Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 119/2026-22
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Žemlou ve věci
žalobkyně:
Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému:
Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 96 050,51 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 198,65 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 78 851,86 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 65 432,65 Kč od 3. 1. 2026 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 960 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve Svitavách, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 198,65 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 78 851,86 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 65 432,65 Kč od 3. 1. 2026 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 960 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve Svitavách, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 27. 5. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 96 050,51 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 22. 1. 2025. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru jiného než na bydlení až do výše 79 600 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný byl povinen splácet úvěr v denních splátkách dle obsahu smlouvy a všeobecných obchodních podmínek žalobkyně. První splátka byla splatná dne 21. 2. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 16. 7. 2026. Smluvní strany si rovněž sjednaly, že ocitne-li se žalovaný s úhradou splátek v prodlení, má žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny. Žalovanému byly postupně vyplaceny finanční prostředky v celkové výši 73 489 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována dle jeho sdělení o počtu osob ve společné domácnosti a svých příjmech a výdajích, výpisem z centrální evidence exekucí, výpisem z insolvenčního rejstříku, výpisem z registru neplatných dokladů, výpisem hledaných osob, výpisem z registru politicky aktivních osob, výpisem z katastrálního rejstříku a lustrací v registrech NRKI, BRKI a AISP. Z výpisů z účtu a z výplatních pásek žalovaného byl zjištěn jeho čistý měsíční příjem 25 000 Kč, čímž byla zjištěna jeho schopnost úvěr splácet. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně dne 2. 1. 2026 smlouvu vypověděla, o čemž žalovaného téhož dne informovala e-mailem. Žalovaný se tak následujícího dne dostal do prodlení s úhradou celého úvěru. Celkem žalovaný splatil na jistinu částku 9 827,50 Kč. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny 63 664,08 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 902,33 Kč, smluvního úroku 29 023,15 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 3. 10. 2025 do 1. 1. 2026 ve výši 1 594,71 Kč. Kromě dlužné částky žalobkyně dále požaduje zaplatit zákonný úrok z prodlení z částky 65 432,65 Kč od 3. 1. 2026 do zaplacení.
2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.
3. Usnesením ze dne 8. 6. 2026, č. j. 11 C 119/2026-10, soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.
4. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 10. 8. 2026 sdělila, že při ověřování úvěruschopnosti zjistila u žalovaného informace o počtu členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti s žalovaným, počet těchto členů, kteří mají příjem, pravidelné měsíční výdaje žalovaného, čisté měsíční příjmy uváděné žalovaným a ověřené čisté měsíční příjmy. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů MVČR, registru TelcoStore, registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob, katastrálním rejstříku a registru „sankční seznamy“. Současně s tím žalobkyně soudu předložila výpis z účtu žalovaného za období od 19. 1. 2024 do 21. 1. 2025.
5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřil, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
7. Na základě předložených listin soud zjistil následující skutečnosti.
8. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené dne 22. 1. 2025 mezi žalobkyní coby věřitelem a žalovaným coby klientem, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 79 600 Kč k postupnému a opakovanému čerpání za základě jednotlivých žádostí žalovaného. Splatnost první splátky byla sjednána na 30. den po prvním čerpání úvěru, následně byla splatnost úvěru sjednána jako denní se splatností 29. den po dni výpočtu dané splátky. Úvěr byl sjednán do 16. 7. 2026, úroková sazba byla sjednána na 0,425 % denně, výše poplatku za jednotlivá čerpání byla sjednána ve výši 1,99 % z čerpané částky. Dále si účastníci ve smlouvě sjednali, že v případě prodlení se splátkami žalobkyni vzniká nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do jejího zaplacení.
