Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 71/2026-71
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Klárou Horákovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČ IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného
o 24 759 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 567 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 4 567 Kč od 29. 4. 2026 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 20 192,95 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 23 708 Kč ve výši 11,5 % ročně od 23. 9. 2025 do 12. 12. 2025, zákonného úroku z prodlení z částky 21 978 Kč od 13. 12. 2025 do 14. 1. 2026, zákonného úroku z prodlení z částky 20 245 Kč od 15. 1. 2026 do zaplacení, úroku ve výši 73,15 % ročně z částky 18 721,86 Kč od 23. 9. 2025 do 15. 10. 2025, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 18 721,80 Kč od 16. 10. 2025 do 14. 1. 2026, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 18 647,55 Kč od 15. 1. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 9. 2025 dosáhne částky 67 032 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 567 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 4 567 Kč od 29. 4. 2026 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do částky 20 192,95 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 23 708 Kč ve výši 11,5 % ročně od 23. 9. 2025 do 12. 12. 2025, zákonného úroku z prodlení z částky 21 978 Kč od 13. 12. 2025 do 14. 1. 2026, zákonného úroku z prodlení z částky 20 245 Kč od 15. 1. 2026 do zaplacení, úroku ve výši 73,15 % ročně z částky 18 721,86 Kč od 23. 9. 2025 do 15. 10. 2025, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 18 721,80 Kč od 16. 10. 2025 do 14. 1. 2026, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 18 647,55 Kč od 15. 1. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 9. 2025 dosáhne částky 67 032 Kč.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 4. 5. 2026, ve znění jejího doplnění ze dne 11. 8. 2026, domáhala po žalovaném zaplacení 24 759 Kč s příslušenstvím. Pro odůvodnění nároku tvrdila, že dne 31. 8. 2024 uzavřela s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. V souladu se smlouvou byl žalovaný povinen úvěr uhradit ve 42 měsíčních splátkách ve výši 1 330 Kč spolu s úrokem ve výši 73,15 % ročně. Schopnost žalovaného hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a jiných zdrojů. V důsledku prodlení žalovaného s hrazením sjednaných splátek přistoupila žalobkyně dne 21. 9. 2025 k zesplatnění úvěru. Předžalobní výzvou vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Dluh sestává z nesplacené jistiny ve výši 18 647,55 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 998 Kč, z náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 4 514,95 Kč, z úroku z úvěru ve výši 73,15 % ročně z částky odpovídající dlužné původní jistině od 23. 9. 2025 do 15. 10. 2025 a od 16. 10. 2025 ve výši 11,5 % ročně. Do data zesplatnění úvěru žalovaný uhradil celkem 11 970 Kč a po zesplatnění úvěru 3 463 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému stavu: Mezi účastníky byla dne 31. 8. 2024 uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru č. 9103342929 /návrh na uzavření smlouvy, dodatek č. 1 a technický podpis/. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr hradit ve splátkách po 1 330 Kč spolu s úrokem ve výši 73,15 % ročně splatných k 17. dni každého kalendářního měsíce /návrh na uzavření smlouvy ze dne 31. 8. 2024, předsmluvní formulář/. Žalobkyně dopisem ze dne 3. 9. 2024 informovala žalovaného, že akceptovala jeho návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. 9103342929 ze dne 31. 8. 2024 ve znění dodatku č. 1 a k dopisu připojila sjednaný splátkový kalendář /oznámení o schválení úvěru ze dne 3. 9. 2024, splátkový kalendář, dodejka/. Dne 2. 9. 2024 vyplatila žalobkyně na účet žalovaného částku 20 000 Kč /doklad o vyplacení úvěru/. Dopisy ze dne 18. 8. 2025 a 17. 9. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných splátek a upozornila ho na možnost zesplatnění úvěru /dopisy ze dne 18. 8. 2025 a ze dne 17. 9. 2025/. Dopisem ze dne 21. 9. 2025 žalobkyně oznámila žalovaném zesplatnění úvěru /oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 21. 9. 2025/. Dopisem ze dne 13. 4. 2026 vyzvala žalobkyně žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky /předžalobní výzva ze dne 13. 4. 2026, podací arch právnická osoba. ze dne 13. 4. 2026/. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně posuzovala z jeho příjmů /potvrzení o příchozí transakci ze strany zaměstnavatele – právnická osoba. za měsíc červenec a srpen 2024/ a provedla lustraci v registru Anonymizováno a nebankovním registru klientských informací /výpis z registru Anonymizováno a Anonymizováno/.
