu § 6 zákona č. 359/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na výrazné konfliktní nastavení účastníků nebyla možná klasická rodinná terapie, byla jim doporučena jiná forma spolupráce zahrnující edukaci a nácvik rodičovských kompetencí. Dále z usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 5. 5. 2026, č. j. 30 P 138/2026–1332 (8 P a Nc 126/2025) bylo zjištěno, že tímto usnesením soud nařídil výkon rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 21. 2. 2025 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2026, a to za dobu neplnění této povinnosti uložením pokuty žalované ve výši 30 000 Kč. Z odůvodnění tohoto usnesení je zřejmé, že návrh na výkon citovaného rozhodnutí podal žalobce z důvodu, že neproběhl styk s nezletilou Elenou, tak jak byl shora uvedenými rozsudky upraven. Opatrovnický soud s odkazem na zprávu OSPOD uzavřel, že žalovaná dlouhodobě porušuje vykonatelné rozhodnutí soudu, neboť od prosince 2023 nezletilou Elenu odmítá předávat otci a fakticky mu znemožňuje realizaci styku. Žalovaná své jednání odůvodňuje nízkou motivací nezletilé ke styku s otcem a odmítáním použití fyzické síly k realizaci styku. Opatrovnický soud konstatoval, že uvedený postoj nezletilé je zjevně výsledkem vlivu matky, jejíž dlouhodobě konfliktní vztah k žalobci se významně promítá nejen do vztahu nezletilé k žalobci, ale i do psychické pohody obou nezletilých. Rovněž konstatoval, že ze závěrů OSPOD vyplývá, že žalovaná na nezletilou vytváří nátlak, přičemž nezletilé v současné době absentuje mužský vzor.
21. Dále odvolací soud doplnil dokazování návrhem na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ze dne 29. 2. 2024 včetně příloh, z něhož bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela s jméno FO kupní smlouvu na převod předmětných nemovitých věcí za sjednanou kupní cenu ve výši 500 000 Kč a téhož dne byl podán návrh na vklad vlastnického práva pro jméno FO do katastru nemovitostí. Kupní smlouvu za jméno FO uzavíral její zmocněnec na základě plné moci jméno FO. Z dodatku č. hodnota k této kupní smlouvě ze dne 29. 2. 2024 bylo zjištěno, že se smluvní strany dohodly na změně kupní ceny tak, že kupující zaplatí nad rámec kupní ceny prodávajícímu částku odpovídající polovině dosažené ceny ponížené o kupní cenu 500 000 Kč dle kupní smlouvy, a to z důvodu, že kupující bude po zakoupení předmětných nemovitých věcí jednat s ostatními spoluvlastníky s cílem převést spoluvlastnické podíly dalším spoluvlastníkům, s tím, že doplatek je splatný do 12 měsíců od podpisu smlouvy a v případě komplikací a nepředvídatelných událostí do 24 měsíců od podpisu smlouvy. Z úředního záznamu sepsaného na PČR obvodní odd. adresa ze dne 26. 3. 2024, č. j. Anonymizováno bylo zjištěno, že žalobce podal u policejního orgánu vysvětlení. Uvedl, že na základě podaného návrhu na vydání předběžného opatření bylo zakázáno žalované disponovat s předmětnými nemovitými věcmi, a to již v době, kdy byl převod zapisován do katastru nemovitostí. Dne 26. 3. 2024 jej v jeho provozovně navštívily 2 muži. Sdělili mu, že si od žalované koupili předmětné nemovité věci, a že žalobce jim dělá problémy. Sdělili mu, že si má uvědomit, že je na něj vedeno trestní řízení, protože žalovanou zbil, dále si má uvědomit, že tam bydlí jeho maminka, a tudíž jistě nechce problémy. Zdůraznili, ať si žalobce věc rozmyslí. Z předvolání svědka k projednání přestupkového řízení a zápisu o výpovědi svědka před Městským úřadem adresa, komise pro projednání přestupků, ze dne 20. 3. 2025 bylo zjištěno, že žalobce byl jako svědek předvolán ve věci pana jméno FO a jméno FO ve věci přestupku proti občanskému soužití pro skutek popsaný shora. Žalobce při svědecké výpovědi uvedl, že dále jej oni muži již nekontaktovali, ale viděl je stát dne 16. 9. 2024 u centra Anonymizováno, kde byla nařízena rodinná terapie. Když přicházela žalovaná, tak se s nimi pozdravila a krátce s nimi hovořila. Z předložených fotografií jsou patrni dva muži ve tmavých bundách stojící na chodníku a oba telefonují.
