Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

62 C 250/2026-21

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem Mgr. Lukášem Goetzem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

pro částka

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni

částku částka,

částku částka,

částku částka,

a to vše v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po částka splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyničástku , částka, ,částku , částka, ,částku , částka, ,a to vše v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení jsou nároky žalobkyně na zaplacení částek uvedených ve výroku tohoto rozsudku.

2. Nárok 1 představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši částka, z titulu uzavřené smlouvy spotřebitelském úvěru Anonymizováno ze dne datum mezi žalovaným a společností právnická osoba. (dále jen „původní věřitel“), jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka, který žalovaný řádně a včas nehradil.

3. Nárok 2 představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši částka, z titulu uzavřené smlouvy spotřebitelském úvěru Anonymizováno ze dne datum mezi žalovaným a původním věřitelem, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka, který žalovaný řádně a včas nehradil.

4. Nárok 3 představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši částka, z titulu uzavřené smlouvy spotřebitelském úvěru Anonymizováno ze dne datum mezi žalovaným a původním věřitelem, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka, který žalovaný řádně a včas nehradil.

5. Žalobkyně ke všem uvedeným nárokům uvedla, že nebyla dostatečně ověřena úvěruschopnost žalovaného a smlouvy o úvěru považuje za neplatné a domáhá se tak pouze nároku na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši jistiny úvěrů.

6. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla postoupena žalující straně. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z , (dále jen „o. z.“), který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

7. Žalovaný se vyjádřil ve věci samé v rámci svého odporu ze dne datum, kde uvedl, že sama žalobkyně potvrdila, že nedošlo k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a úvěrové smlouvy jsou tak neplatné. Dále uvedl, že není schopen uhradit částky jednorázově a žádal o přiznání splátek ve výši částka, které jsou pro něj splnitelné.

8. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě souhlasu účastníků řízení dle , (dále jen „ “).

9. Na základě předložených listin zjistil soud následující skutečnosti.

10. Smlouva o spotřebitelském úvěru Anonymizováno prokazuje, že byla mezi původním věřitelem a žalovaným dne datum uzavřena smlouva, předmětem byl úvěr ve výši částka.

11. Smlouva o spotřebitelském úvěru Anonymizováno prokazuje, že byla mezi původním věřitelem a žalovaným dne datum uzavřena smlouva, předmětem byl úvěr ve výši částka.

12. Smlouva o spotřebitelském úvěru Anonymizováno prokazuje, že byla mezi původním věřitelem a žalovaným dne datum uzavřena smlouva, předmětem byl úvěr ve výši částka.

13. Potvrzení o platbě prokazuje, že původním věřitelem byla poukázána částka částka dne datum se specifickým symbolem smlouvy dle nároku 1 na účet žalovaného uvedený ve smlouvě.

14. Potvrzení o platbě prokazuje, že původním věřitelem byla poukázána částka částka dne datum se specifickým symbolem smlouvy dle nároku 2 na účet žalovaného uvedený ve smlouvě.

15. Potvrzení o platbě prokazuje, že původním věřitelem byla poukázána částka částka dne datum se specifickým symbolem smlouvy dle nároku 3 na účet žalovaného uvedený ve smlouvě.

16. Dopis ze dne datum je předžalobní upomínkou a prokazuje, že žalobkyně vyzvala před podáním žaloby žalovaného k zaplacení, přičemž upozornila na případné soudní vymáhání.

17. Poštovní podací arch ze dne datum prokazuje odeslání dopisu žalovanému právním zástupcem žalobkyně.

18. Smlouvy o postoupení pohledávky č. Anonymizováno/ datum ze dne datum, č. Anonymizováno/ datum ze dne datum a č. Anonymizováno/ datum ze dne datum uzavřené mezi původním věřitelem a společností právnická osoba prokazují, že žalované pohledávky byly postoupeny na společnost právnická osoba

19. Smlouva o postoupení pohledávek 8/2025 ze dne datum uzavřená mezi právnická osoba a žalobkyní, ve spojení s Přehledem postoupených pohledávek, prokazují, že žalobkyni byly postoupeny žalované pohledávky.

20. Předsmluvní formuláře a Všeobecné obchodní podmínky k úvěrům Anonymizováno, neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí.

21. Výpis z NRKI žalovaného prokazuje, že žalovaný má 4 existující úvěry s celkovými splátkami ve výši částka.

22. Výpis z REPI žalovaného prokazuje, že žalovaný má 4 existující revolvingové úvěry od platebních institucí.

23. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením, na která soud odkazuje, včetně toho, že nedošlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že došlo k uzavření 3 úvěrových smluv a čerpání úvěrů ve výši částka, částka a částka, přičemž následné splátky žalovaného činily celkem částka na všechny úvěry. Z provedených důkazů nevyplývá, že došlo k jakémukoliv ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením kteréhokoliv z úvěrů.

24. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně.

25. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS., dále jen „směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

26. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

27. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

28. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

30. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy.

31. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , dovodil, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění ani skutečnost, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče naopak předpokládá, že údaje sdělené spotřebitelem budou ověřeny nebo objektivně podloženy.

32. Na tento závěr navázal Nejvyšší soud také v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , v němž zdůraznil, že nesplnění povinnosti poskytovatele řádně prověřit schopnost spotřebitele úvěr splatit má za následek neplatnost smlouvy. Z tohoto rozhodnutí současně plyne, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se spotřebitelem ve společné domácnosti si lze jen obtížně učinit komplexní úsudek o celkových poměrech spotřebitele a jeho schopnosti úvěr splácet.

33. Stejný závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/2013 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

34. Význam této povinnosti zdůraznil také Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. . Podle Ústavního soudu má povinnost prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet nejen individuální rozměr ve vztahu ke konkrétnímu dlužníkovi, ale i širší společenský význam, neboť předlužení spotřebitele může vést k závažným sociálním dopadům. Nezkoumá-li obecný soud, zda poskytovatel při poskytnutí spotřebitelského úvěru schopnost dlužníka splácet skutečně prověřil, může tím zasáhnout do práva spotřebitele na soudní ochranu. Obdobně Ústavní soud v usnesení ze dne 5. 1. 2026, sp. zn. , aproboval závěr, že poskytovatel nemůže při posuzování úvěruschopnosti spoléhat toliko na nedoložená prohlášení spotřebitele o příjmech a výdajích, aniž by tyto údaje odpovídajícím způsobem ověřil.

35. Ve věci sp. zn. C-755/22., 62022CJ0755, uvedl Soudní dvůr EU v rozhodnutí ze dne 11. 1. 2024 v odstavci 46 a následujících odůvodnění, že i v případě, že úvěrová smlouva uzavřená spotřebitelem byla v plném rozsahu splněna, aniž tento spotřebitel během tohoto plnění nebo v návaznosti na něj utrpěl škodlivé následky, platí, že – jak vyplývá z bodů 33 a 34 tohoto rozsudku – povinnost stanovená v článku 8 směrnice 2008/48 má za cíl nejen chránit spotřebitele před takovými riziky, ale také to, aby věřitelé jednali zodpovědně a úvěry nebyly poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Ve světle tohoto dvojího účelu již Soudní dvůr rozhodl, že s ohledem na zásadní význam, který má tato povinnost v kontextu směrnice 2008/48, může být její porušení sankcionováno v souladu s vnitrostátním právem zánikem nároku věřitele na úroky v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. června 2021, Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg),C‑303/20, EU:C:2021:479, body 39 a 40]. Kromě toho Soudní dvůr již ve věci týkající se téže vnitrostátní právní úpravy, o kterou se jedná v původním řízení, rozhodl, že sankce, která v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele vede k zániku nároku věřitele na sjednané úroky, se jeví jako přiměřená závažnosti porušení, jež postihuje (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. března 2020, OPR-Finance,C‑679/18, EU:C:2020:167, bod 30). Je přitom třeba uvést, že kdyby uplatnění sankce neplatnosti úvěrové smlouvy, jakož i zániku nároku věřitele na zaplacení sjednaných úroků bylo podmíněno tím, že spotřebitel utrpěl škodlivé následky, mohlo by to přispět k nedodržování povinnosti věřitelů, která pro ně vyplývá z článku 8 směrnice 2008/48. Taková situace by totiž mohla povzbudit věřitele k tomu, aby neprováděli systematické a vyčerpávající posouzení úvěruschopnosti všech spotřebitelů, kterým poskytují úvěry, což by bylo v rozporu s účelem spočívajícím v zajištění odpovědného jednání věřitelů a v předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům. Takový výklad by ostatně mohl ohrozit skutečně odrazující povahu stanovené sankce.

36. Nevyšší soud v usnesení ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. potvrdil, že vycházet pouze z informací o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva bez zjištění konkrétních informací o žadateli, neodpovídá řádnému posouzení úvěruschopnosti, a to přestože dojde ke kontrole výše existujících splátek předchozích úvěrů.

37. Na uvedenou judikaturu navazuje novější rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. V rozsudku ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. , Nejvyšší soud dovodil, že poskytovatel úvěru řádně neposoudí úvěruschopnost, vychází-li pouze ze souhrnných nebo dílčích údajů o příjmech, nákladech a výdajích uvedených spotřebitelem v žádosti o úvěr, aniž tyto údaje ověřuje. Bez ověřených údajů o příjmech, skutečných nákladech a výdajích osob žijících se spotřebitelem ve společné domácnosti nelze učinit komplexní závěr o jeho celkových poměrech a schopnosti úvěr splácet. Odpovědnost za řádné posouzení úvěruschopnosti přitom nese poskytovatel, i když spotřebitel má povinnost poskytnout mu úplné, přesné a pravdivé údaje.