4. Pro nadbytečnost soud zamítl jako důkaz kopii občanského průkazu žalovaného a potvrzení o výši příjmu žalovaného z května a června 2024.
5. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
8. Podle § 580 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020 sp. zn. IV. ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.
14. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl, že soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
15. Na základě shora uvedeného je tedy třeba v souladu s judikaturou vycházet z toho, že v případě řádného neprověření úvěruschopnosti žalovaného je úvěrová smlouva absolutně neplatná, tedy i bez námitky uplatněné spotřebitelem.
16. Předmětný závazkový vztah soud posoudil dle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 citovaného zákona. Žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála své povinnosti dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť v rozsahu odpovídajícím tomuto případu řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, když příjmovou stránku posoudila dle mzdy žalovaného v průměrné výši 18 000 Kč měsíčně a výdajovou stránku pouze na základě údajů o životním minimu a nákladech na bydlení v nepodložené výši 6 100 Kč, přičemž tuto částku, jak je soudu známo z úřední činnosti, žalobkyně uvádí i v jiných obdobných případech. Nelze tudíž než uzavřít, že žalobkyně žádným způsobem nezkoumala skutečné výdaje žalovaného. Za této situace si žalobkyně při poskytování úvěru nemohla být jistá, jaké jsou skutečné majetkové poměry žalovaného, a zda bude schopen úvěr řádně hradit, neboť výše úvěru sice činila 20 000 Kč, ale ve skutečnost měl žalovaný zaplatit celkem 55 860 Kč. „Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018).
17. K argumentaci žalobkyně, že je nezbytné rozlišovat mezi úvěry poskytovanými v nižších částkách a úvěry ve statisících, soud uvádí, že ani u úvěru o nízké výši nelze posouzení úvěruschopnosti vynechat. Žalobkyně byla i za této situace povinna úvěruschopnost žalovaného řádně prověřit a nemohla se této povinnosti vyhnout tím, že vycházela pouze z obecných či statistických údajů a z objektivně nedoloženého prohlášení žalovaného. Primárním chráněným zájmem shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před nezodpovědným poskytnutím úvěru, z čehož by spotřebiteli mohly vzniknout negativní následky v jeho majetkové sféře a ty mohou vzniknout i z malých úvěrů. Soud nepřisvědčil ani argumentaci žalobkyně, že o dostatečném zkoumání úvěruschopnosti svědčí skutečnost, že žalovaný požadoval vyšší úvěr, 250 000 Kč, a právě po řádném zkoumání úvěruschopnosti mu žalobkyně poskytla úvěr v daleko menší výši, 20 000 Kč. Soud setrvává na svém závěru, že s ohledem na skutečnost, že žalobkyně řádně a dostatečně neprověřila zejména výdajovou stránku žalovaného, nemohla si být jistá, že bude schopen řádně a včas hradit i úvěr v daleko nižší částce, než požadoval.
18. Účastníky uzavřenou smlouvu je proto třeba považovat za neplatnou. Zároveň soud dovodil, že se v tomto případě jedná o neplatnost absolutní dle § 580 odst. 1 o. z. a § 588 odst. 1 o. z.
19. Současně soud shledal smlouvu neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, neboť roční úroková sazba ve výši 73,15 % je mnohonásobně vyšší oproti průměrné roční úrokové sazbě poskytované u úvěrů domácnosti na spotřebu bankami, která činila v srpnu 2024 9 % ročně (ustálená judikatura připouští dvojnásobnou, výjimečně trojnásobnou roční úrokovou sazbu).
20. V takovém případě je vztah mezi účastníky nutné vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).
21. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný doposud uhradil 15 433 Kč. Tuto částku soud započetl na jistinu. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni 4 567 Kč (20 000 Kč minus 15 433 Kč) včetně zákonného úroku z prodlení ode dne 29. 4. 2026, tj. ode dne splatnosti stanoveného dle výzvy ze dne 13. 4. 2026 (15 dnů ode dne odeslání této výzvy). Co do zbytku žalované částky soud žalobu zamítl při závěru o absolutní neplatnosti smlouvy.
22. Pokud jde o aplikaci § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a splatnosti spotřebitelského úvěru, žalovaný zůstal v průběhu řízení nečinný a soud si nemohl udělat představu, jaké jsou jeho možnosti splácet úvěr, soud proto rozhodl o splacení jistiny ve lhůtě dle § 160 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“).
23. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomu tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci podle exekučního řádu.