Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 185/2026-45

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Esslerovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Markem Lošanem sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 - Nové Město

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení 302 793,19 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 236 167,05 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 236 167,05 Kč od datum do zaplacení, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 66 626,14 Kč, úroku ve výši 3,5 % ročně z částky 286 972,84 Kč od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 289 672,84 Kč od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 66 626,14 Kč od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 236 167,05 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 19 467,94 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 236 167,05 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 236 167,05 Kč od , datum, do zaplacení, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se, co do částky 66 626,14 Kč, úroku ve výši 3,5 % ročně z částky 286 972,84 Kč od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 289 672,84 Kč od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 66 626,14 Kč od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 236 167,05 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 19 467,94 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 302 793,19 Kč s tím, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba. (dále jen právní předchůdkyně), uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. číslo smlouvy, na jejímž základě jí poskytla účelový úvěr ve výši 500 000 Kč určený ke konsolidaci jejích stávajících závazků, který žalovaná v plném rozsahu vyčerpala. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách a hradit sjednaný úrok ve výši 3,5 % ročně. Na úvěr podle žalobkyně uhradila celkem 213 027,16 Kč, následně však přestala své splátkové povinnosti řádně plnit. Přestože byla upozorněna na prodlení a možnost zesplatnění úvěru, dlužné splátky neuhradila, a proto byl úvěr dne datum zesplatněn. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy byla řádně posouzena úvěruschopnost žalované. Ta v žádosti o úvěr uvedla čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši nejméně 52 016 Kč, invalidní důchod I. stupně ve výši 7 016 Kč, celkový příjem domácnosti 60 000 Kč a jednu vyživovanou osobu. Tyto údaje měla právní předchůdkyně žalobkyně ověřit potvrzením zaměstnavatele, podle něhož čistý měsíční příjem žalované činil nejméně 45 000 Kč, a dále oznámením o přiznání invalidního důchodu. Současně měla být provedena lustrace v insolvenčním rejstříku, bankovním a nebankovním registru klientských informací a kontrola dalších interních databází. Při posouzení výdajů měla právní předchůdkyně žalobkyně vycházet z údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, ze zjištěného splátkového zatížení ve výši 1 448,38 Kč měsíčně u interních závazků a 7 824 Kč měsíčně u externích závazků, jakož i z normativních nákladů na bydlení, životního minima a nákladů na vyživovanou osobu, přičemž po vyhodnocení všech zjištěných údajů dospěl k závěru, že žalovaná bude schopna poskytnutý úvěr řádně splácet.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud z provedených důkazů zjistil, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba. smlouvu, na jejímž základě poskytla žalované částku 500 000 Kč určenou ke konsolidaci stávajících úvěrů. Tuto částku měla žalovaná vrátit v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 5 979,03 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 3,5 %, RPSN činilo 3,55 %, (smlouva o úvěru ze dne datum, Vysvětlení pojmů používaných ve standartní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace ze dne datum a Formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru). Žalovaná však nesplácela úvěr řádně a včas, dostala se se splátkami do prodlení, a i přes výzvu k nápravě dlužné splátky neuhradila, kdy celkem uhradila částku 213 027,16 Kč (Platební historie a Výpis z úvěrového účtu ze dne datum). Žalobkyně proto přistoupila po předchozí výzvě ke dni datum k zesplatnění celého úvěru a vyzvala žalovanou k úhradě celé částky (Upozornění před prohlášením úvěru za splatný ze dne datum a Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum). Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k uhrazení dlužné částky, žalovaná ale ničeho nezaplatila (Výzva k úhradě dluhu ze dne datum a potvrzení o podání ze dne datum). Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena z její právní předchůdkyně dne datum a žalovaná o tom byla vyrozuměna (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, Potvrzení o úplatě za postoupení pohledávky ze dne datum, Seznam postupovaných pohledávek a Oznámení o postoupení pohledávky). Soud dále zjistil, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z údajů sdělených žalovanou v žádosti o úvěr, z potvrzeného příjmu žalované ze zaměstnání ve výši 45 000 Kč měsíčně a z invalidního důchodu ve výši 7 016 Kč měsíčně, přičemž podle předloženého záznamu o posouzení úvěruschopnosti měly být provedeny též kontroly příslušných registrů a databází (Žádost o úvěr, Posouzení úvěruschopnosti, Potvrzení o příjmu a Oznámení o přiznání invalidního důchodu).

4. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění do 23. 4. 2020 (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu

12. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda porušení povinnosti věřitele podle a 2 spočívající v nedostatečném zkoumání úvěruschopnost dlužníka vede k relativní neplatnosti právního jednání, které se podle o. z. může dovolat pouze osoba, pro jejíž ochranu zájmu je tato neplatnost stanovena, anebo k absolutní neplatnosti právního jednání, ke které soud přihlíží podle o. z. bez návrhu.

13. Povinnost věřitele poskytující spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. , ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. – 56). Věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe se přitom ustálila na závěru, že nesplnění této povinnosti věřitele podle předchozí právní úpravy vedla k absolutní neplatnosti právního jednání (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ), a to přestože tento následek výslovně nestanovil.

14. Soud si je vědom, že s účinností nové právní úpravy a podle jeho striktně jazykového výkladu by se na první pohled mohlo dospět k závěru, že došlo ke změně v následku porušení této povinnosti (z absolutní neplatnosti právního jednání na relativní neplatnosti právního jednání). V tomto ohledu je ovšem namístě podotknout, že obecné soudy jsou vázány smyslem a účelem zákona, tj. jeho teleologickým výkladem. Ústavní soud totiž v usnesení pléna ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. stanovil, že „obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (srov. např. nález sp. zn. , Sb.n.u. sv. 7, str. 87, , Sb.n.u. sv. 13, str. 131, , , , dostupné na www.usoud.cz). Jinými slovy řečeno, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového.“ V této souvislosti proto soud dále posuzoval smysl a účel nové právní úpravy, a to s přihlédnutím k vývoji v zákonodárství, evropským předpisům a k ustálené rozhodovací praxi.