22. Po takto doplněném dokazování odvolací soud konstatuje, že se se skutkovými závěry soudu prvního stupně ztotožňuje. Ve vztahu k údajnému napadení 28. 8. 2023 provedl soud prvního stupně podrobné dokazování, přičemž správně uzavřel, že mezi účastníky došlo k fyzické potyčce, jejíž průběh však není možné bezpečně zmapovat. Žalobce byl poučen o neunesení důkazního břemene ohledně tvrzení, že jej žalovaná při tomto incidentu napadla, ale k tomu žádný relevantní důkaz nenavrhl, a tudíž v tomto směru neunesl důkazní břemeno. Soud prvního stupně rovněž správně uzavřel, že podání trestního oznámení odpovídá subjektivnímu vnímání celé situace ze strany žalované, kdy jejím záměrem, se kterým trestní oznámení podávala, bylo ochránit své zájmy (aby se situace neopakovala), nikoliv poškodit žalobce. Odvolací soud v podrobnostech odkazuje na skutkové závěry soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožňuje.
23. I ve vztahu k zásadnímu narušení vztahů žalobce s nezletilými dětmi se odvolací soud ztotožňuje se skutkovými závěry soudu prvního stupně. Je zřejmé, že mezi účastníky existuje vážný konflikt, který se promítá i do vztahu nezletilých k rodičům, nejvíce pak ve vztahu nezletilé Anonymizováno k žalobci, která se přimkla k žalované jako matce a žalobce jako otce nekriticky odmítá. Zároveň však nebylo prokázáno, že by žalovaná explicitně s nezletilou Anonymizováno v tomto směru manipulovala. To vyplynulo z rozsudku Krajského soudu v Praze, který přezkoumával rozsudek Okresního soudu Praha-východ týkající se úpravy péče k nezletilým dětem. Je zřejmé, že vztah nezletilé Anonymizováno k žalobci je vážně narušený, avšak nikoliv tím, že by žalovaná vyvíjela snahu o jeho narušení, ale jako důsledek konfliktního rozchodu účastníků, na který každé z dětí reagovalo jiným způsobem.
24. Rovněž správná skutková zjištění byla učiněna ve vztahu k prošetření údajného sexuálního zneužití nezletilé Anonymizováno. Nezletilá dcera jí popsala jednání žalobce, které pro ni bylo do jisté míry nepříjemné, žalovaná kontaktovala Dětské krizové centrum. Po vyšetření nezletilé v tomto centru již sama nepodnikala další kroky ve vztahu k žalobci, neboť jeho jednání nebylo vyhodnoceno jako sexualizované, pouze jako nerespektující hranice intimity nezletilé.
25. Správný skutkový závěr byl pak učiněn též ve vztahu k incidentu při předání syna jméno FO dne 7. 1. 2024, kdy v podrobnostech odvolací soud odkazuje na rozhodnutí soudu prvního stupně.