9. Z listiny označené jako Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalovanému byla na jeho bankovní účet dne 22. 1. 2025 vyplacena částka 35 000 Kč, dne 2. 4. 2025 částka 20 665,66 Kč, dne 24. 7. 2025 částka 2 183,61 Kč, dne 2. 8. 2025 částka 2 976,44 Kč, dne 5. 8. 2025 částka 4 641,76 Kč a dne 9. 8. 2025 částka 8 024,11 Kč. Z téhož dokumentu je zřejmé, že žalovaný žalobkyni uhradil dne 21. 2. 2025 částku 4 873,42 Kč, dne 22. 3. 2025 částku 5 206 Kč, dne 21. 4. 2025 částku 6 960 Kč, dne 21. 5. 2025 částku 6 492,74 Kč, dne 14. 6. 2025 částku 7 575,24 Kč, dne 12. 7. 2025 částku 2 705,67 Kč, dne 22. 7. 2025 částku 541,12 Kč, dne 24. 7. 2025 částku 812,23 Kč, dne 30. 7. 2025 částku 1 082,52 Kč, dne 31. 7. 2025 částku 1 083,10 Kč, dne 4. 8. 2025 částku 812,55 Kč, dne 8. 8. 2025 částku 541,69 Kč, dne 3. 9. 2025 částku 7 994,04 Kč, dne 16. 9. 2025 částku 5 142,60 Kč, dne 20. 9. 2025 částku 1 856,93 Kč a dne 20. 10. 2025 částku 2 613,08 Kč.
10. Z listiny označené jako Výpis posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba. soud zjistil, že se jedná o bilanci žalovaného vytvořenou žalobkyní při ověřování úvěruschopnosti, z níž vyplývá, že čistý měsíční příjem uvedený žalovaným činí 35 000 Kč, ověřený měsíční příjem činí 44 293 Kč, výdaje včetně výdajů na bydlení 28 000 Kč měsíčně, z toho výdaje na splácení jiných půjček 8 000 Kč, vypočítané minimální výdaje 21 249 Kč a disponibilní příjem 11 300 Kč. Úvěruschopnost byla posouzena jako úspěšná.
11. Z listiny označené jako Identifikované příjmy soud zjistil, že žalobkyně zjistila příjem žalovaného ve výši 44 293 Kč.
12. Z listiny datované ke dni 2. 1. 2026 soud zjistil, že touto listinou žalobkyně informovala žalovaného o vypovězení smlouvy o úvěru a vyzvala jej k zaplacení dlužné částky 97 033,85 Kč.
13. Ze sdělení společnosti právnická osoba. soud zjistil, že na bankovní účet žalovaného byly připsány peněžní prostředky z bankovního účtu žalobkyně dle výše uvedeného výčtu.
14. Z výpisu z účtu žalovaného č. IBAN, za období od 19. 1. 2024 do 21. 1. 2025, přičemž soud se s ohledem na datum uzavření smlouvy zabýval pouze měsícem, kdy byla smlouva uzavřena, a dále obdobím tří měsíců bezprostředně předcházejících tomuto měsíci, bylo zjištěno, že příjmy žalovaného činily 43 756 Kč za leden 2025 z čehož činila mzda částku 32 256 Kč a částku 10 000 Kč finanční prostředky zaslané na účet žalovaného od jiného poskytovatele spotřebitelských úvěrů, výdaje žalovaného v témže období činily 43 428,43 Kč. Příjmy za prosinec 2024 činily 60 439 Kč z čehož činila mzda částku 34 939 Kč, výdaje žalovaného v témže období činily 66 220,66 Kč. Příjmy žalovaného za listopad 2024 činily 63 586 Kč z čehož činila mzda částku 15 179 Kč a částku 25 407 Kč vyplacené pojistné a náhrada za dočasnou pracovní neschopnost, výdaje žalovaného v témže období činily 58 847,30 Kč. Příjmy za říjen 2024 pak činily 42 578 Kč představující vyplacenou mzdu, výdaje žalovaného v témže období činily 47 853,20 Kč. Vedle mzdy jako další získané finanční prostředky figurují obnosy, které žalovaný v daném období vkládal buďto prostřednictvím bankomatu přímo na bankovní účet nebo získával od dalších osob na svůj účet, které ve své výši kompenzovaly výdaje žalovaného v té části, v níž přesahovaly jeho příjmy.
15. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 4. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím své právní zástupkyně k zaplacení dluhu ve výši 99 183,65 Kč. Z podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne 21. 4. 2026.