15. Koncepce ochrany spotřebitele jakožto subjektu, který nemá znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing a ekonomickou sílu je pevně zakotvena v českém právním řádu (mj. právě v zákoně č. , ale též , o ochraně spotřebitele, a až 1867 o. z.) i evropských předpisech (směrnice č. 93/13/EHS a směrnice č. 2008/48/EHS) s tím, že dorovnává faktickou nerovnost spotřebitele a podnikatele jako profesionála. Účelem této ochrany je, že po spotřebitelských úvěrech si přirozeně poptávají osoby, které volné peněžní prostředky spíše nemají a tyto prostředky se proto snaží získat za každou cenu. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují, a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Proto je povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána zákonem nikoli spotřebiteli, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Následek relativní neplatnosti ovšem tento účel zákona znemožňuje, když soudu neumožňuje splnění této povinnosti kontrolovat z vlastní iniciativy – bez návrhu protistrany, čímž nestanovuje dostatečně účinné následky porušení povinnosti podnikatele jako profesionála při neposuzování úvěruschopnosti. Poskytovatelům úvěrů následek v podobě relativní neplatnosti umožňuje systematicky takovou povinnost porušovat. Oslabení ochrany spotřebitele však nebylo záměrem zákonodárce.

16. V důvodové zprávě k totiž zákonodárce uvádí, že „stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud výsledek posouzení úvěruschopnosti napovídá, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.“ Nová úprava tudíž jako svůj cíl deklaruje „posílení principu zodpovědného úvěrování“, tj. aby byl takovýto věřitel dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých zákonných povinností. Lze proto s ohledem na výše uvedené konstatovat, že smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo namístě důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. Účelem této úpravy je předejít případnému nezvladatelnému zadlužování těch spotřebitelů, kteří by mohli skončit ve spirále dluhů, předlužení a insolvence se všemi negativními důsledky s tím spojenými, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd., jak se nezřídka u narůstajícího počtu dlužníků stává. V současné době jsou již nadto zřejmé negativní celospolečenské dopady ponechání vývoje spotřebitelských vztahů pouze na nikterak neomezené smluvní volnosti. Porušení této povinnosti nelze akceptovat s odkazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele odsouhlasil. Tyto celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti byly rozebírány v již zmíněném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. .

17. Nelze ani pominout, že tento závěr podporuje též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , podle kterého obecný soud poruší právo spotřebitele na soudní ochranu podle d, jestliže nezkoumá, zda věřitel dostatečně zjišťoval úvěruschopnost spotřebitele.

18. Z provedených důkazů soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně měla před uzavřením smlouvy k dispozici údaje o příjmech žalované. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla čistý měsíční příjem ve výši 52 016 Kč, jednu vyživovanou osobu a tři závazky určené ke konsolidaci, přičemž její příjem byl doložen potvrzením zaměstnavatele o průměrném čistém měsíčním příjmu ve výši 45 000 Kč a současně pobíráním invalidního důchodu ve výši 7 016 Kč měsíčně. Z y označené jako posouzení úvěruschopnosti dále plyne, že měly být provedeny kontroly v příslušných registrech a databázích. Žalobkyně však soudu nepředložila jejich výstupy ani jiné podklady, z nichž by bylo možné zjistit, jaké skutečnosti byly jejich prostřednictvím zjištěny. Stejně tak nebylo prokázáno, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala a ověřovala pravidelné výdaje žalované, ačkoli právě ty jsou vedle příjmů podstatné pro posouzení schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Uvedený postup žalobkyně v tomto případě lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti ).

19. V souladu s musí poskytovatel spotřebitelského úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr zejména na základě porovnání jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů. Takové posouzení však musí vycházet z dostatečných a spolehlivých podkladů. V projednávané věci bylo prokázáno toliko ověření příjmů žalované a existence některých jejích závazků. Nebylo však prokázáno zjištění a ověření jejích skutečných životních nákladů ani předloženy výstupy z tvrzených lustrací registrů. Soud proto nemohl dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně disponovala dostatečnými informacemi pro odpovědné vyhodnocení schopnosti žalované splácet úvěr ve sjednaném rozsahu.

20. Soud proto uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované postupovala v souladu s požadavky a 2 a že vycházela z nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací o její finanční situaci. Nedostatečné zjištění a ověření výdajové stránky rozpočtu žalované přitom představuje podstatný nedostatek posouzení úvěruschopnosti. Soud proto uzavřel, že povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované splněna nebyla.

21. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, nýbrž v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Soud dospěl k závěru, že žalovaná byla vyzvána k plnění na jednání ze dne datum, což soud považuje za datum splatnosti pohledávky bezdůvodného obohacení, proto i úrok z prodlení přiznal žalobkyni ode dne následujícího po splatnosti.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 467,94 Kč, přičemž tato částka představuje 35,94 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,97 % a úspěchu žalované v rozsahu 32,03 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11 588 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 302 793,19 Kč sestávající z částky 9 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v a. t. a z částky 4 770 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 35 190 Kč ve výši 7 389,90 Kč.

23. Povinnost k plnění byla stanovena v prodloužené pariční lhůtě 30 dnů ( věta prvá za středníkem ). O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.