26. Ve vztahu k zamýšlenému převodu předmětných nemovitých věcí provedl doplnění dokazování, s ohledem na jiný právní názor, až soud odvolací. Bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela s jméno FO, zastoupenou jméno FO, dne 29. 2. 2024 kupní smlouvu o převodu předmětných nemovitých věcí. Z obsahu spisu je zřejmé, že nařízeným předběžným opatřením bylo žalované zakázáno jakkoliv nakládat s předmětnými nemovitými věcmi, v důsledku čehož převod vlastnického práva na jméno FO nebyl do katastru nemovitostí zavkladován. Bylo prokázáno, že smluvní strany upravily dodatkem č. hodnota výši sjednané kupní ceny tak, že se kupující zavázal zaplatit žalované polovinu kupní ceny, kterou dostane, pokud předmětné nemovité věci (podíl na nich) převede na ostatní spoluvlastníky, a to v části převyšující částku 500 000 Kč. Žalovaná ani tento skutkový děj nijak nerozporovala. Bylo prokázáno, že jméno FO, který na kupní smlouvě vystupoval jako zmocněnec kupující jméno FO, a jméno FO navštívili žalobce a údajně mu sdělovali, že jim maří jejich záměry tím, že neumožnil převod předmětných nemovitých věcí; na základě toho podal žalobce oznámení u policejního orgánu a bylo zahájeno přestupkové řízení. Dále bylo prokázáno, že obě osoby vyfotil žalobce na chodníku před centrem, kde měla proběhnout rodinná terapie.
27. Po právní stránce soud prvního stupně správně uzavřel, že je dán naléhavý právní zájem na předmětné určovací žalobě a že je třeba otázku vlastnictví žalobce k předmětným nemovitým věcem posuzovat dle o. z.
28. Dle § 2072 odst. 1 o. z. ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny. Dle odstavce 2 odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké.
29. Dle judikatury Nejvyššího soudu je v ustanovení § 2072 o. z. definován pojem „nevděk“ tak, že jde o chování, jímž obdarovaný dárci ublížil úmyslně nebo z hrubé nedbalosti způsobem zjevně porušujícím dobré mravy. Z uvedeného ustanovení lze dovodit, že odstupuje-li dárce od darovací smlouvy pro nevděk, musí konkretizovat, v čem shledává chování obdarovaného nevděčným, resp. musí artikulovat, jak a čím mu obdarovaný „ublížil“, aby bylo možno posoudit, zda šlo o zjevné porušení dobrých mravů.
30. V rozsudku ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1794/2018, Nejvyšší soud vyložil, že podle § 2072 odst. 1 o. z. platí, že nevděkem již není jen chování v rozporu s dobrými mravy, tak jak to vyžadovala předchozí úprava, ale musí se jednat o jednání úmyslné či z hrubé nedbalosti, které dárci ublíží. Do posuzování, zda došlo k naplnění podmínek pro odvolání daru tak vstupuje i subjektivní kritérium ublížení dárci [srov. Hulmák a spol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014), 1. vydání, C. H. Beck, 2014, str. 21–24]. Z hlediska naplnění podmínek pro možnost odvolání daru pro nevděk je proto třeba se zabývat tím, zda se obdarovaný vůči dárci dopustil jednání zjevně porušujícího dobré mravy, včetně toho, zda takovým jednáním úmyslně nebo z hrubé nedbalosti dárci ublížil. Pojmem zjevného porušení dobrých mravů zákonodárce patrně nezamýšlel synonymum pro dříve užívaný pojem „hrubé porušení dobrých mravů“, ale jde-li o zjevnost, pak se tím myslí jeho očividnost navenek, kterou není třeba bez dalšího hlouběji dokazovat (srov. též komentář k § 2072 o. z. v ASPI). Zodpovězení otázky, zda v konkrétní situaci došlo k činu, který lze označit za zjevně porušující dobré mravy a který má z toho důvodu vést k úspěšné revokaci daru, spočívá v komplexním hodnocení závadného chování, jež v sobě nese prvky subjektivního a objektivního vyhodnocení tvrzeného revokačního důvodu. Rozhodujícím má být především objektivní hledisko, teprve na místě druhém má nastoupit úvaha, jak nemravné chování pociťoval sám dotčený dárce. Nepochybně je třeba vyhodnotit, jak moc intenzivně dárce vnímá závadné chování obdarovaného, tj. jak moc se cítí amorálním činem ublížen. Teprve vzájemným srovnáním a následným vyhodnocením obou hledisek lze dospět k důvodnému závěru o patřičnosti revokace. Uvedené však neznamená, že pouhé subjektivní přesvědčení dárce o tom, že obdarovaný se vůči němu zachoval nevděčně (tj. vnímá skutek obdarovaného jako ublížení), samo o sobě postačuje k revokaci; závěr o patřičnosti revokace je třeba objektivizovat testem dobrých mravů. Je třeba posoudit všechny skutkové okolnosti chování jak obdarovaného, tak i samotného dárce – je třeba věc posoudit v závislosti na tom, jak k chování došlo, z jakých příčin a mezi kým.