38. V rozsudku ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. , Nejvyšší soud dále zdůraznil, že poskytovatel náležitě neověří schopnost spotřebitele splácet úvěr, jestliže sice zjistí jeho příjmy, avšak neověří jeho skutečné pravidelné měsíční výdaje. K řádnému posouzení úvěruschopnosti nepostačuje ani kontrola databází typu SOLUS nebo BRKI ani použití částek životního minima či obecných modelových údajů, pokud se poskytovatel dostatečně nezabývá faktickými pravidelnými výdaji konkrétního spotřebitele.

39. Tyto závěry Nejvyšší soud zopakoval rovněž v usnesení ze dne 26. 2. 2026, sp. zn. . V tomto rozhodnutí se Nejvyšší soud současně výslovně vypořádal s odkazem na rozsudek sp. zn. a uzavřel, že uvedené rozhodnutí na posuzovanou věc nedopadá, neboť v něm byla řešena situace, kdy došlo k úplnému splacení poskytnutého úvěru. O takovou situaci však v případech, kdy je spotřebitel z úvěrové smlouvy žalován pro nesplacený dluh, nejde. Rozhodnutí sp. zn. proto nelze vykládat tak, že by v běžném sporu o zaplacení nesplaceného spotřebitelského úvěru oslabovalo povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy řádně zjistit a ověřit úvěruschopnost spotřebitele. Naopak usnesení sp. zn. potvrzuje, že v takové situaci zůstává rozhodující, zda poskytovatel před poskytnutím úvěru disponoval dostatečnými, ověřenými a aktuálními informacemi o příjmech, výdajích, závazcích a celkových poměrech spotřebitele.

40. Pozdější průběh splácení proto nemůže nahradit chybějící či nedostatečné předsmluvní posouzení úvěruschopnosti. Skutečnost, že žalovaná strana po určitou dobu plnila, sama o sobě neprokazuje, že žalující strana již před uzavřením smlouvy disponovala nezbytnými, spolehlivými a ověřenými informacemi umožňujícími závěr, že žalovaná strana bude schopna úvěr řádně splácet po celou dobu trvání závazku. Nad následné splácení úvěru mohlo být činěno např. z prostředků získaných z navazujících úvěrů, tj. vznikem tzv. dluhové spirály.

41. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná strana nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti.

42. Z provedených listinných důkazních prostředků soud zjistil, že poskytovatel před poskytnutím úvěru nezískal a neověřil dostatečně informace o finanční a ekonomické situaci žalované strany, v rozsahu potřebném pro řádné posouzení její schopnosti řádně hradit sjednané splátky. Z provedených důkazů nevyplývá, že došlo k jakémukoliv ověření údajů sdělených žalovaným, a to ani u jednoho z úvěrů. Sama žalobkyně přitom potvrdila, že úvěruschopnost nebyla dostatečně prověřována.

43. Posouzení úvěruschopnosti nebylo založeno na spolehlivém a dostatečném porovnání příjmů, výdajů, závazků a dalších pro věc významných okolností žalované strany. Poskytovatel tedy neměl dostatečný a spolehlivý podklad pro závěr, že žalovaný bude schopen úvěr splácet ve sjednaných splátkách, aniž by tím byla ohrožena úhrada jeho běžných životních potřeb a ostatních závazků. Soud tedy z obsahu předložených listin učinil závěr o nedostatečném způsobu posouzení úvěruschopnosti. Úvěr tak byl poskytnut v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ze shora uvedených důvodů neplatná dle § 87 odst. 1 z. s. ú.

44. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. , jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

45. Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované strany neplatná, zaobíral se dále tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně. Žalující straně se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení o poskytnutí jistiny částka, částka a částka, uhrazeno bylo částka. Soud proto uložil žalované straně uhradit žalující straně obohacení ve výši rozdílu v souladu s § 87 z. s. ú. S ohledem na právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. nevzniklo žalující straně právo na žádné další nároky vůči žalované straně.

46. Soud dále v souladu s § 87 odst. 2 z. s. ú. uložil uhradit dlužnou částku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka. Žalovaný doložil, že v současné situaci má značně vysoké splátky ostatních úvěrů. Z jeho prohlášení vyplývá, že je schopen hradit částku částka měsíčně. Vzhledem ke skutečnosti, že dlužná výše bezdůvodného obohacení činí částka, představuje splátka ve výši částka spravedlivé uspořádání práv a povinností smluvních stran.

47. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.

48. Soud účastníkům, resp. zástupcům účastníků, automaticky zašle následně rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci do datové schránky, mají-li ji zřízenou. Není třeba o to žádat.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.