16. Z dalších předložených listin soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.
17. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi účastníky byla dne 22. 1. 2025 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalobkyně umožnila žalovanému čerpat spotřebitelský úvěr. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že vyčerpané prostředky žalobkyni vrátí a současně jí zaplatí úrok ve výši 0,425 % denně ze zapůjčené částky a další sjednané poplatky, a to v pravidelných denních splátkách sjednaných ve smlouvě, přičemž splatnost první splátky byla sjednána na 30. den po prvním čerpání úvěru. Žalovaný si od žalobkyně na základě uzavřené smlouvy půjčil celkovou částku 73 491,58 Kč. Dne 2. 1. 2026 žalobkyně smlouvu zesplatnila a žalovaného vyzvala k zaplacení celé dlužné částky, neboť žalovaný dluh neuhradil. Celkově žalovaný splatil žalobkyni částku 56 292,93 Kč.
18. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).
19. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
20. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
21. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
22. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
23. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
24. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
25. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.
26. V nyní projednávané věci bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 22. 1. 2026 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však žalobkyně nedostála.
27. Žalobkyně tvrdila, že k posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací, které zjistila u žalovaného a z lustrace žalovaného v rozličných rejstřících. Výsledky zkoumání úvěruschopnosti pak žalobkyně shrnula v listině označené jako Výpis posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba., kterou předložila soudu. Listiny prokazující lustraci žalované ve výše uvedených registrech žalobkyně soudu nepředložila, předložila však výpis z účtu žalovaného, z něhož zkoumal soud jeho finanční transakce za tři měsíce bezprostředně předcházejících měsíci, v němž byla smlouva uzavřena a za měsíc, ve kterém byla uzavřena. Z tohoto výpisu soud zjistil, že pravidelné měsíční příjmy žalovaného v daném období tvořila nejen mzda (případně pojistné a nemocenské dávky), ale i další částky vkládané přímo na tento účet či zasílané třetími osobami, a v jednou případě i dalším úvěrem. Mimo mzdy, jejíž průměrná výše v daném období činila 37 589,75 Kč, což neodpovídá zjištěním žalobkyně, která příjmy žalovaného vyčíslila o částku cca 7 000 Kč výše, byly na účet žalovaného rovněž připisovány nepravidelně finance od třetích osob, které soud nepovažuje za jeho pravidelný příjem. Jejich pomocí (a prostřednictvím jedné další půjčky) byly pokrývány měsíční výdaje žalovaného, které výrazně přesahovaly výdaje, které žalobkyně deklarovala při posuzování úvěruschopnosti. S ohledem na zjištěné zásadní rozpory mezi zjištěními soudu a závěry žalobkyně při uzavírání smlouvy stran úvěruschopnosti žalovaného tak soud konstatuje, že je nepochybné, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného správně, neboť zde nebyla dána důvodná pochybnost o tom, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet.
28. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná úvěrová smlouva ze dne 22. 1. 2025 je dle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru a bez nároku na smluvní či zákonné úroky z prodlení a bez nároku na smluvní pokuty a další poplatky, tj. na částku 17 198,65 Kč, neboť právě tato částka je rozdílem mezi částkou poskytnutou žalovanému (73 491,58 Kč) a částkou, kterou již žalovaný zaplatil (56 292,93 Kč). Pokud žalovaný svůj dluh žalobkyni ve větší části nebo zcela splatil, bylo na něm, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdil, ale rovněž prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení zcela pasivní.
29. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
30. Ve zbývající části, tj. co do částky 78 851,86 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 65 432,65 Kč od 3. 1. 2026 do zaplacení, soud žalobu výrokem II. zamítl.
31. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když oba účastníci (při započtení k žalované částce i uplatněné nároky na příslušenství ve výši ke dni vydání tohoto rozhodnutí) byli v projednávané věci úspěšní ve stejné části. Proto soud rozhodl, tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z jeho účastníků (výrok III.).
32. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 2 372 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 960 Kč (výrok IV.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.
Nedoplatek soudního poplatku je třeba zaplatit na účet Okresního osudu ve Svitavách č. 3703-424591/0710 pod variabilním symbolem: 1111011926.
V případě, že doplatek soudního poplatku či náklady řízení uložené k zaplacení na účet Okresního osudu ve Svitavách nebudou ve stanovené lhůtě zaplaceny, bude přistoupeno k vymáhání prostřednictvím příslušného celního úřadu.