31. Odvolací soud dále považuje za významný i směr, kterým se ubírá v rozhodovací praxi především Nejvyššího soudu posuzování konkrétních skutkových situací z hlediska naplnění nevděku. V judikatuře lze nalézt případy, v nichž soudy nevděk shledaly, a to zpravidla tehdy, jestliže jednání obdarovaného mělo výrazně intenzivní, jednostranný a vůči dárci zjevně zaměřený charakter. Tak tomu bylo např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1792/2023, v němž obdarovaný v souvislosti s jiným řízením účelově podával trestní oznámení a návrhy na předběžná opatření proti dárkyni a osobám jí blízkým s cílem ji dehonestovat a procesně poškodit, či dále v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3214/2025, kde obdarovaný dlouhodobě a systematicky omezoval dárkyni v užívání darované nemovitosti, vystavoval ji i prostřednictvím dalších osob fyzickým a verbálním útokům a fakticky ji z užívání nemovitosti vytlačoval. Naopak judikatura opakovaně dovodila, že nevděk dán není v případech, kdy jde o konfliktní či rozpadlé rodinné vztahy, vzájemně vyhrocenou komunikaci nebo výkon práv obdarovaného, byť subjektivně dárcem vnímaný negativně. To plyne např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1794/2018, 33 Cdo 2045/2023 či 23 Cdo 2427/2023, jakož i z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1434/19, v nichž soudy zdůraznily, že samotná existence konfliktu, nevěra, odchod ze společné domácnosti, snaha o vypořádání majetku či citový odstup obdarovaného bez dalšího nedosahují intenzity zjevného porušení dobrých mravů. V usnesení ze dne 26. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 3033/2024 Nejvyšší soud pak uzavřel, že chování obdarovaného mnohdy odvisí od chování dárce, a může být pouhou – byť nevhodnou – reakcí na jeho závadové počiny. Proto je třeba vždy zohlednit vzájemné chování účastníků právního jednání. Z uvedené judikatury se tak podává, že pro naplnění nevděku ve smyslu § 2072 o. z. je zpravidla vyžadováno jednání, které je vůči dárci jednostranné, cílené a objektivně závažné, často mající charakter určité šikany, účelového poškozování či systematického zásahu do jeho práv, případně směřující i vůči osobám dárci blízkým. Naopak tam, kde jde primárně o zhoršení rodinných vztahů, vzájemné konflikty či jednostranné vnímání újmy, aniž by jednání obdarovaného dosahovalo vyšší intenzity, judikatura spíše existenci nevděku neshledává.
32. Žalobce odvolal dar z důvodu, že jej žalovaná napadla, svým jednáním mu cíleně znemožňuje výkon rodičovských práv zejména ve vztahu k nezletilé dceři Eleně, ale též k synovi, a to včetně nedůvodného nařčení z údajného sexuálního zneužití nezletilé Eleny, opakovaně se jej snaží vykreslit jako násilníka podáváním trestních oznámení, která jsou nedůvodná, též podáním návrhu na vydání předběžného opatření ve věci domácího násilí, jakož i z důvodu snahy převést předmětné nemovité věci, a to vše s cílem žalobce na jeho právech poškodit.
