Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 201/2026-22
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený datum bytem adresa
o 51 429,95 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 51 429,95 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 623,77 Kč, úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 49 999,95 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 344 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 51 429,95 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 771 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 51 429,95 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 623,77 Kč, úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 49 999,95 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 344 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 51 429,95 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 771 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení částky 51 429,95 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalovaného v rámci právního vztahu, založeného mezi účastníky řízení smlouvou o spotřebitelském úvěru.
2. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyslovila souhlas s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání.
3. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 9. 9. 2026 č. j. 19 C 201/2026-20 byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřil, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
4. Soud na základě žalobkyní předložených listinných důkazů (a v kontextu procesní pasivity žalovaného, jenž v řízení neuplatnil žádnou procesní obranu) dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
5. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum Smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut – bezúčelový – úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč s tím, že žalovaný zakoupil zboží – název zboží za částku 21 388 Kč. Mezi účastníky byl současně sjednán úrok ve výši 26,28 % ročně.
6. Žalovaný však podle nevyvrácených tvrzení žalobkyně ujednané splátky řádně a včas nehradil, pročež žalobkyně úvěr dne datum zesplatnila. Ke dni zesplatnění úvěru přitom činila pohledávka žalobkyně – jde-li o samotnou jistinu – částku 49 999,95 Kč, zvýšenou o ujednané poplatky v celkové výši 430 Kč a vyúčtovanou smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč. Celkem tak dluh žalovaného ke dni podání žaloby činil žalovanou částku 51 429,95 Kč s příslušenstvím.
7. Žalovaný po dobu trvání daného právního vztahu celkem čerpal částku 69 464 Kč, přičemž uhradil toliko částku 22 535 Kč.
8. Uvedená skutková zjištění přitom vyplývají z žalobkyní předložených listinných důkazů, v prvé řadě z předmětné úvěrové smlouvy a příslušných výpisů z daného úvěrového účtu – Výpisu čerpání, splátek a úhrad (srov. č. l. 10-18).
9. Po právní stránce hodnotil soud předmětnou smlouvu jako smlouvu o úvěru (viz ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku), respektive smlouvu o spotřebitelském úvěru, podléhající regulaci zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Současně je namístě zdůraznit, že soud dospěl k závěru, že žalobkyně – s ohledem na výši poskytnutého úvěrového rámce – před poskytnutím úvěru žalovanému řádně zkoumala jeho úvěruschopnost (viz níže), přičemž soud rovněž neshledal prostor pro úsudek, že předmětná smlouva či některé její ujednání odporuje kogentnímu ustanovení zákona, dobrým mravům či veřejnému pořádku.
10. Jde-li o klíčový závěr o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, soud primárně přihlédl ke skutečnosti, že žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru deklaroval skutečnost, že „bydlí u rodičů“, tedy skutečnost, jež se vzhledem k věku žalovaného jeví jako potenciálně věrohodná. Současně platí, že žalovaný v rozhodné době osvědčil stálý příjem ze závislé činnosti, který vzhledem k výši ujednané měsíční splátky mohl být objektivně považován za dostatečný, pakliže žalovaný vskutku bydlel v dané době u svých rodičů (a tím tradičně nejvyšší životní výdaj teoreticky nemusel jakkoli příjmově kompenzovat).
11. Podle podepsaného soudu proto lze uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovanému (jakkoli na minimální myslitelné úrovni) zkoumala úvěruschopnost žalovaného, pročež není namístě závěr, že by daná úvěrová smlouvy byla absolutně neplatná podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
12. Z uvedených důvodů soud prvním výrokem tohoto rozsudku žalobě v plném rozsahu vyhověl, když uložil žalovanému povinnost zaplatit nejen dlužnou jistinu, ale rovněž kapitalizovaný i nekapitalizovaný smluvní úrok i zákonný úrok z prodlení, a to v souladu jak s ustanovením § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., tak s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené v nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů.
13. Pro úplnost se sluší dodat, že za situace, kdy žalovaný neprojevil o probíhající řízení žádný „zájem“, se soud nezabýval otázkou, zda by nebylo namístě žalovanému umožnit zaplatit žalobkyni přisouzené částky v přiměřeně vysokých splátkách.
14. Jakkoli je tedy velmi pravděpodobné, že žalovaný nebude s to žalobkyni tímto rozsudkem přisouzené částky v určených lhůtách zaplatit, soud žalovanému uložil povinnost tyto částky v zákonem předvídané lhůtě uhradit, neboť vyšel z předpokladu, že výrok o splátkách by měl zpravidla reflektovat předchozí procesní aktivitu žalované strany.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 150 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši uvedené ve druhém výroku tohoto rozsudku, tedy v rozsahu nákladů řízení, které je namístě považovat za účelně vynaložené náklady žalobkyně. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 058 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši 51 429 Kč. Za tři úkony právní služby tedy náleží právnímu zástupci odměna advokáta ve výši 3 180 Kč za každý z těchto tří úkonů, dále jde o tři režijní paušály v celkové výši 1 350 Kč a konečně náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 890 Kč ve výši 2 286,90 Kč. Celkem je tak za účelně vynaložené náklady (počítáno striktně podle v rozhodné době účinného znění advokátního tarifu) možno považovat částku 15 234,90 Kč.
16. S odkazem na závěry přijaté v usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 7. 2022 č. j. 25 Co 189/2022-53 dospěl podepsaný soud k závěru, že veškeré tyto náklady není možno považovat za účelně vynaložené náklady řízení, respektive že je namístě v rozsahu 30 % nákladů vynaložených na zastoupení advokátem nepřiznat. V odkazované věci totiž Krajský soud v Plzni v obdobné právní věci mj. uvedl: „[…] lze vyjít i toho, že žalobce je profesionálním vymahačem nesplácených úvěrů, které odkupuje od původních věřitelů, věnuje se tedy této činnosti soustavně, jde o předmět jeho podnikatelské činnosti, a proto by k výkonu této činnosti měl být vybaven profesionálním aparátem a náhrada nákladů za právní zastoupení by mu tak nepříslušela vůbec. Přihlédnout nutno rovněž ke skutečnosti, že v dané věci šlo o jednoduchý předmět řízení, žaloba byla zcela nepochybně žalobou formulářovou, advokát žalobce se v průběhu řízení nemusel vypořádávat s žádnou obranou žalovaného, šlo o naprosto jednoduchou činnost, na kterou žalobce nezbytně nutně ani právní služby využívat nemusel“. S odkazem na citované rozhodnutí soud rovněž přihlédl k tomu, že v případě žalované jde o „neplatícího dlužníka“, jehož měsíční příjem je podprůměrný, což je další okolnost hodná jistého zřetele.
17. Ze zaznamenaných důvodů soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu částky 11 772 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.