Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
42 C 118/2026-53
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci
žalobce:Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce
sídlem Adresa žalobce
zastoupený advokátem Jméno advokáta
sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného
bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 27 383 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16 856 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 6 091 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 22 875 Kč od 5. 6. 2025 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a na smluvní pokutě částky 4 508 Kč.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 764,40 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16 856 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 6 091 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 22 875 Kč od 5. 6. 2025 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a na smluvní pokutě částky 4 508 Kč.III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 764,40 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 15.4.2026 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 22 875 Kč, na smluvní pokutě částku 4 508 Kč, na nákladech spojených s uplatněním pohledávky částku 2 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 22 875 Kč od 5.6.2025 do zaplacení. Žalobce uvedl, že uzavřel se žalovaným dne 5.4.2025 smlouvu o zápůjčce, na základě které mu zapůjčil finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a to na jeho účet, který v žalobě specifikoval. Dne 5.4.2025 byla uzavřena žádost o navýšení zápůjčky o 3 000 Kč, které byly rovněž zaslány na účet žalovaného. Žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnutou zápůjčku a uhradit poplatek ve výši 4 857 Kč ve lhůtě do 4.6.2025. Žalobce k procesu uzavření smlouvy doplnil, že zápůjčku poskytl prostřednictvím své webové stránky Anonymizováno, na které si žalovaný přečetl nabídku, nastavil dostupné parametry zápůjčky. Poté vyplnil žádost o poskytnutí zápůjčky, zadal osobní údaje. Tím měl učinit návrh vůči žalobci na uzavření smlouvy, zaškrtnutím textu odsouhlasil obchodní podmínky. Totožnost žalovaného měla být před uzavřením smlouvy ověřena i pomocí korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je i informace o majiteli účtu, na který je následně zápůjčka vyplacena. Smlouva měla být žalovaným podepsána elektronicky, PINem zaslaným na jeho telefonní číslo. Smlouva o zápůjčce byla následně zaslána i na email žalovaného. Před uzavřením smlouvy si žalobce od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech, kdy tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace byly vyhodnoceny tak, že není pochyb o schopnosti žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku. Žalovaný ke dni podání návrhu zaplatil na svůj dluh částku 1 144 Kč, která byla započtena na smluvní pokutu. Žalobce se tak vedle vrácení jistiny zápůjčky spolu se sjednaným poplatkem domáhá rovněž zaplacení nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením ve výši 2 000 Kč za odeslání čtyř písemných výzev k úhradě a zaplacení sjednané smluvní pokuty v částce 4 508 Kč, kdy jde o smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení vypočítanou z jistiny za dobu od 5.6.2025 (den následující po splatnosti zápůjčky) do 15.4.206 (den vyhotovení žaloby), poníženou o částečnou úhradu.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnil.
3. Soud ve věci nařídil jednání na den 21.9.2026, žalobce a právní zástupkyně žalobce se z účasti na jednání omluvili, žalovaný se k jednání, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.
4. Soud při jednání provedl dokazování žalobcem předloženými a soudem vyžádanými listinami, kdy zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce označené datem 5.4.2025 soud zjistil, že jako smluvní strany jsou na ní označeni účastníci tohoto řízení, žalobce jako věřitel a žalovaný jako klient. Předmětem smlouvy mělo být poskytnutí zápůjčky ve výši 15 000 Kč žalovanému, který se měl zavázat tuto vrátit spolu se sjednaným poplatkem ve výši 3 900 Kč, a to do 5.5.2025. Zápůjčka měla být poskytnuta na účet žalovaného specifikovaný v textu smlouvy. S ohledem na právní hodnocení věci soud dále podmínky smlouvy blíže nerozebírá. Listin Listina neobsahuje podpis žalovaného, v místě pro podpis je vytištěno jeho jméno, datum datum, čas Anonymizováno, PIN kód: Anonymizováno. Z listin y – dodatek ke smlouvě o úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že jsou na ní uvedeny stejné smluvní strany, žalobce se měl zavázat navýšit žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč o 3 000 Kč, tedy na částku 18 000 Kč. Celkový poplatek za zápůjčku tak měl po navýšení činit 4 875 Kč. Splatnost byla ke dni 5.5.2025. Listin Listina neobsahuje podpis žalovaného, v místě pro podpis je vytištěno jeho jméno, datumAnonymizovánodatum, čas Anonymizováno, PIN kód: Anonymizováno.