33. V řízení bylo nepochybně zjištěno, že vztahy mezi účastníky jsou krajně napjaté, a to v souvislosti s rozpadem jejich partnerského soužití. To se negativně projevilo též při úpravě péče o nezletilé děti, zejména ve vztahu mezi nezletilou dcerou Elenou a žalobcem, která se s ním dlouhodobě odmítá stýkat. V řízení nebylo prokázáno, že by se žalovaná cíleně snažila narušit vztah mezi žalobcem a dcerou; postoj dcery odráží negativní postoj žalované k žalobci, se kterým se nezletilá dcera identifikovala. Žalovaná zjevně nechce „na sílu“ nutit žalovanou ke kontaktu s žalobcem, což vyústilo i v uložení pokuty v rámci výkonu rozhodnutí. Zároveň je však zřejmé, že důvod, pro který dcera odmítá se s žalobcem stýkat, není výsledkem cíleného jednání žalované, ale důsledkem konfliktního vztahu mezi účastníky, na jehož vzniku a trvání mají oba podíl. Skutečnost, že se dcera s žalobcem nestýká, je tak důsledkem vzájemného konfliktu účastníků, a tudíž nenaplňuje hypotézu nevděku ve smyslu § 2072 odst. 1 o. z. Je však třeba zdůraznit, že to nic nemění na povinnosti obou účastníků stanovené jim rozsudkem týkající se péče o nezletilé děti, kterým byl stanoven rozsah péče a také styk žalobce se nezletilou Elenou. Povinností žalované je v maximální možné míře dceru motivovat k udržování vztahu s žalobcem a zároveň minimalizovat projevy své osobní antipatie k němu v přítomnosti dětí. Zároveň i žalobce musí vyvinout snahu k udržení vztahu s dcerou, respektovat její osobnost a pocity a s těmi pracovat.
34. Pokud jde o žalovanou podaná trestní oznámení na žalobce, včetně návrhu na vydání předběžného opatření ve věcech domácího násilí, je třeba i ve vztahu k nim konstatovat, že je nelze považovat za zjevné porušení dobrých mravů. Jejich podání bylo opět důsledkem vzájemného konfliktu účastníků. První trestní oznámení bylo podáno v souvislosti s incidentem v provozovně žalobce, jehož průběh se řádně nepodařilo zmapovat ani orgány činnými v trestním řízení, ale bylo zjevné, že se jednalo o vzájemnou potyčku, druhé trestní oznámení pak souviselo s potyčkou při předání nezletilého syna, kdy se opět projevila vzájemná nevraživost účastníků. Každé z těchto oznámení mělo svůj podklad, nejednalo se o smyšlenou událost, nebylo tak zjevně činěno s cílem žalobce poškodit, ale, jak přiléhavě uvedl soud prvního stupně, v zájmu ochrany subjektivních práv žalované, která tím vyjadřovala obavu z jednání žalobce. Rovněž to, že žalovaná kontaktovala Dětské krizové centrum z důvodu podezření na údajné sexuální zneužívání nezletilé Eleny ze strany žalobce, nebylo jednáním s cílem poškodit žalobce. Provedeným šetřením bylo potvrzeno, že k jednání popsanému nezletilou došlo, nebyl však zjištěn jeho sexualizovaný motiv. Žalobce dobře neodhadl citlivost dcery a překročil hranice její intimity, aniž by měl v úmyslu jakkoliv jí ublížit. Žalované nelze přičítat k tíži, že se obrátila na odborníky a věc s nimi konzultovala, její jednání opět nebylo primárně zaměřené na vědomé poškození žalobce, a tudíž nemohlo naplnit hypotézu nevděku dle § 2072 odst. 1 o. z.
35. Stejně tak za nevděk nelze považovat skutečnost, že se žalovaná pokusila své spoluvlastnické podíly prodat. Obdarovaný se přijetím daru stává vlastníkem darované věci a je zásadně oprávněn s ní v mezích zákona disponovat. Samotné zcizení darované věci proto bez existence dalších kvalifikovaných okolností nepředstavuje úmyslné ani hrubě nedbalostní ublížení dárci, jímž by byly zjevně porušeny dobré mravy ve smyslu § 2072 odst. 1 o. z. K obdobnému závěru dospěla soudní praxe také v případě, kdy obdarovaná převedla darované spoluvlastnické podíly na svého syna; v samotném převodu darovaných nemovitostí nebylo shledáno hrubé porušení dobrých mravů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. spisová značka). Tím spíše nelze za nevděk považovat snahu žalované své spoluvlastnické podíly prodat za situace, kdy jsou vztahy účastníků dlouhodobě konfliktní, žalovaná předmětné nemovité věci neužívá a jejím cílem bylo ukončit nefunkční spoluvlastnický vztah. Takové jednání představuje racionální výkon jejího vlastnického práva, nikoli jednání vedené úmyslem žalobci ublížit. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že z dodatku ke kupní smlouvě je zřejmé, že kupující neměli zjevně zájem nemovité věci užívat, ale spoluvlastnické podíly kupovali s cílem je prodat ostatním podílovým spoluvlastníkům (tedy primárně žalobci). Z této okolnosti lze dovozovat obchodní záměr kupujících, nikoli, že by pohnutkou žalované bylo poškodit žalobce. Ani sjednaný mechanismus doplatku kupní ceny neprokazuje, že by žalovaná sama nebo prostřednictvím osob jednajících na straně kupující vyvíjela na žalobce nátlak za účelem následného převodu spoluvlastnických podílů. Skutečnost, že se s nimi žalovaná potkala a pozdravila, svědčí o tom, že alespoň jednoho z nich znala, což je logické, pokud s jedním z nich uzavírala kupní smlouvu. Nesvědčí to však nic o tom, že by měly být jejím nástrojem pro vyvíjení tlaku na žalobce.
36. Žádný z posuzovaných skutků sám o sobě nenaplňuje všechny předpoklady § 2072 odst. 1 o. z. a jiný závěr neodůvodňuje ani jejich časová a věcná souvislost. Jednotlivé události sice následovaly v období vyhroceného rozpadu partnerského vztahu a objektivně zasáhly do právní i osobní sféry žalobce, nebylo však prokázáno, že by tvořily jednotný, žalovanou vědomě vedený postup směřující k jeho poškození. Trestní oznámení měla základ ve skutečných konfliktech účastníků. Kontaktování Dětského krizového centra vycházelo z konkrétního sdělení nezletilé a vedlo k odbornému prověření, nikoli k potvrzení sexuálního zneužívání. Nepředávání nezletilé představovalo dlouhodobé porušování vykonatelného rozhodnutí, avšak odehrávalo se v rámci vážně narušených vztahů mezi dítětem a oběma rodiči. U převodu spoluvlastnických podílů nebylo prokázáno, že by žalovaná iniciovala nebo podporovala tvrzený nátlak osob spojených s kupující na žalobce. Souhrn těchto skutečností proto prokazuje mimořádně vyhrocený konflikt účastníků, nikoli však úmyslné nebo hrubě nedbalostní ublížení žalobci, které by bylo zjevně v rozporu s dobrými mravy. Soud prvního stupně postupoval zcela správně, když žalobu zamítl.
37. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud prvního stupně postupoval správně, pokud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal jejich náhradu žalované, která byla ve věci úspěšná. Ve vztahu k výši odměny však odvolací soud shledal důvodnou námitku žalované, že odměna měla být stanovena z tarifní hodnoty odpovídající hodnotě předmětu řízení, tedy nemovitých věcí, neboť se jedná o věci penězi ocenitelné.