5. Z části výpisu z účtu žalobce má soud za prokázané, že dne 22.12.2023 poukázal na účet č. č. účtu částku 1 Kč, dne 7.4.2025 částku 15 000 Kč a částku 3 000 Kč. Ze zprávy právnická osoba má soud za prokázané, že uvedený účet byl v danou dobu účtem žalovaného. Z výpisu z tohoto účtu je pak prokázáno, že na něj byly platby od žalobce ve výši 15 000 Kč a 3 000 Kč připsány. Žalobce předložil k důkazu listin y, jejichž obsahem jsou výzvy vůči žalovanému k úhradě dlužné částky, a to upomínky ze dne 11.6.2025, 18.6.2025, 25.6.2025 a 4.7.2025, kdy však tyto listin y neprokazují, kdy a jakým způsobem byly zaslány či doručeny žalovanému. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 25.3.2026 spolu s podacím archem má soud za prokázané, že právní zástupce žalobce před podáním žaloby žalovaného vyzýval k úhradě dlužné částky. Žalobce nepředložil žádný důkaz k tvrzení o tom, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce posoudil úvěruschopnost žalovaného, nic konkrétního k tomu netvrdil.
6. Z výpisu z účtu žalovaného za období předcházející tvrzenému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovaný přebíral další spotřebitelské úvěry v řádu desítek tisíc korun.
7. Po právní stránce soud hodnotil předmětný spor následovně. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Dle ustanovení § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 , 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Dokazováním v tomto řízení bylo prokázáno, že žalobce měl vůli s žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , zákon o spotřebitelském úvěru, úvěrem spotřebitelským. Soud se tedy s ohledem na výše citovaná ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona nejprve zabýval tím, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně uzavřena, tedy zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018 , přitom spotřebiteli může být úvěr poskytnut jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytovatel úvěru posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. S ohledem na pochybnosti o tom, zda je soud i za právní úpravy dané zákonem č. 257/2016 Sb. povinen splnění dané povinnosti úvěrujícím posuzovat z úřední povinnosti či pouze k námitce spotřebitele, soud odkazuje na nález Ústavního soudu PL. ÚS 3/20 , ve kterém byla taková povinnost soudu shledána s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanované v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Právo Evropské unie má přitom aplikační přednost před právem jejích členů, tedy i České republiky (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/10 ). Z uvedeného je tak zřejmé, že ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že při nesplnění povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, je uzavřená smlouva absolutně neplatná, kdy k této neplatnosti přihlíží soud z úřední povinnosti.
14. Soud má přitom za to, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ni břemeno důkazní ohledně toho, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr za sjednaných podmínek splácet, když k tomu odkazuje na výše uvedená skutková zjištění. Žalobce netvrdil a neprokázal, že by před uzavřením dané úvěrové smlouvy či jejího dodatku, jakkoliv konkrétně prověřoval výši pravidelných příjmů žalovaného, zdroj těchto příjmů, předpoklad jejich trvání do budoucna, výši skutečných výdajů žalovaného, jeho případné konkrétní zadlužení, výši měsíčních splátek. Z výpisu z účtu žalovaného přitom vyplývá přebírání celé řady dalších spotřebitelských úvěrů, kdy je zřejmé, že žalovaný zcela zjevně nebyl schopen předchozí závazky splácet. Žalobce se k nařízenému jednání nedostavil, nemohl tak být soudem ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nedostatečných tvrzeních a neprokázání tvrzených skutečností poučen. Soud tak má za to, že při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru existovaly značné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, tyto nebyly jednáním (prověřováním) úvěrujícího odstraněny a úvěr byl přes tyto pochybnosti žalovanému poskytnut. Postup žalobce při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru tak byl dle názoru soudu v rozporu s povinností postupovat s odbornou péčí, jak je dána v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný přitom s ohledem na své poměry nebyl schopen úvěr formou sjednaných splátek žalobci splácet, kdy na úvěr uhradil jen částku 1 144 Kč, byl zatížen dalšími dluhy.
15. Soud tedy uzavírá, že nebylo prokázáno, že by žalobce splnil svou povinnost danou mu v ustanovení § 86 odst. 1 zákona 257/2016 Sb. , tedy že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve sjednaných splátkách dle předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru a jejího dodatku, vše ze dne 5.4.2025, ani to, že by byl žalovaný schopen úvěr ve sjednaných splátkách splácet. Z tohoto důvodu je předložená smlouva o spotřebitelském úvěru od počátku absolutně neplatná a žalovaný je tak povinen vrátit úvěrujícímu poskytnutou jistinu úvěru (dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v přiměřené lhůtě odpovídající jeho poměrům). Žalobcem tvrzená spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku , je od počátku neplatná, když soud k této neplatnosti přihlédl dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Soud přitom konstatuje, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru bez předchozího dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného je jednáním jak v rozporu se zákonem, tak v rozporu s dobrými mravy, když negativní dopady takového jednání poskytovatelů úvěrů jsou celospolečenské. V tomto směru se opakovaně vyjádřil i Ústavní soud, např. v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/2018 , kdy s odkazem na předchozí nález (sp. zn. 4084/12) uvedl, že je neakceptovatelné, aby byla poskytována soudní ochrana subjektům, které poškozují zájmy svých klientů.
16. Pokud žalobce na základě neplatné smlouvy a jejího dodatku ze dne 5.4.2025 poskytl žalovanému částku 18 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku ) a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobci jako ochuzenému vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku ), a to ve lhůtě přiměřené jeho poměrům (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Pokud již žalobci žalovaný uhradil částku 1 144 Kč, je povinen hradit pouze částku 16 856 Kč.
17. S ohledem na uvedené soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 16 856 Kč jako jistinu vyplacenou dle absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy jde o bezdůvodné obohacení žalovaného. Soud přitom stanovil, žalovaný je povinen tuto částku uhradit ve splátkách po 2 000 Kč, kdy tato výše je odvozena z výše příjmů, jak byla zjištěna z účtu žalovaného. K dohodě ohledně této lhůty mezi účastníky nedošlo. Soud neuložil žalovanému povinnost uhradit z této částky úrok z prodlení, když takový nárok by žalobci vznikl až v případě prodlení žalovaného s úhradou v takto soudem stanovené lhůtě. K tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021 , bod 17. odůvodnění, publikované pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. K výkladu normy obsažené v § 87 odst. 1 poslední větě zákona o spotřebitelském úvěru Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí judikoval, že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Z citované právní věty tohoto judikátu Nejvyššího soudu je třeba dovodit, že v případě stanovení doby přiměřené k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru se nejedná o standardní (procesní) lhůtu k plnění ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , stanovenou k vypořádání bezdůvodného obohacení, nýbrž se jedná o specifickou (speciální) úpravu vypořádání nároků z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Doba k vrácení poskytnuté jistiny musí být stanovena tak, aby měl žalovaný spotřebitel časový prostor k úhradě, který je přiměřený jeho možnostem. Současně – a zejména – jedná se pojmově o (nové) stanovení splatnosti předmětné částky, tedy nepřipadá v úvahu přiznání úroků z prodlení za jakékoli období do minulosti, nýbrž naopak, pakliže do budoucna mají být úroky z prodlení nárokovány, lze tak činit teprve, pokud nedojde k úhradě v plné výši do data (nově) soudem stanoveného, a jejich úhrady je třeba se domáhat prostřednictvím samostatné (nově podané) žaloby. Nejvyšší soud v citovaném judikátu dospěl k závěru, že splatnost jistiny nelze odvozovat od první (před podáním žaloby učiněné) prokázané výzvy k plnění ze strany žalobce, ale je nutné, aby byla soudem stanovena doba nová, stanovená dle možností spotřebitele. V intencích citovaného judikátu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , nadále již – na rozdíl od dosavadní početné rozhodovací praxe – nelze splatnost pohledávky k vrácení bezdůvodného obohacení v návaznosti na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru odvozovat od první prokázané výzvy k plnění, ale je nutné tuto nově stanovit, vycházeje z možností spotřebitele k úhradě v době přiměřené.
18. Ve výroku II. pak soud žalobu ve zbývající části zamítl, když šlo o nároky jdoucí nad rámec nároku na vydání bezdůvodného obohacení, nároky vycházející z neplatné smlouvy, případně nárok na zaplacení úroku z prodlení, který není dán.
19. Ve výroku III. pak soud o náhradě nákladů řízení rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. , když uložil žalovanému povinnost nahradit ve věci převážně úspěšnému žalobci jím účelně vynaložené náklady, a to dle míry jeho úspěchu ve věci. Žalobce byl v dané věci úspěšný v rozsahu 62 % (ohledně částky 16 856 Kč) a neúspěšný v rozsahu 38 % (ohledně částky 10 527 Kč). Za situace, kdy míra úspěchu a neúspěchu se od sebe odečítá, je tak žalovaný povinen nahradit žalobci 24 % účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 1 370 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady na právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb. , ve znění účinném ke dni, kdy byly činěny jednotlivé úkony (dále jen „AT “). Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 1 200 Kč (právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 1 bod 2 AT ve výši á 400 Kč za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzvu), dále byl přiznán 3 × režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) ve spojení § 11 a § 13 AT , kdy daná věc plně odpovídá podmínkám ustanovení § 14 AT , když žalobce obdobné žaloby podává opakovaně, na stejném vzoru, kde jsou měněny pouze údaje o žalovaných a výši plnění, ve věci jde o částku nižší než 50 000 Kč. Konečně žalobci náleží náhrada za DPH z odměny a paušálů dle § 137 o.s.ř. ve výši 315 Kč. Celkem tak žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 3 185 Kč. Dle míry úspěchu tak žalobci náleží 24 % z takto vynaložených nákladů, tedy částka 764,40 Kč, kterou je mu žalovaný povinen uhradit k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně a včas povinnost, která mu byla uložena tímto vykonatelným rozhodnutím, může se žalobce jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.