38. Výše odměny podle advokátního tarifu se stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal (§ 6 odst. 1 advokátního tarifu). Pro výpočet odměny za jeden úkon právní služby je nutné zásadně znát sazbu odměny (§ 7 advokátního tarifu) a tarifní hodnotu (§ 8 a 9 a § 9a advokátního tarifu), z níž se sazba stanoví. Dle § 8 advokátního tarifu je postupováno v případě, že předmětem řízení je peněžité plnění anebo právní vztah či právo penězi ocenitelné; pokud je předmětem řízení plnění nepeněžité, přičemž právo či věc nelze vyjádřit v penězích vůbec anebo pouze s nepoměrnými obtížemi, postupuje se při stanovení tarifní hodnoty dle § 9 advokátního tarifu. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. spisová značka, konstatoval, že v souladu s § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb. je tarifní hodnota v případech, v nichž lze hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích, odvozena od ceny předmětu konkrétního úkonu advokáta. Jestliže je oním předmětem poskytované právní služby věc (nikoli peněžité plnění), je za tarifní hodnotu třeba považovat obvyklou cenu věci. Z hlediska časového je pak rozhodná cena v okamžiku započetí úkonu právní služby. Je pravdou, že Nejvyšší soud i Ústavní soud ve své judikatuře zdůrazňují, že při zjišťování tarifní hodnoty je primárně nutné vycházet z § 8 advokátního tarifu, odvíjejícího odměnu advokáta od předmětu právní služby, a teprve tehdy, nelze-li hodnotu věci vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, je přípustné uchýlit se ke stanovení tarifní hodnoty podle § 9 citovaného předpisu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. spisová značka, ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. spisová značka, a ze dne 7. 9. 2016, sp. zn. spisová značka, dále srovnej též nálezy Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2010, sp. zn. II. ÚS 2886/07, ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1332/07, případně ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. II. ÚS 538/10). Dle judikatury Ústavního soudu pojem „nepoměrné“ obtíže implicitně předpokládá proporcionální poměřování mezi úsilím vynaloženým na zjištění hodnoty předmětu sporu a významem, který takové zjištění pro průběh sporu má. Jinými slovy řečeno, čím větší je disproporce mezi odměnou určenou dle § 8 advokátního tarifu ve srovnání s odměnou dle § 9 téhož předpisu, tím spíše lze tolerovat jisté časové a finanční náklady vynaložené na ocenění předmětu sporu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. IV. ÚS 2688/15). Zároveň pak s účinností od 1. 1. 2025 byl v § 9a advokátního tarifu stanoven strop tarifní hodnoty pro řízení o určení právního vztahu k nemovitosti na 500 000 Kč.
39. V daném případě vyplývá (alespoň orientačně) hodnota nemovitých věcí z kupní smlouvy, kterou žalovaná zamýšlela předmětné nemovité věci převést, a to v částce 500 000 Kč. Odměna za úkon právní služby poskytnutý do 31. 12. 2024, tj. převzetí a příprava zastoupení, se tak v souladu s § 8 odst. 1 advokátního tarifu stanoví z této tarifní hodnoty, a činí 10 300 Kč. Pro dalších 5 úkonů právní služby se pak odměna stanoví z tarifní hodnoty rovněž 500 000 Kč, a to dle § 9a odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, a činí tedy 10 300 Kč za každý z těchto úkonů (vyjádření ve věci samé ze dne 12. 8. 2025 a ze dne 12. 11. 2025, účast na jednání soudu 13. 10. 2025, 22. 1. 2026 a 23. 2. 2026). K tomu je třeba připočíst paušální náhradu hotových výdajů, která činí pro úkon právní služby do 31. 12. 2024 částku 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, a částku 450 Kč za každý z 5ti úkonů právní služby poskytnuté po 1. 1. 2025 (dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu) a dále 21 % DPH z uvedených částek. Celkem tak žalované náleží náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 77 864 Kč.
40. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že se žalované přiznává náhrada nákladů řízení ve výši 77 864 Kč; přičemž ve výroku I. jej dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.
41. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl se svým odvoláním neúspěšný, naopak žalovaná v něm byla úspěšná. Proto odvolací soud přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení v plném rozsahu. Tyto náklady se sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu), přičemž výši odměny je třeba stanovit z tarifní hodnoty 500 000 Kč dle § 9a odst. 1 písm. d) advokátního tarifu a činí 10 300 Kč, a dále z poloviny této odměny ve výši 5 150 Kč za úkon právní služby podání odvolání, neboť toto odvolání směřovala pouze do nákladového výroku napadeného rozsudku [dle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu]. K tomu je třeba rovněž připočítat paušální náhradu hotových výdajů ve výši 450 Kč (dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu) za každý ze tří shora uvedených úkonů právní služby a 21 % DPH z uvedených částek. Celkem tak žalované náleží náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 32 791 Kč.
42. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení delší lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod; místo k plnění náhrady nákladů řízení bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem.